V Belliném životě probíhá spoustu změn. Například te, že "umře".
28.02.2010 (17:15) • Ishka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1803×
Pohled Belly
Když se začalo stmívat a začaly mi klesat víčka, Felix odešel.
Konečně jsem se mohla v klidu vyplakat. Celý den jsem dělala statečnou a to člověku nakonec vleze na mozek.
Konečně jsem si mohla v klidu uvědomit, že už nikdy neuvidím Charlieho ani Reneé. Už nikdy neuvidím Edwarda a jeho nepřirozeně bledou tvář a měnící se oči. Už nikdy neuslyším jeho zvláštně spisovnou mluvu.
Když jsem přestala ronit slzy, zachumlala jsem se do kousavé deky a usnula.
Probudily mě sluneční paprsky, které vesele tančily po studené kamenné podlaze.
Posadila jsem a upravila se neposlušné ramínka. Pak jsem přešla k vlasům. Měla jsem z vlasů nechutný spletenec. Musela jsem najít koupelnu.
Boty jsem nechala tam, kde jsem je včera shodila a vyšla jsem na chodbu.
Začala jsem bloudit spletitými chodbičkami, až jsem dorazila ke dveřím, kolem kterých byly mokré ťápoty.
S důvěrou jsem do nich vešla a spatřila velici moderní koupelnu. Velká vířivá vana, záchod, umyvadlo a pár skříněk. Nakoukla jsem do první skříňky a vytáhla z ní krásně voňavou osušku. Mýdla a šampony ležely na vaně.
Napustila jsem si plnou vanu horké vody a vklozla do ní.
Chvíli jsem se jen tak máčela a pak jsem přešla k nutné hygieně. Namydlila jsem se a na hlavu prskla trochu šamponu. Pak jsem se spláchla a zabalila do osušky.
Utřela jsem se, na hlavě si udělala turban a oblékla se.
Vyšla jsem zpátky do chodby a snažila se najít svůj pokoj. Nechala jsem si pro jistotu otevřené dveře a tak jsem bloudila jen pár minut.
V mém pokoji už čekal... myslím Demetri.
Seděl u stolu a když jsem vkročila do pokoje ani se neotočil.
Sedla jsem si tedy na postel a čekala, až něco řekne.
„Takže...“ začala jsem.
„Takže, no ano, jistě. Pojď se mnou, Issy.“
„BELLA!“
„Jistě, Issy.“
Dál jsem neprotestovala a následovala Demetriho. Bosky.
„Proč ses neobula?“ vyzvídal.
„Abych se nezabila,“ zchladila jsem jeho zájem.
Začal mi nenápadně dávat ruku kolem pasu.
„Zklidni se!“ prskla jsem a setřásla jeho ruku.
Dál jsem šli mlčky a já metr od něj.
„No né, Issy. Jsi den ode dne krásnější,“ zalichotil mi Aro.
„J-Á J-S-E-M B-E-L-L-A!!!“ vyhláskovala jsem šíleně hlasitě.
„To je přece jedno. Tak, dnes tě přeměníme.“
Nic jsem nenamítala, nechtěla jsem dostat do problémů Edwarda, ani jeho rodinu.
„Můžu?“
„Ano.“
Usmál se na mě a já mu na oplátku věnovala nedůvěřívý pohled. Přistoupil ke mně a nahnul se nad můj krk.
Pak mnou projela ostrá bolest. Celým mým tělem proudil oheň, nevím jestli to byly minuty, hodiny, dny nebo měsíce, ale hlavně to bylo k nevydržení.
Cítila jsem celou dobu něčí ruku na mém čele nebo na mé ruce.
Když oheň začal pomalu ustupovat, začala jsem vidět.
Nejprve jen světlo, pak stíny, obrysy a nakonec celé postavy.
Nade mnou se skláněl Felix.
„Dobré ráno, Issy.“
„Ahoj, Felixi. Jsi tu se mnou celou dobu?“
„Ano. Nemohl jsem se od tebe hnout.“
„Je to jako nějaký důkaz lásky.“
„Třeba je.“
Pomohl mi na nohy a odnesl mě do koupelny.
Ležel tam ručník, mýdlo, šampon a čisté oblečení. Pro mou smůlu tam byly i boty na podpatku.
„Umyj se. Počkám na tebe venku,“ řekl a zavřel za sebou dveře.
Udělala jsem jak řekl. Pečlivě jsem se umyla a oblékla si džínovou minisukni a modré tričko se stříbrným nápisem „I AM STAR“.
Přišly na řadu boty. Vzdala jsem šanci o chození na boso, a tak jsem zapla potřebné řemínky.
Udělala jsem pár kroků a stále jsem žila. Zariskovala jsem, vyskočila jsem a k mému překvapení jsem dopadla na nohy.
„Co tam děláš?“ zeptal se Felix čekající za dveřmi.
„Ověřuji svoji nešikovnost.“
„Už žádná není.“
Vyšla jsem z koupelny. Felix se usmíval a přejížděl očima můj vzhled.
„Moc ti to sluší, krásko,“ zalichotil mi a dal mi ruku kolem pasu.
„Ale copak, ledový princ roztál?“
„Jestli ten ledový princ mám být já, tak já po tobě koukám celou dobu, co jsi tady.“
„Je zvláštní, že jsem si toho nevšimla, dělala jsem totiž úplně to samé.“
Cítila jsem se v jeho přítomnosti neuvěřitelně dobře. Věděla jsem, že mi tenhle kluk/muž určitým způsobem změní život.
Natáhla jsem se pro polibek, ale Felix mi dal svůj chladný prst na pusu.
„Issy, musím ti něco říct,“ začal a zahleděl se mi do očí.
„Doufám, že je to důležitá, když mi kvůli tomu odpíráš polibek.“
„Ty nejsi člověk.“
„Nevím, jak to myslíš.“
„Víš, když Aro mluvil o proměně, myslel tím opravdovou proměnu.“
Začalo mě nesnesitelně pálit v krku, zkusila jsem polknout, ale nepomohlo to. Chytila jsem se za krk.
„Potřebuju vodu, Felixi.“
„Ne, nepotřebuješ vodu, potřebuješ krev.“
„Žerty stranou, nejsem upír!“
„Jsi.“
Autor: Ishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lady Volturi - 3. díl:
vypada to zajmave co bude dal???? Pokracuj
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!