Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska si svou cestu najde - 7. kapitola

24.10.2011 (08:00) • Marvi • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1554×

7. kapitola

Konečně jsem do školy mohla jet svým autíčkem. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem vstala o dobrou půl hodinu dřív, a to je pro mě vstávání ta nejhorší činnost dne. Zaparkovala jsem vedle žlutého Porsche, ale Alici jsem nikde nezahlédla, nechala jsem to plavat. Místo toho jsem zaslechla obdivné zahvízdání, když jsem se po tom zvuku otočila, zahlédla jsem partu mých známých spolužáků. Vydala jsem se za nimi.

„Pěkný auto,“ pochválil mi jej Leo.

„Díky,“ špitla jsem.

„Podle mě moc rychlé není,“ rýpnul si Taylor.

„Ty jsi neviděl Loupež po Italsku? Tam jsou tahle auta dost rychlá,“ odporoval mu Leo.

„Tamta možná,“ připustil Taylor, „ale tohle je pouze sériová výroba, tudíž žádný zázrak.“ Nad jejich debatou jsem pouze protočila oči, naštěstí ji utla Clare.

„Co ten páteční večer? Platí?“ ptala se.

„Jasně, že platí,“ odpověděl Taylor a ostatní jen přikyvovali.

„Já měla na mysli hlavně Bellu,“ kárala je Clare.

Chvíli jsem je napínala, než jsem vykřikla:

„Jasně, že platí!“

„Super!“ vykřikla Clare taky. Pak jsme se odebrali do útrob školního ústavu.

V učebně jsem vyhledala svou lavici a pohodlně se usadila, když jsem si chystala věci, začala na mě Alice mluvit.

„Ahoj, Bello.“

„Jé, ahoj, Alice,“ oplatila jsem jí pozdrav.

„Jak se vede?“

„Dobře, přijela jsem vlastním autem,“ musela jsem se pochlubit.

„Já vím,“ smála se.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě Jasper.

„Ahoj, Jaspere.“

„Tak co, připravena na dnešní hodiny nudy?“ ptal se.

„Myslím, že jsem,“ oplatila jsem mu usměv, „máte dobrou náladu,“ oznámila jsem jim.

„Aby ne,“ smál se Jasper, „Edward se…,“ nedořekl.

„Co se Edward?“ nedalo mi to.

„Vrací,“ dořekl provinile.

„Bello,“ povzdechla si Alice, „on… Mysleli jsme, že od nás odešel, ale naštěstí změnil své rozhodnutí a je na cestě zpátky k nám.

„Proč odešel?“ řekla jsem. Musela jsem se ptát.

„Pořádně nevíme,“ vložil se do toho Jasper, „doufáme, že nám to objasní, až se vrátí.“ Víc jsme toho probrat nestihli, protože učitel Thami vešel do učebny.

Po zbytek dne se mi ti dva vyhýbali. Nechtěla jsem to nechat jen tak, něco mi na jeho náhlém zmizení nesedělo, potřebovala jsem víc informací. Odpoledne jsem spěchala na parkoviště, ale Porsche už tam nestálo.

„Sakra,“ zaklela jsem.

„Stalo se něco?“ ptala se Abigail ustaraně.

„Ne, nic, musím jet, měj se,“ rozloučila jsem se a nasedla do auta. Kdybych věděla, kde mají Cullenovi dům, mohla bych je navštívit a získat potřebné informace. Takhle mi nezbývalo nic víc, než jen čekat. Ale něco mě napadlo a mohla bych něco zjistit. Rychle jsem dojela domů, auto jsem nechala stát na příjezdové cestě, naštěstí je dost široká, takže i druhé auto může projet, a vřítila se do domu.

„Phile!!!“ zakřičela jsem. Nic. Žádná odezva.

„Sakra,“ řekla jsem. Už podruhé jsem dneska zaklela. Tohle je fakt už naschvál, pomyslela jsem si. Potřebovala jsem se trochu uklidnit a pročistit mysl. Vydala jsem se k jezírku. Jakmile jsem tam došla, nemohla jsem uvěřit svým očím. Phil seděl na kameni a díval se do dáli. Odkašlala jsem si.

„Vím o tobě, Bello,“ řekl smutně.

„Nechtěla jsem tě rušit z rozjímání,“ odpověděla jsem plaše.

„Já nerozjímám.“ A trošku se pousmál, spíš smutně, než vesele.

„A když už jsem tě našla, můžu se na něco zeptat?“

„Ty jsi mě hledala?“ Byl překvapený.

„Ano, mám pár otázek.“

„To já taky,“ hlesl smutně, „ale začni jako první.“

„Víš o tom, že Edward zmizel?“

„Carlisle se zmínil, ale tebe asi zajímá důvod jeho zmizení, co?“

„Ne,“ snažila jsem se znít přesvědčivě. „Jen mě zajímá, jestli to už někdy udělal, protože Alice a Jasper…“

„Co já vím, tak nikdy, ne takhle, zničehonic.“

„Takže asi nevíš, proč to udělal, že?“

„To bohužel nevím…“

„A jaké jsou tvé otázky?“ snažila jsem se z něj něco vymámit.

„Těmi tě nechci zatěžovat…“

„Zkus to!“ Skoro jsem prosila.

„Trápí mě, co jsem ti provedl. Naboural se do tvého života. Donutil tě jít sem, kde je pořád zima, slunce skoro nesvítí. Pro člověka nehostinná oblast,“ hlesl smutně.

„Asi to tak mělo být. Můj osud je stejně zpečetěn. Jednou by Aro…“

„Třeba bys mu nějak unikla, ale teď…“

„Teď tady nemůžu svou matku nechat, matka by neměla přežít své dítě.“ Vyslovila jsem nahlas to, co mé podvědomí nechtělo pustit ven.

„A právě proto se trápím,“ dodal Phil tiše. Chvíli jsme oba mlčeli.

„Co to tu vy dva provádíte?“ vpadla mezi nás Renée.

„Jenom si tak povídáme,“ řekl Phil zaskočeně.

„Jenom povídáte?“ Máma si nás měřila pohledem.

„O životě a tak,“ dodala jsem rychle.

„Bello, zlatíčko, jsi na nás oba naštvaná, že?“ vyptávala se dál.

„Ne, nejsem, opravdu,“ přesvědčovala jsem ji.

„Mně se pořád můžeš svěřit.“

„Já vím.“ Mezitím se Phil vytratil a nechal nám prostor, pro nadcházející rozhovor matky s dcerou. Povídaly jsme si dlouho a já se opět cítila jako dřív, dokud jsme ještě bydlely v New Yorku. Jenom pohled na jezírko byl příjemný bonus. Jakmile jsem se otřásla zimou, začala mě máma táhnout domů. Protestovala jsem, ale ona byla neoblomná. Nejsem tak odolná jako ona, to byly její argumenty. Zatím nejsem tak odolná, pomyslela jsem si, jednou přijde čas a budeme nejspíš stejné…

„Byl jsem nakoupit,“ oznámil nám Phil, když jsme přišly domů. Rychle jsem zapadla do kuchyně a začala si pro sebe něco klohnit.

„My jdeme na lov,“ houkla na mě máma, „nevyhoď to tady do povětří!“

„Mamííí,“ zaúpěla jsem a protočila oči, což nemohla vidět. Pak už jsem slyšela jen zabouchnutí dveří.

Tak co myslíte, objeví se příště Edward? No, nechte se překvapit!

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska si svou cestu najde - 7. kapitola: