Tak tady máte kapitolku, která vám objasní, co se s Bellou stalo. Doufám, že se bude líbit.
26.07.2010 (16:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5221×
46. kapitola - Nehoda
Najednou mě pohltila tma, chvíli jsem měla černo, ale hned jsem zase začala rozpoznávat věci kolem sebe. Slyšela jsme křik a volání. Vystoupila jsem ze zdemolovaného auta. Trošku mi dělalo potíže udržet rovnováhu. Vylezla jsem z lesa a viděla tu spoušť. Všude kolem byly trosky aut a oheň, slyšela jsem křik a viděla plakat děti. Viděla jsem, jak záchranáři vytahují mrtvoly z aut. Ale já hledala jeho, hledala jsme svou lásku a rodinu. Procházela jsem kolem trosek a cítila jsem, že mi po tváři teče krev, snažila jsme se jí zakrýt, aby neviděli, že je černá, ale pochybuji, že v tomhle zmatku by si toho všimli. Můj zrak se snažil zaostřit na to, co jsem hledala, ale marně.
„Edwarde!“ zavolala jsem a doufala, že uslyším odezvu, ale nic.
„Edwarde!“ zkusila jsem to znovu. Zase nic.
Nevím, jak dlouho jsem je hledala, ale docházely mi síly. Hlavou se mi honily všechny variace, kde mohl být, ale asi nejhorší byla ta, která mi říkala, že uhořel. Po tvářích mě začali téct slzy, slzy, že už ho nikdy neuvidím. Že neuvidím nikoho z nich. Bolela mě hlava, ale to mě nijak netížilo, nejhorší byla bolest v srdci. Ta prázdnota mě sužovala. Kolem běhali zmatení lidé a záchranáři, hasiči i policisté. Nikdo nevěděl, co má dělat dřív. Najednou jsem něco uslyšela.
„Bello!“ slyšela jsem a doufala, že to není halucinace. Otočila jsem se za tím hlasem.
„Bello!" Teď už jsme to slyšela zřetelně. Nemohla jsem se mýlit.
„Edwarde!“ zakřičela jsem a doufala, že to nepřeslechne. Už jsme ho viděla, běžel ke mně a měl problém, aby si udržel lidské tempo.
„Edwarde,“ teď už jsem nemusela křičet, už mě určitě slyšel.
Vběhla jsem mu do náruče a začala ho drtit.
„Bello, měl jsem takový strach,“ šeptal a objímal mě velkou silou.
„Jsou všichni v pořádku?“
„Ano, museli jsme kousek dál, protože Jasper nemá takové ovládání,“ vysvětloval mi a nehodlal mě pustit.
„Kde jsi byl tak dlouho,“ vzlykala jsem mu do košile.
„Alice viděla tu nehodu až na poslední chvíli. Nemohli jsme to zastavit, snažil jsem se zrychlit, aby mě to nezasáhlo a doufal jsem, že zrychlíš za mnou, ale seběhlo se to všechno tak rychle.
Carlisle s Esme a Emmetta s Rose to nezasáhlo, já mám jenom zdemolované auto, ale povedlo se mi vyběhnout ven. Alice s Jasperem byli přede mnou. Pomohl jsem jim ven, věděl jsem, že by se Jasper nemusel udržet. Rychle jsme odešli na kraj, a když jsem je předal ostatním, kteří čekali kousek o té spoušti, vydal jsem se hledat tebe. Nevěděl jsem, jestli se ti povedlo uniknout. Nechtěl jsem si připustit myšlenku, že bys mohla být mrtvá. Když jsem tě uslyšel, nejdřív sem si nebyl jistý, ale po tvém druhém zavolání, jsem tě už zahlédnul. A rozběhl se k tobě. Měl jsem takový strach.“
„Já jsem strhla volant na kraj a vletěla jsem do lesa, chvíli mě trvalo, než jsme se vzpamatovala, ale potom jsme tě hledala. Nemohla jsme tě najít,“ vzlykala jsem.
„Vezmu tě za ostatními.“ Vzal mě do náruče a lidskou chůzí procházel kolem trosek.
„Ne, počkej ještě ne, mám v autě zásnubní prsten. Nemůžu ho tam nechat.“
„Bello, já koupím jiný,“ snažil se mě přesvědčit.
„Ne, Edwarde, ty to nechápeš, já nechci jiný.“
„Dobře, tak se tam podíváme,“ přitakal mi. Nesl mě v náruči na místo, které jsme mu ukázala. Když došel k autu, bylo opravdu roztříštěné. Vymanila jsem se z jeho náruče, a za jeho protestu, že mohl prsten vytáhnout sám, jsem vlezla do auta. Prsten byl v přihrádce, kde jsem ho nechala. Navlékla jsem ho na prst a vylezla z auta. V okamžiku jsem byla zpátky v jeho náručí. Nijak jsem neprotestovala, byla jsem unavená a bolelo mě celé tělo, proto jsem zavřela oči a nechala se Edwardem nést.
„Bello,“ slyšela jsem Alici. Když jsem otevřela oči, Alice běžela ke mně. Okamžitě jsem ji objala, i když v Edwardově náruči to moc nešlo. Asi pochopil a pustil mě na zem. Pohotově jsem Alici objala ještě jednou, mezitím přiběhl i zbytek rodiny a já tak kolovala z jedné náruče do druhé. Nakonec jsem se objevila v Carlisleova náruči. Okamžitě se mě ujal. Posadil mě na mez vedle silnice a začal prozkoumávat moje rány. Měla jsem několik škrábanců a tržnou ránu na hlavě. Omyl mi ji vodou z láhve.
„Bello, nemám tady nic na šití, zvládneš to?“ ptal se mě starostlivě.
„Neboj,“ ujistila jsme ho. Po celou tu dobu seděl vedle mě Edward a držel mě za ruku.
„Co budeme teďka dělat?“ slyšela jsem Rose. Carlisle se na ni otočil.
„Asi bychom měli odjet. Už tak je tady velký zmatek a stejně už to vypadá, že buď všechny ošetřili, nebo jsou mrtví.“ Při posledním slově jsme se zatřásla. Edward to vycítil a přitáhl si mě k sobě.
„Tak pojedeme,“ zavelela Esme. A všechny si nás mateřsky prohlížela.
„Neměli bychom jim pomoct?“ vložil se do toho Emmett.
„Nejsem si jistý, jestli jim teďka pomůžeme.“ Měl pravdu, sanitky už odjížděly a hasiči vytahovali poslední mrtvoly z aut. Nemohla jsem se na to koukat, proto jsem zabořila hlavu do Edwardovy košile a začala vzlykat. Bylo mi jich líto, ale zároveň jsem byla šťastná, že jsme všichni v pořádku. Edward mě vzal do náručí a společně jsme šli k autům. Položil mě na zadní sedadlo Carlisleova mercedesu. Sedl si za mnou dozadu. Za volant si sedl Carlisle a na místo spolujezdce si sedla Esme. Ostatní tedy museli jet s Emmettem nebo Rose. Jejich auto totiž taky nebylo zdemolované. Pod tíhou myšlenek jsem usnula.
Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 46. kapitola - Nehoda:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!