Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska, nebo přátelství? - 15. kapitola

09.07.2012 (10:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2096×

15. kapitola – Dohoda

O dvanáct let později:

(pohled Belly)

„Ségra, opovaž se!“ slyšela jsem vyhrožovat Chrise svojí sestře.

„No ták, bráško. Vždyť to bude sranda,“ přemlouvala ho Nessie.

„Ani náhodou. Jestli to uděláš, dvacet let s tebou nepromluvím,“ zavrčel na ni.

„Vždyť jsi tam roztomilý!“

„To tedy nejsem. To ty jsi byla roztomilá. Já vypadal strašně. Jestli to navhrneš strýčkům, tak už s tebou vážně nepromluvím!“

„Stejně si nás pamatují,“ zamručela Ness.

„A to je už tak dost ponižující.“

„Víš co, ty naše modelko? Jdi se vycpat.“

„S radostí, sestřičko. Jen když ty fotky necháš tam, kde jsou, a nebudeš pořádat žádné stupidní promítání.“

Potom už jsem uslyšela jen nějakou ránu. To už bylo tak akorát dost, abych zasáhla.

„Tak co se tu děje, vy dva?“ vlítla jsem ke své dceři do pokoje, kde se ti dva hádali.

„Ona chce uspořádat promítání fotek z doby, kdy jsme byli malí,“ žaloval mi Chris.

„A jemu se to nelíbí,“ stěžovala si Ness. Oba byli fakticky jako malí.

„A proto tady po sobě házíte knížkami?“ nadzvedla jsem obočí a změřila si své děti.

„Ona to po mně hodila,“ usmál se vítězně Chris.

„Když on mě vytočil,“ vymlouvala se Ness.

„Stejně jako tě vytáčí už čtrnáct let?“ povzdechla jsem si.

„Hm,“ zamručela Nessie.

„Hej,“ ozval se Chris.

„Víte co? Do tohohle vám zasahovat nebudu. Dělejte si, co chcete.“

„Ale, mami, ty fotky jsou vážně strašný! Podívej!“ řekl a hodil po mně jednu jejich společnou fotku. Když jsem ji uviděla, musela jsem se zasmát. Byli na ní, když vypadali asi tak na osm. Oba dva zrovna jedli zmrzlinu a byli od ní celí upatlaní.

Když jsem si je srovnala tenkrát a teď, musela jsem se usmát.

Chris se hodně změnil. Rozhodně už nebyl tak roztomilý. Teď měřil skoro dva metry a byl na to patřičně hrdý. Taky byl docela namakaný, což mu taky vyhovovalo. Jeho přírodní melír se mu natolik zalíbil, že si ho nechal zvýraznit a v tmavých vlasech se mu teď rýsovaly blonďaté prameny. Navíc si je nechal narůst na kluka trošku delší, takže mu spadaly do obličeje. Musím ale říct, že mu to slušelo, a to není jen zaujatý názor matky.

Všechny nezadané volterrské upírky po něm bláznily, i když byl vlastně ještě pod zákonem. Teda téměř všechny. Bylo tu i pár výjimek. Viktorie a Jane například, ale to se ani nedivím, protože mi ho v podstatě pomáhaly vychovat.

Dál, abych dokončila jeho popis, čím byl starší, tím byl podobnější svému otci. Tu podobu jsem viděla ovšem jenom já, protože jsem jeho otce znala nejlépe. Naštěstí to zase nebylo tak markantní, ostatní by možná museli chvíli srovnávat i kdyby je viděli vedle sebe. Já ovšem měla Edwardovy rysy vypálené na duši i přes to všechno, co se od té doby stalo, a tak jsem si tím byla jistá.

Navíc jsem měla ten dojem, že ty krásně zelené oči podědil po něm. Edward mi totiž jednou říkal, že jako člověk měl zelené oči.

A co se týče chování? To jako by si se svojí sestrou prohodili. Chris opravdu neuvěřitelně dbal na svůj vzhled. Musel být vždy perfektně upravený a musel chodit jen v oblečení, které zrovna letělo.

Přesto to byl ale naprosto úžasný a hodný kluk, který všem rád pomáhal. Obzvláště děvčatům.

Nešlo mi dost do hlavy, po kom je, ale raději jsem to neřešila.

Nessie se také hodně změnila. Vyrostla, samozřejmě, ale nebyla moc vysoká, vlastně ještě o kousek menší než já, což mi docela vyhovovalo, když jsem měla syna o hlavu a půl většího.

Svoje dříve kaštanové vlasy si nechala obarvit na zrzavo - ale takovou tu pěknou zrzavou barvu - a kroutily se jí po lopatky. Její čokoládová kukadla na nás koukala z pod hustého závoje řas.

V obličeji nebyla moc podobná nikomu z naší strany rodiny, to jí zůstalo. Měla však milý a souměrný obličejík s jemně tvarovanými rysy. Byla také velice štíhlá a měla postavu, kterou by jí mohla každá holka závidět.

Jak jsem řekla, jako by si s bratrem prohodili role. Nessie (k nespokojenosti Jane) přestalo tolik záležet na módním oblečení a začala se spíš zajímat o jiné věci. Ráda kreslila a četla. Také milovala výlety do přírody a zvířata. Byla neuvěřitelně smutná z toho, že je musí zabíjet, ale jinak to bohužel nešlo.

Na to, jak byla krásná a kolik měla mezi upíry nápadníků, nebyla vůbec namyšlená. Na rozdíl od jejího bratra, který se v tom vyžíval.

Jednou se mi svěřila, že by chtěla zažít pravou lásku. Toužila najít svou pravou polovičku. Byla to velká romantička a obrovský snílek. Milovala romantické filmy s dobrými konci a pokud náhodou film končil špatně, byla schopná několik hodin probrečet.

Zkrátka a dobře, Nessie stále čekala na svého vysněného prince a ostatním klukům, kteří nebyli podle jejích představ, dávala vale. Chris se oproti ní vyžíval v tom, že má kolem sebe spoustu obdivovatelek a – i když mi tohle moc dobře nedělalo – dost často je střídal. Žádná nebyla ve skutečnosti taková, jakou se mu jevila na začátku – a proto se s nimi rozešel.

„Vypadáte tu úžasně!“ bránila jsem tu krásnou fotku. Nessie mi věnovala vděčný pohled a Chris se na mě podíval takovým způsobem, jako by uvažoval, kdy jsem se praštila do hlavy.

„Víte co? Dělejte, jak myslíte, ale jenom se, prosím vás, nezabijte navzájem. Mám jenom vás,“ kapitulovala jsem a hodila mu fotku zpět.

„Copak Jake se nepočítá, mami?“ mrkl na mě spiklenecky Chris. Nebýt poloupír a ke všemu matka, byla bych rudá až po kořínky vlasů.

„A nejsi ty nějakej drzej, bráško?“ uhodila na něj Ness a já po ní hodila vděčný pohled. Oba dva nám to s Jakem sice přáli, ale dost často si z nás dělali srandu. Obzvlášť se vyžívali ve zkoumání podivných nočních zvuků vycházejících z naší ložnice.

„Kdo mě tu pomlouvá?“ ozvalo se za mnou a někdo mi obmotal ruce kolem pasu.

„Nikdo!“ vyhrkli ti dva unisono.

„Oni dva!“ práskla jsem je.

„Tak to bude večer bez pohádky,“ zazubil se na ně Jake.

„Nejsme už přece malí,“ durdila se Nessie.

„No, ségra, ty máš co říkat. Nečekáš snad ještě pořád na svého prince na bílém koni?“ utahoval si z ní.

„Koně by mít nemusel, lepší by bylo Lamborghini,“ uvažoval nahlas Jake.

„Nemám vás ráda!“ urazila se Nessie a dokonce tak moc, že utekla pryč ze svého pokoje pryč.

„Blahopřeju. Můžete si podat ruku, pánové,“ odfrkla jsem si a odkráčela k nám do pokoje. Nemám ráda, když kazí mé dceři představy o jejím ideálním klukovi. No, stejně ho asi nenajde, ale co.

Z Nessiina pokoje jsem ještě zaslechla: „Běž si to vyžehlit u mámy, já zmáknu ségru.“ A potom se otevřely dveře pokoje a dovnitř vešel Jake.

„Jsi naštvaná?“ zeptal se.

„Ani ne, chtěla jsem dokopat Chrise, aby se šel omluvit sestře,“ zamručela jsem.

„To se ti povedlo,“ zasmál se, ale já zůstala vážná.

„Stále se jenom hádají, dělá mi to starosti,“ povzdechla jsem si.

„Proč?“ zeptal se a přisedl si ke mně na postel.

„Je to čím dál častější a horší,“ mumlala jsem, zatímco se ke mně přibližoval a zřejmě vůbec nevnímal, co mu říkám.

„Hm,“ zabručel a políbil mě.

„Hej, ty mě nevnímáš,“ obvinila jsem ho, když se na chvilku odtáhl, aby se nadechl.

„To je nepodložené obvinění,“ zacukaly mu koutky a jednou rukou mě chytl kolem pasu.

„Nemyslím si,“ zamumlala jsem zpět, když si jeho ruka razila cestu pod moje tričko. Ale já na to v tu chvíli neměla náladu.

„Ty mě neposloucháš, tohle je vážný,“ odtáhla jsem se od něj, když se na mě chystal vrhnout.

„No tak, Bello. Jsou už skoro dospělí, prostě se hádají. Možná jsou ještě v pubertě! A navíc se tu nudí – ostatně jako všichni.“

„Nudí?“ nechápala jsem.

„Ano, poslední dobou nejsou ani žádné akce. Nejraději bych někam vyrazil, ale nevím, poslední dobou se nikde nic neděje. Je to až divný,“ povzdechl si.

„Ty jsi zlato!“ vyhrkla jsem a sama se mu vrhla kolem krku.

„Ne, že bych si stěžoval, ale co jsem udělal?“ zeptal se přidušeně, jak jsem ho škrtila.

„Přivedl jsi mě na nápad! A jestli se to povede, tak odtud vypadneme všichni a oni dva budou zase jako dřív!“ švitořila jsem mu dál do ucha.

„Bello, miluju tě, ale vůbec nechápu, jak to myslíš,“ tvářil se nechápavě Jake.

„Fajn, já ti to vysvětlím a pak hned půjdu za Arem, ok?“ usmála jsem se.

„Tak povídej,“ pobídl mě.

„My všichni už jsme tu ledasčím prošli. Myslím, že máme nárok na menší dovolenou, ne? Uprosím Ara, aby nás na zbylé tři týdny školního roku pustil někam studovat. O prázdninách tu budeme zpět jako na koni a bude nám fajn. Co ty na to?“ nadzvedla jsem obočí.

„Jenom my čtyři?“ optal se.

„Ano,“ přikývla jsem.

„Tak to jsem pro!“ vyhrkl nadšeně a než jsem stačila nějak zareagovat, strhl mě pod sebe. No co, za Arem můžu nakonec zajít i zítra…

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska, nebo přátelství? - 15. kapitola: