Jdeme plesat!
10.10.2010 (10:45) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1349×
4. kapitola
Začalo to v osm hodin přesně. V tanečním sále už byli shromážděni všichni upíři, čekalo se jen na příchod královské rodiny. Všichni upírali zrak na dveře, kterými měli vejít obklopeni svou gardou. Nemuseli to dělat dlouho, dveře se otevřely a do sálu vkráčeli tři panovníci. Dva z nich byli doprovázeni svými manželkami. Za nimi šla seřazená garda. Všichni samozřejmě byli oblečeni v překrásných slavnostních šatech. Jenže jsem si zatím nikoho nemohl pořádně prohlédnout, protože jsem se klaněl stejně jako celý sál. Když jsem se narovnal, ihned jsem hledal Erzu.
Stála za trůny a prohlížela si hosty v sále. Pohledem se na mně na chvíli zastavila, ale pak pokračovala dál. Mezitím Aro povstal a začal vyprávět příběh - jednu starou legendu, jejíž výročí dnes oslavujeme. Popravdě, nevěnoval jsem mu vůbec žádnou pozornost. Prohlížel jsem si Erzu.
Na sobě měla tmavě zelené, korzetové šaty jednoduchého střihu. Byly zdobené spletitou výšivkou – stříbrné lístečky s drobnými květy. Začínala u levého horního okraje korzetu, postupně se rozšiřovala a pokračovala diagonálně ke spodnímu lemu šatů, kde zabírala skoro půlku obvodu. Vlasy měla sčesané do velkého, hladkého drdolu v týlu a k němu připnutou sponu stejného tvaru jako výšivka, která sahala až k obličeji. Kdyby myšlenky četla Rose, byl bych mrtev, neboť jsem jí ihned udělil titul nejkrásnější upírky, která kdy chodila po světě. A nebyl jsem sám, většina mužů v sále, i několik žen, mi dalo za pravdu.
Než jsem k ní stačil dojít, požádal ji o tanec Demetri. Pak Felix a spousta dalších upírů z gardy. Já jsem však nestál na parketu sám, díky mé nepozornosti mě „ulovilo“ pár jiných upírek, se kterými jsem byl povinen zatančit si alespoň jeden tanec.
Příležitost se mi naskytla asi hodinu po začátku plesu – Erza se omluvila současnému tanečníkovi, že musí jít něco překontrolovat. Pomalu přešla taneční parket a opřela se zády o stěnu kousek od trůnů. Došel jsem k ní a napodobil ji.
„Opravdu musíš něco kontrolovat, nebo tě ples začal nudit?“ zeptal jsem se po chvilce ticha.
„Jelikož jsem členem gardy, mojí prioritou na téhle akci je ochrana a zabezpečení pořádku. Nemohu se tu jen tak bavit. Ale ty o tom nic nevíš, takže si svoje domněnky nech pro sebe a neobtěžuj mě jimi.“ Počkal jsem, dokud nezačala odcházet.
„Smím tě vyzvat k tanci?“ zeptal jsem se.
„Pokud ti to nikdo z tvé rodiny nezakázal, tak můžeš,“ a v klidu odcházela. Zůstal jsem stát jako opařený, dokud mi nedošlo, že jsem se jí na to ještě nezeptal. Rychle jsem ji doběhl a konečně se zeptal.
„Zatančíme si?“
„Ráda,“ a usmála se. Ale pouze rty, ne očima, byl to jen obyčejný, zdvořilostní úsměv. Nechal jsem to být a odvedl si ji na parket. Jednou rukou jsem si ji přitáhl za pas, druhou jsem chytil její a oddálil je od nás. Zaposlouchal jsem se do hudby a za pár vteřin jsme pomalu kroužili po sále.
„Proč jsi nikomu neřekla své jméno?“ zeptal jsem se na první, co mě napadlo.
„Protože ta dívka už není. Snědl ji upír ve mně.“ Divná odpověď.
„Máš zvláštní barvu očí.“ Nic jiného jsem neviděl.
„Ty taky. Ale já vím, že je to proto, že lovíš zvířata. Proč to děláš?“
„Abych nebyl zrůda,“ odpověděl jsem automaticky.
„Ale ty jsi zrůda už navždycky, sice jsi ji pohřbil hluboko v sobě, ale kdybys uviděl, ucítil krev, nezbylo by z tebe nic než ona.“
„Takhle si představuješ nenucenou konverzaci u tance?“ Ještě chvíli se ve mně bude rýpat a nevydržím s ní zůstat. Pokouší moje ovládání.
„Zrůdy spolu nemůžou vést nenucenou konverzaci, mohou mluvit jen o své zrůdnosti. Ty jsi pil lidskou krev. Byl to nádherný pocit, že? Tak opojná chuť! Proč se tomu bráníš?“ Nevím, jak to udělala, ale rýpala se mi v srdci. Vyplavila na povrch všechny moje utajované vzpomínky. Potlačované.
„Proč jsi taková?“ Nechápal jsem ji. Jenže mi neodpověděla. Přišla za námi Alice a omlouvala se za mě. Erza jí jen kývla na znamení, že je všechno v pořádku, a odešla.
„Pokud chceš zůstat na tomto příšerném místě, tak klidně, v tom ti bránit nebudu, ale jasně jsem ti říkala, že ji máš nechat být. Uvědom si, že jsou mnohem horší věci než pobyt tady,“ syčela na mě. Nechal jsem ji tam stát a nadávat a vydal se hledat Erzu. Na chodbě jsem ucítil její pach. Sledoval jsem ho až do zahrady. Pomalu jsem procházel mezi keři až ke konci zahrady.
Erza seděla na zemi, rukama si objímala pokrčené nohy, čelo opřené o kolena, šaty divoce rozhozené kolem sebe. Najednou vypadala křehce, zranitelně. A mě napadlo rčení nejlepší obrana je útok.
Autor: LLilith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska z dopisů - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!