Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 22. kapitola - Odpuštění

Jasper by Shire

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska hory přenáší - 22. kapitola - OdpuštěníDalší kapitolka je tady! Snad se bude líbit.

20.04.2010 (20:00) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6101×

22. kapitola - Odpuštění

„Bello, počkej!“ křičel jsem na ni, ale ona jakoby mě neslyšela. Běžela dál a nedbala na mě. Už jsem viděl pláž, na které jsem ji vyznal lásku. Zastavila se na břehu a nohy si nechala smáčet slanou vodou. Zastavil jsem metr za ní. Čekal jsem, jestli promluví, nebo mám promluvit já?

„Nemám ráda, když mi někdo tají něco, co všichni vědí. A smějí se mé nevědomosti,“ vyřkla slova, která mnou zajela jako ostrý šíp.

„Celých 18 let se ke mně otec choval jako k nikomu. Ano, možná mě rád měl jako dceru, ale kvůli tomu, že jsem zabila matku, mě nenáviděl. Bral mě jako povinnost a to už zažít nechci,“ mluvila slova s bolestí v hlase.

„Omlouvám se, takhle jsem to nechtěl.“ Probořil jsem svůj zrak do písku pod námi. Nic neříkala ani se na mě nepodívala. Koukal jsem na ni a nevěděl, co mám dělat. Měla pravdu, chovali jsme se k ní hnusně a nejvíc já. Miluji ji a určitě nechci, aby se trápila, nebo aby si myslela, že je jenom moje povinnost. Zíral jsem do písku a snažil se najít slova, čím bych se ospravedlnil, ale žádné jsem nenacházel. Ubíhaly minuty, když jsem zvedl zrak, Bella seděla na písku kousek od vody a zírala do obzoru. Seděla schoulená do klubíčka, nohy měla přitáhnuté k tělu, ruce obmotané kolem nich a bradu položenou na kolenou. Sebral jsem veškerou odvahu a přisunul se k ní blíž, stále nereagovala. Posadil jsem se vedle ní na písek a doufal, že konečně zvedne hlavu a podívá se na mě. Bohužel jsem doufal zbytečně.

„Omlouvám se, ani nevíš, jak mě to mrzí. Nechci, aby sis myslela, že jsi mi nějakým způsobem na obtíž. Já tě miluji, miluji tě víc, než svůj život. Moje srdce s tebou roztává a hřeje. Když slyším tvůj smích, když vidím tvé oči. Jakmile promluvíš, hned bych si tě k sobě přitáhl a políbil tě. Nejhorší pro mě je, když se na tebe koukají jiní, ve svých myšlenkách si tě představují a já se uklidňuji tím, že jsi moje. Nechci tě opustit ani na chvíli, aby se ti něco nestalo. Naprosto jsi mě okouzlila, vzala sis celé moje srdce. Nesnesl bych chvíli, kdybys mě opustila,“ dokončil jsem svůj monolog. Bella se na mě otočila. Po tváři jí stekla slza a já přemýšlel, co jsem řekl špatně.

„Mě je to taky líto. Nechtěla jsem se tak zachovat, bylo to ode mě vůči vám hnusné.“ Po tváři jí stekla další slza a spadla do písku. Ostatní slzy jsem už nenechal stéct a setřel jsem je z její tváře. Pod mým dotekem se zachvěla. Potom mi pohlédla do očí, byl v nich smutek.

„Neomlouvej se, to já bych měl tady klečet na kolenou a prosit tě o milost.“ Zvedla hlavu.

Seděl jsem od ní asi metr, Bella překonala tuhle vzdálenost. Cítil jsem na svém těle její, ale neměl jsem odvahu se na ni podívat. Styděl jsem se a moc. Bella si klekla naproti mně a svou rukou mi zvedla bradu.

„Nikdy bych tě neopustila, miluji tě a to nic nezmění,“ mluvila slova, která mě hřála na srdci. Seděl jsem naproti ní v tureckém sedu. Bella se zvedla a přesunula se mi na klín. Moje ruce okamžitě zareagovaly a objaly ji. Položila si hlavu na moji hruď a já si mohl vychutnávat její blízkost.

„Půjdeme zpátky?“ zeptal jsem se jí po nějaké době.

„Jo, ale nejdřív něco chci.“

„A co by to bylo?“

„Polib mě,“ řekla to svým dokonalým hlasem a já si ji okamžitě k sobě přitáhl. Zmocnil jsem se jejich rtů, něžně jsem ji líbal a ona mi to vracela. Chtě nechtě jsem musel polibek ukončit.

„A chci vědět ještě něco,“ řekla, když se ode mě odtáhla.

„Kam jedeme?“ Jistě ještě jsem jí to neřekl.

„Jedeme do Seattlu na pouť.“ Okamžitě vystřelila z mého klína a na její tváři se usadil úsměv, který mě šokoval.

„Miluji poutě, kolotoče, střelnice, klauny, balónky,“ vyjmenovávala všechno, co jde na pouti vidět. Nikdy jsem ji takhle neviděl, vypadala jako malé děvčátko, které dostalo vysněný dárek k narozeninám.

Chytla mě za ruku a táhla mě zpátky k domu.

„Počkej, vždyť nemáš boty.“

„To nevadí, sem mi to ani nevadilo. Jenom už pojď nebo tady vystojíme důlek a oni nám tu pouť zavřou.“ Nemohl jsem dopustit, aby šla i zpátky pěšky, proto jsem ji vzal do náruče.

„To, že nemám boty, nebyl povel k tomu, abys mě vzal do náručí.“ Už to byla zase ta Bella, která mi s radostí odporovala.

Během chvilky jsme byli zpátky u domu, kde všichni čekali.

„No, Bello, kde jste byli?“ smál se Emmett.

„Tady máš boty,“ promluvila pro změnu Alice a už je Belle podávala.

„Omlouvám se, že jsem takhle utekla,“ promluvila Bella a koukala se při tom na všechny.

„To nic, zlatíčko, já bych se na něho taky naštvala,“ usmála se na ni mateřsky Esme.

„Dobře, tak když už jsme to všechno vyjasnili, tak bychom mohli už jet,“ snažil se nás Jasper dostat do aut.

„Tak si nasedněte, já jsem hned zpátky.“ Vysmekla se mi z náručí a utíkala i s botami nahoru. Všichni jsme tedy nastoupili a čekali, slyšel jsem téct vodu a pak Bella vyskočila z okna a sedla si do Volva za mnou. Na nohách měla podpatky, které ji dala Alice a v očích hnědé čočky. Jenom jsem se usmál a vyrazili jsme. Jeli jsme v koloně. Jasper s Alicí a Esme vpředu, Emmett a Rose za nimi a já s Bellou jako poslední. Carlisle byl v práci, ale měl se připojit v Seattlu. Bella se na sedadle strašně vrtěla, nevím, jestli byla nervózní nebo měla jiný důvod k tomu, aby se tak ošívala.

 

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 22. kapitola - Odpuštění:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře