Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist? - 15. kapitola

19.06.2010 (14:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1835×

15. kapitola – Změnila ses

Vstoupila jsem do kruhu a všichni se uklonili.

„Trůn máš támhle,“ řekl Aro a trochu se zasmál. Tohle mu nedaruju.

„Já mám novou moc,“ řekla jsem a předstoupila před něho.

„Novou moc?“ zeptal se a znovu se usmál.

„Silnější, než si ty vůbec dokážeš představit,“ řekla jsem a soustředila se.

„Potřebuju dobrovolníka, který je pro tohle ochoten umřít,“ řekla jsem a všichni najednou chtěli utéct, ale všichni z gardy je zastavili.

„To si z nás děláš blázny, ne?“ zeptal se jeden a já hned věděla, že tohle bude můj dobrovolník.

„Jakou máš moc?“ zeptala jsem se ho.

„Žádnou. Jsem tu jenom jako dozorce,“ řekl a já byla ráda.

„To je dobře. To je moc dobře,“ řekla jsem a začala se soustředit. Představila jsem si ho, jak ho někdo trhá a pak ho upaluje. Přesně to se stalo. Po chvilce z něho nezbylo nic jiného než jen prach, který se leskl jako zářivý měsíc.

„To je nemožné. Jak jjsi to udělala? To bylo neuvěřitelné,“ řekl Aro a přistoupil ke mně. Vzal moji ruku a políbil mi ji. Byla jsem jak v sedmém nebi. Byla jsem konečně mocná. Byla jsem konečně uznávaná a už jsem nebyla ta starší sestra Belly, která má spoustu neuvěřitelných schopností.

„Mám schopnost, která dokáže vyvolat iluzi. Zatím ji ještě pořád neumím moc ovládat, ale cítím se silnější než dříve,“ řekla jsem Arovi a posadila se na svůj trůn.

„Děkuji, že si nám ji ukázala, ale ty nemusíš být v mé armádě, jelikož ty bojovat nebudeš,“ řekl a otočil se zpátky.

„Nebudu?“ zeptala jsem se a byla hodně zklamaná.

„Ne. Nebudeš. Ty jsi upírka vyšší třídy. Ty, Bella, já a Caius jsme vládci Volterry a my bojujeme jen v případě nejvyšší nouze,“ řekl.

„A ta nouze nastane kdy?“ zeptala jsem se.

„Drahá. Ta nouze nenastala od chvíle, co jsem já usedl na trůn. Není žádná mocnější rodina, než jsme my,“ řekl, usadil se na trůn, vesele se na mě koukl, a pak už se zase koukl na upíry, kteří mu předváděli svoje schopnosti.

Bella:

Neměla jsem to dělat. Neměla jsem jí dávat tu novou moc, jelikož to, co udělala v trůnním sále je neomluvitelné. Ráda bych chtěla vědět, co by na to řekl Emmett, kdyby to viděl. Já o vlku a vlk za humny. Teda spíše za dveřmi. Za dveřmi od trůnního sálu.

Lucy:

Šla jsem pryč z trůnního sálu a najednou jsem uslyšela Emmettovy myšlenky a nebyly moc přívětivé.

„Já ti to vysvětlím,“ řekla jsem a vzala mu jeho ruku do svých dlaní. On se mi ale vytrhl.

„Co mi chceš vysvětlovat? Zabila jsi upíra, jen kvůli tomu, aby ses mohla vytahovat, že máš novou moc. Změnila ses. Ze dne na den ses změnila a já nevím, jak to napravit,“ řekl a mě pomalu začaly stékat kapičky slz po tváři.

„Emmette. Nic napravovat nemusíš, protože není, co napravovat,“ řekla jsem a vzala jeho hlavu do svých dlaní, ale znova se mi vytrhl.

„Je. Je, co napravovat. Miluju tě, ale nemíním se dívat, jak tě posedlost po moci ničí jako Demetriho,“ řekl a políbil mě. Naše rty se spojily a cítila jsem, jakoby to bylo naposledy. Najednou jsem uslyšela jeho myšlenky, a pak jsem uviděla jen tmu.

„Lucy? Lucy? Neprobírá se,“ řekl někdo a ten někdo mě nejspíše pohladil po tváři.

„Už tě slyší,“ řekl něčí hlas a strůjce toho hlasu odešel. Najednou jsem se probrala a uviděla obličej, který se mi asi jenom zdál.

„Emmette? Ty jsi neodešel?“ zeptala jsem se a políbila ho na rty. On mě objal a políbil mě taky.

„Proč bych měl odcházet?“ zeptal se a dal si svoji ruku na moje čelo, jestli nejsem nemocná.

„Prohlídka ukončena? Protože sis to myslel,“ řekla jsem a po tváři mi začaly znova téct slzy.

„To bylo jen nedorozumění, já bych tě nikdy nemohl opustit, protože bych to ani nedokázal. Tak si to pamatuj,“ řekl a políbil mě. Byli jsme natolik vzrušení, že jsme ze sebe strhali všechno oblečení. Emmett mě pak svalil na postel a opatrně do mě vnikl, byl to ten nejkrásnější pocit na světě.

„Stávej, ty moje sluníčko. Je krásný den a místo, abychom se toulali po zahradách, tak ty tady chrápeš,“ řekl a já zčervenala.

„Já chrápu? My tady máme zahrady?“ zeptala jsem se a v tu ránu se začal Emmett hlasitě smát. Okatě jsem se urazila a šla do sprchy. Emmett šel za mnou a společně jsme se čvachtali ve sprše. Byli jsme trochu jako malé děti. Pak jsem vypnula sprchu, Emmett vzal ručník a začal mě sušit. Dělal to opravdu důkladně. Proč asi? Pak jsem šla do skříně a vzala si krásné černé džíny, k tomu červené triko, conversky a kšiltovku.

„Jdu na lov, jdeš se mnou?“ Ani jsem se ho nemusela ptát, jen přikývl, a pak už jsme se hnali hlavní chodbou až k východu. Emmett si vzal plášť a šli jsme. Ve městě jsme šli jako normální lidi, ale pak, jak jsme uviděli začátek lesa, jsme utíkali o sto-šest. Emmett si našel grizzlyho a já si našla dvě srnky. Nepotřebovala jsem se sice napít, ale aspoň budu mít do života nějaké zkušenosti. Když jsem ze srnky pila poslední kapky její krve, najednou mě něco srazilo a já dopadla na tvrdou zem. Byl to Demetri. Kdy ten zmetek si už konečně nechá říct? Přiběhl ke mně a silně mě praštil do hlavy. Cítila jsem, jak mám ve své hlavě obrovskou díru, která nepůjde tak snadno zacelit. Byla jsem totálně mimo. Viděla jsem jen na jedno oko. Štít mi stále fungoval, ale moje nová moc se mi vymkla kontrole.

„Zabiju tě. Slyšíš? Zabiju tě, Lucy Swanová,“ řekl a chtěl mi uštědřit poslední ránu. Chtěla jsem ještě naposledy vidět Emmetta. Jeho úsměv, jeho oči, jeho rty, jeho tělo… Všechno jsem to chtěla vidět a jenom kvůli tomuhle parchantovi už neuvidím ani Bellu. Pak se objevil Emmett a srazil Demetriho na zem.

„Lucy? Lucy? Teď mě dobře poslouchej! Já vím, že tvoje moc je teď ve špatném stavu a jak vidím, jsi na tom úplně stejně jako ta tvoje moc, ale potřebuji od tebe pomoc. Potřebuji, aby sis představila, jak Demetri hoří. Uděláš to pro mě?“ zeptal se mě a já jen tak trochu opilecky přikývla. Soustředila jsem se, ale místo, abych zapálila Demetriho, tak jsem zapálila Emmetta. Začal hořet a já nevěděla, co dělat. Uhasila jsem ten oheň na něm, ale to už se na něho Demetri vrhl a srazil ho na strom. Chtěl mu uštědřit poslední ránu, ale já si řekla, že to zkusím ještě jednou, a proto jsem se znova soustředila a najednou Demetri začal hořet. Po chvilce se z něho stal už jenom prach.

„Miláčku, ty jsi to dokázala,“ řekl.

„Krev, potřebuju krev,“ řekla jsem a on se v tu ránu zvedl. Za chvilku byl zpátky i s velkou pumou. Pořádně se do ní zakousl, nasál krev, pak ji vyplivnul do svých dlaní a pak mi ji opatrně lil do mých otevřených úst. Když mi ji tam lil, tak to byl pocit, jakoby mi do těla prostupoval nový život. Najednou jsem se zvedla a pořádně se zakousla do pumy. Po dvou vteřinách byla bez jediné kapičky krve.

„Ty jsi neuvěřitelná. Strašně jsem se o tebe bál. Nechtěl jsem tě ztratit a díky, že jsem málem zemřel já místo Demetriho,“ řekl, ale myslel to spíše ze srandy, jelikož se po chvilce začal na celý les smát jak nějaký blázen, ale jedno bylo jisté. Je to můj blázínek a já si ho nikým nenechám jen tak vzít.

14.kapitola - 16.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska či nenávist? - 15. kapitola: