Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska si svou cestu najde - 11. kapitola

22.11.2011 (09:15) • Marvi • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1555×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Kapitola 11.

To, že jsem teď odkázána na Cullenovi, ve škole nikdo z mých kamarádů nijak nekomentoval. Brali to jako holý fakt, a já za to byla ráda. Jediné co mě mrzelo, bylo, že jsem s nimi nemohla na žádné večírky a akce. Philův zákaz. Musím sekat dobrotu a ještě shánět Edwardovi holku, abych dostala to, co mi patří.

Edward se mi, mimo školu, úspěšně vyhýbal. A to díky tomu, že jsem se probudila v jeho posteli. Vyhovovalo mi to, ale zároveň i štvalo. Chtěla jsem svůj úkol splnit co nejdřív a získat svobodu.

♥ ♥ ♥

Jedna věc mě v soužití s Cullenovými udivila. Vlastnili stádo ovcí. Velmi podivné bylo i to, že se jich ovce vůbec nebály, přestože upíři jsou predátoři. Emmett mi vysvětlil, že je chovají pro to, aby tolik nesnižovali počty divokých zvířat. Sice je nemůžou lovit, a jejich krev není nic extra, ale je to nezbytné, pro nenarušení místní fauny. Čas od času jezdí na výpravy za lákavější kořistí, ale pro přežití jim postačuje jejich stádo.

„Je to vlastně podobné jako ve Volteře,“ dodal se smíchem.

„Jak tohle můžeš srovnávat?“ snažila jsem se mu odporovat, „nikdy jsi tam jako potrava nebyl!“

„Promiň, Bell, nevěděl jsem,“ omlouval se.

„Ty jsi pako,“ přisadil si Jasper, který byl nedaleko. Pak se začali popichovat, a aby nezbořili Esmé dům, vyběhli někam ven, takže jsem zůstala sama. Teda, alespoň jsem si to myslela.

„Tvé auto je v pořádku, to bláto mu moc neuškodilo, potřebovalo vyčistit motor,“ říkala Rosalie.

„Děkuji,“ odpověděla jsem a usmála se na ni. „Netušila jsem, že dokážeš opravit auto.“

„Musím něčím vyplnit tolik času,“ oplatila mi úsměv.

„Asi se nikdy nepřestanu divit, jak trávíte věčnost,“ hlesla jsem.

„Asi ne.“ Řekla, když odcházela do svého pokoje a přitom na mě mrkla. Pak už jsem si byla jista, že jsem sama. Odešla jsem do pokoje, který byl určen hostům. Teď byl mým pokojem. Mé věci už v něm byly. Mohla jsem jen hádat, kdo to zařídil, ale věděla jsem, že v tom má prsty minimálně Alice nebo Esmé.

Sedla jsem si k počítači a začala číst maily, které mi poslala máma. Dělala si starosti s tím, že mě nemá pod kontrolou. Kladla mi na srdce, abych nevyváděla a nepřidělávala Cullenovým zbytečné starosti. Taky mi napsala, že našla vhodnou kandidátku na Edwardovu přítelkyni. Už ji za mnou poslala. Měla by zítra odpoledne dorazit. Rychle jsem ji vyťukala odpověď, že si nemusí dělat žádné starosti. A pokud to s tou dívkou klapne, budeme zase spolu.

♥ ♥ ♥

„Je u ovcí,“ odpověděla mi Alice, aniž by znala otázku.

„Jak jsi poznala, o čem přemýšlím?“

„Moje tajemství, Bello,“ a zářivě se na mě usmála, úsměv jsem ji oplatila.

„Není to tak, jak myslíš, Alice,“ nedala jsem se, „potřebuji, aby byl Edward víc tady, čekáme jistou společnost. Alice se nadále usmívala.

„Já vím,“ odpověděla a přitom si poklepala na spánek.

„Dopadne to dobře?“ zeptala jsem se.

„Pro koho myslíš?“

„Alice!“

„Neboj, Bello, bude to dobré…“

„Moc jsi mě neuklidnila.“

„Já vím,“ odpověděla a vytančila ven.

Upírka, kterou poslala máma, přijela na čas. Jmenovala se Casey. Byla nádherná skoro jako Rosalie, jen měla jemnější rysy a ďolíčky ve tvářích.

„Ach ty musíš být Bella, já jsem Casey, ale všichni mi říkají Cash, protože se to ke mně hodí, a tvůj nevlastní otec říkal, že jsi celkem hezká, ale ty jsi hezčí, než jsem čekala, ale chci se zeptat, jestli je tady on, víš, já jsem totiž ještě nikdy nepotkala tak velkou smečku, ale tvá máma říkala, že je velká.“

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je zticha.

„Jo je velká,“ přitakala jsem.

„Chci ho poznat a zalíbit se mu, ovšem mě mají všichni rádi, i tvá maminka říkala, že jsem přesně taková, jakou on chce, nebo jakou pro něj chceš ty, moc tomu nerozumím, ale až si ho vezmu, nechci bydlet na tomhle hrozném místě, takže si přeji, abychom si napřed všechno vyjasnily, ještě než se sním, seznámím, abych přesně věděla -“

„Casey!“ přerušila jsem ji, „mluvení obstarám já, ty ani moc nemysli ano, hlavně na tu část kdo a proč tě sem poslal ano?“ Sklopila oči, tak snad pochopila, co po ní žádám.

Když zapadlo slunce, objevil se Edward.

„Vypadá to, že tu máme hosta,“ usmál se Edward sotva vstoupil do dveří. Všimla jsem si, že od ní nemůže odtrhnout oči, byla opravdu krásná.

Bohudík se Casey na něj dívala se stejným zájmem. Jen jsem doufala, že si nepustí mysl na špacír.

„Dovol Edwarde, abych ti představila mou kamarádku Casey; Casey Edward,“ naštěstí se oba dva už vzpamatovali a podali si ruce.

„Co tě sem přivedlo?“ zeptal se Edward laškovným tónem. Casey chtěla promluvit, ale já jsem ji předběhla.

„Casey, přijela za mnou.“

Casey se nadechla, ale Edward se se zrakem upřeným na mě zeptal:

„Ona neumí mluvit sama?“

„Jistěže umí,“ odpověděla jsem mu.

„Takže, kde jsme to přestali?“ ptal se Edward.

Casey otevřela ústa, aby promluvila.

„Zajímá se o historii klanů,“ vpadla jsem ji zase do řeči.

„Bello,“ řekl Edward tiše, „pokud ji nenecháš mluvit, vynesu tě v zubech z místnosti ven. Vyjádřil jsem se jasně?“ Při těchto slovech jsem se zhluboka nadechla a posadila se na pohovku, slabě jsem se na ně usmála a zapla televizi. Edward se otočil ke Casey.

„Tak, mi slečno, o sobě něco povězte.“

„Ach, nikdo mi neříká slečno nebo tak, protože jsem pro každého Casey. Nezajímám se o historii klanů, tak nechápu, proč to Bella tvrdila, protože chci, abys mě viděl takovou, jaká jsem, protože když jsi čtenář, tak bys mě stejně odhalil, tedy mám na mysli, že bys mi viděl do duše…“

Edward se otočil a chvíli na mě koukal, ale já se mu do očí podívat nedokázala. Doufám, že netušil, kdo ji poslal, ale mému svědomí to neulehčilo. Nikdy ze mě nebude dobrý lhář s tváří pokerového hráče.

„…opravdu bych si ráda prohlédla toto místo, a zvláště okolní přírodu…“

S neskrývaným úžasem jsem sledovala Edwardovo počínání. Nejdřív otevřel okno, pak popadl Casey do náruče a pak ji k tomu otevřenému oknu donesl.

„…všichni mi říkají, že mi žádný muž nedokáže odolat, protože jsem tak okouzlující, že stačí, abych otevřela ústa, a muži mě budou zbožňovat…“

Edward ji vyhodil z okna s takovou opatrností, jakou by nevěnoval ani pytli brambor. Překvapivě nebylo slyšet žádné žuchnutí jen spršku nadávek na jeho adresu.

Jako by se nic nestalo, posadil se na pohovku vedle mě. Pohlédl na mě svýma tmavýma očima, takže jsem se neodvážila promluvit.

„Myslím, že tvá kamarádka se tu dlouho neukáže.“ Na chvíli se ode mě odvrátil a já spatřila, jak si s jeho tváří pohrává úsměv. Když se na mě podíval, zeptal se:

„Chceš k jídlu něco teplého, nebo studeného?“

„Chci něco tichého,“ odpověděla jsem a oba jsme vyprskli smíchy.

♥ ♥ ♥

Později jsem mámě napsala SMS:

Casey se neosvědčila. Příště bys mohla poslat stejně hezkou, ale ne tak hloupoučkou.

Jak se Vám libila Edwardova sabotáž? Pěkně Belle znepříjemňuje její počínání. Podaří se jí vůbec splnit svůj úkol? No, asi tak rychle to nebude.

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska si svou cestu najde - 11. kapitola: