Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska na splátky - 13. kapitola

09.12.2010 (07:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2124×

Měla pocit, že spolykala veškeré kamení světa. Tíha nohou a žaludku byla o to nepříjemnější, že jí nutili chodit. Byla jí zima. Bello, choď… Nechtěla, chtěla ležet a počkat, až umře. Bylo jí zle a ty kameny v břiše… Bello, prosím, zkus chodit, musíš chodit… chtěla zavrčet, ať jí nechají být. V hlavě jí zněl neustále ten hlas toho kluka z Galerie. Toho, co jí tak nehezky poslal k šípku. Prosím, Bello. Tak, to je ono… silou vůle se přiměla k prvnímu kroku. Oči nechala zavřené. Usínala ve stoje. Cítila, že jí někdo podpírá. Chtěla se na něj podívat, ale když otočila hlavu za hlasem, viděla jen šmouhy. Proč to jen pila?

„Chci spát,“ zaúpěla a vyčerpala poslední energii. Unaveně ochabla. Držel ji. Byl tu s ní a podpíral ji. Těsně poté, co mu Bella málem „vlezla“ do kalhot, padlo na ní druhé omdlení. Edward vyskočil z vany, voda z něj sršela proudem a vytáhl ji s sebou. Stávkovala a nesouhlasně mručela.

„Rozchoď to,“ prosil ji. Vrávorala mu v náruči, když se jí pokoušel přimět k chůzi. Nakonec se znovu složila do jeho náruče. Jacob se ještě nevrátil. Edwardem lomcoval vztek, který však pro tuhle chvíli odsunul do pozadí. Ona byla přednější. Musí ji z toho dostat. A pak ho zabije, pomyslel si. „Bello, lás…“ Lásko? Ne, na tohle oslovení nejspíš dneškem ztratil nárok. Jacob ho ukradl i s jejím klínem. Vzchop se! Přece mu ji nenecháš! Copak dovolíš, aby ona byla s vlkodlakem? Sevřel ji pevně v náruči. Tak silně, až Bella zaúpěla. „Nezlob se,“ vzdychl a pak to udělal. Políbil ji lehce do vlasů a vdechl omamnou vůni její kůže. Bella se začala třást.

„Zima,“ drkotala a na holých pažích jí naskočila husí kůže. Rozhlédl se, do čeho by jí zabalil. Mělo mu to dojít. Byl jako smrt. Ledový a kamenný. A do toho ta studená koupel.

„Už to bude,“ slíbil. Vzal ji do náruče a odnesl do pokoje. Nepřítomnost dlaždic a studené vody byla znát. Koberec a puštěné topení cítil i on. Položil ji do nohou postele. Měl by ji svléknout, napadlo ho. Při té myšlence se mu v ústech začal tvořit jed. Hlasitě polkl a uchopil lem jejího nasáklého trička. Znovu se zarazil. Viděl její tvář. Byla bledá a vrtěla se. Chvílemi si všiml náznaku úsměvu. Povytáhl tričko a odhalil její břicho. Ploché a hladké. Sněhově bílé. Konečky prstů se dotkl toho pokladu. Bella se rozesmála.

„Lechtáš,“ vyjekla a znovu se zamračila.

„Promiň,“ usmál se její grimase i reakci. „Pomoz mi,“ prosil a Bella se pokusila zvednout. Marně.  V hlavě jí hučelo a jen chvilkami si uvědomovala, co se děje. Spí. Zdá se jí o Galeristovi a spí. Proč teď? Vnímá jeho hlas. Jeho dotek. Je letmý a nejistý. Bella cítila, jak se jí tričko vysouvá výš. Prohnula se v zádech. Víc nedokázala. Ledová látka ji už nepříjemně studila na kůži. Bože… zaslechla Galeristův hlas. Rozechvělý. Něco ho zarazilo? Vyděsilo? Ona? Ucítila po stranách hrudníku jeho prsty. Rolovaly tričko výš a jeho dotek v ní probouzel neuvěřitelné fantazie. Vzdychla a pokusila se vztáhnout k němu ruce.

„Prosím,“ zašeptala a Edward se napřímil. Měl pocit, že jeho čelo polil ledový pot. Ona… věřil, že mu pomáhá zbavit se mokrého oblečení a přitom si myslela, že… Ne, to nejde! Musí pryč. Nesmíš, pomoz jí! Zhluboka se nadechl a polkl novou dávku jedu. Ozvala se jeho mužská část, když si vyhrnula tričko a prohnula se v zádech. Edward byl v šoku. Znovu zamávala svými prstíky ve vzduchu a hledala ho.

„Bello,“ vzdychl zlomeně. Jak moc by si přál být tam s ní, ale je pořád opilá a byla s Jacobem. Viděl to. Nemohl jí mít. Teď už asi ne. Nebo ne ve stejný den. A vůbec! Vždy´t je upír! Zabil by jí u toho! Nebo ne?

„Zima,“ zašeptala a znovu se roztřásla. Zatnul zuby, svaly, mysl a přetáhl jí tričko přes hlavu.

„Do prdele,“ zaúpěl a semkl víčka k sobě. Ještě chvíli a budu stejný sprosťák jako Damon, pomyslel si. Její nahou hruď měl však vypálenou v zorničce. Tohohle obrazu se nikdy nezbaví.

„Zima,“ zopakovala a tím ho přiměla, aby se pohnul. Otevřel oči a vzal ji opět do náruče, aby ji položil na polštář. Bella při jeho doteku zasténala. Vnímala, že už nemá tričko. Jenže ta zima jí brala vášeň. Potřebovala zahřát. Od něj! V tomhle snu bylo všechno špatně. Měla by ho vidět. Cítit horké doteky a ne se třást chladem a mít zavřená těžká víčka. Hlava se jí zvrátila dozadu, když ji zvedl. Cítila, jak ji pokládá do polštářů. Už jí bylo tepleji. Postel vedle ní se nepatrně prohnula. Lehl si? Vnímala jeho dotek na vlasech. Tenhle mráz přijímala. Byl příjemný. Její tělo obemknula těžká látka. Peřina?

„Ne,“ skučela. Tohle nechtěla. On půjde pryč: Jsem tady, spi… nabádal ji Galeristův hlas. Usmála se. Vždyť ona spí, proč jí to říká?

„Dobře,“ usmála se. Edwardova tvář zjihla. Poslouchal její tlukoucí srdce, které pokaždé přidalo do běhu, když promluvil. Nechápal to. Lehl si k ní. Neodolal tomu, aby jí byl nablízku. Až se probudí, nejspíš bude mít spoustu otázek. Možná se bude shánět po Jacobovi. Když mu řekne – Edwarde, nechci tě – půjde. Musel se zasmát. Jak by mu to mohla říct, když nezná jméno?

„Co to…“ vyjekl na něj Jacob ze dveří Belly pokoje.

„Sklapni, usnula,“ sykl Edward a nadšeně sledoval Bellu, jak se k němu otáčí a objímá jeho hruď s tichým a spokojeným vzdychnutím.

„Vypadni z její postele,“ nenechal se odbýt Jake.

„To jí chceš vzbudit?“ vrčel Edward a probodl ho pohledem.

„Já si jí pak uspím sám. Jdi odtud. Co jsi na tom dnešku nepochopil?“ štěkl Jake a napjal svaly.

„Tebe. Tvoje chování a sviňárnu, co jsi udělal vůči ní. Myslíš si, že z toho bude ráno paf?“

„To není tvoje starost.“

„Sprostě jsi ji znásilnil!“ zvýšil hlas a Bella se zavrtěla.

„Tak a dost, ty chudáku. Vypadni.“

„Já na rozdíl od tebe neopíjím panny a nevnucuji se jim.“

„Ty…“

„Měl bys odejít, Jacobe. Neovládáš se,“ podotkl Edward s ledovým klidem. Jacob se začal třást ještě víc. Začal pochodovat po ložnici, až došel k oknu. Rozrazil ho dokořán a pokoj ovanul podzimní vítr.

„Zavři to!“ sykl Edward a vymotal se z Belly náruče. O to větší měl vztek. Přešel k oknu a vzal za kličku.

„Musím tě odtud vyvětrat,“ vyštěkl Jake.

„Jsi trapný,“ ulevil si Edward. Jakob zařval a Edward ho chytil pod krkem ve chvíli, kdy Jacob měl sekundu před přeměnou. Upír máchl rukou a vyhodil ho z okna. Ladně a energicky vyskočil za ním. Jen vteřinu Jacobovi trvalo, než si uvědomil, že letí vzduchem. Namíchlo ho to a bouchl. Jeho tělo pokryla hustá rezavá srst a dopadl na všechny čtyři tlapy. Jak dlouho se už nepřeměnil? Vedle něj něco dopadlo. Ohnal se po tom.

Ty imbecile, zavrčel a vycenil zuby.

„Na co si sakra myslel, ty idiote? Chtěl jsi jí ublížit? Znovu?“ štěkl na něj Edward a naježil se v zádech. Jacob se odrazil a zamířil na Edwardův krk. Jediné trhnutí a problém bude vyřešen. Jenže upír se na poslední chvíli pohnul a vlk doskočil do prázdna.

Sereš mě a ani nevíš jak.

„Nápodobně,“ sykl Edward a tentokrát zaútočil on. Napřáhl ruku a neminul. Jeho prsty se propletly s Jacobovou srstí a spolehlivě našly krkavici. Trhl a zahodil vlka o kus dál. Jacob vztekle zavrčel a vymrštil se na nohy. Šílel vzteky, že ten upír má navrch. Znovu, poručil si a vyskočil se do vzduchu. Edward se nepohnul do chvíle, než měl Jacobovu tlamu těsně u své hlavy. Vyrazil proti němu pěstí a zasáhl velké oko. Odrazil jen jeho dopad. Jake se svalil na upíra vší silou.

Seš mrtvej, pijavice, radoval se. Edward však zavrčel a vykopl nohu do Jacobova břicha. Zapřel se o jeho hrudník a odstrčil ho. Neodpustil si silný kopanec do vlčího těla. Jeho špička nohy našla cíl a vlk zakvičel.

Podrazácká svině, úpěl a díky silné agónii ve slabinách se přeměnil zpět. Vztek v něm potlačila bodavá bolest v podbřišku.

„Stejně tě zabiju,“ vzdychl Jake a zkusil vstát.

„Nehnu se od ní, to si zapamatuj. A už nikdy nezkoušej tuhle šarádu v její blízkosti, jinak z tebe vážně udělám muzejní exemplář,“ vrčel Edward. Jacoba to dožralo. I přes tepání v oněch partiích se postavil na nohy. Takhle mu taky dokáže nakopat prdel, pomyslel si a vystartoval. Edward jen o kousek uhnul hlavou a svou pravačku vymrštil proti Jacobově obličeji. Neminul a Jake byl ještě víc vytočený. Odskočil od něj a zabodl do upíra oči. Škodolibě se usmál a přehrál mu v myšlenkách opět minulou noc s Bellou. Edward sebou trhl a Jake toho využil. Praštil ho pěstí do žaludku a zároveň mu druhou vpálil na pravou lícní kost. Škoda, že upír nemůže mít modřiny, vrčel v duchu. Nepřestával však Edwardovi posílat své fantazie. Takhle to je jediná jeho šance. Chytil upírovu ruku a trhl, ale to už byl Edward na nohou a vymrštil koleno proti Jacobově žaludku. Svalili se oba do trávy.

„Chcípni už!“ štěkl Jacob a Edward se rozesmál. Jake zamrzl a civěl na smějícího se upíra. „Čemu se řehtáš?“ sykl zmateně.

„Tobě. Jak se snažíš. Vzdej to, nedostaneš mě od ní, dokud mě sama nepošle pryč.“ Pomalu se přestával smát a upíral na Jacoba výhružný pohled.

„Ona tě pošle, to se spolehni,“ ušklíbl se Jacob a zvedl se na nohy. Oprášil ze sebe trávu a několikrát pohnul čelistí. Dostal pěkně, ale sám si taky přidal. Nepatrně mu tepalo v kloubech na ruce. To bude do rána dobrý. Škoda, že ten upír bude bez poškození, napadlo ho a Edward se začal znovu smát. Jacob od něj nasupeně odkráčel a po cestě vzteky praštil do stromu. V jeho ruce křuplo a Jake bolestí protočil panenky.

„Ty jsi vůl,“ smál se Edward a obrátil oči v sloup.

Bella sebou v posteli při té ráně trhla a vytřeštila oči. Chtěla se posadit, ale alkohol ji složil zpět do polštářů.

„Tak proto mi je zima,“ drkotala a přetáhla si peřinu přes hlavu. Znovu usnula, ale její sen se nevrátil. Místo toho bloudila černou chodbou. Slyšela z dálky vytí vlka a hromové rány. Otočila se na druhý bok a zaúpěla. Do očí ji udeřilo slunce a do nosu vůně dušené zeleniny a másla. Žaludek se jí ozval. Zkusila si sednout, ale její hlava byla jako po noci na kolotočích.

„Do háje,“ sykla a zkusila vstát. Byla nahá. Měla jen kalhotky a její vlasy byli zacuchané a mastné. Otřásla se. Sáhla po županu na dveřích a oblékla se. Natáhla ruku ke zdi a pomalými kroky se podél ní přesunula z pokoje. Šla po čichu. V puse měla vyschnuto. Vodu! Potřebuje pít. Dovrávorala do kuchyně a promnula si několikrát oči. Viděla dvě postavy u kuchyňské linky. Jacob se najednou otočil a vykulil oči.

„Co tu děláš?“ vyhrkl. Ten druhý se otočil a Bella měla pocit, že se usmál.

„Co tu děláš – te?“ opravila se.

„Snídani,“ usmál se Galerista.

„Jak ses sem dostal?“ neodpustila si.

„To si povíme potom. Měla by sis lehnout. Ještě asi nejsi úplně v pořádku. Jak ti je?“ ptal se a pomalým krokem přešel k ní. Sáhl jí na čelo. Bella slastně zavřela oči.

„Příjemně chladíš,“ vzdychla.

„Donesu ti studenou žínku, aby se nemusel angažovat,“ mručel Jacob a odešel do koupelny.

„Takhle si představuješ naše nevídání?“ vyhrkla.

„Včera jsem to neuvěřitelně podělal,“ začal a vzal Bellu do náruče. Nebránila se. Byla v šoku. Odnesl ji do obýváku na gauč a přikryl jí huňatou dekou. Sledovala ho. Očekávala pokračování. Posadil se k jejím nohám a začal zkoumat konečky prstů jednotlivé chlupy na dece. „Když jsem ti tam ublížil… Chtěl jsem odejít a tak nějak se ti vyhýbat. Vypadala´s, že jsi s ním spokojená a já… Ale nedokázal jsem to. Šel jsem za tebou, abych zjistil, jestli to můžu napravit. Zmizela jsi v tomhle domě. Ani nevíš, jak dlouho jsem stepoval před domem, než jsem sebral odvahu a vešel… Pak jsem zazvonil a on mi otevřel. Vypadala´s na umření.“ Edward se zamračil. Nesnášel tuhle lež, ale byla jediná logická. Až bude ta správná chvíle, řekne jí pravdu. Pak se pousmál. „Vyhazoval mě pod tebe, natahovala jsi ruce ke mně, což se mu moc nelíbilo a ani ta koupel a… No prostě jsem se nedal a tadá – jsem tu pořád. Jen ty mě můžeš právem poslat pryč,“ vzdychl a zvedl hlavu. Jejich oči se setkaly. Bella si všimla světle hnědého odstínu. Takového do zlata. Oči orámované dlouhými smyslnými řasami a hustým klenutým obočím. Natáhla ruku a konečky prstů se dotkla jeho hrany tváře.

„A když to neudělám?“

„Tak tu zůstanu navždy a napořád,“ usmál se. Bella vytřeštila oči a pak se začala smát. „Co?“ vyzvídal.

„Ale nic, jen jsem si na něco vzpomněla. Už mi povíš, jak se jmenuješ?“

„Proč na tom tolik záleží?“

„Abych ti neříkala Galeristo,“ zasmála se.

„Galeristo?“ nechápal.

„Fajn, dám ti svoje jméno. Ale opovaž se bránit!“

„Ani neceknu,“ usmál se.

„Je jméno, které mě napadlo. Jak jsi mluvil o tom navždy a napořád,“ zasnila se. Edward potlačil zaúpění. Jen to ne, prosil v duchu.

„Edward,“ usmála se.

„Proč tohle?“ zaúpěl na oko.

„To je na dlouho,“ vzdychla a zadívala se z okna.

„Já mám čas.“ Bella si ho změřila pohledem. Vypadal, že mu může věřit. Věřila mu od prvního setkání. V tom obchodním centru věřila v jeho překvapení. V Galerii jeho slovům, u obrazu jeho dotekům a teď…

„Na,“ podal jí Jacob žínku a svou dlaní jí tím přerušil kontakt s Edwardovýma očima.

„Ehm… děkuju, Jacobe,“ špitla.

„Neměl bys dodělat tu zeleninu, Edwarde?“ sykl nasupeně Jake.

„Edwarde?“ zamračila se Bella.

„Asi tě slyšel, když jsi mi dala nové jméno,“ usmál se Edward a Jacobovy spadla brada.

„Co?“ vyhrkl.

„Jo, slyšíš dobře. Bella mi vybrala jméno. Nelíbí se ti?“ ušklíbl se Edward a vyslal k Jacobovy posměšný pohled. Jake zaťal zuby.

„Jakeu? Co to máš u oka?“ zpozorněla Bella.

„Nic,“ odsekl.

„To je modřina?“ vyhrkla. „Ty ses někde pral?“

„A kde asi?“ sykl. Bella se otočila na Edwarda a prohlédla si jeho obličej. V první chvíli ji napadlo, že se porvali oni, ale bylo jí divné, že by z toho Edward – jak ho pojmenovala – vyvázl bez zranění. Jacob nevypadal, jako třasořitka.

„Tak co se ti stalo? A ta ovázaná ruka? Co si dělal?“

„Dejme tomu, že jsem se praštil o otevřené okno, nebo vrazil do zdi, anebo obojí. Možná jsem spadl, není to fuk?“ mručel a pak udivenou Bellu políbil na čelo. Trhla sebou. Před očima viděla záblesky z večera. Jacoba bez trička, tyčícího se nad ní. Jeho ruce zbavující ji oblečení. Jeho rty… Vyjekla a zakryla si pusu.

„Jsi v pořádku?“ vyhrkli oba.

„Bože můj, co jsem to udělala?“ zaúpěla.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska na splátky - 13. kapitola: