Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 27. kapitola - Volterra

06.05.2010 (08:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5240×

27. kapitola - Volterra

 K Cullenům jsem dorazila až kolem osmé, protože jsem si cestou zaběhla na jednu srnku. Vybalila jsem si věci a ještě jsem rychle zavolala na agenturu, ti nedělali žádné problémy s vystěhováním a ujistili mě, že vše zařídí. Ještě jsem si udělala večeři a pak jsem se přestěhovala nahoru do mého a Edwardova pokoje. Začala jsem číst knížku, která mě doslova pohltila, měla jsem rozsvícenou jenom malou lampičku, jinak byla po celém domě tma. Potom jsem ji zhasla a zachumlala se do postele.

Spala jsem až do rána, venku mě probudili sluneční paprsky. Zalezla jsem do koupelny, tam udělala všechno potřebné, oblékla se do pohodlného oblečení a sešla do kuchyně. Ke snídani jsem si udělala vajíčka se slaninou. Skoro celé odpoledne jsem se nudila, chyběli mi a hlavně Edward. Celý den byl nudný a oni se měli vrátit až k večeru. Uklidila jsem dům a asi kolem třetí jsem si sedla na verandu. Vzala jsem si sebou knížku a zachumlala se do deky. Sice svítilo sluníčko, ale stále je podzim a dost foukalo.

Nejspíš jsem tam musela usnout.

Edwardův pohled:

Dojeli jsme domů a našel jsem ji, jak spí venku. Opatrně jsem ji přenesl do postele a nemohl jsem si nevšimnout, že je dům nějaký upravený. Za sebou jsem slyšel obdivné myšlenky od Esme. Bylo asi půl pátý odpoledne a Bella se začínala v mém náručí vrtět.

Pomalu otevřela svoje oči a zadívala se mi do tváře, dnes svítilo sluníčko, takže její oči hrály všemi odstíny zlaté. Podíval jsem se do jejich očí a začal se v nich topit. Musela odvrátit hlavu, protože já bych to neudělal.

„Dobrý večer,“ popřál jsem jí.

„Dobré,“ opětovala mi pozdrav a zabořila svou hlavu do mé hrudi.

„Nemusíš vstávat, jestli nechceš,“ ujistil jsem ji, protože neměla vůbec v plánu zvednout se, očividně jsem to viděl z jejího počínání.

„Chtěla bych něco vyzkoušet,“ odvrátila téma.

„A co?“ Byl jsem zvědavý. Na tváři se jí udělala malá vráska, nad něčím usilovně pracovala. Najednou jsem slyšel něco, co bych normálně neslyšel. Slyšel jsem její myšlenky, ukazovala mi naše první setkání, náš první polibek, také mi ukázala, jak se nás bála, viděl jsem její vyčerpanost po Jasperovu útoku. A najednou tomu tak nebylo, zase bylo ticho. Bella vedle mě nahlas oddychovala.

„To bylo úžasné,“ vydechl jsem.

„Dlouho to neudržím.“

„Ty jsi zvedla svůj psychický štít?“ optal jsem se jí.

„Zvedla a doufám, že se ti to líbilo,“ ptala se mě.

„Líbilo, je špatné slovo, bylo to nádherné,“ ujistil jsem ji, najednou Belle zakručelo v břiše, usmál jsem se a snažil se vyprostit z Bellinné náruče.

„Kam jdeš?“ opáčila naštvaně.

„Jdu ti udělat něco k jídlu,“ odpověděl jsem jí rychle, aby to nepochopila nijak špatně.   

„Já to zvládnu sama,“ a už se zvedala z postele.

„Nemusíš, já ti večeři připravím a ty se zatím můžeš obléct.“

„Dobře, to je dobrý kompromis,“ pípla na mě a už zalézala do koupelny, společně s hromádkou věcí na doma.

Bellin pohled:

Jen co jsem udělala hygienu, vydala jsem se do kuchyně, kde to krásně vonělo.

„Co to tady tak krásně voní?“ zeptala jsem se.

„Tvoje večeře, lásko,“ obmotal kolem mě ruce a posadil mě ke stolu.

„Nejsem nesvéprávná, pokud vím,“ usmála jsem se na něho.

„Já vím, že jsi svéprávná, ale hýčkat tě můžu ne?“ objasnil mi své počínání.

Najednou Edward posmutněl a na tváři se mu objevil skoro děs.

„Co se děje? Děsíš mě.“

 „Za chvíli se to dozvíš,“ posadil se na židli vedle a přetáhl si mě na klín. Objal mě docela silně, ale nechtěla jsem ho upozorňovat, protože mě děsil. Najednou vešli do kuchyně Carlisle s Esme, Jasper s Alicí a i Emmett s Rose, všichni se tvářili jako by jim uletěli včely.

„Přišel dopis,“ promluvil Carlisle nahlas.

„A?“ musela jsem ho trošičku popohnat, protože moje zvědavost nabírala na intenzitě.

„Aro nás pozval na ples,“ konstatoval Edward vedle mě a položil si hlavu na mé rameno.

„A co je za problém?“ nechápala jsem.

„Pozvání se nesmí odmítnout, jinak by to brali jako urážku na cti,“ snažil se mi to vysvětlit.

„Tak jeďte, já zůstávám tady,“ věděla jsem, že tam nemůžu jet, protože jsem ojedinělý poloupír a podle mého otce by si mě tam nechali jako exemplář. Nesmí o tobě vědět, to byla poslední slova, když se loučil.

„To právě nejde,“ prolomil ticho Jasper.

„Aro, čte myšlenky, pomocí dotyku, vidí vše, na co kdo pomyslel během své existence. Dozvěděl by se o tobě a naháněl by tě jako zvěř,“ vysvětlovala dál Alice.

„Co budeme dělat?“ Teď už jsem měla paniku v hlase.

„Neboj se,“ zašeptal mi Edward.

„Nebát se, to se ti řekne. Já měla strach z vás, a teď mi mě měl nahánět Aro se svou gardou?“ Můj hlas musel působit hystericky.

„Bello, musíš jet s námi, představíme tě jako Edwardovu přítelkyni a budeme doufat, že Aro bude tak solidární,“ snažil se mě uklidnit pro změnu Carlisle. Ale to se mu nepovedlo.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 27. kapitola - Volterra: