Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo přátelství? - 4. kapitola

04.03.2010 (08:30) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 909×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. KAPITOLA

Zamyslela jsem se a pak rychle odešla. Jen jediný “člověk“ po Natashe touží a má tolik peněz, aby mohl koupit takhle drahé šaty.

Vlezla jsem do auta a jela k jeho domu. Samozřejmě tajně. Seděl jako vždy u klavíru a hrál nějakou skladbu. Byla nádherná. Byla stejně milá a energická jako Natasha. To je skladba pro Natashu? Ještě chvíli jsem ho pozorovala. Nedělal nic nenápadného.

Po několika hodinách jsem to vzdala a jela zase domu. Tam na mě už čekal pan Dominik. Řekla jsem mu své podezření. Jen kývl hlavou a pak jsme šli zase trénovat. Nikdy bych do něj neřekla, že je tak výborný bojovník. Babička volila dobře, když mi jako komorníka zaměstnala bývalého člena SEALS. Byl ze všech ten nejlepší.

,,Proč mě vlastně těch čtrnáct dní bolela hlava?“ zeptám se pana Dominika a silně ho udeřím tyčí do zad.

,,Je to něco jako přeměna. Během těch čtrnácti dní se změní celé tělo. A protože je toho na Váš mozek moc, tak se touhle bolestí brání. Pak se ale více vyvine. Ne tolik, jako ho mají upíři, ale bude lepší než lidský. Je to jako s počítačem. Lidé mají Windows 95, přemožitelé upírů přejdou z 95 na Windows 98 a upíři mají Windows 2000,“ odpoví mi rozzuřeně pan Dominik a snaží se mě trefit do hlavy. Snadno se té ráně vyhnu a skolím ho na zem.

,,Jak se tedy stane člověk upírem?“ znova se zeptám a pan Dominik si jen povzdychne.

,,Upír musí svou oběť úplně vysát. Nesmí v ní zůstat ani kapička krve. Pak teprve může začít přeměna na upíra,“ odpoví mi pan Dominik a zvedne ruce v gestu, že se vzdává. Usměji se a slezu z něj.

,,Ale když se upír krmí na člověku a nechce ho přeměnit na upíra, jakto, že se z něj nestane taky přemožitel?“ vybalím na něj další otázku.

,,To nevím. Asi to bude tím, že upíři zásadně zabíjejí muže. Ti se přemožiteli stát nemohou. Nikdo neví, proč to tak je. Maria byla výjimka. A když už nějakou tu ženu kousnou, tak jí potom zabijí. Většinou udusí, nebo zlomí vaz. Teď už ale konec otázek. Nechtěla jste náhodou jít na ten ples?“ zeptá se pan Dominik a v tu chvíli už stojím u skříně ve svém pokoji a hledám vhodné šaty.

POHLED NATASHY

Je sobota dopoledne. Jsem dost nervózní. Pořád nevím, kdo je ten tajemný anonym, který mi poslal ty šaty. Sedím na posteli a šaty si prohlížím. Jsou z látky jemné jako hedvábí. Ty museli být hodně drahé. Myšlenky mi ale sklouznou k Edwardovi. Pomalu si uvědomuji, že trpím tím, že se semnou nebaví. Kéž by ten tajemný anonym byl Edward.

Po chvíli se zase kouknu na hodiny. Cože? To už je šest hodin? Za hodinu začíná ples a já nejsem připravená. Rychle vyskočím z postele a běžím do koupelny. Tam se půl hodiny upravuji. Pak si opatrně obléknu šaty. Když se podívám do zrcadla, zatajím dech. Ta nádherná dívka v zrcadle nemohu být já. Vypadám jak princezna z nějaké pohádky. Ještě chvilku takhle stojím před zrcadlem, když někdo zazvoní. To bude asi ten tajný ctitel. Rychle seběhnu schody a otevřu dveře. V nich ale stojí Alice.

,,Páni. Natasho, to je nádhera. Úplně jsi mi tím vyrazila dech. To bude mít Rose konkurenci,“ oznámí mi překvapená Alice a za ní se ozve smích. Za tu dobu jsem se s Rose sblížila více a můj odhad nezklamal. Opravdu je to milá dívka.

,,Tak pojď, dneska jedeš s námi,“ chytne mě Alice za ruku. V rychlosti seberu plášť a kabelku a už sedím v červeném BMW. Tohle auto patří Rose.

,,On s vámi nejede Edward?“ zeptám se.

,,Ne, říkal, že si potřebuje ještě něco zařídit a tak jel svým Volvem napřed,“ oznámí mi Emmet a potichu se zasměje. V tom bude něco více.

Když jsme před školou, každý pomůže své přítelkyni z auta. Jasper je tak galantní, že pomůže i mně a nabídne mi rámě. Ráda ho přijmu, ale musím se spokojit s tím, že druhé rámě má Alice :-). Vešli jsme do sálu a šli k volnému stolu. Posadila jsem se vedle Emmeta a ten hned začal vyprávět vtipy. Smíchy jsem málem ležela pod stolem. Když v tom přišel můj tajemný anonym.

,,Smím prosit, moje princezno?“ zeptá se mě sametový hlas. Rychle se otočím k majiteli tohoto hlasu a nemůžu uvěřit vlastním očím.

,,Ty můžeš vždycky, Edwarde,“ odpovím. Edward mě vezme za ruku a pomalu odvede do prostřed parketu.

Zrovna hraje pomalá hudba. Stoupneme si do tanečních pozic a necháme se hudbou unést. Teda aspoň já jsem byla unesená. Edward si mě pořád prohlížel. Pak ale sklonil hlavu k mému uchu.

,,Miluji tě, Natasho. Už od prvního dne, kdy jsem tě spatřil jsem se do tebe zamiloval,“ pošeptá mi jemně do ucha a já se zachvěji.

,,Já tebe taky miluji, Edwarde. Ani nevíš, jakou bolest jsi mi působil tím, že jsi se semnou posledních pár týdnů nebavil,“ pošeptám mu nazpátek.

,,Bylo to proto, že jsem si uvědomoval, že k tobě něco cítím. Byl jsem z toho překvapený a trochu se na tebe i zlobil. Nikdo ve mně totiž tenhle pocit nedokázal probudit k životu,“ odpoví mi. Pak trochu poodstoupí a začne si mně prohlížet.

,,Jsi úchvatná. Jako princezna,“ zalichotí mi.

To už nevydržím a přitáhnu si ho znova k sobě. Edward se ke mně skloní a začne mě líbat. Když v tom Edward přestane, odtáhne se ode mně a zírá někam za mně. Rychle se otočím směrem jeho pohledu a narazím na Megan. Zamávám ji, ale ta se tváří jako vrah. Rychlím krokem ke mně dojde a já si všimnu, jak Edward poodstoupí. Za ním už stojí celá jeho rodina.

,,Zdravím, bavíte se dobře?“ zeptá se sarkasticky Meg a zašklebí se.

,,Ahoj, jsem ráda, že už jsi zpátky,“ pozdravím ji. Edward něco ostatním pošeptá a ti se náhle postaví do obranné pozice.

Ani jsem si nevšimla, že stojíme ve tmavém koutě a tak nás nikdo nevidí. Megan se konečně přestane šklebit. Chytne mě za ruku a s prostým “Jdeme!“ mě táhne ven. Snažím se jí vysmeknout, ale má velkou sílu. Venku mě posadí do jejího auta na místo spolujezdce a odjede. Cestou se pořád tváří hrozně, ale jakmile jsme na jejím panství, začne se usmívat.

,,Jsi v pořádku?“ vystartuji na ní.

,,Já? Jo. Jak jsi se vůbec měla?“ začne se ptát, jako by se nic na tom plese nestalo.

,,Proč jsi mě z toho plesu tak odtáhla?“ zeptám se jí a přimhouřím oči.

,,Nechtěla jsem, aby se ti něco stalo,“ odpoví mi v klidu a vystoupí z auta. Naštvaně taky vystoupím. ,,Rozhodla jsem se, že do maturity budeš bydlet u mě. Máš už zařízený pokoj a pan Dominik právě stěhuje tvoje věci z bytu,“ oznámí mi, jakoby nic a dál pokračuje v cestě dovnitř. Cože? Já budu skákat tak, jak si ona pískne? Na to zapomeň.

,,Ne. Dokud mi vše nevysvětlíš, tak se nikam nehnu!“ zakřičím na ni a ona se konečně otočí. Na tváři má smutný výraz. Snad jsem ji nějak neranila. Jenže teď jsem tak naštvaná, že jí nedokážu ani obejmout.

POHLED MEGAN

Jela jsem svým autem jak nejrychleji jsem mohla. Když jsem přijela na parkoviště, stálo tam hodně aut. Mezi nimi i Edwardovo Volvo a Rose BMW. Zaparkovala jsem blíž ke vchodu a vystoupila. Mám na sobě černou róbu. Chvíli jsem se ještě rozmýšlela, ale pak jsem vstoupila dovnitř. Ze začátku jsem Natashu nemohla nikde najít. Prozradil jí ale její jemný hlas. Právě s Edwardem tancovala a vyznávala mu lásku. Jak nechutné. Člověk a upír nejde dohromady. Edward si jí chvíli prohlížel a pak se začali líbat. Fuj! Náhle se Edward od ní odtrhl a díval se na mě. Musela jsem se tvářit jako vrah. Natasha se na mě otočila a zamávala mi. Rychle k nim dojdu a nepříjemným tónem se s nimi bavím. Edward poodstoupil, ale jeho rodina mu stála za zády.

Rychle jsme se přesunuli do tmavého koutu. Natasha to zjistila až později. Měla jsem chuť je tady na místě povraždit, ale už jen kvůli Natashe jsem to zavrhla. Mám jí ráda a tím by jsem jí moc ublížila. Edward na mě potichu vrčel. Chytnu jí za ruku a odtáhnu ven. Sice se mi snaží vysmeknout, ale držím ji tak pevně, jak jen dokážu. Venku ji narvu do auta a odvezu na své panství.

Cestou se tvářím naštvaně, protože vím, že Edward běží za námi. Bere to sice přes les, ale stejně o něm vím. Až na území svého panství jsem zpomalila a zase se začala usmívat. Edward zastavil u hranice a zlostně zavrčel. Tomu se usměji ještě více. Natasha si toho všimla a tak na mě začala křičet. Odpovím jí, jako by se nic nedělo a zastavím. Nat do mě ještě chvíli hučí a tak vystoupím z auta. Když jí řeknu, že do maturity bude bydlet tady, spadne jí hřebínek. Bylo na ní vidět, jak jí to v té hlavě šrotuje. Usmála jsem se a pokračovala v cestě, když mě zastavila Natashy slova.

,,Ne. Dokud mi vše nevysvětlíš, tak se nikam nehnu!“ Zakřičí na mě.

Ona něco tuší. Asi budu muset s pravdou ven. Otočím se na ní a na tváři se mi objeví smutný výraz. Jenže Natasha je už tak naštvaná, že ani tohle ji neuklidní. Přece jenom to pro ni bude lepší, když se dozví pravdu. Zhluboka se nadechnu.

Následující

Shrnutí

Předchozí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo přátelství? - 4. kapitola: