Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska naruby - 13. kapitola

03.07.2010 (10:30) • Samaneta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1672×

13. kapitola

Šla jsem do své třídy, kde jsem si sedla na své obvyklé místo. Pořád mi vrtalo hlavou, proč mi Alice neřekla o tom pozvání, a ani jsem to nepostřehla v jejích myšlenkách. Strašně jsem se ji na to chtěla zeptat, ale dneska s ní nemám žádnou hodinu, takže se s ní uvidím až na obědě.

Každou chvíli jsem myšlenkami sledovala Edwarda. Sice jsem ho nemohla slyšet, ale pozorovala jsem lidi okolo něho, abych viděla, co dělá.

Chtěla jsem mu jít po hodině naproti a doprovodit ho, ale vždycky se k němu „nenápadně“ nachomýtla Jessica a snažila se s ním flirtovat. Doprovázela ho každou přestávku. Nejraději bych ji za ty její myšlenky urazila hlavu. Chudák čekala, že ji pozve na ples. Jediné, co mě na tom uspokojovalo, bylo to, že pozval mě a nevěnoval jí téměř žádnou pozornost. Jen se dál belhal zasněně chodbou na další hodinu. Musela jsem se zasmát nad jeho napůl znechuceným a napůl dumavým pohledem.

Konečně už byl čas na oběd. Hned, jak zazvonilo, vydala jsem se do jídelny. U našeho stolu ještě nikdo neseděl. Sedla jsem si a čekala, až dorazí zbytek rodiny, hlavně Alice.

Uviděla jsem je přicházet. Nahodila jsem uražený výraz a bubnovala jsem prsty do stolu. S pozdravem si ke mně přisedli a zkoumavě na mě pohlédli, až na Alici, která přesně věděla, o co mi jde.

„Proč jsi mi o tom neřekla?“ zeptala jsem se jí.

„Chtěla jsem ti udělat překvapení,“ usmála se svým úsměvem elfa.

„No, tak se ti to povedlo. Byla jsem tak překvapená, že do nás málem nabourali na křižovatce,“ stěžovala jsem si a ten skřet se tomu jenom zasmál, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že mi to překvapení umožnila. Do jídelny vešel Edward a na něm byla opět pověšená Jessika. Jestli bude ještě dlouho prudit, tak se jí brzy něco stane.

„Bello, to by asi nebyl dobrý nápad,“ řekla ustaraně Alice.

„Jen mě to napadlo.“

„Hej, mohli byste nám už taky konečně říct o čem je řeč?“ zeptala se Rosalie.

„ Edward pozval Bellu na jarní ples!“ vyjekla Alice, že to div neslyšela půlka jídelny a postřehla jsem, jak se na mě Jessika nenávistně podívala. Pohled jsem jí velice ráda opětovala a s Jessikou se na nás otočilo pár lidí v okolí a těkali pohledem ze mě na Edwarda. Edward vypadal, jako by se nejraději zahrabal někam pod zem a já jsem se mu ani nedivila.

„Fakt díky, Alice,“ zabručela jsem na ni.

„On tě pozval na ples?“ zeptala se nadšeně Rosalie. Přikývla jsem.

„Přijala jsi?“

„Ano.“

„To je skvělé.“

„Já vím. Bylo to skvělé, dokud to nevěděla půlka školy,“ zavrčela jsem směrem k Alici a ta založila uraženě ruce na prsou.

Lidé už nám nevěnovali pozornost, až na Jessiku, která na mě upřeně zírala. Nejraději bych jí upravila tu její načmáranou fasádu. „Edward je můj!“ zařvala bych na ní.

Ani jsem si neuvědomila, jak moc žárlím, ale on si Jessiky moc nevšímal a upíral pohled na mě, takže mě to trochu utěšilo. Teď spolu máme hodinu, tak si ho zase chvíli užiju a budu ho mít jen pro sebe, a jestli se ta čůza Stenlyová objeví u dveří naší učebny, tak jí vážně ukroutím hlavu.

„Bello, hlavně si na dnešek nic neplánuj,“ vytrhla mě Alice ze zamyšlení.

„Proč?“

„Máme krizi, ani jedna z nás nemá šaty na ples. To znamená nákupy. Zvláště pro tebe.“

„Aha, nám nestačí ty tucty šatů, co máš ne skříni, že ne,“ namítala jsem.

„To tedy nestačí! Máš mě za blázna, že bych tě nechala jít na ples ve starých šatech? Tak, to ani náhodou,“ protestovala.

„Tak dobře.“ S ní by stejně nic nehlo. Usmyslela si, že se jede nakupovat a nic s tím nikdo nenadělá. Emmett a Jasper už se na nás tlemili, že se z toho vyvlíknou, když na ně upřela Alice svůj pohled.

„Vy se moc nesmějte. Jdete s námi. Ty vaše saka už taky nejsou v módě a někdo nám musí nosit tašky.“ Teď jsme se smály zase my.

Jídelna byla už skoro poloprázdná a já jsem se vydala na hodinu biologie. U dveří už na mě čekal Edward s trochu zmučeným výrazem. Usmála jsem se na něj.

„Ahoj.“

„Ahoj,“ pozdravili jsme se a šli jsme do učebny.

„Edwarde, chci se ti omluvit za mou sestru. Ona je tak trochu zbrklá a byla nadšená z toho, že jsi mě pozval. Ona to nemyslela zle. Omlouvám se. Taky jsem nechtěla, aby to věděla půlka školy.“

„To je v pohodě. Já to nějak přežiju. Alespoň to na chvíli zmátlo tu otravnou Jessiku.“ Tak, tohle se mi líbí. Nemá o ní vůbec zájem.

„Ale stejně to nebylo od Alice hezké. Nedochází jí, že každý není jako ona.“ Došli jsme do třídy a sedli jsme si na naše obvyklá místa, do třídy vešel pan učitel a začal hodinu.

„Á, pan Swan už je zase mezi námi. Doufám, že jste se doučil látku, abychom mohli pokračovat v učivu.“

„Jistě pane,“ odvětil s klidem a mezitím pohlédl s vděčným výrazem na mě.

„Tak, to je v pořádku.“

Zbytek hodiny jsme raději dávali pozor, protože učitel vykládal novou látku. Pardon. Edward dával pozor a já ho u toho celou dobu pozorovala. Občas na mě pohlédnul. Jakmile uviděl, že ho pořád sleduji, byl rudý skoro až na zadku. Musela jsem se zasmát. Byl tak roztomilý a okouzlující. Když skončila hodina, čekala jsem, jestli se u učebny objeví Jessika, ale potkali jsme ji pouze na chodbě, když jsme šli k autu a věnovali jsme si nenávistný pohled. Vážně bych jí za ty myšlenky ukroutila hlavu.

V autě jsme skoro nemluvili, až když jsem zastavila před jeho domem, jsem začala.

„Vážně ti moc děkuji za to pozvání. Moc si toho vážím.“

„To já také, Bello,“ usmál se na mě tím nejkrásnějším úsměvem na světě, vzal si berle a belhal se domů.

„Tak zase zítra!“ zvolala jsem za ním. Ještě se ohlédl a věnoval mi úsměv na rozloučenou.

Celou tu dobu jsem hltala jeho úsměv, že jsem zapomněla mu pomoct. Poté co se zaklaply domovní dveře, jsem rozjela auto. Byla jsem jako omámená. Až do teď jsem si neuvědomovala, jak moc ho miluji. Už se na ten ples celkem těším. Dříve jsem plesy nesnášela. Všichni se bavili a já tam byla jako páté kolo u vozu. Cítila jsem ty soucitné myšlenky mých sourozenců, když jsem tam seděla sama a Emmett s Jasperem si se mnou aspoň zatančili, ale to bylo vše. Vždycky jsem chtěla zůstat doma, ale přemluvili mě. Takhle to bylo každý rok už několik desetiletí, ale tento rok se to konečně změní a já nebudu páté kolo u vozu. Byla jsem tak šťastná.

Auto jsem zaparkovala v naší garáži a šla dovnitř. Ve dveřích se mě okamžitě chopila Esme a začala mě objímat.

„Jsem tak zráda zlatíčko. Konečně nepůjdeš na ples sama. Už bych se nemohla déle koukat na ten tvůj zmučený pohled, když tě vždycky donutili tam jít.“

„Díky, Esme.“ Pak mě přivítal Carlisle.

„Bello, přijď pak za mnou. Rád bych si s tebou promluvil,“ požádal mě, když mě objal. Z jeho myšlenek jsem poznala, o čem chce mluvit. Jednou budu muset Edwardovi říct pravdu a já na to v žádném případě nebyla připravená. Tiše jsem přikývla a Carlisle se odebral do své kanceláře.

„Tak, Bello, můžeme jet?“ zeptala se Alice.

„Kam?“

„Předci nakupovat. Říkala jsem ti to na obědě. Pamatuješ?“ připomněla mi a protočila oči.

„Aha. No, já musím ještě něco vyřídit s Carlislem. Takže, jestli by to mohlo chvilku počkat.“

„Jasně.“ Běžela jsem ke Carlisleovi do kanceláře a vůbec jsem netušila, co mu řeknu.

„Sedni si,“ vybídnul mě v duchu. „Bello, vidím, jak jsi teď šťastná a nechci ti kazit radost, ale jedna věc, jak už určitě víš, mě tíží,“ začal.

„Já vím Carlisle, ale nejsem připravená mu to říct. Strašně se toho bojím. Zvláště teď.“

„Já to chápu, Bello, ale jednou se to stejně dozví. Určitě si všimnul, že jsme odlišní a myslím si, že je dost chytrý na to, aby si to časem dal nějak dohromady. Bylo by lepší, kdyby se to dozvěděl od tebe. Možná bude v šoku, ale jestli tě doopravdy miluje, časem to pochopí.“

„Asi máš pravdu, ale nemusím to dělat teď, že ne. Dej mi čas se na to připravit,“ prosila jsem ho. Měla jsem z toho hrozný pocit. Ta představa, že by se mi Edward třeba vyhýbal a považoval mě za nestvůru, i když jí jsem, se nedala vydržet. Musím ho udržet v nevědomí, dokud to jen jde.

„Tak dobře, ale mělo by to být co nejdříve. Opravdu ti nechci kazit radost, ale je to vůči němu nespravedlivé, když o nás neví.“

„Chápu to.“ Snažila jsem se na tváři vykouzlit úsměv a vrátit se do původní povznesené nálady, ale nešlo to.

„Teď už radši jdi, nebo se Alice zblázní,“ zasmál se. „A omluvám se že jsem ti takhle pokazil den, ale musel jsem ti to říct.“

„To je v pořádku, Carlisle,“ utnula jsem to a sešla dolů do obýváku, kde už netrpělivě čekala Alice a zbytek bandy.

„No, to je dost,“ řekla znuděně. Jen jsem prošla okolo ní a jako bez duše jsem se sunula k autu.

„Copak? Byla jsi na koberečku?“ rýpnul si do mě Emmett. Nejraději bych mu dala ránu, ale v klidu to za mě obstarala Rosalie, která Emmetta hned seřvala. Ona byla jediný člověk na světě, z kterého měl respekt. Poslouchal ji jako pejsek. Až jsem se tomu v duchu zasmála.

Všichni jsme nasedli do aut a jeli jsme směrem k nákupnímu centru, kde nás čekali hodiny a hodiny mučení, kdy budeme uvězněni v kabinkách a zavalováni Alicinými topy. Bůh nám pomáhej.

12. kapitola - 14. kapitola

Prosím zanechte svůj názor na tenhle dílek.

Díky samaneta :)

Autor: Samaneta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska naruby - 13. kapitola: