První díl ze série s názvem Láska z ledu, vám přinese mrazivé počteníčko. V příběhu se Bella znovu pozdná S Edwardem. Prostě láska z ledu, když Bella je krasobruslařka a Edward hokejsta. Prožijí lásku na první pohled. Krásně přečtení.
29.10.2010 (16:15) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1615×
Povídka je věnována Barči a Magdi. Díky holky. Podrželi jste mě když jsem byla v nejhorším. Díky.
Láska z ledu
Zrovna jsem čekala na výsledky závodu.
„Na třetím místě Jessica Clewertová. Na druhém místě Mandy Jestová,“ ohlásil nějaký chlap. Podívala jsem se na Mandy… vypadala naštvaně. Zase.
„A na prvním místě Isabella Swanová!“ Přímo vykřikl. Propukla jsem v nadšení. Objala jsem moji matku. Má matka je taková dáma. Má dlouhé, lehce vlnité, hnědé vlasy. Je bývalá krasobruslařka. To mám po ní.
Můj otec je zase hokejista. Ach ta láska z ledu. Když mi bylo jedenáct, vyměnila jsem hokejovou výzbroj za sukýnku. Dnes mi je sedmnáct. Matka mě považuje za anděla na zemi. Kdykoliv někam jdeme na veřejnost, hned mě chválí, jakou má výbornou dceru. Chlubí se tím, že jsem i třikrát mistryně světa. Někdy je to až moc trapné. Ale já se přitom přiblble usmívám.
Vyjela jsem na led, přebrala cenu, kytici a vrátila jsem se zpět. Mandy po mně doslova házela vražedné pohledy. Od té doby, co jsem nastoupila do klubu, byla už jen na druhých a třetích místech. Doslova ji to štvalo. Společně s matkou jsem se vydala do šatny. Vyzula jsem si brusle a převlékla jsem se. Matka mě celou dobu chválila. Všechny věci jsem dala do tašky a obula jsem si boty. Odešla jsem před halu, kde čekal otec s autem. Sedla jsem si za řidiče a věci položila vedle sebe. Po chvilce přišla i matka a až teď mě otec pochválil za dnešní výkon.
Musela jsem opustit Vancouver. Opustit rodné město. Milovala jsem Vancouver! Stěhovali jsme se do jednoho zapadákova. Ve státě Washington je malé město jménem Forks. Je pod neustálým baldachýnem mraku. To místo jsem už od názvu nenáviděla. Moji rodiče tam nechali postavit vilu. Opustila jsem svůj klub! Matka mě ale přihlásila do jiného v Portlandu. Forks bude moje peklo na zemi. Pokusila jsem se přemluvit matku, jestli bych nemohla chodit do školy ve Vancouvru. Bruslit za Vancouver! Ale matka mi to zakázala.
Forks prostě nenávidím!
O den později
Seděla jsme u školy ve svém autě. Nikdo mě přes úplně tmavá okna neviděl, takže jsem měla jistotu, že se dívají na moje auto. Všechna auta byla hodně stará. Nejstarší asi dodávka Chavy. Jen mé a stříbrné Volvo vyčnívalo.
Sebrala jsem všechnu odvahu, vzala batoh a vystoupila ven. Všichni se na mě dívali. Ano, jsem nová holka na škole. Střední škola ve Forks má děsivě málo studentů. A teď o jednoho víc. První hodinu jsem měla občanku, pak dějepis, češtinu, matematiku, tělocvik a biologii. Na tělocvik jsme se těšila nejvíce. Půjdeme bruslit na nedaleké jezero. Vydala jsem se tedy na občanku.
O pár hodin později
Konečně mi skončila matematika. Batoh jsem si dala do skřínky a šla jsem si pro věci. Po pár minutách čekání před tělocvičnou jsme se konečně i s učitelem vydali na jezero. Jezero bylo velké. A protože je prosinec a zrovna tady ve Forks musí být led hodně tvrdý. Usedla jsem na lavičku a přezula jsem se do bruslí. Jako první jsem vyrazila na led. Led byl trošku hrbolatý. Ještě než na ledě byla celá třída, udělala jsem si pár skoků a otáček. Všichni se na mě dívali jak burani z kukuřice. Bruslila jsem dokola a vyhýbala jsem se studentům, kteří spadli na zem. A pak jsem je uviděla. Bruslili na druhém konci, jezera kde nikdo nebyl. Přibruslila jsem k Jessice, která se mnou sedí v dějepise.
„Kdo jsou tamti?“ zeptala jsem se.
„To jsou Cullenovi. Ta blondýna je Rosalie a ten kluk, co ji drží kolem pasu je Emmett. Chodí spolu. Ta malá tmavovláska je Alice a ten kluk, co se kouká jako by ho něco bolelo, je Jasper,“ odpověděla mi.
„A on?“ ještě jsem se zeptala.
„To je Edward Cullen. Jak vidíš, je naprosto dokonalý, ale žádná mu evidentně není dobrá?" odpověděla a odbruslila pryč. Toho kluka jsem už jednou viděla. Myslím, že na stadióně, když mě otec vzal na hokej! Ano! Bruslila jsem dál, dala jsem si ještě tři kolečka. Když učitel ohlásil konec hodiny, šla jsem se přezout. Učitel nás odvedl do areálu školy. Věci jsem si uklidila do auta a vydala jsem se na oběd. V jídelně jsem si vzala oběd a sedla si k holkám. A oni pak vešli do jídelny. Všichni byli sněhově bílí. Pod očima měli kruhy, jako kdyby nespali celou noc... sedli si všichni do nejvzdálenějšího koutu jídelny. Podívala jsem se na Edwarda. Prohlížela jsem si ho, ale když se naše oči střetly, ucukla jsem pohledem. Když se jídelna vylidňovala, odešla jsem na biologii. Došla jsem do třídy a sedla jsem si na volné místo ve třetí lavici. A pak došel on! Ano... tedy já nemyslím Mika, ale Edwarda! Mám s ním biologii. Zamířil ke mně a sedl si vedle mě.
„Ahoj, jsem Edward Cullen, ty jsi Bella?“ oslovil mě.
„Ehm, ano,“ odpověděla jsem mu, ale pak učitel vstoupil do třídy a zahájil hodinu. Dělala jsem si pečlivé poznámky, i když jsem všechno uměla. Pak jsme ucítila kousek papíru pod mojí rukou.
Dojdi dnes večer (21:00) na jezero. Vem si brusle.
Budu čekat.
Edward.
Papír jsem si přečetla a svým škrabopisem jsem mu odpověděla:
Dobře. Budu tam.
B.
Když skončila hodina, vydala jsem se ke svému autu. Do devíti hodin mám času dost. Na mobilu jsme naťukala mamce smsku:
Mami.
Dneska se z tréninku vrátím později.
B.
Ze školy jsem jela rovnou do Portlandu na trénink. Trénink proběhl jako obvykle. Skončily jsme něco po osmé. Z areálu jsem vyjela jako první a spěchala jsem zpátky do Forks. Myslím, že bylo něco pár minut po deváté, když jsem konečně dorazila na jezero. Viděla jsem Edwarda, jak střílí na ručně udělanou branku. Usmála jsem se. Sedla jsem si na lavičku a obula si brusle.
Když jsme si je obula, vydala jsem se na led. Přibruslila jsem k němu.
„Bello,“ začal, „musím ti něco říct. Pamatuješ si ten den, když jsme s poprvé potkali?“ zeptal se.
„Ano. Na stadióně,“ odpověděla jsem.
„Přesně. Už tam jsem se do tebe zamiloval. Chodil jsem na každý tvůj závod. Byla jsi nádherná, když jsi bruslila. Bello, já… doufal jsem, že tě někdy zase potkám a řeknu ti to. Bello, já tě miluji,“ řekl a přitiskl své rty na mé.
Uvědomila jsem si, že Edwarda taky miluji. Je to ten nejbáječnější kluk na světě. Můj ledový princ. Prostě láska z ledu.
Poděkování: První díl téhle série měl: 2 stránky ve wordu, 1035 slov, 5870 slov bez mezer, 34 odstavců a 100 řádků. Velký dík patří Majdi a Barči, že mě podržely v tom nejhorším. Děkuji.
Příští díl s názvem: Láska z nemocnice už brzy jen na stmivani.eu
Vaše Angela
Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska z ledu 1. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!