Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo přátelství? - 3. kapitola

22.02.2010 (14:30) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1227×

3. KAPITOLA

,,Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se a čekala na odpověď.

Edwardova reakce mě ale překvapila.

Začal kolem sebe prskat jako kočka a někam běžel se slovy “Já ji zabiji!“ Byla jsem dost překvapená a tak mi chvíli trvalo, než jsem si vzpomněla, jak se používají nohy. Skupinka už dávno prošla a tak jsem musela běžet, abych je dohnala.

Tvářila jsem se jakoby nic, ale Alice měla vražedný výraz. Když si ale všimla, že ji pozoruji, dlouze se na mě usmála. Pak mě chytla Megan. Vyptávala se, kde jsem byla a tak jsem jí zalhala, že jsem si prohlížela kytky. Rychle jsem změnila téma, ale bylo vidět, že Meg ještě neskončila.

Cestou nazpátek jsem s Edwardem nekomunikovala. A ani on nekomunikoval se mnou. Když jsme dojeli ke škole, sebrala jsem všechny svoje věci a pádila do nemocnice. Byla jsem tam do noci a tak, když jsem se vrátila, jsem spadla na postel a usnula. Nevím, o čem se mi zdálo, ale když jsem se probudila, měla jsem na rtech úsměv.

Megan se ve škole vůbec nesoustředila. Stěžovala si, že nemohla spát a že jí pořád bolí hlava. Chtěla jsem jí vzít do nemocnice na vyšetření, ale to razantně odmítla. Druhý den do školy nepřišla vůbec. Tak to trvalo několik dní. Cullenovým  to bylo taky podezřelé. Jeli jí navštívit, ale pan Dominik jim oznámil, že Meg musela někam naléhavě odjet a že se snad vrátí za čtrnáct dní.

Tomu jsem nechtěla věřit, ale Cullenovi náhle změnili názor a přestali to řešit. Od prohlídky v botanické zahradě se mi Edward vyhýbal. Nechápala jsem to, ale ani to neřešila. Teď jsem měla na starost jiné věci.

Pomalu se blížily Vánoce a spolu s nimi i Vánoční ples. Já a Meg jsme na něj vždy chodily spolu. Zrovna bylo pondělí a ples měl být v sobotu. Šla jsem jako vždy do nemocnice.

,,Ahoj Jane,“ pozdravím recepční a jdu na sesternu.

,,Ahoj Nat,“ oplatí mi pozdrav Jane.

Když jsem se převlíkala, někdo zaklepal.

,,Nat, to jsem já, Jane. Můžu dál? Něco tu pro tebe mám!“ volala na mě Jane přes dveře.

,,Jo, pojď dovnitř,“ vybídla jsem jí.

,,Tohle ti tu nechal nějaký anonym,“ a s těmito slovy mi Jane podala velkou krabici.

Na nic jsem nečekala a krabici otevřela. Uvnitř byly krásné šaty. Jane, stojící vedle mě, si povzdechla. Jsou to dva roky, co Jane přerušila studie. Matka jí těžce onemocněla a tak se o ní starala. Ředitel téhle nemocnice je dobrý muž a tak Jane zaměstnal. Už několikrát vyslovila přání, vrátit se na školu, ale moc se k tomu nemá. Musím jí k tomu dokopat.

,,Kdy si dáš žádost na školu?“ zeptám se a šaty opatrně vracím do krabice.

,,Ještě nevím. Ale asi bych si měla chvátnout, viď?“ odpoví mi Jane a začervená se.

,,To jo. Víš co, až mi skončí služba, tak mi dáš ty papíry a já je tam zítra vezmu,“ vybafnu na Jane.

,,Já nevím,“ odpoví mi. Přece to nemůže pořád odkládat.

,,Už jsem řekla. Po službě chci ty papíry vyplněný. Teď mě omluv, mám práci,“ oznámím jí.

Na Jane se hold musí tvrdě. Nic mi na to neodpověděla a odešla. Vrátila jsem se myšlenkami k těm šatům. Od koho jsou? Tahle otázka mi v hlavě zněla celou dobu. Carlisle si všiml, že jsem zamyšlená a tak se musel optat.

,,Děje se něco, Nat? Jsi dneska trochu mimo,“ zeptá se mě a zasedne k počítači.

,,Nějaký anonym mi sem do nemocnice poslal nádherné šaty se vzkazem, že by mě v nich rád viděl na plese. No a tak přemýšlím, od koho jsou,“ odpovím Carlisleovi na otázku.

,,Aha. Tak to se máš. Určitě to bude nějaký gentleman, který tě dlouho obdivuje,“ zamyslí se Carlisle.

,,Jediní gentlemani na téhle škole jsou tvoji synové. Jenže Jasper má Alici a Emmet má Rose. Takže zbývá jen Edward. Ten se mnou ale nemluví, takže opravdu netuším,“ zamyslím se pro změnu já. Carlisle se zamračí, ale pak se zase usměje.

,,Tak si je prostě vem a nech se překvapit. Ale překvapuje mě, že se s tebou Edward nebaví. Když byl první den ve škole, tak o tobě doma celou noc básnil. Je pravda, že od výletu v botanické zahradě je nabručený, ale nikdo neví proč. Téměř s nikým nekomunikuje,“ oznámí mi Carlisle.

,,Tomu nemohu věřit, že by o mě básnil, ale naposledy se mnou mluvil na tom výletě,“ odpověděla jsem Carlisleovi.

POHLED MEGAN

Od té párty u Cullenů mě bolela hlava. Ale nebolela tolik. Na síle to nabralo v den, kdy jsme byly v botanické zahradě. Druhý den jsem se ve škole vůbec nemohla soustředit. Natasha mě chtěla vzít do nemocnice na vyšetření, ale to jsem odmítla. Když jsem se vrátila domů, šla jsem hledat pana Dominika.

,,Pane Dominiku, řeknete mi už, o co tu běží?“ spustím na něj hned, jakmile ho najdu.

,,Asi máte pravdu. Musíte se té bolesti už zbavit,“ odpoví tajemně pan Dominik a vede mě do staré knihovny. Neměla jsem to srdce nechat ji zničit. Pan Dominik se tam chvíli přehraboval v knihách až našel tu pravou.

,,Jak mi pomůže Historie rodu Goodblood s bolestí hlavy?“ zeptám se naštvaně.

,,Hned se to dozvíte,“ odpoví mi pan Dominik a začne vyprávět příběh.,, Začalo to jednoho deštivého dne. Psal se rok 1679. Marii Goodblood bylo 18 let, když se zamilovala do tajemného mladíka. Jmenoval se Marcus. Byl zvláštní. Nikdy nejedl, nikdy nepil. Byl sněhově bílý. Překrásný. Všechny dívky se za ním otočily. On však toužil jen po Marii. Jednoho dne s ním byla Maria na procházce. Toho dne se vrátila pozdě večer celá uplakaná. Od toho dne Marcuse nikdo nikdy neviděl. Maria byla několik měsíců zavřená v pokoji a odmítala jít ven. Až po roce z něj vyšla a svěřila rodičům tajemství. Marcus byl upír. Tu noc, kdy spolu byli na procházce nevydržel odolávat její krvi a tak ji kousnul. Maria z toho byla rozrušená a tak utekla se slovy, že už ho nikdy nechce vidět. Rodiče jí slíbili, že to nikomu neřeknou a tak se i stalo.

Později ale zjistili, že Maria rychleji běhá. Běhala rychle jako střela. Dále měla velkou sílu a o dost lepší sluch. Musela se hodně snažit, aby to nebylo poznat na veřejnosti. Z toho by byl skandál. Dlouhou dobu se nic nedělo. Maria si vzala svého bratrance, který jí tajně miloval a narodila se jim dcera. Vše bylo naprosto normální do doby, kdy se ve městě znovu usadil upír.

Jane bylo tehdy 18, když ji z ničeho nic začala bolet hlava. Ta bolest byla snesitelná. Ale za dva dny se bolest zhoršila natolik, že se nemohla na nic soustředit. Po čtrnácti dnech bolest hlavy ustala. Začalo se projevovat ale něco jiného - velká rychlost, síla a super sluch - stejně jako u Marii. Ta to nezvládla a sesypala se. Babička Heidy musela Jane říct pravdu. Jelikož to dávalo smysl a Jane se toho prokletí chtěla zbavit, zabila toho upíra. Byl to Marcus. Jane i Maria doufaly, že prokletí zmizí, ale nestalo se tak. Rozhodly se, že budou upíry zabíjet, aby se nikomu nic nestalo. Od té doby si říkají přemožitelky upírů. Byla tu ale ještě jedna vzácnost. Do rodiny se vždy narodila aspoň jedna dcera a ta získala tyhle schopnosti. Nikdy ne chlapec,“ dovyprávěl pan Dominik a napil se vody. Zírala jsem na něj jako na magora.

,,Já jsem přemožitelka upírů? To je nesmysl,“ odpovím asi po 10ti minutách ticha.

,,To si Vaše babička myslela taky, dokud se do Forks nepřestěhovala rodina Cullenů, tehdy bez Alice a Jaspera. Po jejich příjezdu jí čtrnáct dní bolela hlava a potom zjistila, že rychle běhá, má velkou sílu a slyší věci, co si lidé šeptají na druhé straně silnice, tak dobře, jako kdyby vedle nich stála a oni na ní křičeli. Chtěla Culleny zabít, jenže ti to vycítili a tak se zase přestěhovali. Pak si našla manžela a narodila se jí Vaše matka. V té době se nic nedělo. Jenže pak jste se narodila Vy. A nyní se sem Cullenovi vrátili v domnění, že je nebezpečí pryč. Ještě o Vás neví a neměla byste jim to zatím dávat najevo. Jinak Vám utečou a vrátí se sem, až bude Vaší vnučce 18,“ vystartuje na mě pan Dominik, až se zabořím do křesla ještě více.

Pomalu jsem tomu začala věřit. Pan Dominik mě omluvil ve škole. Chtěla jsem něco dát vědět Natashe, ale pan Dominik mi to zakázal. Dokonce mě tu byli navštívit i Cullenovi. Pan Dominik jim řekl, že jsem musela odjet pryč a že neví, kdy se vrátím. Po čtrnácti dnech bolest hlavy přestala. Den nato jsem zjistila, že běhám rychlostí světla, mám velkou sílu a super sluch. Pan Dominik mi pomohl tyto schopnosti ovládat a zdokonalit se v nich.

Brzy jsem v nich byla tak skvělá, že jsem chodila tajně hlídat Natashu. Bohužel jsem nebyla jediná, kdo ji navštěvoval v době, kdy spala. Chodil tam i Edward. Musela jsem se držet, abych ho na místě neroztrhala a nespálila. Natasha měla divné sny. Pokaždé v nich na někoho volala “Neodcházej!“ a potom vždy vyslovila Edwardovo jméno. Ten se vždy usmál. Měla jsem sto chutí mu ten jeho úsměv zarazit až do prdele, tím bych se ale prozradila a oni by zase zdrhli.

Takhle to probíhalo noc, co noc. Natasha se po mně pořád sháněla. Tolik jsem jí chtěla říct pravdu, ale nemohla jsem. Vánoce už byly tady a za šest dní byl Vánoční ples. Vždy jsem na něj chodila s Natashou. Naši spolužáci s námi tancovali, protože taky nikoho neměli. Byla s nimi legrace.

Natasha měla zrovna službu v nemocnici. Tajně jsem jí tam hlídala před Carlislem. Jakmile zašla na sesternu, Jane vytáhla velkou krabici a nesla jí Natashe. Chvíli se tam bavili a pak ji Nat otevřela. Podle šustění látky jsem poznala, že to jsou šaty. Když Nat odešla, musela jsem se na ně podívat. Byly nádherné. Byl u nich i dopis. Zamyslela jsem se a pak rychle odešla. Jen jediný “člověk“ po Natashe touží a má tolik peněz, aby mohl koupit takhle drahé šaty.

Následující

Shrnutí

Předchozí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo přátelství? - 3. kapitola: