Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo sázka? - 3. kapitola

08.03.2010 (08:15) • SwayCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1465×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Kapitola III. - Absťák


Edward:

Zajímalo by mě, o čem si ty dvě dívky mohly povídat. Kdybych slyšel alespoň jedno jediné slovo. Ty pohledy, které vrhaly byly zarážející a zároveň i svým způsobem velice fascinující. Byla hloupost se soustředit jen na myšlenky ostatních lidí ze třídy. Takhle jsem přišel o nějaký zřejmě zajímavý rozhovor. No ale teď už s tím asi nic neudělám, tak se s tím budu muset smířit. Ale znáte to - červíček hlodá a hlodá…

Pomalu jsem se blížil k těm dvou dívkám a všiml jsem si, že ta blondýnka uklízí stůl, abych mi udělala místo. Rychle jsem znovu prolétl mysl pár spolužáků a zjistil, že je to Jessica. Místní královna krásy a údajne taky pěkná potvora… Hmm… Zajímavé… Prý měla něco snad s každým na škole… Moc na to ale nevypadá, královna školy to jo, ale děvka… Ale stejně tak tam se mi vážně moc nechce sedět, navíc je to moc blízko u katedry a to vážně nemám rád… I když… Ne, radši ne.

Nakonec jsem si sedl vedle brunetky a ta na mě hned upřela svůj něžný pohled. Její čokoládově hnědé oči se vpíjely do těch mých a já měl pocit, že se v nich snad utopím. Tak krásná, tak milá, tak dokonalá… Hej Edwarde, co to blábolíš?! Vždyť ji ani neznáš. Z tohohle města ti už pomalu začíná hrabat, a to jsi tady jen pár dní. Tohle vypadá bledě… Mohl by se upír zbláznit? Doufám, že ne, protože jestli to takhle půjde dál… Najednou mě vyrušil krásný hlas.

,,Ahoj,” usmála se na mě. ,,Jsem Bella. Bella Swanová.” Bella…? Hmm… Aha… Bella, to bude určitě Isabella. To jméno se k ní hodí. Nějakým nepopsatelným způsobem k ní dokonale pasuje… Krásné jako je ona sama. Líbí se mi. Její jméno je jako moje nová posedlost…  Dokonalá a nepolapitelná. 

,,Ahoj. Já jsem Edward Cullen.” Rychle jsem ze sebe vychrlil své jméno, abych nepůsobil až tak nevychovaně. Musím přiznat, že díky jejímu pohledu jsem se na chvíli ztratil ve svých myšlenkách.  Ještě že jsem si to uvědomil včas, jinak bych byl za pěkného pitomce. To by byl zase trapas…

,,Tak co, jak se ti líbí Forks?” Chtěla se mnou mluvit, takže si asi nevšimla té dlouhé trapné pauzy před mou předchozí odpovědí. 

,,Abych pravdu řekl, je trochu menší než jsem si myslel, ale něco mi říká, že se mi tady bude líbit. Počasí je taky docela dobré a snad i ta škola… No viděl jsem i větší, ” usmál jsem se. Pokusil jsem se o nezávaznou konverzaci.

,,Páni, tak ty jsi smířený s Forks,” konstatovala s údivem.

,,Řekl bych že ano. Je na tom něco divného?” 

,,Mě to trvalo přes čtvrt roku, než jsem se tak nějak smířila s existencí ve Forks,” řekla a tak zvláštně se na mě podívala. Jako kdyby něco tajila. Tak ona se taky přestěhovala? Tak to mě začíná zajímat ještě víc, protože to by vysvětlovalo ten její pohled… Minulost. Po téhle větě už nikdo z nás nic neřekl. 

,,Tak ty ses sem taky přistěhovala?” pokusil jsem se pokračovat v naší konverzaci. To ticho mě ničilo. 

,,Ano, před půl rokem.”

,,Proč jsi sem přijela?” Byl jsem čím dál tím víc dotěrnější, ale nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem o ní vědět co nejvíc. Fascinovala mě. Byla přesně ten typ dívky, kterou by každý chtěl. 

„To je… komplikované.“ Nebyl jsem připravený ukončit naši konverzaci tak brzo a tak jsem jen doufal, že se rozmluví. Díval jsem se na ní a pozoroval každou nepatrnou změnu. Zhluboka se nadechla. ,,Když se máma vdala, uvědomila jsem si, že už tam nepatřím. Nechtěla jsem jí přidělávat starosti a tak jsem přijela sem. Začít tady znovu. Od začátku…“ To co říkala, znělo velice upřímně, ale i tak mi bylo jasné, že mi něco tajila. V jejích očích jsem viděl smutek, bolest… Chtěl jsem vědět, co jí tak trápí, ale neodvažoval jsem se zeptat. 

,,Aha," řekl jsem celkem lhostejně. Snažil jsem se zvědavost udržet na uzdě už jen kvůli ní a kvůli tomu, abych nevypadal jako ‘ten divnej slídil‘. Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila. Byla roztomilá a já cítil, že mě k ní něco táhne. Celý zbytek hodiny jsem jen přemýšlel, co by tak mohla tajit a jak bych jí mohl pomoct. 

Dost bláznivé na upíra… Pomáhat člověku. I když je to tak okouzlující lidská dívka jako je Isabella. Jenže jsem si nemohl pomoct. Chtěl jsem ji utěšit, ani nevím proč. Nesnesl jsem její smutný pohled…


Bella:

Edwardovy otázky mě donutily vrátit se k minulosti. Ke vší té bolesti, zradě a rebelství. Zničila jsem lidské životy, stejně jako on zničil mě. Jak jen vykoupit ten největší hřích? Odpoutat se od bolesti a začít zase věřit? Ta sázka… Neměla jsem to dělat. Co když mě to zase stáhne na dno?

Ale co když ne Bells? Ty taková přece jsi a vždy jsi byla. Hraješ a vyhraješ. Jsi to co jsi. Tak proč to skrývat? Proč? Proč?! Já taková nejsem a nechci být. Nemůžu být taková. Tak zlá a bezcitná. Jenže jsem. A s tím už asi nic neudělám. Budu hrát a vyhraji.Teď už chybu neudělám.

Už tak jsi mu řekla až moc.

Já vím. Řekla jsem mu víc, než jsem chtěla. Než jsem měla. Ale musela jsem. Něco mě donutilo to říct, a proto jsem se částečně i svěřila. Kdo by to řekl, že zrovna já začnu se svěřováním. Pamatuji si, že jsem vždy všechno držela v sobě. Snad každý pocit, cit. Nechtěla jsem, aby o mě cokoli věděl. A pak - najednou bylo tak těžké dávat své city najevo… V tomhle jsem po Charliem. Stejně tak “zamrzlá”. Ledová a chladná. I když já a Charlie - každý pro to máme svůj důvod, své osobní zplozence pekla. Samotnou mě překvapilo, že jsem se začala svěřovat klukovi, kterého znám sotva pět minut.

Ale jeho očích bylo cosi zvláštního. Nedokázala jsem to pojmenovat a už vůbec ne k něčemu přirovnat. Ten jeho pohled byl tak... dokonalý.  Nechápala jsem to. Nechápala jsem, jak se mohlo stát, že mě očaroval jediným pohledem. Předtím to byl chtíč, který mě poháněl k vítězství, ale teď je to něco silnějšího. Silnějšího než je moje hrdost, ta sázka nebo cokoli jiného.  Nějaký pocit, který se ve mně najednou probudil. Jako kdybychom každý byl opačný pól magnetu.

Vážně to nechápu… Nikdy se mi nic podobného nestalo. Nikdy jsem tohle nezažila. Věřila jsme mu. Lákal mě. Ta kombinace důvěry a jisté přitažlivosti… Jeho rty volaly, abych je políbila. Každý jeho úsměv mě zahřál. Jeho oči mě nutily, abych z nich nespouštěla zrak. Jeho hlas mě vábil jako ta nejkrásnější píseň a já se přistihla, že se mi líbí, když vyslovuje mé jméno. Jak to z jeho úst znělo -Bella, jako kdyby promluvil anděl, který sestoupil zpátky na zem. Vždy mi tak divně poskočilo srdce, jako kdyby mi chtělo vylétnout hrudí až někam do nebe. Kdysi mi někdo řekl, že takhle vypadá láska. 

Láska?? Nezbláznila jsem se? Copak já na lásku někdy věřila? Blbost. Jako kdyby láska existovala. Možná ano, ale ne pro mě. Ne v mám případě. Tomu nevěřím a nikdy taky nebudu. Už jsem si zažila dost zklamání a bolesti, abych věděla, že jestli nějaká láska je tak ji nikdy nechci zažít. Další zklamání… Nechtěla bych ho zažít. Už ne. A proč tu vůbec mluvím o lásce? Je to naprostá šílenost, znám ho jen hodinu. Takže je blbost, abych se zamilovala. A ty “symptomy”? To může být cokoliv. V mém případě možná i dlouhá absence sexu nebo jakýchkoli návykových látek. Když si to tak vezmu, tak cigarety ani nic těžšího jsem neměla už přes šest měsíců. Tedy od té doby, kdy jsem se sem přistěhovala. Takže sečteno a podtrženo, láska to být nemůže. Je to jen absťák. S tímhle vysvětlením jsem se vydala na další hodinu.  

K mé smůle ji s Edwardem měla právě Jessica, zatímco já jsem v tuto chvíli byla odsunutá takříkajíc na druhou kolej. Bůh ví, co mu bude říkat? A co když ho sbalí? Zachvátila mě vlna žárlivosti a paniky. Ne ne Bells, ona to nezvládne. Můžeš být v klidu.

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo sázka? - 3. kapitola: