Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 47. kapitola - Strach

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska hory přenáší - 47. kapitola - StrachMožná se vám tato kapitolka bude zdát nudná, ale myslím, že se sem hodí i pohled Edwarda. Jak to on celé vnímal.

04.08.2010 (07:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4944×

47. kapitola - Strach

Edwardův pohled:

Bella byla vedle mě naštvaná. Na jedné straně jsem ji chápal, Alice může být někdy panovačná. Letěli jsme ještě 2 hodiny, potom jsme si vyzvedli zavazadla a auta, kterými jsme se vydali na cestu. Jeli jsme do malého městečka. Mrzelo mě, že nemůžu být s Bellou v autě, ale museli jsme převést všechny auta. Zrovna jsme byli na dálnici, když Alice dostala vizi, jak náklaďák letí přes svodidla.

Zrychlil jsem a doufal, že Bella zrychlí taky. Jenomže už nebyl čas. Náklaďák přeletěl před svodidla a vlétl na naši stranu. Potom se strhl strašný zmatek. Slyšel jsem myšlenky všech ostatních. Rychle jsem vyběhl z auta a pomohl Alici, odtáhnou Jaspera od krve. Rychle jsem ho předal ostatním, kterým se povedlo ujet, takže je ani auta to nezasáhlo.

„Musím jít najít Bellu,“ křikl jsem a můj hlas mě nádech paniky.

„Chceš pomoct?“ ozvali se ostatní.

„Ne, radši zůstaňte tady, už tak tam je zmatek,“ křikl jsem na ně a už vbíhal do těch trosek.

„Bello!“ zavolal jsem, ale marně. Kdybych mohl slyšet její myšlenky. Prohledával jsem myšlenky ostatních, jestli ji nikdo neviděl, ale měl jsem smůlu. Všichni měli v myšlenkách paniku, anebo smutek nad ztrátou. Normálně by mě jejich myšlenky ovlivňovaly, ale teď jsem myslel jenom na Bellu.

„Bello!“ zkusil jsem to znovu.

„Bello!" Znovu a znovu jsem volal.

„Edwarde!“ slyšel jsem najednou hlas, který jsem tak toužil slyšet.

„Edwarde,“ už jenom šeptala, ale já ji už viděl. Okamžitě jsem se k ní rozběhl a měl jsem co dělat, abych to nevzal upíří rychlostí, i když teď by si toho asi nikdo nevšimnul. Okamžitě jsem ji objal a už ji nehodlal pustit. I ona mě začala drtit a já bych brečel, kdybych mohl.

„Bello, měl jsem takový strach,“ šeptal jsem jí.

„Jsou všichni v pořádku?“ zeptala se mě.

„Ano, museli jsme kousek dál, protože Jasper nemá takové ovládání,“ vysvětloval jsem jí a nehodlal ji pustit.

„Kde jsi byl tak dlouho,“ vzlykala mi do košile a já se proklínal, že jsem ji nenašel dřív. Byla vyděšená a já se nedivil. Musela si prožít peklo. Smáčela mi košili slzami a já ji tiskl k sobě. Teď mi bylo jedno, jestli kolem umírají lidé. Vím, jsem sobec, ale měl jsem v náručí svou lásku.

„Alice viděla tu nehodu až na poslední chvíli. Nemohli jsme to zastavit, snažil jsem se zrychlit, aby mě to nezasáhlo a doufal jsem, že zrychlíš za mnou, ale seběhlo se to všechno tak rychle. Carlisle s Esme a Emmetta s Rose to nezasáhlo, já mám jenom zdemolované auto, povedlo se mi vyběhnout ven. Alice s Jasperem byli přede mnou. Pomohl jsem jim ven, věděl jsem, že by se Jasper nemusel udržet. Rychle jsme odešli na kraj, a když jsem je předal ostatním, kteří čekali kousek od té spoušti, vydal jsem se hledat tebe. Nevěděl jsem, jestli se ti povedlo uniknout. Nechtěl jsem si připustit myšlenku, že bys mohla být mrtvá. Když jsem tě uslyšel, nejdřív sem si nebyl jistý, ale po tvém druhém zavolání jsem tě už zahlédnul. A rozběhl se k tobě. Měl jsem takový strach,“ vysvětloval jsem jí a snažil se tím ospravedlnit.

„Já jsem strhla volant na kraj a vjela jsem do lesa, chvíli mně trvalo, než jsme se vzpamatovala, ale potom jsme tě hledala. Nemohla jsme tě najít,“ vzlykala a já ji políbil do vlasů. Viděl jsem, že má na hlavě ránu a tekla jí krev, proto jsem musel rychle něco udělat.

„Vezmu tě za ostatními.“ Vzal jsem ji do náruče a procházel kolem trosek.

„Ne, počkej ještě ne, mám v autě zásnubní prsten. Nemůžu ho tam nechat.“

„Bello, já koupím jiný,“ snažil jsem se ji přesvědčit, co záleželo na prstenu, když byla v pořádku.

„Ne, Edwarde, ty to nechápeš, já nechci jiný.“

„Dobře, tak se tam podíváme,“ přitakal jsem jí. Nechtěl jsem, aby se víc rozrušovala, takže jsem jí vyhověl. Nechal jsem se vést. Když jsem došel k autu, málem jsem se zhrozil. Bylo úplně zničené. Vymanila se mi z náruče, hlasitě jsem protestoval, ale nepomohlo to. Zalezla do auta, za několik vteřin vylezla i s prstenem. S unaveným úsměvem si ho dala na prst, nečekal jsem, až mi tady usne. A vzal ji zpátky do náruče. Nereagovala, jenom zavřela oči a nechala se nést.

Hned jak jsme došli k ostatním, všichni se na ni vyřítili. První byla Alice. Položil jsem Bellu na zem a počkal, až ji všichni obejmou. Když došla ke Carlisleovi, podíval se na ni doktorsky a odtáhl ji na okraj silnice. Šel jsem za ním, a když posadil Bellu, přisedl jsem si k ní a chytl jí za ruku. Na tváři jsem jí poprvé uviděl letmý úsměv.

„Bello, nemám tady nic na šití, zvládneš to?“ optal se jí na konci vyšetřování.

„Neboj,“ ujistila ho.

„Co budeme teďka dělat?“ ptala se Rose.

„Asi bychom měli odjet. Už tak je tady velký zmatek a stejně už to vypadá, že buď všechny ošetřili, nebo jsou mrtví,“ polemizoval Carlisle. Při posledním slově se Bella zatřásla. Hned jsem si ji přitáhl k sobě. Esme byla poslední, která zavelela odchod. Měla o nás všechny strach.

„Neměli bychom jim pomoct?“ vložil se do toho Emmett.

„Nejsem si jistý, jestli jim teďka pomůžeme,“ promluvil poprvé Jasper. Konečně se vzpamatoval. Všichni jsme na něho byli pyšní, že se ovládl. Měl pravdu, sanitky už odjížděly a hasiči vytahovali poslední mrtvoly z aut. Najednou Bella zabořila svou hlavu do mé košile a začala tiše vzlykat. Bylo mi jí líto, proto jsem se ztotožnil s tím, že pojedeme. Ničil mě ten její pláč a trhalo mi to srdce. Vzal jsem jí rychle do náručí a nesl ji do auta. Ostatní nasedali taky. Já s Bellou jsme jeli s Carlislem a Esme. Položil jsem ji na zadní sedadlo, ještě tiše vzlykala, ale už byla tak unavená, že nebyla schopná držet otevřené oči. Posadil jsem se za ní a vyjeli jsme. Bella okamžitě usnula a podle Carlisleových myšlenek jsem poznal, že je to správně.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 47. kapitola - Strach:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře