Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo přátelství? - 6. kapitola

30.03.2010 (13:15) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1031×

6. KAPITOLA

Téměř okamžitě usnula. Musel se jí ale zdát zlý sen, protože se pořád převalovala a  neustále křičela Ne!.

POHLED MEGAN

Věděla jsem, že jsem udělala největší chybu svého života. Proto jsem porušila moje a Natashy přecevzetí a otevřela si láhev vína. Do rána jsem byla gumová jako pískací kachnička. Neohrabaně jsem se domotala do kuchyně a snažila se uvařit si kafe. Nedopadlo to zrovna nejlépe. Hrneček, místo na kuchyňské lince, skončil na zemi ve více kusech.

,,A do prdele!“ zanadávala jsem si a snažila se sebrat jednotlivé kousky hrnečku ze země. Viděla jsem je minimálně 3krát a tak jsem byla vděčná, když se objevil pan Dominik.

,,Dobré ráno, pane. Během služby se nedělo nic neobvyklého!“ zasalutovala jsem a potom se sesunula k zemi v záchvatu smíchu. Pan Dominik na mě zezačátku koukal jak na blázna, ale pak mě zvedl.

,,Dobré ráno, slečno. Neměla byste pít. Nedělá vám to dobře.“ S těmito slovy mě chytil do náruče a odnesl do pokoje. Tam mě položil na postel. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale dala jsem mu pusu na tvář. Pak mě pohltila temnota.

Zdála se mi hrozná kravina. Všude kolem mě poletovali malá světýlka jako světlušky a z dálky jsem slyšela veselý smích. Náhle jsem se objevila na kraji lesa u louky. To samo o sobě bylo v pořádku, jenže na té louce byla Natasha s Edwardem. Něčemu se smáli. Teda hlavně Natasha. Edward ji pozoroval s úsměvem na rtech. Pak se na ni vrhl. Chtěla jsem Natashe běžet na pomoc, jenže on ji nezabíjel. Vášnivě ji líbal. A Nat to vůbec nevadilo. Překvapily mě moje pocity. Já byla šťastná! Byla jsem šťastná z toho, že je Nat v pořádku, nebo protože byla s osobou, kterou miluje? V tom jsem se probudila.

V pokoji jsem byla sama. Svůj sen jsem si pamatovala moc dobře, ale to, co se stalo předtím se mi jaksi vykouřilo z hlavy. Moje vzpomínky byly zahalené bílou, hustou mlhou, která je odmítala pustit. Ještě chvíli jsem s ní zápasila, pak jsem to ale vzdala.

Zvedla jsem se z postele a opatrně došla ke dveřím. Ani jednou se mi neztratila půda pod nohama, takže si na schody mohu troufnout. Opatrně jsem je sešla a zamířila si to do knihovny. Potřebovala jsem najít pana Dominika. Poslední dobou tráví hodně času ve staré knihovně. Zvláštní. Říkal, že nesnáší knihy. Co tam teda dělá, pokud si nečte? Náhle ta potvora v bílé, která držela moje vzpomínky, jednu vypustila. Já políbila pana Dominika? Ne! Pouze jsem mu dala pusu na tvář. Nic víc! Nebo ano? Kruci, .

Prudce jsem otevřela dveře a nemohla uvěřit vlastním očím. Pan Dominik se skláněl nad knížkou. To nebylo tak šokující, ale skutečnost, že četl Romea a Julii mě donutila zlomit se v kolenech a složit se v záchvatu smíchu na zem. Hned jsem toho litovala. Sjel mě tak vražedným pohledem, že jsem si chvíli myslela, že jsem buď přišpendlená někde na zdi nebo je ve mě díra. Rychle jsem se zvedla. To jsem ale dělat neměla! Moje rovnováha ještě nebyla dost v pořádku a tak jsem se hned řítila zase k zemi. Tentokrát mě pan Dominik zachytil.

,,Nechápu, slečno, proč jste vylízala z postele, když ještě nejste v pořádku. To Vás mám k té posteli přivázat?“ zeptal se mě pan Dominik.

,,Ne, jsem v pořádku. Jenom jsem se rychle zvedla, to je vše,“ odpověděla jsem a vyhrabala se na nohy.

,,Mám pro Vás dobrou a špatnou zprávu. Kterou chcete slyšet dřív?“ zeptal se mě a prohlédl si mě. Nejspíš jsem vypadala, jako bych právě vylezla z hrobu, ale na to jsem neměla čas.

,,Tak tu špatnou,“ odpověděla jsem. Chtěla jsem mít to nejhorší za sebou.

,,Odjíždím na delší dovolenou,“ odpověděl mi a já se zamračila. Co mohla být teda ta dobrá zpráva?

,,A ta dobrá... ?“ zeptala jsem se a doufala, že to už horší být nemůže.

,,Mám za sebe skvělou náhradu. Sice nebyl u SEALS, ale je ze všech ten nejlepší... samozřejmě až po mě,“ usmál se pan Dominik a mě se sevřelo hrdlo. Někdo cizí?

,,Chci o něm vědět všechny informace!“ rozkázala jsem.

,,Dobře. Je to muž, věk 25, výška 185 cm, váha 75 kg. Američan. Matka Američanka, otec Španěl. Má slabý španělský přízvuk. Přijede dneska asi tak za 5 hodin,13 minut a 45 sekund,“ odpověděl mi v rychlosti pan Dominik. Koukala jsem na něj jako na blázna. Takový mladý kluk bude hlídat divokou 18tiletou holku? Tak to aby při něm stál Bůh.

,,Ví vůbec to o mě?“ zeptala jsem se.

,,Ne, ví jen to, že jste výborná v bojových umění, milujete jízdu na koni a střílení ze zbraní jakéhokoliv původu,“ odpověděl mi pan Dominik. Pak se zvedl ze země, na kterou jsem ho zatlačila.,,Musím si ještě dobalit poslední věci. Na jeho příjezd se nezdržím, pokud to nevadí. Letadlo mi odlétá za 2 hodiny,“ omluvil se pan Dominik a odešel. Taky jsem se otočila a šla do pokoje.

Musela jsem ze sebe znova udělat člověka. A hlavně si dávat pozor na to, aby se nedozvěděl o mých schopnostech. Mezitím jsem si už na vše vzpomněla. Styděla jsem se za své chování.

Pan Dominik se se mnou rozloučil v rychlosti. Pak jsem tedy čekala na toho Španěla. Byla jsem dost nervózní. Když už měl hodinové zpoždění, vzdala jsem to a jela se projet na koni. Vzala jsem si sebou luk a šípy, kdybych to “náhodou“ vzala kolem terčů. Samozřejmě, že jsem na ně narazila a tak jsem si připravila zbraň a ve správný okamžik začala střílet. Ani jeden terč jsem neminula a všechny jsem zasáhla do středu. Pak se ale ozval výstřel a já se vyhnula kulce, která mě těsně minula a sejmula můj šíp. Rychle jsem se otočila, odkud číhá nebezpečí a v dálce viděla stín, schovaný za stromem. Seskočila jsem tedy z koně, vytáhla nůž z boty a v obranné pozici se blížila k tomu místu. Moje intuice byly správné, za stromem se schovával nějaký mladík. Vrhla jsem po něm nůž, jenže on se mému útoku hravě vyhnul a nůž tak skončil zaseknutý v kůře stromu. Ten mladík se na mě vrhl a tak jsem ho od sebe odkopla. Bylo vidět, že to nečekal, ale přesto pouze zavrávoral. Byla jsem z toho na větvi. Tenhle kopanec odhodil i pana Dominika, který se na něj vždycky připravil. A s tímhle cizincem to téměř ani nehne. Pokusila jsem se o další výpad proti němu, jenže on ho hravě odrazil. Pak mě chytil rukou pod krkem takovou rychlostí, že jsem ji ani neviděla a přirazil mě ke stromu. Snažila jsem se vytáhnout nůž z kůry, ale mrštila jsem ho takovou silou, že teď nešel vytáhnout. Ten cizinec mě ještě chvíli držel ve vzduchu a škrtil. Potom mě pustil na zem.

,,Máte dobrý postřeh a skvělou ránu. Ale rozhodně potřebujete ještě hodně cvičit,“ promluvil na mě ten cizinec a já si všimla španělského přízvuku. Takže tohle bude on. Výška i věk odpovídají.

,,Vy jste ten cizinec, který mě má na starost?“ zeptala jsem se se sarkasmem a pořádně si ho prohlížela. Měl hnědé, dlouhé vlasy stažené do culíku, čokoládové oči, světle modrou košili s ohrnutými rukávy a černé džíny. Tělo neměl nijak svalnaté, přesto bylo poznat, že je to výborný bojovník.

,,K Vašim službám, slečno,“ zasalutoval mi a uklonil se.,,Jmenuji se Diego Ramirez a jsem Váš trenér,“ představil se a v tu chvíli se mi zdálo, že je velké horko, i když je zima a sníh.

,,Megan Goodblood, ale to už jistě víte... Máte zpoždění,“ zvýšila jsem hlas.

,,Moc se omlouvám, slečno, ale musel jsem jít pěšky, jelikož mě taxík odmítal svézt,“ omluvil se Diego.

,,Jestli jste měl ty zbraně na viditelném místě, ani se nedivím,“ odpověděla jsem a dala se klusem ke koni. Ten se v klidu pásl na sněhu a nás si nevšímal. Když jsem k němu doběhla, zrovna dojídal sníh a tak jsem se mu vyhoupla na hřbet a otočila se na Diega.

,,Doufám, že do večeře stihnete dojít k mému domu,“ oznámila jsem mu a pobídla koně. Diego něco zaklel španělsky a pak jsem ho ztratila z očí.

Když jsem dojela ke stájím, stálo na příjezdové cestě auto. Bylo to stříbrné Volvo to, co má Edward. Ale žádného upíra jsem zde necítila. Takže to pravděpodobně byla Natasha. Třeba se mi chce omluvit. A nebo se chce rozloučit. Rozhodně jsem ale k ní a Edwardovi potom snu změnila názor. Třeba je opravdu možné, aby člověk žil s upírem.

POHLED NATASHY

Podívala jsem se na Edwarda, který stále zpracovával moje slova. Bála jsem se, že jsem řekla něco špatně. Nakonec mi dal zajímavou nabídku.

,,Když budeš chtít, můžu tě přeměnit,“ oznámil mi a já zkameněla. Tahle možnost mě nikdy nenapadla. Koukala jsem se mu do očí, zrcadlil se v nich strach. Co když nebude schopný přestat? Ne. Tohle si musím pořádně promyslet. Odpoledne zajedu za Meg a promluvím si s ní. Pokud se rozhodnu pro, aby mě Edward přeměnil, chci se jí omluvit. Jako upír už se s ní neuvidím.

,,Musím si to promyslet. Dneska večer ti to řeknu,“ včas jsem si uvědomila, že už je ráno a já mám dneska službu v nemocnici.

,,Dneska mám službu v nemocnici a tak se chci zeptat, jestli bys mi půjčil auto. Carlisle má dovolenou a do města je to daleko,“ zeptala jsem se Edwarda. Ten se usmál a pohladil mě po tváři.

,,Budeme ti muset koupit vlastní auto. Do té doby samozřejmě můžeš využívat to moje,“ oznámil mi a políbil mě. Ten polibek byl sice krátký, protože se ozvalo moje hladové břicho, přesto byl nádherný. Edward se pousmál a už byl pryč. Vylezla jsem tedy z postele, když se ve dveřích objevila Alice.

,,Ahoj, mám tu pro tebe nějaké oblečení. Později tě vezmu na nákupy,“ s těmito slovy mi podala úhledně poskládanou hromádku a zmizela.

Na nic jsem nečekala a převlékla se. Měla jsem na sobě červené triko s výstřihem, rifle a modrou mikinu s kapucou. Zrovna jsem byla v koupelně a česala si vlasy, když jsem uslyšela ránu. Rychle jsem se běžela podívat na chodbu, co se stalo. Emmett a Jasper hráli šachy a Emmett prohrál. Naštval se a chtěl Jaspera uhodit pěstí, jenže ten se včas uhnul a tak to schytala stěna. Udělal do ní pěknou díru. Nevím, co mě to popadlo, ale začala jsem se smát, že jsem se téměř válela na zemi. Jasper také dlouho neudržel vážný výraz a Emmett byl potěšený, že pobavil publikum. Když jsem se uklidnila, sešla jsem schody a šla do kuchyně. Edward akorát dával snídani na stůl. Mňam. Míchaná vajíčka jsem už dlouho neměla.

Byla opravdu vynikající. Jakmile jsem dojedla, umyl Edward nádobí. Já si posbírala věci a šla ke dveřím. Tam už na mě kupodivu čekal Edward s klíčem od auta v ruce. Zarazila jsem se, ale pak mi došlo, že jsem vlastně v odmě upírů a ta rychlost je pro ně normální, a tak jsem pokračovala. Došla jsem až k němu, políbila ho a klíč si vzala. Doprovodil mě až k autu.

,,Dojeď v pořádku. Možná tě i v nemocnici navštívím, ale o tom pochybuji. Alice nás všechny táhne do města na nákupy. Hlavně jako nosiče. Chce ti ten pokoj zařídit už dneska. Jediný, kdo se tomu vyhne jsi ty a Esme. Ta je už nahoře a maluje zdi,“ oznámil mi Edward a znova mě políbil. Nechtěla jsem se odtrhnout, ale už bylo pozdě. Nasedla jsem do auta, ještě naposledy Edwardovi zamávala a odjela. I když jsem neměla auto, řidičák jsem vlastnila. Jela jsem pomalu, bála jsem se. K nemocnici jsem ale dorazila včas.

Pozdravila jsem Jane a rovnou zamířila na sesternu. U ambulance bylo narváno a tak jsem se domluvila s doktorem, že začneme dřív.

Kolem 12 hodiny už tu skoro nikdo nebyl. Skočila jsem nám tedy pro oběd. Když jsem se vrátila, byla zrovna v ordinaci mladá dívka. Nemohlo jí být víc, jak 20. Byla bílá jako stěna a já viděla, že za chvíli omdlí. Rychle jsem položila jídlo na stůl a stoupla si k ní. A opravdu. Skácela se mi do náručí. Doktor Jackson ji prohlédl a až teď jsme si oba všimli, že krvácí z hlavy. Doktor mě s ní teda poslal na cétéčko a zavolal Carlisleovi, který měl právě příslužbu. Bylo jasné, že ta holka musí na sál. Když jsem se vrátila, už byl Carlisle v ambulanci a převlečený. Podala jsem jim tedy výsledky, aby se mohli podívat. Měla nitrolebeční krvácení. Běžela jsem tedy připravit sál.

Po několika hodinách se doktorům povedlo dívku dát do stabilního stavu. Hrozilo sice, že to nepřežije, ale díky Carlisleovi se našli i ty nejmenší prasklinky. Bylo kolem 6 hodiny, když jsme šli ze sálu. Nikdo už tu nebyl a tak jsem se šla převléknout. Potom jsem nasedla do auta a jela k Megan.

Otevřela mi komorná. Meg byla na vyjížďce a tak jsem se rozhodla, že na ni počkám. Čekala jsem tady pana Dominika, ale od komorné jsem se dozvěděla, že odjel na dovolenou a tak by ho měl na tu dobu nahradit nějaký mladík. V tom přišla dovnitř Meg. Když mě uviděla, usmála se a já taky. Okamžitě jsme se objali.

,,Moc mě mrzí, jak jsem se k tobě zachovala. Hlavně ta slova. Možná jsi měla pravdu a člověk a upír spolu mohou žít,“ začala hned Meg.

,,Já se ti také chci omluvit za své chování. Potřebuji se s tebou poradit,“ šla jsem rovnou k věci.

,,Fajn. Nejdřív se ale posaď,“ posadila se Meg a poklepala na místo vedle sebe.

,,Jelikož se za pár let budou muset Cullenovi stěhovat, dal mi Edward návrh. Můžu s ním žít jako člověk, a to já nechci, nebo jako upír. Chci se s tebou poradit. Vadilo by ti to hodně, kdybych se stala upírkou? Je mi jasné, že se kvůli tomu už nikdy neuvidíme, ale...“ hned jsem to ze sebe vyklopila, jenže Meg mi skočila do řeči.

,,Pokud ho opravdu miluješ, tak to přijmi. Mě to vadit nebude. A i když budeš upírka, budu ráda, když se budeme vídat,“ oznámila mi Meg. Spadla mi čelist.

,,Opravdu? Kdy jsi změnila názor?“ zeptala jsem se a čekala na vysvětlení.

,,No, po tom našem incidentu jsem se pořádně opila a zdál se mi takový sen. Ty a Edward jste byly na nějaké louce a ty jsi se něčemu hrozně smála. Edward tě chvíli pozoroval a pak tě začal líbat. Pochopila jsem, že vy dva jste pro sebe stvoření a tak jsem se rozhodla, že Culleny ušetřím. Celá rodina má povolení vstoupit na tyhle pozemky,“ usmála se Meg a já jí hned skočila kolem krku. V tom jsem si na něco vzpomněla.

,,Kde máš toho náhradníka za pana Dominika? Komorná se mi o tom zmínila, ale to bylo všechno. Kolik mu je? Je to cizinec? Jak se jmenuje? A je sexy?“ chrlila jsem na Meg otázky a ta se smála.

,,Je mu 25, otec je původem Špaňel, ale narodil se tady ve Státech. Jmenuje se Diego Ramirez a jestli je sexy? Co jsem ho zatím viděla, bála jsem se, že se neudržím na nohách. Ale až spolu budeme trénovat, tak ho musím omrknout více,“ vyprávěla Meg. Když skončila, začali jsme se smát. Povídali bychom si déle, jenže já už musela jet. Rozloučila jsem se tedy s Meg a ta mi slíbila, že mě s ním seznámí.

Následující

Shrnutí

Předchozí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo přátelství? - 6. kapitola: