Další díl je tady. Co vymyslel Felix a jak se s tím vypořádá Edward. Tak jen čtěte!!! :)
06.01.2011 (20:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4028×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
61. kapitola - Hledání
„Ahoj lásko,“ řekl a přiblížil se ke mně.
„Vypadni,“ křikla jsem se strachem a snažila se vymrštit štít.
„Nejde to co?“ smál se Felix.
„Mám tady v autě upíra, který dokáže eliminovat schopnosti, koho chce,“ usmíval se.
„Co po mě chceš,“ řekla jsem se strachem.
„Bello, já ti nechci ublížit. Jak jsem řekl ve Vollteře, tak tě miluji a nehodlám se tě vzdát.“
Vzal mě za ruku a táhnul z domu. Neměla jsem proti němu jakoukoli šanci.
„Já nechci do Volltery,“ stékaly mi slzy po tvářích.
„My taky do Volltery nejedeme, Aro neví, že jsem tady, nedovolil by mi to. Na to si tě moc váží a celou Cullenovic rodinu taky.“
„Tak kam?“ plakala jsem. Chtěla jsem mít Edwarda vedle sebe, aby mi pomohl.
„Neplač,“ setřel mi slzy z tváří a odtáhl do auta. Tam seděl mladík v kápi. Měl taky strach, bylo to z něho cítit.
Okamžitě smykem vyjel pryč a mě se slzy spustily naplno.
„Kam jedeme,“ zeptala jsem se vzlykem.
„Koupil jsem nám domek na Ukrajině.“ Víc neřekl, tak jsem mlčela. Ani nevím, jestli jsem něco mluvila nebo ne, byla jsem v šoku.
„Ty tady vystup,“ Nakázal upírovi vedle mě a já jsem v tu ránu byla sama. Upír vystoupil a Felix zase vyjel. Asi po další hodině zastavil u lesní cesty. Přehodil si mě na záda a vyrazil upíří rychlostí do lesa. Běželi jsme dlouho, až jsme dorazili k menší chaloupce vedle řeky.
„Nemysli si, že mi utečeš. Neboj se, za chvíli na toho svého zapomeneš a budeme žít šťastně. Jednou se do mě zamiluješ a já budu čekat.“ Hodil mě do nějaké místnosti a zavřel za mnou. Mohla jsem použít svou sílu, ale ta by mě ještě víc vyčerpala. Ještě jsem pořádně nejedla a krev jsem taky neměla. Seděla jsem v koutě a čekala, opět si slzy našly cestičku a začali stékat po tvářích.
Edwardův pohled:
Když jsem se vrátil, dveře byly otevřené. Cítil jsem vůni jiného upíra. Okamžitě jsem vběhl do domu. Dům byl prázdný a pokoj taky. Moje rodina mezitím prohledávala okolí. Svezl jsem se na zem a uviděl zásnubní prsten. Sebral jsem ho ze země a drti v ruce.
„Edwarde, to nic my ji najdeme,“ přišla ke mně Esme.
„Vím, kdo to byl,“ řekl Jasper.
„Kdo?“ nechápal jsem a ani jsem neměl sílu odposlouchat to z jeho myšlenek.
„Felix,“ řekl Emmett místo něj a já jsem měl v tu chvíli chuť někoho zabít.
„Slíbil jsem jí, že ji nenechám už samotnou. Že nenechám, aby jí ublížil.“
„Neboj, on ji neublíží,“ přisedla se ke mně Alice.
„Zavolám Arovi,“ podotkl Carlisle a šel s telefonem pryč.
„Počkej, co když to bylo na jeho příkaz,“ křikl jsem na něho.
„Tak to poznáme.“
Nevnímal jsem hlasy kolem sebe. Ostatní se mě snažili uklidňovat, ale já jsem měl před sebou jenom mou Bellu.
„Volal jsem s Arem, vypadá to, že o ničem neví a nabídl nám pomoc. Přijal jsem ji, bude tady zítra.“
„Nemůžeme čekat do zítra,“ křičel jsem.
„Co když jí něco udělá,“ začal jsem vzlykat bez slz. Vedle mě seděla Esme a snažila se mě uklidnit.
Minuty se vlekly strašně pomalu a já propadal víc do beznaděje. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Carlisle.
„Aro je tady,“ řekl a já se zvedl. Šli jsme do obýváku, tam už stál Aro s Jane, Demetrim a Alecem.
„Edwarde, je mi líto, co udělal Felix,“ začal Aro.
„Musíme ji najít,“ rozkřikl jsem se.
„Vím, ale mi nemáme páru kde je. Demetri se snažil ho vystopovat, ale nevíme, proč se mu to nepovedlo a navíc se nám ztratil ještě jeden upír.“
„Promiň, Aro, ale jak se vám může ztratit upír,“ zeptal se diplomaticky Carlisle.
„Byl jsem na několik dní mimo Vollteru.“
„Jak ho najdeme,“ řekl jsem se zoufalstvím v hlase. Najednou někdo zaťukal na dveře. Byl to upír, vyletěl jsem a chytnul ho pod krkem.
„Edwarde, pust ho, chce nám něco říct,“ sevřel mi ruku Carlisle.
„Dominiku,“ zahřměl Aro. Najednou jsem neslyšel nic, žádnou myšlenku, prostě nic.
„Pane,“ uklonil se Dominik Arovi.
„Tak vyprávěj,“ nakázal mu.
„Felix za mnou přišel a řekl, že zabije moji rodinu, jestli mu nepomůžu. Slíbil jsem mu, všechno co po mě chtěl. Jeli jsme sem a on mi vyhrožoval a já jsem musel eliminovat schopnosti nějaké dívce. Udělal jsem to. Nechal mě sedět v autě a pak ji přitáhl. Brečela, bylo mi jí strašně líto. Ptala se, kam ji veze, a já chtěl utéct, ale neodvážil jsem se. Nechtěl jsem ji nechat samotnou. Jeli jsme na jih, celou dobu plakala a říkala jedno jméno, Edward. Po několika hodinách mi nakázal, ať vystoupím a já tak udělal. Ta dívka se rozbrečela ještě víc, ale poslechl jsem a vystoupil. Říkal, že jedou někam na Ukrajinu. Říkal, že tam koupil domek a že tam budou žít spolu. Byla strašně unavená a vůbec nereagovala,“ vyprávěl nám příběh.
„Jestli se jí něco stane,“ zahřměl jsem.
„I já mám svou milou a nechtěl jsem, aby ji ublížil,“ křikl na mě ten upír.
„Musíme vyrazit,“ nakázal Aro a my se okamžitě zvedli. Všichni jsme se rozeběhli na jih. Společně s Dominikem, který nás vedl. Po několika hodinách jsme dorazili na místo, kde ho Felix vyhodil.
„Už cítím jeho pach,“ promluvil Demetri a přejal stopování. Vedl nás lesem, až jsme po dalších několika hodinách přiběhli k malé chaloupce už řeky. Věděl jsem, že tam Bella bude. Najednou jsem zaslechl křik.
Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 61. kapitola - Hledání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!