Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo sázka? - Prolog + 1. kapitola

01.03.2010 (09:00) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1862×

Prolog:

Nejprve to byla jen hra, která měla být zábavná, ale pak se najednou nebezpečně zvrtla. V té hře jsem ztratila své srdce...

Sedím na naší louce a z očí mi tečou slzy, jako by nikdy neměly přestat. Tohle se vážně nemělo stát. Zamilovala jsem se do něj. Do mého anděla s tím nejnádhernějším pokřiveným úsměvem. Dala jsem mu svoje srdce, ale on mě teď nenávidí. Udělala jsem tu největší hloupost a on už mě nechce. Proč to všechno musí být tak těžké?

Opravdu se tohle všechno stalo? Někdy myslím, že to byl jen krutý sen, který mi měl připomenout, co vlastně jsem.

Vzpomínám, jak jsme zde byli poprvé. Na jeho chladné rty, které se tiskly k těm mým. Na jeho úsměv, když mi dával za ucho pramínek vlasů...

Moc mě to bolí a vím, že jsem mu ublížila. Srdce mi puká na tisíce malých kousků a já jen doufám, že mi to všechno jednou odpustí...

Kapitola 1 - Nováčci ve Forks

Bella:

Vystoupila jsem ze svého milovaného autíčka do chladného jarního rána. Ve Forks byla vždy taková zima. Proto jsem sem kdysi přestala jezdit. Milovala jsem slunce a teplo, počasí tady mi vždy kazilo náladu. Určitě se teď ptáte, proč tady tedy bydlím.

Důvod je jednoduchý. Když se máma znovu vdala, musela být se mnou a ne se svým manželem. Hodně ji to trápilo a já, která nikdy nebyla žádná hodná holka, jsem jí akorát přidělávala další starosti. Začalo mě to trápit, možná, že jsem někde hluboko uvnitř sebe objevila i nějaké to svědomí. Tak jsem se rozhodla, že se odstěhuji k Charliemu a začnu znovu. S čistým štítem. Jako hodná, milá a ochotná Bella. Cítím se zde sice jako vězeň vlastních pocitů, osobnosti a života, ale myslím, že s tím jsem se už dokázala vyrovnat. Chci být hodná. Chci a snad se mi to i daří. Sice někdy trošku ujedu, ale pořád mě všichni považují za tu hodnou, milou a přátelskou dceru šéfa oddělení místní policie, což je dobře. nechtěla bych, aby kvůli mě trpěl i Charlie. Charlie vždy byl dobrý otec, a i když jsme se v době mého dospívání neviděli moc často, věděla jsem, že tu pro mě vždy bude.

Když jsem se přistěhovala, byla jsem atrakce číslo jedna. Dítě nezvedené matky, která utekla manželovi, aby mohla žít po svém. Byla to potupa. Ve škole se na mě každý díval a snažil se se mnou bavit, jenže já na nikoho neměla náladu. Nebyla jsem smířená. Tedy alespoň tehdy ještě ne tak úplně.

Později jsem se snažila být alespoň trochu milá, ale zrovna nejlíp mi to nešlo. Seznámila jsem se s Angelou, Jessicou a Mikem - mými novými spolužáky. Stali se z nás přátelé, i když Jessica byla až moc... Moc jako já, kdysi... A možná proto mě to k ní tak táhlo.

Byla to školní královna. Blond vlasy pod ramena a modré oči. Každý kluk ze školy se za ní otáčel a chtěl ji. A ona to moc dobře věděla. Dokázala toho využít. Byla velice chytrá a každého si dokázala získat. Ale já v ní viděla něco, co jsem byla kdysi já. Potvoru. Ďábelskou potvoru, která ví na co má, vždy dostane to, co chce a nikdy se nevzdá. Tu temnou stránku, kterou jsem se já nyní snažila potlačovat. Ale ona byla kus mě. Lilith byla já. Já a ona, jedno tělo a jedna duše. Den a noc. Čistota a krutost. Dobro a zlo. Byla to moje součást a já se jí jen těžko vzdávala. Chyběla mi, ale všechny jsem tím ničila. Musela jsem jí uvěznit hluboko v sobě, ve svém nitru.

Angela byla Jessičin naprostý opak. Hodná, milá, přátelská. Měla snad všechny dobré vlastnosti, které existovaly. Od začátku mě tak trochu krotila. Už jen svou přítomností mě nutila být tou hodnou. Byla svatá. Měla jsem ji moc ráda pro její nesobe ckost a upřímnost. Věřila jsem jí a nějakým zázrakem i ona věřila mě. Celé hodiny jsme se dokázaly bavit o věcech, které bych jinak nikdy nikomu neřekla. Ale ona to ze mě vždy dokázala nějakým způsobem vypáčit a já si postupem času uvědomovala, že mít opravdovou kamarádku je vážně super. Pro ni bych udělala téměř cokoliv.

A Mike? Ten byl vcelku i milý, ale něco mi na něm přece jen nesedělo. Nevím přesně co, ale jako kdyby byl Mike horší, než všichni lidé, které jsem kdy poznala - a těch opravdu zlých bylo vážně hodně. Možná, že můj šestý smysl měl zase pravdu a Mike nebyl tím, za koho se vydával... Ale pro klid v duši jsem se s ním bavila jako s kterýmkoli jiným.

Jak jsem tak přemítala o svých prvních dnech ve Forks a o svém životě, prodírala jsem se davem studentů, kteří nenápadně čekali na ty nové, Cullenovy myslím. Teď už budou nová atrakce jen oni. Bylo mi jich trochu líto, protože jsem věděla, jak nepříjemné to může být. Jak moc je to může ničit, štvát...

Jen doufám, že to tady nějak zvládnou, ozval se hlas té hodné Belly ve mě a já se otřásla. Tohle jsem vážně nečekala. Být tak moc hodná. Mít o někoho starost, i když ho neznám, na každého se usmívat. Vypadalo to, že Forks i Angela na mě opravdu dobře působí. Usmála jsem se na právě procházející dívku a ta na mě přátelsky mrkla. Líbilo se mi to. S dobrou náladou a spokojeným výrazem ve tváři jsem pomalu kráčela do školy a byla ráda, že se ze mě pomalu, ale jistě zase stává dobrý člověk.

Edward:

Byl jsem nervózní. Poprvé za celou tu dlouhou dobu, co si hrajeme na normální lidskou rodinu, jsem pociťoval podivný neklid a radost, že už jsme tady. Všiml si toho i Emmett, který se na novou školu těšil vždycky. On se těšil v podstatě na všechno, co pro něj znamená zábavu. A to tahle škola rozhodně byla. Nemohl jsem ho pochopit. Stejně se od nás dřív nebo později každý bude držet dál a začne o nás kolovat spousta drbů. Hrůzostrašní Cullenové. Nesnášel jsem to, stejně jako jsem nesnášel nával sexu chtivých dívek, které se vyskytly na každé škole. Ale i přes to jsem cítil, že Forks a jeho obyvatelé mi změní život. Těšil jsem se na něco, o čem jsem ani nevěděl, že by se mohlo stát.

,,Tak co bráško? Těšíš se?" zeptal se Emmetta vycenil na mě zuby v dokonalém úsměvu. Jen jsem se kysele ušklíbl a znovu se ponořil do svých myšlenek. Všichni nemusí vědět, že jsem najednou na malou školu ve Forks zvědavý víc než na Aliciny včerejší vize, které mi nechtěla ukázat. Radši začala překládat Shakespeara do hebrejštiny. To dělá vždy, když nechce, abych něco věděl. Ale zajímalo by mě, co -.

,,Edwarde!" zavrčela na mě Rosalie, když jsem ještě seděl v autě, zatímco ostatní už stáli venku. Emmett se jen uchechtl. Povzdechl jsem si a pomalu vystoupil. Ihned se mi do mozku vetřely myšlenky všech mých nových spolužáků a hlavně spolužaček. A protože Rose s Emmettem i Jasper s Alicí byli zavěšeni v sobě a bylo naprosto jasné, že jsou to páry, jediným reálným objektem jejich představ jsem byl já. Neznali mě ani minutu a už si představovaly, jak mě dostanou do postele a následně si mě obtočí kolem prstu. Snažil jsem se všechny ty jejich myšlenky dostat z hlavy, ale moc se mi to nedařilo.

Nikdy jsem nechodil s žádnou dívkou, ale po těchto jejich myšlenkách bych ani nechtěl. Jsou tak povrchní. Asi jsem blázen, ale chtěl bych alespoň jednou za tu nekonečnou věčnost poznat pravou lásku. Bez předsudků, povrchnosti a lží. Chtěl jsem něco víc, než jen sex. Jenže tohle se mi asi nikdy nesplní. Je to bláznivé být upír - romantik?

S povzdechem jsem šel za svými sourozenci do maličké kanceláře v hlavní budově, abych si vyzvedl rozvrh hodin a další pro mě zbytečné papíry.

,,Á vy budete jistě Cullenovi," řekla postarší sekretářka, jen co jsme vešli do dveří. Tentokrát jsem byl na řadě já. Němě jsem přikývl a lehce se na ni usmál. Slyšel jsem její myšlenky i to jak se jí zrychlil tep. Bože, vždyť bych mohl být její syn, ba co víc - její vnuk.

Pořád mě nepřestalo udivovat, jak na mě ženy reagují. Byl jsem pro ně okouzlující. Andělsky krásný. Stejně to ale byla jen maska krutého a nelítostného vraha. Ale alespoň k něčemu mi můj vzhled je. Všechno jde vždycky snáz. Jen kdyby věděli, že by jim srdce nemělo zrychleně bít vzrušením, ale strachem...

,,Tak tady máte všechno, co budete potřebovat." Zářivě se usmála a podala mi spoustu zbytečných papírů.

,,Děkujeme, jste velice laskavá. Nashledanou." Než jsem se stačil vůbec otočit, Rose už mizela ze dveří. Rychle jsem vyklouznul za nimi a začal jim dávat ty papíry. Každý si je zběžně prohlédl a už věděl co a jak. Ale museli jsme si je nechat, přece jen se musíme chovat jako normální lidé s normální pamětí.

,,Tak se uvidíme na obědě," rozpustile se usmála Alice a spolu s Jasperem, Rose a Emmettem vyrazili k budově číslo šest. Já se vydal na opačnou stranu. Celou cestu jsem na sobě cítil zvědavé dívčí pohledy. Už je to tady. Klídek Edwarde, všechno je v pořádku. Nic se ti nestane, neboj se. Zhluboka jsem se nadechl, ačkoli jsem to vůbec nepotřeboval a dál jsem pokračoval dlouhou chodbou ke svému novému utrpení. Do třídy jsem dorazil se zvoněním a hned jsem se šel představit svému novému učiteli na angličtinu.
,,Dobrý den. Jsem Edward Cullen a..."

,,No jistě," řekl ještě než jsem stačil domluvit. ,,Tady máte seznam knih a můžete si jít někam sednout."
Byl rychlý a nevzbuzoval jsem v něm moc zájmu. Hned mi bylo jasné, že spolu budeme dobře vycházet.

Zběžně jsem se rozhlédl po třídě. Z větší části tu byly samé dívky. Otevřelo se peklo. Slyšel jsem jejich vzrušené myšlenky a zakroutil jsem hlavou. V tom mou pozornost upoutala krásná hnědovláska v modré blůzce. Měla smetanovou pleť a čokoládově hnědé oči. O něčem se bavila s celkem pěknou blondýnkou. Nepřemýšlel jsem a rozvážným krokem jsem zamířil k nim.

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo sázka? - Prolog + 1. kapitola: