Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo sázka? - 5. kapitola

23.03.2010 (12:45) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1631×

Kapitola V. - Záhada čtení myšlenek aneb Arova garda

Edward:

Domů jsem jel rychlostí blesku. Jen co mé auto zastavilo na štěrkové příjezdové cestě, rozběhl jsem se do lesa. Po chvíli jsem našel nějakou louku. Byla celá pokrytá květinami všeho druhu a vypadalo to, že je i opuštěná. Celou ji obklopoval hustý les. Skrz koruny stromů sem prosvítaly drobné paprsky světla. Celá louka byla prostě nádherná. A hlavně tam byl klid na přemýšlení. Tak sem budu chodit častěji.

Potřeboval jsem si trochu vyčistit hlavu. Dnešní den byl pro mě něco neuvěřitelného. Nejdřív ty tajemné úsměvy Alice, pak ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy spatřil a nakonec Jessica. Vsadil bych krk na to, že Alice viděla, že se mi Bella bude líbit. Ona to musela vidět, tím jsem si byl jistý. Tak proto se do nové školy těšila. A proto se mi také snažila zatajit svoje vize. To si s ní budu muset ještě trochu vyřídit.

Až po chvíli horečného přemýšlení o Belle a Jessice jsem si uvědomil, že nedokážu ani jedné z těch dívek číst myšlenky… Cože?? Já jim… Nedokážu číst myšlenky? Vytřeštil jsme oči, jako kdyby to snad ještě víc šlo. Přes sto let, co jsem naživu jsem myšlenky dokázal přečíst každému, koho jsem kdy potkal. A najednou se přistěhuji do nějakého zapadákova a najdu tu dvě dívky, kterým nedokážu číst myšlenky? Co je to za pitomost?  Jaká je pravděpodobnost, že by se to mohlo stát? Uznávám, že je teoreticky možné, že bych nemohl číst myšlenky jednomu člověku, ale hned dvěma? To není normální. To NEMŮŽE být normální. Wow, jak jen je tohle možné? Jakmile se vrátím domů, budu se muset zeptat Carlisla co si o tom myslí…

Když si to tak vezmu, Bella pro mě byla jedna velká neznámá. Neslyším její myšlenky a utápím se v jejích očích. Je tak krásná, okouzlující, milá. Jak nádherně se usmívala. Její červené rty mě přímo volaly, abych je políbil… 

Hurá! No konečně kamaráde! Chtíč to posedl! To je vážně skvělé!

Ale to přece nejde! Nemůžu se zaplést s člověkem. Já jsem zrůda, jak by mě tak krásná dívka mohla chtít? Po ní touží všichni kluci na škole. Každý by chtěl být její přítel, milenec… Tohle bych já přece nemohl. Jak bych jí to jen mohl udělat? Těm krásným důvěřivým čokoládovým očím, které se na mě tak smutně dívaly. Ale jak dlouho bych se jí dokázal vyhýbat? Copak to vůbec jde? Něco mě k ní přitahuje, něco silnějšího než jsem já. Chtěl bych jí chránit, změnit ten smutek v jejích očích. Toužím se dotýkat její krásné bledé kůže… Tolik bych si přál s ní zůstat s ní napořád až do konce existence… 

Počkat, počkat!! Sakra Edwarde co to blábolíš? Znáš jí jen jeden den a už bys s ní chtěl být až do konce existence? Ty si se snad zbláznil hochu…

Zatřásl jsem hlavou, abych vyhnal ty myšlenky pryč, ale moc se mi to nepodařilo. Bella se mi dostala pod kůži. Nemohl jsem přestat myslet na to, jak moc je krásná a žádaná. Myšlenky každého kluka - všechny směřovaly k Belle. Co když si s nějakým z nich začne než jí stihnu říct, co všechno pro mě znamená. Jak moc po ní toužím. Jak moc mě fascinuje. Že jsem se asi zbláznil. Zamilovat se do člověka…

Hah… Tak proto… Já ji vážně asi miluji. Nad tou představou jsem se musel usmát. Celou věčnost jsem se díval na to, jak láska působí na mojí rodinu. Jak je mění a dělá dokonalejší a štastnejší. Carlisle a Esme. Alice a Jasper. Rose a Emmett. Všichni našli to, co doopravdy milovali. Jsou spolu a prožívají tak báječný život plný lásky. A teď to čeká i mě. Tedy jen pokud mě Bella bude chtít…

Edwarde už zase blábolíš pitomosti. Proč se hned zamilovat? Pleteš si jen lásku a touhu. Ty tu dívku nemiluješ, jen po ní toužíš. Chceš jí… Milovat se s ní, pít její krev… 

Ne, to není pravda. Ona mě zajímá. Musím zjistit, proč byla tak smutná. Ona je pro mě záhada. Tak křehká a přitom má v sobě i něco nezdolného… Ona se mi vážně líbí. A není to jen proto, že by mě její krev tak vábila. Bella je něco dokonalého a krásného.

Ty jsi opravdu blázen Edíku. Zahrabat se navždy s jednou dívkou?! Hloupost. A ty to víš.

,,Dej mi už pokoj,” okřikl jsem své horší já. Tohle je jiné. Jiné než kdykoli předtím. Musím se k ní nějak dostat.  Vzpomněl jsem si na hodinu s Jessicou. Jessica mi musí pomoct. Doufám, že se rozmyslí a pomůže mi. Chci vědět, co tu krásnou dívku trápí. Musím to zjistit. 

Ty jsi už doopravdy nenapravitelný blázen…

Jess je vlastně taky docela milá a vypadá to, že má Bellu vážně ráda. Nechápu, proč si o ní všichni myslí, že je to mrcha. Sice jí taky nemohu číst myšlenky, ale podle jejího chování bych řekl, že je to fajn holka. Navíc je i pěkná. Myslím, že to, co se o ní říká je jen následek závistivých spolužaček. Nic víc. Kdybych neviděl Bellu, tak by se mi Jess asi taky dostala pod kůži… Ale Bella je jen jediná. Snad mi Jessica pomůže a já se dozvím o Bells víc. 

A to mě zase přivádí na začátek… Je to jako bludný kruh. Připadá mi, jako kdyby mě každá moje myšlenka nenápadně vedla zase zpátky k hlasu mého netlukoucího srdce.  S úsmevem na rtech jsem se vydal domů, abych se zeptal Carlisla, co si myslí o tom, že nedokážu slyšet myšlenky obou dvou.

***

,,Alice,” zasténal Jazz a já hned věděl o co jde. Zase ty Aliciny pověstné nákupy. Většina rodiny by se radši nechala roztrhat vlkodlakem nebo spálit než s ní jet. Hodiny a hodiny utrpení snad ve všech obchodech, které jsou v okolí sta kilometrů.  Pro pánskou část rodiny to rozhodně bylo utrpení.

,,Ahojky bráško,” zamrkala na mě mile. ,,Nechtěl bys jet se mnou na nákupy?” zeptala se mě s nadějí v hlase. Musel jsem se ušklíbnout. To bych vážně musel být blázen abych do toho dobrovolně šel. Ještě štěstí, že mám docela dobrou výmluvu.

,,Promiň Alice, ale musím za Carlislem - to přece víš.”

,Musela jsem to zkusit,’ pokrčila rameny. ,Tak prostě pojedu s Jasperem.” Uchechtl jsem se a Jazzovi bylo hned jasné, co se děje. Tiše na mě zavrčel, ale to už ho Alice táhla ze dveří. Najednou jsem si na něco vzpomněl.

,,Alice,“ zavolal jsem na ní a ona se ke mně okamžitě přiřítila.

,Takže si to naštěstí rozmyslel.‘ Usmála se na mě, ale pak viděla co jí chci a propálila mě pohledem. 

,,Alice určitě víš na co se tě chci zeptat…“ Kývla hlavou a já stejně pokračoval. ,,Takže ty jsi taky neviděla Bellinu a Jessičinu budoucnost?“ zavrtěla hlavou.

,,Jak tak nad tím přemýšlím, viděla jsme je jen z dálky, ale nic jsem ohledně jejich budoucnosti neviděla. A ta tvoje se taky pomalu začíná zamlžovat…“ Zvláštní, tak moje budoucnost taky není už tak jasná jako dřív…

,,Mno tak díky sestřičko. Užijte si nákupy,“ a ještě než jsem stačil něco dodat, vystřelila rychlostí blesku za Jasperem.

Potřásl jsem hlavou a šel jsem do Carlislovy pracovny. Zrovna si četl o nějaké nové metodě operace srdce. Slušně jsem zaklepal a pak jsem vešel.

,,Á ahoj Edwarde. Co tě sem přivádí? Snad si nechceš půjčit nové vydání Zázraků medicíny?“ zeptal se vyděšeně a přitiskl si časopis ještě více k tělu. Ta jeho závislost na nových operačních metodách byla úsměvná. ,Prosím, jen ať to nové číslo nepotřebuje. Ještě ho nemám dočtené.' Když si uvědomil, že mu zcela určitě čtu myšlenky, omluvně se na mě usmál. Nechtěl jsem ho už víc děsit.

,,Ne Carlisle. Já… potřeboval bych si s tebou jen o něčem promluvit.“ Znatelně si oddechl.

,,Tak o co jde můj synu?“ usmál se ulehčeně a já se dal do vypravování. Takticky jsme zamlčel to, že se mi Bella líbí. Carlisle střídal výrazy ve tváři až se nakonec dostal k zamyšlenému. ,,Takže ty jim vážně nedokážeš číst myšlenky?“ 

,,Uhum.“ Kývl jsme na souhlas.

,,A Alice nevidí jejich budoucnost? A ta tvoje je zamlžená,“ ujišťoval se ještě jednou.

,,Nic. Ani ťuk. Neslyším ani jednu jedinou jejich myšlenku a Alice taky nic nevidí,“ povzdychl jsem si. Zrovna u Bells mě to dráždilo skoro až k nepříčetnosti.

,,To je velice velice zvláštní Edwarde,“ podrbal se na bradě a zamyšleně začal přecházet po pokoji sem a tam. ,Hmm… Opravdu zajímavé… Ale jak to, že jsem… Ne to není možné…‘ Jeho myšlenky byly víc a víc roztěkané. Pak se prudce zastavil a zvolal: ,,Mám to!… Asi…“

,,Cože?“ vydechl jsem nevěřícně, jakmile jsem si v jeho myšlenkách přečetl, co si myslí. ,,To přece není možné!“

,,Ale to by vysvětlovalo, co to je.“ podíval se na mě. ,,Edwarde, ty dvě musí byt velice silný štít. Možná, že jsou dokonce poloupírky nebo příslušnice Arovy gardy. A tvoje budoucnost musí být spojená minimálně s jednou z nich…“

,,Ale Carlisle, ony a Arova garda? To je naprostý nesmysl… To přece není možné…"

,,Ale Ewarde... Možné je naprosto všechno, znáš přece Ara. On je schopný udělat cokoliv, jen aby byl silnější - ty sám bys to měl vědět nejlíp," zakoulel očima a já se ušklíbl. To že se ti dva nesnáší je zcela zjevné.

,,Ne Carlisle. Tohle opravdu ne. Navíc ony jsou opravdu lidé.  Vůně Bells mě láká až to bolí. U upíra by to nešlo, nebylo by to možné… A ani u poloupíra, to přece víš. Prostě a jednoduše - upír by mě tak nelákal a nevoněl mi,“ oponoval jsem mu.

,,V tom případě by mě zajímalo, jak je to možné… Jestli jsou to jen obyčejné lidské dívky… Takoví lidé s tak silným štítem se rodí jen jednou za mnoho tisíc let… A hned dvě v jednom městě…“

,,Prostě se tady děje něco divného,“ dořekl jsem za něj spěšně a ponořen do svých myšlenek jsem se vrátil do svého pokoje, kde jsem došel k závěru, že ať se tady děje cokoliv, já zjistím o co přesně tu jde.

Omluva: Omlouvám se, že další dílek asi nebyl nic moc a přibyl o hodně později než ostatní, ale měla jsem menší větší tvůrčí krizi...  

Upozornění: Další dílek přidám po 10 komentářích o:)

Tak a teď se do mě můžete pustit a rozcupovat mě na malé kousíčky. :) P.S.: nešetřete kritikou!

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo sázka? - 5. kapitola: