Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 20. kapitola - Návrat

17.04.2010 (20:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6742×

20. kapitola - Návrat

„Nemáš hlad?“ zeptala se Esme.

„Mám, ale nechci tě otravovat.“ A byla to pravda.

„Mám doma 7 upírů, kteří nic nepotřebují, takže se můžu konečně o někoho starat,“ usmívala se na mě a už vytahoval z ledničky nějaké ingredience.

„Dobře, tak ti nebudu bránit, ráda se nechám obskakovat.“ Teď jsem se pro změnu usmívala já. Povídaly jsme si ještě dlouho, Esme mi vyprávěla, jak se Edward rozzářil, když mě poprvé uviděl. Modlila se za to, abych to samé cítila já k němu a on se nezklamal ve své první lásce, kterou našel po zhruba 100 letech. A já zase otevřela své srdce jí. Připomínala mi matku, chápavou a laskavou.

„Už dlouho jsou pryč,“ poznamenala jsem.

„Myslím, že Emmeta nahání po celém lese.“ smála se Esme. Zvedla jsem se od stolu a šla nahoru do koupelny, tam jsem se osprchovala a vyčistila zuby. Alice mi nachystala pohodlné tepláky a tričko, oblékla jsem se a vydala se zpátky dolů.

Tam seděla Rose a prohlížela si časopisy. Ve skutečnosti i jí někdo chyběl. Když mě spatřila, zářivě se na mě usmála a pokynula mi, ať si jdu sednout za ní. Neváhala jsem ani chvilku a svou upíří rychlostí jsem si sedla na pohovku za ní.

„Vypadá to, že i tobě někdo chybí,“ prolomila ticho Rose a zářivě se na mě usmála.

„Jo, Emmet se o to postaral,“ opětovala jsem jí úsměv.

„Ani nevíš, jakou jsi nám udělala radost. Konečně bude mít Edward někoho a nebude stále sám. Je mu už pěkná řádka let, ale ještě do nikoho se nezamiloval. A Bello, popravdě si myslím, že si nemohl líp vybrat. Ani nevíš, jak Edward zářil, když tě poprvé uviděl a my všichni jsme tiše doufali, že se do něho taky zamiluješ. Bylo nám jedno, jestli budeš člověk nebo něco jiného.“ Její slova zahřívala mé srdce. Vyprávěly jsme si ještě chvíli, když v tom se otevřely dveře.

Chvíli jsme se s Rose vzpamatovávaly, ale pak jsme propukly v obrovský smích. Válely jsme se po pohovce a tím jsme přilákaly celý zbytek rodiny. Jakmile doběhli dolů, vypukla další salva smíchu. Ve dveřích stál Emmet a Edward. Oba dva byli zablácení od hlavy až k patě. Jejich oblečení bylo potrhané a ve vlasech měli jehličí, které se jim tam zachytilo. Vypadali opravdu komicky. Když dozněl smích, čekaly jsme, jestli někdo z nich promluví.

„Bello, je mi líto, že jsem tě probudil takovým způsobem,“ promluvil Emmett a mě spadla brada. Tohle bych opravdu nečekala. Teď jsem si všimla Edwarda, jak mu na tváři hraje úsměv a blíží se ke mně.

„Tak na to zapomeň.“ Máchla jsem rukou. Najednou se zastavil a zmateně na mě koukal.

„Já jsem čistá a nehodlám se zašpinit jenom proto, že ty jsi vyváděl s Emmetem,“ doplnila jsem rychle svá první slova, aby to Edward nepochopil špatně. Vypadalo to, že to zabralo a Edward se už zase usmíval.

„Ale lásko, trocha bláta ti neuškodí,“ koukl na mě.  A zase se ke mně nebezpečně přibližoval. Nemohla jsem dopustit újmu na svém oblečení, tak jsem se schovala za gauč. Když jsem koukla po pokoji, zjistila jsem, že kromě Edwarda, Emmeta, Rose a mě tady již nikdo nestojí.

Rose hrál na rtech pobavený úsměv a zanedlouho čapla Emmeta za čistou část trička a táhla ho po schodech do pokoje. Teď už jsme tady stáli jenom my dva. Bohužel si Edward všiml mé krátké nepřítomnosti a už mě držel v náručí a tiskl se ke mně.

„Teď budeš muset taky do sprchy,“ smál se mi. Když se ode mě odtáhl, všimla jsem si, že moje oblečení je na stejné úrovni jako Edwardovo. S úšklebkem jsem se podívala na Edwarda a chtěla jsem ještě něco dodat, ale to jsem již nestihla. Uvěznil mé rty ve svých a já zapomněla, co jsem mu chtěl říct. Po chvíli se ode mě odtáhl, protože věděl, že by mi co nevidět došel kyslík. Usmál se na mě a už mě držel v náručí a odnášel do pokoje.

„Co si myslíš, že děláš?“ ptala jsem se.

„No takhle přece nemůžeš chodit po domě,“ hypnotizoval mě. Přesně jsem věděla, kam jde.

„Nechal si mě tady samotnou celkem dlouho,“ řekla jsem naoko naštvaně a snažila se tím Edwarda rozrušit.

„Bello, já se omlouvám, ale měl jsem takový vztek, když tě Emmett vzbudil. Nechtěl jsem tě tady tak dlouho nechat, to jsem vážně neměl v plánu,“ omlouval se mi a tvářil se u toho, jako by ho přejel vlak. Políbila jsem ho a tím mu dala na vědomí, že jsem mu odpustila. Zamířil si to se mnou rovnou do sprchového koutu.

„V ždyť jsme ještě oblečení, takhle se do sprchy nechodí.“ snažila jsem se mu vymluvit jeho počínání, ale bylo to marné. Už na nás tekla teplá voda. Naše oblečení bylo smáčené a lepilo se na nás. Jeho roztrhané oblečení volalo jen potom ho z něho sundat.

Přes proud vody jsem se mu podívala do očí. Jiskřila se v nich láska, touha a vzrušení. To stejné viděl v mých. Přitáhl si mě blíž a spojil naše rty. Líbal mě tak něžně, moje ruce hladily jeho záda a ty jeho se mi vplétaly do vlasů. Jedním škubnutím jsem sundala Edwardovi triko. Na chvíli se ode mě odtáhl, vyzvedl si mě výš a já mu obmotala nohy kolem pasu.

Jeho ruce se dostaly pod moje tričko a roztrhly ho. Koutky úst mu vyletěly nahoru a v jeho očích jsem viděla jiskřičky. Moje kalhoty nezůstaly pozadu, než jsem se nadála, byla jsem jen ve spodním prádle. Nemohla jsem se přeci zahanbit, přitáhla jsem si ho blíž a svými polibky jsem mu laskala hruď. Moje ruce se zatím věnovaly jeho kalhotám, rozepnula jsem pásek a nechala kalhoty volně spadnout až na zem. Jedním kopem je odstranil z cesty.

Jemně mě opřel o stěnu a jeho rty se dostaly až k mé klíční kosti. Moje vzrušení narůstalo a nemohla jsem si odpustit sten, který jsem udusila v jeho rameni. Už jsem byla bez podprsenky. Sklouzla jsem z jeho náruče na zem. Přejela jsem rukou jeho boxerky a nemohla si nevšimnout, jak se mi v náručí vzpíná.

Jeho oči byly černé touhou a i já jsem si přála, aby to už dál neprodlužoval. Voda na nás stále stékala a jediné co nám překáželo, byly moje kalhoty a jeho boxerky. Moje ruka zajela pod boxerky a jemně se otřela o jeho mužství. Teď měl co dělat on a svůj sten udusil v polibku. Už jsem to nemohla vydržet, má ruka byla stále v jeho boxerkách a jedním pohybem dopředu jsem ho zbavila teď již nepotřebného oblečení.

Otřela jsem se o něho tělem, jeho oči dostaly ještě děsivější nádech černé. Rychlým pohybem strhl moje kalhotky, ještě mě políbil a pak do mě vnikl. Náhlý nával vzrušení mě doslova sebral dech. Začal se ve mně jemně pohybovat a já mu vycházela vstříc. Byl to nepopsatelný pocit a já se v jeho náručí prohýbala. Bohužel jsem neměla dostatek místa, protože jsem měla za sebou zeď.

Jeho ruce mě pevně držely okolo pasu a já ty své měla propletené v jeho vlasech. Postupně zrychloval a oba dva jsme za chvilku dosáhly svého vrcholu. Stále jsem byla v Edwardově náručí. Opíral se, se mnou o zeď. Zastavila jsem vodu a koukla jsem mu do očí.

Pochopil mě a vylezl se mnou ze sprchy. Zabalil nás do ručníku a usušil. Na jeho posteli byla připravená hromádka oblečení jak pro mě, tak i pro Edwarda. Edward byl oblečený během chvilky, ale já jsem stále koukala na svou hromádku.

„To si na sebe nevezmu,“ vyřkla jsem svou myšlenku nahlas.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 20. kapitola - Návrat: