Všichni se stěhují na Aljašku a slučují se jako jedna rodina. Co když se ale Lucy hned po příjezdu podaří nedopatřením vymazat sestře paměť na svoje nejdůležitější schopnosti? Jak to Bella zvládne? Je tu další kapitolka s názvem Aljaška je náš druhý domov, ale který je první? Hezké počteníčko. Vaše Zira.
29.08.2010 (21:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1708×
21. kapitola – Aljaška je náš druhý domov, ale který je první?
Nasedli jsme do aut a vyjeli. Měli jen dvě auta. Takže dohromady jsme měli celkem šest aut. V mém autě jsem jela jen sama. Alice jela ve svém autě s Jasperem. Emmett jel s Kate a Lucy jela sama. Carmen a Eleazar jeli spolu a Tanya s Irinou jely taky spolu. Všechno bylo dokonale naplánované do posledního detailu. Když jsem jela, tak jsem si do přehrávače dala Cdéčko a pustila moji oblíbenou písničku Breathe me od Sii. Dojeli jsme na příjezdovou cestu a ten dům byl opravdu nádherný, jak Alice říkala. Příjezdová cesta byla veliká, takže se sem vešla všechna auta. Zaparkovala jsem až úplně na konci, jelikož jsem jela jako poslední. Vylezla jsem z auta. Všichni ještě zůstali ve svých autech. Lucy si zalezla k Emmettovi a Kate k Irině a Tanye. Alice a Jasper se líbali. Jen já byla sama. Chyběl mi ten pocit zamilovanosti, kdy vás někdo objímá a říká Vám do uší ta dvě kouzelná slůvka. Otevřela jsem dveře od nového domova. Můj druhý domov, ale který je první? Tam, kde jsem se narodila a žila celých šestnáct let nebo tam, kde jsem se proměnila a strávila tam téměř sedmdesát čtyři let? Z mého přemýšlení mě vytrhl Emmettův smích. Poplácal mě po rameni a vzal si mě do náruče.
„Přestaň, Emmette. No tak. Pusť mě, ty blázínku,“ zakřičela jsem vesele, ale on pořád nic. Chtěla jsem ho zmrazit, ale nešlo mi to.
„Počkat,“ řekla jsem a on mě hned pustil. Zkusila jsem to znova, ale pořád nic.
„Lucy? Ty jsi ho obalila štítem?“ zeptala jsem se jí.
„Ne, to by si přeci viděla. Víš, musím ti něco říct. Já jsem si hrála trošku s mojí schopností a ono se to asi vymklo kontrole,“ řekla.
„Jak to myslíš, vymklo se to kontrole? Jakou svoji schopnost si použila?“ zeptala jsem se jí a byla pěkně naštvaná.
„No… na vymazání paměti,“ řekla. Cože?
„Ty jsi mi vymazala… moji schopnost… teda ne moji schopnost, ale to se ji budu muset učit ovládat znova?“ zakřičela jsem a v té chvíli byli všichni u nás.
„Mrzí mě to,“ řekla.
„Co prosím? Já se z tebe zblázním. Takže ty jsi mi vymazala paměť, takže si teď nepamatuji, jak mám svoji schopnost ovládat? No… to je skvělý. Aspoň vím, co budu celých šedesát let dělat,“ řekla jsem naštvaně a šla do auta. Lucy šla za mnou a neustále se mi omlouvala, ale já ji neposlouchala. Já vím, že je to moje sestra a vím, že se to může stát, ale já nejsem nějaký její pokusný králík a připravila mě o moje schopnosti do pytle. Tohle jí jen tak neopustím. Odbyla jsem snad všechny i Alice, která mi říkala, že mi nějaké nové šatičky určitě zvednou náladu, ale já neměla náladu vůbec na nic a pochybuji, že mi ji nějaká blbá látka spraví. Vzala jsem si kabelku a šla dovnitř. Vybrala jsem si pokoj s tím největším výhledem, a když Alice viděla, že jsem už tak dost naštvaná, tak mi ho nechala a vybrala si pokoj naproti. Všechny věci z auta jsem si vyložila a odnesla do svého pokoje. Na nikoho jsme nemluvila. Nepotřebovala jsem s ničím pomoct. Lucy mi vzala jen schopnost zmrazovat a vybuchovat, takže jsem pořád ještě měla štít, odrazovací schopnost a schopnost, která mě dokáže proměnit v člověka. Když jsem měla vše vyložené, tak jsem nasedla do auta a… někdo zaklepal na dveře a vlezl do auta. Byl to Emmett.
„Ahojky, sestřičko, můžu jet s tebou?“ Já přikývla a jeli jsme. Ani jsem nevěděla, kam jedu, ale jela jsem podél nějaké řeky a pak jsem uviděla centrum. Jela jsem si do obchodu pro nábytek, pár věcí na sebe atd. Všechno jsem koupila, zatímco mi Emmett pomáhal. Za celou tu dobu jsme se na sebe nekoukli ani nemluvili. Nevím, co jsem mu udělala?
„Lucy za to nemůže,“ řekl a já hned pochopila, proč se mnou jel.
„Může, Emmette, vymazala můj mozek. Teda ne že by ho smazala celý, ale zrovna vymazala tu nejdůležitější část. Mám ještě tři schopnosti, ale ty mi moc nepomůžou, až mě Caius napadne,“ vykřikla jsem na celé obchodní centrum a všichni se na mě otočili.
„Nacvičujeme divadelní hru,“ vysvětlila jsem a oddychla si, když se všichni zase začali věnovat svému.
„Na Caiuse stejně tvé schopnosti neplatí, tak co to řešíš?“ řekl a ve mně plápolal oheň, který byl stále větší a větší.
„Emmette, jde o princip. Ty to prostě nechápeš, a jestli si jel se mnou jenom kvůli tomuhle, tak si jdi po svých,“ řekla jsem a on odešel. Oblečení jsem si nandala do auta a nábytek mi přivezou do hodiny stěhováci ke mně domů. Když jsem přijela domů, vyndala všechny věci a dala je do svého pokoje, tak jsem si lehla na postel, kterou mi zatím přinesla do pokoje Kate. Kate mi to tu přestavěla, ale bylo to pěkné, tak proč to měnit? Poděkovala jsem jí a pomohla Carmen s věcmi. Lucy a Emmett zatím byli bůh ví kde. Když jsem byla se vším hotová, tak jsem šla do svého pokoje a začala se znova učit svoji schopnost ovládat, jenže to nebylo tak lehké jako na začátku a právě tohle jsem nechápala. Šla jsem za Eleazarem, ale ten mi řekl, že tu schopnost pořád mám, jen ji musím znova rozvinout. Došlo mi, že to bude spousta práce, takže vím, co budu praktikovat ve volném čase. Šla jsem z domu, abych se více soustředila. Do školy nepůjdeme dříve, jak za tři dny, takže mám spoustu času.
Děkuju všem mým věrným čtenářům za to, že čtete mé povídky a necháte mi u nich smajlíka či komentář. Moc Vám děkuji. To vy mi dáváte inspiraci psát dál. Jinak se Vám moc omlouvám, že jsem zase nepsala, ale byla jsem na dovolené v itálii. Ale psala jem tam hodně kapitolek, takže se těšte brzo na další kapitolky. Vaše Zira
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska či nenávist? - 21. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!