Lucy miluje Emmetta jako nikoho jiného na světě. Aro pořádá soutěž o nejlepší upíry. Ti upíři, kteří mají super bojové schopnosti, si Aro vybere, aby si je vzal do své armády. Bella předá Lucy Thomasovu moc. Bude ale Lucy pořád ta stejná Lucy nebo se od základu změní? Pls komentíky
05.06.2010 (07:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1861×
14. kapitola – Den jako každý jiný
Lucy:
Slavnost dopadla celkem slibně. Demetri se už u mě neukázal. Aro představil mě, Bellu a Emmetta celému hradu a pak byla zábava v plném proudu. Celou tu dobu jsem byla jen s Emmettem a čekala jsem, až ta hrůza skončí. Nemám ráda oslavy. Už jako malá jsem je neměla ráda. Když už to konečně skončilo, odvedla jsem Emmetta do svého pokoje a začala ho vášnivě líbat. Z tohohle programu byl nadšený. Strhl ze mě šaty a svalil mě na postel. Já mu strhala ty jeho a dál už to znáte. Byl to ten nejkrásnější pocit, který jsem mohla zažít, a nejhezčí bylo, že jsem ten pocit prožila s ním. Nikdy jsem nevěřila na lásku na celý život, ale teď v ní věřím. Ráno jsem se probrala, ale Emmetta jsem nikde neviděla.
„Nedovolím, aby si jí znovu ublížil,“ řekl něčí hlas přímo před mými dveřmi. Na stole jsem měla džíny, tričko, svetr a dole pod stolkem byly postavené boty. Všechno jsem si oblékla a vyrazila přímo před dveře a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Demetri tam stál a držel svojí mocí Emmetta ve vzduchu.
„To ses už úplně pomátl, Demetri. Okamžitě ho pusť!“ Ale nic se nedělo.
„Říkám, aby si ho pustil.“ Ale pořád se nic nedělo.
„Tak ho pusť!“ Neposlechl a tak jsem ho vzala za jeho šaty a odhodila ho přes celou chodbu.
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se Emmetta a ten jen na souhlas přikývl.
„Tak a teď mě na chvíli omluv,“ řekla jsem a vrhla se po Demetrim. Rvali jsme se jako malí, ale bylo vidět, že já mám navrch. Nemohl použít svoji moc, jelikož jsem se obalila svým štítem, a proto se musel spoléhat jen na své zkušenosti z boje. Já jsem až takové zkušenosti neměla, ale to že jsem byla novorozená, mi dávalo značné výhody. Držela jsem ho pod krkem.
„Poslední přání?“ zeptala jsem se ho, ale Emmett mě zadržel.
„On ti za to nestojí,“ řekl a podíval se na Demetriho vražedným pohledem.
„To máš pravdu, nestojí,“ řekla jsem a otočila se na Emmetta. Políbila jsem ho a pak se otočila zpátky na Demetriho.
„Ještě jednou ublížíš někomu, na kom mi záleží, tak na to osobně doplatíš a je mi jedno, jestli si cenný poklad Ara, protože to mě v tu chvíli vůbec nebude zajímat,“ řekla jsem a pustila ho.
„Jsi skvělá,“ řekl Emmett a dal mi pusu na tvář. Nejdříve mě zalila vlna vzteku, ale jak jsem uviděla Emmetta, hned ze mě vztek opadal. Byla jsem tak šťastná, že ho vedle sebe mám. Šli jsme po chodbě a viděli jsme, jak se všichni upíři ženou k trůnnímu sálu. Hned jsme se běželi podívat, co se tam děje. Protlačili jsme se skrz davu upírů a sledovali jednoho upíra, jak používá svoji moc.
„Co tady dělají?“
„Každý se předhání, kdo má lepší schopnosti. Pak si je Aro vybere do své gardy, aby mohli zabíjet na různých misích,“ řekl jeden chlap, co stál opodál. Políbil mi ruku a usmál se. Emmett trochu zavrčel, a když to ten chlap uslyšel, tak se ztratil v davu.
„Ty můj žárlivče,“ řekla jsem Emmettovi a políbila ho na krk.
„Já nejsem žárlivý,“ řekl a taky mě políbil na krk. Já mu to znovu oplatila a pak jsme se začali vášnivě líbat.
„Ale no tak. Nemůžete to dělat někde jinde?“ zeptala se mě má sestra. Po jejím boku stál Caius a usmíval se na mě.
„Ne. Nemůžeme. Jak ses vyspala?“ zeptala jsem se jí.
„Do růžova se vyspinkala, do růžova. Myslím, že začíná chrápat,“ řekl Caius a začal se smát.
„Já nechrápu,“ řekla uraženecky do prostoru pro upíry, pak mě vzala za ruku a odvlekla mě pryč.
„Musím ti něco dát, Lucy. Promiň, že to bude trochu bolet,“ řekla. Natáhla obě ruce a přitiskla je na moje ramena. Najednou jsem začala cítit šílenou bolest, jakoby mě někdo spaloval zaživa. Bylo to horší jak samotná přeměna v upíra. Po pár minutách to přestalo, já otevřela oči a ucítila v sobě novou energii.
„Co to bylo?“ zeptala jsem se Belly.
„Dala jsem ti novou moc. Víš, jak ti vyprávěla Heidi o Thomasovi? On měl moc, kterou Caius moc chtěl mít, ale Thomas mu jí dát nechtěl, a proto jí dal mě. Nikoho předání moc nebolí, ale nás ano, proto jsem tě varovala a byla jsem ráda za to, že jsi nekřičela, jelikož by to všichni slyšeli,“ řekla a já nemohla uvěřit vlastním uším.
„Co je to za schopnost?“ zeptala jsem se, ale najednou se přede mnou objevil Demetri a začal se usmívat.
„Co vy tady děláte?“ zeptal se nás, ale já jsem na něho byla tak strašně naštvaná, že jsem si ho představila, jak hoří. Najednou začal hořet a já si uvědomovala, co mám za moc. Mám schopnost vyvolat iluzi, a proto když jsem si představila Demetriho, jak začíná hořet, tak v tu chvíli začal hořet.
„Mám schopnost. Mám schopnost, s kterou se dokážu ubránit. Budu mít konečně respekt. Děkuji ti,“ řekla jsem Belle a běžela do trůnního sálu. Musím přece Arovi ukázat svoji novou moc nebo ne?
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska či nenávist? - 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!