Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska si svou cestu najde - 14. kapitola

03.07.2012 (07:30) • Marvi • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1464×

Kapitola 14.

„Tak tady trávíš dny, když nejsi ve škole? Byl jsi tady i ten první týden, co jsem se nastěhovala?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsme seděli na sluníčku před jeskyňkou.

„Co jsi to za holku, že se nedokážeš těšit z tak pěkného dne?“ odsekl mi.

„A co tebe přivedlo do tak špatné nálady?“ nedala jsem se, „chybí ti snad něco?“

„Ty a ten tvůj výslech! Jednoho pak přejde chuť na všechno. Nechceš mi říct, na co pořád myslíš, co?“

„Přemýšlím…“ přitáhla jsem si kolena k bradě a uvažovala, co mu říct. Že myslím na to, kde ten týden byl? Na to, proč tu vlastně jsem? Dokážu splnit úkol, o kterém on nemá ani ponětí?

Když jsem mlčela, odpověděl on: „Nechceš se se mnou učit na zkoušky, které nás čekají?“

„Se mnou? S obyčejným člověkem? Nemyslíš, že to nemáš zapotřebí?“ Když mi neodpovídal, otočila jsem se na něj, abych viděla. Upřeně se na mě díval.

„Co to s tebou dneska je, Bello? Ty nejsi obyčejná…“ zašeptal.

Zasmála jsem se, natáhla nohy a opřela se dozadu o ruce a svou tvář vystavila slunci. „Myslím, že bych se s tebou vlastně docela ráda učila, pokud by ti to nevadilo.“

„Budu tě nosit na rukou, když to uděláš,“ řekl tiše. „Nebo cokoliv jiného, co si budeš přát.“

Věděla jsem, že je z toho nadšený. A i když jsme spolu byli sami, věděla jsem, že jsem s ním v bezpečí a nic mi nehrozí.

„Tak tady jste,“ řekl hlas, který mě vyplašil. Kousek od mé boty vykoukla přes hranu kopce ženská hlava, za ní následoval krk a pak se ta žena opřela dlaněmi o zem a elegantním švihem se dostala na samý okraj hory a shlížela dolů na mě a Edwarda.

„Řekli mi, že když půjdu po pěšině, najdu vás tady, ale já si vždy říkám, proč se zdržovat, když můžu vyšplhat po svahu.“ Pak se odmlčela a prohlížela si mě, jako bych byla nějaká věc, kterou si hodlá koupit.

Rukou jsem si zastínila oči a podívala jsem se na ni nahoru. Nebyla nijak vysoká, ale vypadala svalnatě. Stála vzpřímeně, ruce v bok, na slunci se třpytila stejně jako Edward, ale její věk jsem nedokázala odhadnout.

„Ty jsi pěkná fajnovka, co?“ Otočila se ke mně.

„Prosím?“ Upírka se ohlédla, podívala se na Edwarda a mě evidentně pustila z hlavy jako bezvýznamnou.

„Doslechla jsem se, že hledáš nevěstu,“ řekla mu.

Po těchto slovech jsem zalapala po dechu, ale snažila jsem se to zamaskovat pokašláváním.

„Tuberkulózní…“ poznamenala upírka a vrhla na mě pohrdlivý pohled. „Jsem Penny a vyhovuji tvým požadavkům. Vylezla jsem na pět z deseti nejvyšších vrcholů světa a mám v plánu vylézt i na těch pět zbývajících. Umím se postarat o ovce…“

Edward se vzpamatoval natolik, aby se postavil, pohlédl na Penny a řekl: „Vůbec mě nezajímá, na co se hodíš a kde jsi všude byla…“ Rychle jsem vstala, strčil by do ní? Sice je to upírka, ale i tak. Stačilo, že už jednu vyhodil z okna.

„Edwarde,“ řekla jsem a postavila se mezi ně.

Když k ní Edward udělal krok, popadla jsem ji za paži. Možná to byl adrenalin, nebo strach, který mi dal zvláštní sílu, ale ať to bylo cokoliv, podařilo se mi ji odvléct pryč.

„Copak ti neřekli, že je to blázen? Slyší hlasy. Já jsem jeho ošetřovatelka. Musím ho udržovat v klidu. Kdybych to nedělala, tak by… No snad ti to můžu prozradit, co se ženami provádí. Kdyby sis ho vzala, byla bys už jeho osmá manželka.“

„Skutečně?“ podivila se Penny a její tvář byla plná zájmu, jak se dívala na Edwarda, který pořád stál u vchodu do jeskyně. „Ale mně bylo řečeno…“

„Nech mě hádat. Potkala jsi ženu, upírku, a ta ti vyprávěla o tom, že tady Edward potřebuje dívku. Měla polodlouhé vlasy a zlaté oči?“

„Ano! Ty ji znáš?“

„No jistě,“ přitakala jsem a na okamžik si vzpomněla na svou mámu. „Víš, ona je taky trochu blázen, ona mu ty holky nadhání…“ Nedokázala jsem dost rychle vymyslet něco uvěřitelného, protože jsem myslela na to, co Renée provedu. Proboha, jak ji napadlo vybrat zrovna tuhle příšernou holku.

„Je na mizině, celá jeho rodina, Nemohl by ti zaplatit žádnou expedici do hor.“ Ale ona se nezalekla.

„Co s nimi udělal? Se všemi těmi manželkami?“ ptala se Penny s očima navrch hlavy.

„Nechtěj to vědět, ale je to strašné. Ani Aro se o tom nesmí dovědět. Teď jdi, pokusím se ho udržet na tak dlouho, abys mohla zmizet.“ Sotva jsem to dořekla, vyšplhala po útesu. „Povím to té ženě, té paní Dwyerové, nedovolím, aby sem posílala další nic netušící dívky.“

Musela jsem se ušklíbnout, pak jsem se vrátila k jeskyni a Edwardovi.

„Tak, a je to,“ řekla jsem.

Edward se otočil a zahleděl se na obzor, zaťaté pěsti měl spuštěné podél boků.

„Já se z toho zblázním,“ sliboval tiše. „Co se to poslední dobou děje, že mě vyhledávají ty dívky.“ Začala jsem si prohlížet své nehty, opravdu by potřebovaly manikúru.

„Nemám ponětí.“ Pokrčila jsem rameny, ale věděla jsem, že se mu nemůžu podívat do očí, protože jsem to byla já, kdo napsal Renée, aby poslala nějakou takovou dívku. Když jsem se na něj podívala, zdálo se, že ode mě čeká nějakou odpověď, ale neodvažovala jsem se promluvit a vysvětlit mu to. Měla jsem strach, že by mohl poznat, jakou v tom všem mám roli.

„Já, ehm… budu s tebou a budeme předstírat, že patříme k sobě? A holky ti dají pokoj?“ zeptala jsem se s nejistým úsměvem. Přistoupil ke mně blíže a natáhl ruku, aby se dotkl mých vlasů. „Jsem rád, že budeš se mnou,“ řekl s něžností v hlase. Přestože jsem byla v pokušení se mu poddat, když se dotkl mých vlasů, stáhla jsem se zpátky. Pravdou bylo, že se mi Edward začínal líbit, ale já jsem tu byla jen dočasně a neměla bych se s ním příliš zaplést.

Když jsem od něj o krok ustoupila, udělala jsem na něj rozpustilý obličej.

„Oznámíme všem, že spolu chodíme?“ Chtěla jsem ho rozesmát, ale on se naopak rychle stáhl a z tváře mu zmizel všechen výraz.

„Zapomněl jsem, jak rychlá je dnešní doba,“ řekl chladně, „tak teď jdi a oznam to rozhlasem po celém městě, no možná že to ani nebude potřeba.“

„Nechtěla jsem…“ začala jsem, ale pak jsem se odmlčela. „Máš pravdu, nefungovalo by to. Radši půjdu,“ rozhodla jsem se a otočila se k pěšině, která vedla domů. Edward mlčel, zastavila jsem se a ohlédla se na něj, pořád stál na místě a už mi nevěnoval pozornost, zase jsem se otočila a odcházela. Připadala jsem si, jako bych měla k nohám přivázané nějaké závaží. Samé starosti.

„Myslíš, že bys mi mohla pomoct?“ ozvalo se za mnou. Rychle jsem se otočila.

„Cože?“ Stále se ještě kabonil, ale přesto jsem v jeho očích spatřila jiskru.

„Myslíš, že bys mi dovedla pomoct spočítat ovce?“

„Ano!“ zvolala jsem až příliš nadšeně.

„Ale možná bys měla jít domů, mluvil jsem s Alicí, říkala, že má s tebou nějaké plány na dnešní odpoledne.“

„Myslím, že Alici nebude vadit, když se trochu zpozdím, ráda ti pomůžu.“ Edward se slabě usmál.

„Tak pojď,“ řekl a natáhl ke mně svou ruku. Vložila jsem do ní tu svou a utíkali jsme dolů ke stádu.

Snad se Vám tento díl líbil, za nějaký ten komentář budu ráda. Jelikož pomalu začínají prázdniny slibuji, že další dílky budu přídávat častěji, ne co půl roku.

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska si svou cestu najde - 14. kapitola: