Je tu další díl. V komentářích jste hádali většinou správně. Takže tento díl je o žádosti o ruku. Přijme Bella?
11.06.2010 (20:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5514×
39. kapitola - Žádost
„Dobře,“ slíbila mi.
Seběhl jsem dolů, tam už Esme upekla palačinky na velký tác. Počkal jsem, až trošku vychladnou a napsal na ně čokoládou větu, která mě tíží už od příjezdu z Volterry. Prsten, který jsem měl pro ni připraven, jsem schoval do kapsy a vyběhl zase do pokoje. Doma, kromě Esme nikdo nebyl, vytáhli Denali na lov. Tác jsem nesl a dával pozor, aby se nic neporušilo. Když jsem vkročil do dveří, Bella seděla stále na posteli a hrála si s cípem deky.
„Jé, já mám hlad,“ šeptla a už se natahovala po tácu. Dal jsem ji ho a doufal, že ho nesní dřív, než si přečte onu větu. Bella si ode mě tác vzala a položila si ho na klín, já jsem si mezitím klekl vedle postele a čekal. Bella, chvíli koukala nevěřícně. Na její tváři se objevilo snad všechny pocity od úsměvu až po vyděšení. Trošku jsem začal pochybovat. Neměl jsem na ni tak spěchat. Dlouho trvalo, než si na nás zvykla a já ji hned ženu do manželství.
Trvalo to chvilku, ale potom zvedla hlavu a podívala se na mě. Nevím, co viděla na mé tváři, ale usmála se. Odložila tác na kraj postele a pootočila se tak, aby na mě líp viděla.
„Ano,“ řekla, ale můj mozek to nějak nevzal. Nijak jsem na to nereagoval, asi jsem čekal na slovíčko ne. „Ano,“ zopakovala a já jsem konečně pochopil. Odpověděla mi ano, ona si mě vezme. Vzpamatuj se, musíš nějak zareagovat, nebo si to rozmyslí.
„Vážně,“ zeptal jsem se jako blázen.
„Edwarde, kdybych si tě nechtěla vzít, neřeknu ti ano,“ usmívala se.
Vstal jsem a skočil za ní do postele. Při mém skoku jsem shodil tác s palačinkami a roztříštil se na milión kousků. Bella, ale nijak nereagovala, asi jsem ji překvapil tím, že jsem na ni skočil. Moje tvář byla asi deset centimetrů od její. Dýchal na mě její dech a já si ho vychutnával.
„Děkuji,“ vyřkl jsem první slovo, které mi dávalo smysl.
„Za co děkuješ,“ přitáhla se ke mně ještě blíž.
„Za to, že si mě vezmeš,“ vydechl jsem jí do tváře. Jen se usmála a já jsem to už nemohl vydržet. Měl jsem pro ni ještě jedno překvapení. Spojil jsem naše rty. Líbal jsem ji opatrně, protože jsem měl v puse ještě něco. Když pootevřela rty, vklouzl jsem jazykem do jejích úst. Okamžitě se zarazila. Věděla, že v puse nemá pouze můj jazyk, cítila ještě něco. Odtáhl jsem se od ní, aby měla možnost to lépe prozkoumat. Koukla se na mě a z pusy vytáhla prstýnek. Prstýnek z bílého zlata posetý diamanty. Nevěděl jsem, jestli se jí bude líbit, ale risknul jsem to. Chvíli se na něho koukala.
„Navlíkneš mi ho?“ podívala se na mě.
„Samozřejmě.“ Vzal jsem prstýnek do ruky a navlíkl ho na její úzký prsteníček. Padl jí jako ulitý. Lehce s ním zatočila na prstě a pak zvedla hlavu na mě.
„Miluju tě,“ řekla slova, která jsem toužil slyšet. Místo odpovědi jsem ji políbil, teď už jsem nemusel být tak něžný, protože jsem v puse nic neměl. Musím přiznat, že jsem měl strach, abych ho v nervozitě nezničil.
„Nemůžu uvěřit, že jsi konečně moje snoubenka,“ vyřkl jsem, když jsem ukončil polibek, aby se mohla pořádně nadechnout.
„Teď se mě nezbavíš,“ smála se a měla svoje ruce obmotané kolem mého krku. Já jsem se o ně opíral, abych Bellu úplně nezalehl.
„To nikdy nedovolím,“ otřel jsem se svým nosem o její.
„A jsi si jistý?“ podívala se mi do očí.
„Naprosto.“ Opět jsem spojil naše rty. Je moje už navěky. V duchu jsem se tetelil blahem.
„Vím, že je to tady příjemné, ale Esme je jako jediná dole, ostatní jsou na lovu, a už se tě nemůže dočkat.“
„Nikdo jiný to neví?“ ptala se mě.
„Ne, nikdo jiný, jediná Esme to věděla, protože jsem se s ní radil o prstenu a poprosil jsem ji, jestli by neudělala palačinky. Byl jsem tak nervózní, že bych je mohl spálit.“
„No ono by to vlastně bylo jedno,“ podívala se na mě.
„Teď už asi ano,“ usmál jsem se na ni. Úsměv mi okamžitě oplatila.
„Tak jdeme dolů,“ políbila mě a začala se soukat zpod mého těla. Lehce jsem zavrčel, chtěl jsem ji mít jenom u sebe. Zůstal jsem leže na posteli a čekal, až se Bella oblékne. Byla oblečená rychle a už mě tahala z postele.
„Nebuď línej,“ smála se a táhla mě za ruku.
Vstal jsem a ruku v ruce jsme sešli dolů. Už pod schody přešlapovala Esme vyhlížela nás. Hned, jak nás zahlídla na schodech, vyběhla k nám a už drtila Bellu v náručí.
„Jsem tak šťastná,“ usmívala se a přitom se přesunula obejmout ještě mě.
„Moc vám to spolu sluší,“ rozplývala se, byla opravdu šťastná, že jsem si našel někoho. Kvůli Belle bych obětoval svůj život.
„Děkuji, Esme,“ oplatila jí Bella.
„Ukaž mi prsten!“ vyhrkla na ni. Bella natáhla ruku, na které se jí třpytil prsten.
„I v tom obchodě byl nádherný, ale na tvém prstě je výjimečný.“ Držela Bellinu ruku a koukala se na prsten.
„Ostatní jsou tady do hodiny, budou nadšeni z této novinky. Dáš si něco k jídlu?“ informovala nás a přihodila ještě otázku na Bellu.
„Moc ráda, palačinky to bohužel nepřežily.“ Scházeli jsme ze schodů do kuchyně. Tam už měla Esme nachystanou novou porci, bylo to maso s rýží. Bella se do toho okamžitě pustila a já jsem se na ni nemohl vynadívat. Děsil jsem se chvíle, kdy se vrátí ostatní z lovu a Tanya uvidí Bellin prsten.
Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 39. kapitola - Žádost:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!