Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo přátelství? - 5. kapitola

11.03.2010 (21:15) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 993×

5. KAPITOLA

Otočím se na ní a na tváři se mi objeví smutný výraz. Jenže Natasha je už tak naštvaná, že ani tohle ji neuklidní. Přece jenom pro ni bude lepší, když se dozví pravdu. Zhluboka se nadechnu.

,,Povím ti jeden příběh,“ oznámím ji a vypravuji ho. Natasha jen stojí a kouká. Je to ten příběh, který mi vyprávěl pan Dominik a ona se právě tváří stejně jako tehdy já. Když skončím začne lapat po dechu. Už jí to došlo.

,,Takže ty jsi přemožitelka upírů a Cullenovi jsou upíři?“ zeptá se nevěřícně a zamračí se.

,,Bohužel je to tak. Proto jsem tak dlouho chyběla ve škole,“ odpovím ji.

,,Proto jsi mě z toho plesu tak odtáhla. Protože jsem se líbala s upírem. Tvým nepřítelem,“ konstatuje Natasha. Jen kývnu. ,,Jenže já se do něj zamilovala,“ znova konstatuje. Zase kývnu.

,,Proto si musíš vybrat. Buď já nebo Edward,“ oznámím ji.

Natasha si smutně povzdychne. Odpověď ji bude bolet. Ať řekne mě nebo Edwarda. Chce mít oboje, jenže může mít jen jedno.

,,Meg, já si ale nechci vybírat. Mám vás ráda oba dva stejně. Když řeknu tebe, budu celé dny brečet kvůli tomu, že nejsem s Edwardem a když řeknu Edwarda, tak taky budu celé dny brečet, ale kvůli tomu, že nemohu být s tebou,“ odpoví mi a v očích se jí objeví slzy.,,A nešla by udělat u Cullenů výjimka? Vždyť normálně chodí mezi lidmi. A mají zlaté oči. Pokud vím, tak normální upíři mají oči rudé, ne?“ zamyslí se Natasha.

,,Nat, pochop. Tohle je můj osud,“ začnu zoufat.

,,Ne, ty pochop. Kdyby jsi chtěla, tak to půjde. Jenže ty jsi tvrdohlavá jak mezek. Tímhle rozhodnutím mě ničíš. Buď budeme normálně kamarádky a já budu s Edwardem nebo budeš muset zabít i mě!“ tentokrát už křičí. Když se nemám k odpovědi, tak se otočí na podpatku a jde pryč.

,,Tak si jdi. Už tě nikdy nechci vidět!“ zakřičím na ní. Hned jsem toho litovala. V něčem měla pravdu. Natasha se sice zastaví, ale pak pokračuje v cestě.

POHLED NATASHY

Megan mě svými slovy hluboce ranila. Musela jsem se držet, abych se nerozbrečela. Přesto jsem pokračovala v cestě. Ani nevím, kam jdu. Vím ale jistě, že jsem v lese někde na jihu. V těhle šatech se mi nejde zrovna dobře, ale spadla jsem jenom jednou! Zázrak. Při druhém pádu už ale zůstanu ležet na zemi. Začnu mlátit pěstmi do země a vzlykat. Jako malé dítě.

,,Za co mě trestáš? Dobře víš, že ani bez jednoho nedokážu žít! Jestli jsi opravdu spravedlivý, tak vymysli stanovisko, ve kterém mohu mít oba dva,“ zakřičím směrem na nebe a zase začnu vzlykat. Nevím, jak dlouho jsem tam takhle ležela. Asi hodinu, možná 10 minut, když mě objaly studené paže. Podívám se směrem k zachránci, ale přes slzy mu nevidím o obličeje. Vím ale jistě, že to je Edward. Jeho vůni bych poznala na míle daleko. Opatrně mě zvedne do náruče a upíří rychlostí odnese k nim domů. Tam mě položí na sedačku a Carlisle začne prohlížet. Kromě pár modřinek mi nic není.

,,Nat, tady máš čaj. Ten tě zahřeje.“ Ani jsem nezaregistrovala to, že se klepu zimou. Edward přese mě hodí deku a já přijmu čaj od Esme. Ta si sedne s celou rodinou ke mně. Alice si sedla vedle mě a objímala mě. Jasper si sedl vedle ní. Z druhé strany sedí Edward a Rose. Emmett, Carlisle a Esme sedí v křeslech.

,,Povíš nám, co se stalo?“ zeptá se opatrně Carlisle. Zhluboka se nadechnu.

,,Vím, co jste. A vy už určitě více, co je Megan,“ řeknu prostě. Všichni kývnou hlavou.

,,A ty se nás nebojíš?“ zeptá se Emmett. Takhle chytrou větu jsem od něj nečekala.

,,Ne... Nebo mám důvod se bát?“ zeptám se a rozhlídnu se po všech přítomných.

,,Ne,“ odpoví Edward a pohladí mě po ruce. ,,Asi už jsi unavená. Budeš spát u mě v pokoji, dokud ti Alice s Esme a Rose nezařídí pokoj,“ oznámí mi Edward. Nemám sílu mu odporovat a tak s tichým “ahoj“ opustím pokoj. Edward mě ale vezme zase do náruče a odnese k němu do pokoje. Tam mě položí na velkou manželskou postel. Jen co jsem položila hlavu na polštář, usnula jsem.

Běžela jsem lesem. Za mnou byly slyšet kroky. Ještě více jsem přidala. Dalo mi práci nezakopnout. Náhle jsme se objevila na louce. Byla noc a úplněk, takže měsíc ji krásně osvětlil. Uprostřed louky stál Edward. Zavolala jsem na něj, ale on nereagoval. Rozběhla jsem se za ním. Opatrně mu položila ruku na rameno, pak až se teprve otočil. Měl karmínově rudé oči. Začala jsem křičet, když se vedle mě objevila Megan. Usmála se a šla k němu.

,,Meg, ne! Nezabíjej ho!“ zavolám na ní, ale ta je v transu. Chci jí v tom zabránit, ale nemůžu se ani pohnout.

,,NE!“ zakřičím, jakmile Edwardovi utrhne hlavu. Potom pokračuje ve zbytku těla.

V tom se probudím. Ležím u Edwarda v posteli a Edward mě utěšuje. Je tu i celá rodina, která stojí ve dveřích a sleduje mě. Nevydržím to a začnu vzlykat.

,,To je v pořádku, Nat. Byl to jen sen.“ Edward mě hned začal utěšovat. Ostatní se ještě chvíli zdrželi, ale potom usoudili, že už je vše v pořádku a zase odešli. Edward si mě přetáhl do náruče a začal mi broukat neznámou písničku. Ta mě uklidnila.

,,Proč?“ zeptám se po chvíli a Edward přestane.

,,Co proč?“ zeptá se mě.

,,Proč se tohle všechno děje?“ dořeknu celou otázku a podívám se mu do očí.

,,To nevím, ale určitě je to z nějakého důvodu,“ odpoví mi prostě Edward. ,,Chceš jít zítra do školy?“ zeptá se a pohladí mě po tváři.

,,Jo, chci se Megan omluvit. Chovala jsem se k ní špatně. Ani ona to nemá jednoduchý,“ odpovím na Edwardovu otázku. ,,Proč je mezi upíry a přemožiteli takové nepřátelství? Chápu, že oni si myslí, že jste monstra, která jen pijí krev, ale i tak. Oni taky nejsou lidé. Jsou to napůl lidé, napůl upíři. Podle mě s vámi bojují, aby si mohli vybít vztek, protože ví, že nejsou normální,“ řeknu mu svojí teorii.

,,Dobrá úvaha. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Je mi líto, čím sis musela projít,“ omluví se mi Edward.

,,Nech těch omluv. Nezlobím se na tebe ani na Megan. Jen mi to přijde nespravedlivé. Mám vás ráda oba dva a musím si vybrat. Teda v podstatě jsem si vybrala, ale na jak dlouho? Brzy lidé poznají, že nestárnete a budete se muset znova stěhovat,“ povzdechnu si.

,,Ty půjdeš s námi,“ oznámí mi Edward.

,,To nejde. Já budu stárnout a tobě bude pořád 17. To nechci,“ odvětím mu.

POHLED EDWARDA

Zastavil jsem se až na hranicích jejího panství. Zlostně jsem zavrčel. Vím, že to slyšela. Za chvíli za mnou doběhl Emmett.

,,Edwarde, pojď domů. Jestli máš pravdu, tak tam nesmíme,“ chytnul mě Emmett za ruku a snaží se mě odtáhnout domů.

,,Ne. Já jí tady nenechám,“ vzpírám se Emmettovi.

,,Ona jí to určitě řekne. Řekne jí pravdu, jen aby s tebou Natasha nebyla. Pojď, přestěhujeme se a Natasha na nás zapomene,“ chlácholí mě Emmett. Moc mu to nejde.

,,Ale JÁ na ni nezapomenu,“ odvětím mu.

,,I kdyby s tebou zůstala, ona bude stárnout a umře. Pak tě to bude bolet mnohem více.“ V tomhle má Emmett pravdu. Ale i tak je tu řešení.

,,Když mě bude milovat a požádá o to, tak ji přeměním,“ odpovím Emmettovi. Ten se zarazí, jak mu to v té hlavě hledalo mozek, až mu to došlo.

,,Jak chceš,“ odpoví. ,,Teď pojď domů, Natasha bude zítra ve škole, tak si s ní budeš moct promluvit,“ napadne Emmetta. Tentokrát se nebráním a tak běžíme domů.

Během běhu se Emmett zase začne vyptávat. ,,Co když s tím ale nebudou ostatní souhlasit? I když Alice, Jasper a Rose si ji oblíbili. Pořád je tu ale Carlisle a Esme. Myslíš, že by Carlislea bavilo jí hlídat, aby někomu něco neudělala? Ledaže bys jí hlídal ty,“ poví mi Emmett v myšlenkách a tázavě se na mě podívá.

,,O to se nestarej,“ v klidu odpovím.

Běželi jsme přes lesy na jihu, když jsem uslyšel zoufalý křik. Byla to Natasha a nadávala na Boha. Rychle jsem se otočil a běžel za ní. Ležela na zemi, ruce v pěst a šaty celé od bláta. Opatrně jsem jí zvedl. Natočila ke mně hlavu. Oči měla plné slz, pochybuji, že mě přes ně viděla.

Přirozenou rychlostí jsem jí odnesl domu, kde se Natashy ujal Carlisle a prohlídl ji. Cestou jsem necítil krev, takže si nejspíš nic neudělala. Esme pro Nat přichystala čaj a Alice s Rose přinesli deky. Nechápal jsem, proč, ale jakmile se Natasha začala třást, pochopil jsem. Rychle jsme je na ni naházeli. Když se Natasha přestala třást, ujal se slova Carlisle. Megan opravdu řekla Natashe pravdu a přesto se nás nebála. Vzala to dobře. Bylo ale na Natashe vidět, že je unavená. Rychle se rozloučíme a já vezmu Nat do svého pokoje. Její se teprve zařizuje.

Téměř okamžitě usnula. Musel se jí ale zdát zlý sen, protože se pořád převalovala a neustále křičela Ne!.

Následující

Shrnutí

Předchozí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo přátelství? - 5. kapitola: