Jak se Edward projeví na letišti. A odpustí mu Bella jeho žárlivou scénu.
10.07.2010 (07:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5380×
44. kapitola - Letiště
„Vždyť jedeme jenom několik hodin na letiště, a pak mě už budeš mít v letadle jenom pro sebe.“
„Tak už jedeme, nebo tady vystojíme důlek,“ ohradila se Rose. Edward mě naposledy políbil a mohli jsme vyjet. Cesta na letiště trvala přes tři hodiny. Letadlo nám letělo ve čtyři, takže jsme měli ještě dvě hodiny do odletu. Vystoupila jsem před letištěm. Auta jsme odvezli na místo, odkud mají být přenesena do letadla a sami se vydali do letištní haly. Už jsem byla zase obmotaná kolem Edwarda. Vešli jsme do haly, všichni si posedali na lavičky a věnovali se sami sobě.
„Edwarde, mohli bychom někam na jídlo?“
„Jistě.“ A už mě táhl k nejbližší restauraci. V restauraci jsem si objednala těstoviny se smetanovou omáčkou a kuřecím masem. Skvěle jsme se bavili až do té doby, než přišlo na řadu zaplacení. Přišel k nám číšník, na člověka byl pěkný a očividně jsem se mu taky líbila. Já jsem na to nijak nehleděla, ale očividně to vadilo Edwardovi.
„A přála by si slečna ještě něco?“ usmál se na mě a já vedle sebe uslyšela vrčení.
„Ne, děkuji,“ odpověděla jsem slušně a otočila jsem se na Edwarda. Číšník tam ale stále stál a pozoroval nás.
„A ještě něco potřebujete?“ zeptala jsem se já.
„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli se mnou někam nezajdete?“ usmál se na mě.
„Ne, děkuji, nemám zájem,“ odbyla jsem ho a dál to neřešila. Sice tam stále stál a fascinovaně mě pozoroval, ale já na to nehleděla. Opět jsem se otočila za Edwardem. Ten se najednou napjal a vyletěl ze židle.
„Řekla, že nemá zájem,“ řekl a teď již dost naštvaným tónem.
„O tom ty frajírku nerozhoduješ,“ utrhnul se na něho.
Na jedné straně bylo milé, jak Edward žárlí, ne té druhé jsem nechtěla problémy. A teď mi přišlo, že to přehání. Stáli proti sobě jako dva kohouti a ježili se na sebe.
„Edwarde, mohl bys zaplatit a půjdeme,“ snažila jsem se ho uklidnit a chtěla jsem odtud vypadnout. Nereagoval, jenom si nenávistně měřil číšníka. Vzala jsem tedy svoje peníze a zaplatila na baru. Edward tam stále stál a nereagoval. Proto jsem si vzala věci a odešla. Nemám zájem sledovat souboj dvou kohoutů. Došla jsem až k lavičce, kde seděli ostatní. Jakmile mě zareagovali, začali se rozhlížet po Edwardovi.
„Kde máš Edwarda?“ zeptala se mě Esme.
„Nevím, asi ještě stojí v restauraci,“ sedla jsem si naštvaně na lavici.
„V restauraci?“ vložil se do toho Emmett.
„Jo v restauraci,“ zopakovala jsem po něm a vytáhla jsem si z baťohu knížku.
Ani nevím kdy, ale najednou stál přede mnou. Zvedla jsem oči od knížky. Podívala jsem se na Edwarda a potom kolem sebe. Všichni se na nás koukali, v jejich očích jsem viděla zvědavost. Potom jsem se vrátila ke knížce.
„Bello?“ promluvil hlas nade mnou. Nezvedla jsem oči a četla si dál.
„Bello, ty se na mě zlobíš?“
„Zlobím?“ zopakovala jsem jeho slovo.
„Kvůli tomu v té restauraci,“ mluvil dál.
„Myslíš, kvůli tomu, že si tam stál, nenávistně si měřil toho číšníka a mě si tam nechal jen tak. Jen tak jsem tam stála a ty jsi nereagoval. Tak jsem šla,“ mluvila jsem na něho, ale stále jsem se koukala do knížky.
„No jo,“ sedl si vedle mě, ale já se odtáhla.
„Omlouvám se,“ zůstal sedět a položil si hlavu do dlaní.
„Jsi žárlivec.“ Už jsem se nezlobila, byla to jenom chvilková záležitost. Nepatrně zvednul hlavu, ale nepodíval se na mě.
„Ty se divíš, když mám takovou snoubenku?“ mluvil do země.
„Já to žárlení znám, už mnohokrát jsem měla chuť postřílet všechny holky kolem tebe, ale neudělám to. Zachovám si čistou hlavu a raději odejdu, protože vím, že mě miluješ,“ přisunula jsem se blíž k němu, takže se naše těla dotýkala.
„Tohle já neumím,“ poznamenal již se zvednutou hlavou.
„Ty mě nechápeš, mně nevadí, že jsi žárlivý, naopak mně to lichotí, ale vadí mí, že jsi mě tam nechal jen tak stát a nereagoval si. Za celých deset minut, co jsem se na tebe pokoušela mluvit ses ani neohlídnul, naprosto si mě ignoroval a to mi vadilo.“
„Měl jsem takovou zlost, že i když jsem tě slyšel mluvit, nevnímal jsem tvoje slova. Snažil jsem se uklidnit, abych mu v té restauraci neublížil, a na tebe jsem zapomněl. Omlouvám se,“ mluvil kajícně. Věděla jsem, že nás všichni poslouchají a koukají se, ale bylo mi to jedno. Sedla jsem si na něho obkročmo a zvedla jsem mu hlavu, abych mu viděla do očí.
„Jsi žárlivec.“ Snažil se sklopit zase zrak, ale já mu to nedovolila.
„Ale jsi můj žárlivec,“ usmála jsem se na něho a přitáhla si jeho rty. Zlehka jsem mu přejela jazykem po spodním rtu. Okamžitě zareagoval, obmotal ruce kolem mého těla a začal mě vášnivě líbat.
„Ehm, Ehm,“ odkašlal si někdo vedle nás. Byl to Carlisle.
„Už si máme jít nastoupit do letadla.“
„Dobře.“ A ruku v ruce jsme šli k letadlu, nastoupili jsme a posadili se do svých sedaček. Hned, jakmile letadlo vzlétlo, mě přemohl spánek. Probudila jsem se a byli jsme stále v letadle. Edward si vedle mě četl a na zbytek rodiny jsem neviděla, protože seděli za námi. Hned, jak si Edward všimnul, že jsem se probudila a okamžitě si mě majestátně přitáhl k sobě.
Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 44. kapitola - Letiště :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!