Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska z dopisů - 5. kapitola

Eclipse Wallpaper

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska z dopisů - 5. kapitolaTak se mi podařilo vypotit další kapitolu.

09.11.2010 (09:15) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2896×

5. kapitola

 

 

„S čím ti mohu pomoci, Edwarde?“ ptal se mě slizce Aro. Něco tušil, něco málo. Že zde jeden z Cullenovic rodiny zůstane. Měl pravdu.

„Chtěl bych vstoupit do gardy. Ale mám podmínky, samozřejmě.“

„Ani nevíš, jak rád to slyším.“ Ne, ale umím si tvou radost představit. „Podmínky má každý, nějak se domluvíme.“

„Dvě. Za prvé: můžu kdykoli odejít. A zadruhé: nebudu pít lidskou krev.“ Jenže sotva jsem je vyslovil, Aro se zašklebil.

„Jen jednu podmínku ti dovolím. Ponechej si svůj způsob života a odejdi, až tě já propustím, nebo se staň plnohodnotným upírem.“ Aro mě znal moc dobře, věděl, že své stravy se nevzdám.

„Nechci ponechat svůj osud ve tvých rukou. Ale lidi vraždit nebudu. Dovol mi oboje, nebo svoji nabídku přehodnotím,“ trval jsem na svém.

„Pokud se ti nelíbí moje ruce, zvol si jiné. Ale musí to být někdo odtud. Když odejde, můžeš také. Pokud tu bude chtít zůstat navždy, zůstaneš také. Platí?“ navrhl.

Tak tohle bude těžké. Všichni členové gardy tady jsou ze svobodné vůle a nikdo z nich nebude chtít odejít ani teď, ani jindy. Bude to stejné, jako bych se Arovi upsal do konce věků. Ale…

„Dobrá, na to mohu přistoupit. Svůj osud chci spojit s Erzou, ale podmínky naší smlouvy zůstanu jen mezi námi, pokud se je nerozhodnu někomu sdělit já sám.“

Hlupáku, Erzou jsem si jist nejvíce. Sice jí do hlavy nevidím, ale ona zde zůstane za každých okolností. A ty s ní.

„V tom případě můžeme naši smlouvu stvrdit stiskem ruky,“ řekl a zvedl se z trůnu. Pak se ale zarazil. „Ať už si ale vybereš stravu jakoukoli, budeš chodit na každé krmení jako normální člen gardy a pořídíš si hodně dobré kontaktní čočky. Nechci, abys působil rozruch.“

Jen jsem kývl a překonal tu krátkou vzdálenost mezi námi. Jen co se naše ruce spojily, Aro se usmál a začal dopodrobna zkoumat moji mysl.

  

Život upíra je jeden dlouhý, nikdy nekončící den. Ale poznal jsem to až po sto letech své mizerné existence.

První týden v gardě byla noční můra. Ještě stále jsem ukazoval své zlaté oči, ale postupem času tmavly. Zatím se mi nedařilo jít lovit do nedalekých lesů, protože mě zaměstnávali výcvikem. Viděl jsem v jejich myslích, že jim to Aro nařídil. To, že mi dal možnost volby, neznamená, že mi cokoli usnadní. Chtěl, abych nad sebou hned při prvním krmení ztratil kontrolu. Celé dny a noci jsem se věnoval tréninku přímého boje snad s celou gardou kromě Erzy. Nevím, kde byla, ani jestli to bylo její rozhodnutí, ale ani jednou se na mém tréninku neobjevila.

Za ten krátký týden jsem byl neuvěřitelně psychicky unavený. Nezažil jsem chvilku odpočinku, což sice není nic hrozného pro upíra, ale neustálé hlídání ostatních v místnosti, odrážení jejich útoků a vymýšlení obrany mě vyčerpávalo. A pak Felix ohlásil konec tréninku s tím, že mám půl hodiny na co chci, pak je krmení. Stihl jsem se osprchovat a převléct.

Mé tmavé oči spolu s vystupujícími kruhy pod očima ze mě dělaly úplnou mrtvolu. Do „jídelny“ jsem šel pomalu, snažil jsem se najít něco, co by mě zdrželo od… konec konců, proč si to nepřiznat… vší té lákající krve.

Do sálu jsem vcházel poslední, proplížil jsem se do rohu a čekal na přezkoušení mých morálních hodnot. Slyšel jsem stále se blížící třepotání několika desítek srdcí. Už byli za dveřmi… už vstupovali dovnitř. Prohlíželi si nás jako sochy, dokud se za nimi nezavřely dveře. V ten okamžik se rozpoutalo peklo nejen pro ně, ale i pro mě.

Ve vzduch jsem cítil lahodnou vůni lidské krve, ze všech sil se snažil odolat. A dařilo se mi to, dokud se ke mně nedoplazil mladý muž s rozškrabaným krkem. Dlaní se snažil zastavit krev tekoucí mu z rány a vrhl na mě pohled z části vyděšený, z části prosebný. Bojoval jsem sám se sebou a moje lepší já prohrávalo. skláněl jsem se k polomrtvému muži a sledoval se v jeho mysli. Už jsem se mu natahoval po krku, když jsem se bez varování propadl doprostřed stáda srnek. To se však rozeběhlo na všechny strany a já zůstal sám na lesní louce.

  

Seděl jsem tam zhroucený jen chvíli, pak se vydal za srnkami do lesa. Po půl hodině jsem byl plný. Vrátil jsem se na louku a uvažoval, jak jsem se sem dostal. Ale než jsem si stihl odpověď uvědomit, stála přede mnou Erza. Okamžitě jsem se jí podíval do očí a opět mě zarazila jejich barva. Byly rezavě červené, jako stará železná deska nebo jako zaschlá krev. A uprostřed černých zorniček se odrážely moje zlaté oči.

„Proč?“ bylo to jediné, na co jsem se zmohl. A upírka přede mnou mi odpověděla.

„Protože už mám po krk zrůd, které si neváží života.“

  

Erza

Dnes konečně nastala mnou tolik očekávaná půlnoc. Cítila jsem to každou buňkou mého mrtvého těla. Dnes přijde ta změna. Celý den jsem ji vyhlížela a těšila se na ni jako malé dítě na Vánoce. Nedokázala jsem nedávat najevo svoje vzrušení, prostě to nešlo.

Měla jsem takovou radost, že jsem sama od sebe šla do jídelny. Přišla jsem pár minut po začátku večeře, málem jsem se znovu vydala pryč, ale na druhém konci sálu jsem uviděla to otravné zvířátko Edwarda. Slyšela jsem, že vstoupil do gardy, ale zatím jsem se o to nestarala. Jenže tohle bylo… špatné. Plížil se k zakrvácenému mladíkovi ležícímu před ním a v černých očích se mu zračil boj.

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo a nechala jsem Edwarda propadnout podlahou do nedalekého lesa. Sama jsem se vytratila k sobě do pokoje a… nevěděla, jestli mám jít za ním nebo to nechat bez vysvětlení. Nervózně jsem přecházela po pokoji, až jsem nakonec otevřela zazděné dveře.

Sotva jsem za sebou zavřela, všimla jsem si jeho zmateného pohledu. Stál dva metry ode mě a snažil se mě hypnotizovat. Nakonec z něho vyletěla jednoduchá otázka.

„Proč?“

Protože už mám po krk zrůd, které si neváží života. To jsem si myslela v jídelně, tak jsem mu to řekla. Chvíli to musel vstřebávat.

„Ehm, no… Děkuji.“

„Měl by ses vrátit, hned.“ Zároveň se svými slovy jsem ho nechala propadnout se zpět.

 Tak tohle mělo být ono? Slitování se?

Autor: LLilith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska z dopisů - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře