Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska si svou cestu najde - 9. kapitola

08.11.2011 (10:15) • Marvi • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1452×

Kapitola 9.

„Bello, měl bych pro tebe malý úkol, který by tě mohl zabavit,“ řekl Phil, když se mnou hovořil.

„Ale spořádaná dceruška…“ Podíval se na mě tak, že jsem zmlkla uprostřed věty; pak si všiml, jak si prohlížím ruce a snažím se zakrýt úsměv.

„Když jsi se mnou o samotě, můžeš s tou komedií přestat.“

„Co tím máš na mysli?“ zeptala jsem se sladce. „Jenom se snažím být taková, jakou mě chcete s mámou mít.“ Ignoroval mou provokaci. Nechtěl se snížit k tomu, aby se se mnou hádal o tom, co jsem udělala nebo neudělala, co po mně chtěl.

„Pokud ten úkol splníš k mé spokojenosti, dám ti nějaké peníze a určitou svobodu.“

„Co mi dáš?“ nevěřila jsem svým uším.

„Když splníš ten úkol úspěšně, umožním ti přístup k penězům po tvém otci, ovšem pod dohledem bankovních poradců v New Yorku a dovolím ti žít v tom domě na Greenwich Village, samozřejmě tam nebudeš sama, ale s někým, koho uznám za vhodného. A taky budeš moct pokračovat ve své práci. Práci, ne ve svém bujarém nočním životě. Ano?“

„A když ten úkol odmítnu?“

„Zůstaneš tady a budeš poslušná.“

„To je vydírání,“ syčela jsem.

„A co jsi dělala, ksakru, ty těch posledních pár měsíců?“ Uvelebila jsem se v křesle.

„Dobře, poslouchám, o jaký úkol jde?“

„Chci, abys našla Edwardu Cullenovi přítelkyni.“

„Co abych našla?" zeptala jsem se a napřímila, pak jsem stiskla rty a zaťala zuby. „Snažíš se mě mu dohodit, nemám pravdu?“

„Tebe!“ vybuchl Phil nahlas, ale pak se ztišil, „nechci, abys s ním chodila ty, mám ho rád, je to syn mého nejlepšího přítele… Zkrátka a dobře, poslední, co bych Edwardovi chtěl udělat, je hodit mu na krk takovou, jako jsi ty.“

„Vezmu to jako kompliment,“ odpověděla jsem.

Začala jsem opět přemýšlet nad Edwardem, ovšem informace, které jsem měla, nebyly nic moc. Nevěděla jsem, co ho baví, proč se holkám vyhýbá, mohla jsem jen tušit…

„Tak dobře, uspořádám nějaký mejdan a…,“ začala jsem fantazírovat.

„Ne. Edward nesmí vědět, co máš za úkol. Je trochu, ehm… Tvrdohlavý, ani jeho rodina si už neví rady, co s tím.“

„Nemohl bys prostě na ten úkol zapomenout a dát mi to, co mi po právu náleží?“ zeptala jsem se a přemáhala hořkost ve svém hlase.

„To bych mohl, ale tenhle úkol je něco pro tebe, nechápu, proč bys to nemohla splnit. Proč já bych ti měl dávat všechno, když ty se chováš, jak se chováš?“ Po těchto slovech jsem měla chuť mu říct, že je pěkný podrazák, ale spolkla jsem svá slova.

„Tak co, pokusíš se ten úkol splnit?“ otázal se a oči mu plály.

Vyrušilo nás zaklepání na dveře. Do místnosti vstoupil Carlisle.

„Tak jaká je tvá odpověď?“ zeptal se opět Phil. Nechtěla jsem před Carlislem hrát divadlo, skrz své rty jsem sykla:

„Ano.“ Vyšla jsem z místnosti a nechala je o samotě.

„Bello, drahoušku, já vím, že Philův úkol je zvláštní, ale…“

„A co v posteli?“ naléhala jsem na matku, „nemohla bys ho přesvědčit, až budete spolu v posteli?“

„Bello, Phil je stejně tvrdohlavý jako ty.“

„V tom případě, mami, budeš mi muset pomoci.“

„Ach, ano, Bello, pomůžu, i Carlisle a ostatní ti budou pomáhat. Právě to s Philem dojednávají.“

„Ale jak mohli vědět, jak se rozhodnu?“ musela jsem se zeptat. V duchu jsem si začala nadávat, protože mě to mohlo napadnout dřív.

„Alice,“ šeptla jsem a máma mi to jen potvrdila, když na souhlas pokývala hlavou.

„Bello, ty jsi tak silná, tak sebejistá. Tolik se podobáš svému otci, jsi tak dokonalá, že si občas přeji, abys byla alespoň trochu lidštější.“

„Lidštější? Nepřipadám ti dost lidská?“ stála jsem tam jak omráčená, „není snad to, čemu se věnuji velmi lidské?“ Teď jsem měla na mysli hlavně svou činnost v agentuře. Máma to nijak nekomentovala a vzdálila se. Nechala mě napospas mým zbloudilým myšlenkám.

Phil s Carlislem vyšli z pokoje a začali mě zasypávat nápady, o kterých se bavili. Carlisle navrhoval, abych se přestěhovala k nim, protože máma s Philem musí narychlo odcestovat do Volterry, trochu jsem se zděsila, ale Phil mě ujistil, že to je krytí před Edwardem, tedy hlavně pro ostatní, protože do mé hlavy naštěstí nevidí. Když jsem se snažila zjistit, proč zrovna já mu mám hledat nějakou přítelkyni, nic kloudného z nich nevypadlo a snažili se mě přesvědčit, ať po tom nepátrám. Další jejich nápady jsem vnímala jen tak napůl, ale popravdě moc mě nenadchly.

Navečer jsem se šla projít k jezírku, zase jsem musela přemýšlet nad tím skvělým úkolem, který bych měla splnit, ale jestli se mi to podaří, je ve hvězdách. Můj sluch sice není upíří, ale zaslechla jsem nějaký šramot. Jakmile jsem se otočila, kráčela ke mně Alice.

„Alice, překvapila jsi mě.“

„Ahoj, Bello,“ špitla mi.

„Děje se něco?“ snažila jsem se zjistit.

„Ne, vše je v naprostém pořádku, jen máme trochu skluz.“

„Jaký skluz?“ chtěla jsem vědět.

„Bello, ten úkol, se ti podaří splnit, protože v budoucnu vidím Edwarda šťastného, vedle nějaké upírky, bohužel ji nedokážu vidět moc jasně, ale je tam.“

„Takže, pokud se mi to opravdu podaří, budu mít svůj starý život zpět.“ Byla jsem nadšená.

„To nevím, protože tvá budoucnost se mi ztrácí. A moc se mi to nelíbí…,“ hlesla smutně.

„Netrap se kvůli tomu, já se s tím nějak poperu!“ snažila jsem se ji přesvědčit. „Třeba je můj osud zpečetěn a Aro mě brzy získá. Ale nejspíš, než se tak stane, budu alespoň pro vás prospěšná, když už jsem dostala tak speciální úkol. Edward si zaslouží být šťastný.“

„To máš pravdu, trpí už dlouho, hlavně v domě, kde má každý svého druha a on cítí, jako by tam byl navíc. Nejen Jaspera to trápí, neboť to vnímá mnohem víc než my ostatní.“

„Musíme si pospíšit, už jsme ztratili spoustu drahocenného času,“ začala zase Alice. Chtěla jsem vědět, co tím myslí, ale nedala mi příležitost, zase to byla ta stará Alice, která akčně jednala. Zasvětila mě do svých plánů, musela jsem uznat, že byly o mnoho lepší než ty Carlisleovy a Philovy. Chtěla jsem vědět, jak se jí to podaří skrýt před Edwardem, pouze se na mě povzbudivě usmála, ať si s tím nedělám starosti, že má své způsoby stejně jako ostatní mají jasné instrukce, na co myslet a na co ne. Nezbývalo mi, než se s tím spokojit a věřit jí. Protože kdyby tohle prasklo, kdo ví, co by se stalo. Edward by mě roztrhl jak kus hadru a ani bych mu nestihla vysvětlit, že jsem v tom nevinně. Možná by ho to ani nezajímalo.

Její plán byl prozatím prostý, musela jsem víc zmapovat svůj terén a zjistit víc o Edwardovi, Alice ale trvala na tom, že se k nim musím přestěhovat, že to krytí s Volterrou je jediný dobrý a použitelný nápad našich otců. Moc jsem protestovat nemohla, ani jsem k tomu neměla prostor. A máma s Philem prý budou opravdu trochu cestovat, jak mi Alice prozradila. Začalo mě mrzet, že se budu muset od mámy zase odloučit, už jsem si mohla sice zvyknout, ale nezvykla jsem si…

A co bude příště? Začnou se uskutečňovat Aliciny plány. Edward o nich naštěstí nebude nic vědět, ale jak bude reagovat? Myslím, že si užijete ještě spoustu legrace.

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska si svou cestu najde - 9. kapitola: