Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Květiny pro Bellu - 12. kapitola

27.08.2010 (11:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6594×

Květiny pro Bellu – 12. kapitola

Tiskla jsem se k němu, cítila jsem jeho ruku, která mi jemně přejížděla po zádech…

„Ehm…“ ozvalo se za námi. Ten hlas…

A kruci.

Odskočila jsem od Edwarda. Dneska už podruhé. Teď jsem si ale připadala ještě hůř, než když nás načapal pan Weber.

„Ahoj, tati. Co ty tady?“ zeptala jsem se ho a snažila se dělat jakoby nic. Můj lehce rozklepaný hlas mě ale prozradil. Edward se postavil vpravo po mém boku a chytil mě za ruku. Střelila jsem po něm v rychlosti pohledem, ale on se tvářil naprosto klidně a u toho se ještě usmíval na mého otce. Jak to jen dělal? Copak ho přistižení mým otcem vůbec nerozhodilo?

„Ahoj, Bello. Skončila mi směna, tak jsem se vydal na cestu domů. Rozhlížel jsem se po náměstí a zahlédl jsem tvoje auto a před ním, ehm, líbající se postavy,“ vysvětloval mi. „Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že jsi to ty a nějaký mladík, kterého jsi nám s maminkou jaksi zapomněla představit,“ dokončil svoji řeč. Mluvil naprosto nevzrušeně a dokonce se mi zdálo, že mu chvílemi cukaly koutky. Polkla jsem. Byla jsem jeho reakci na nás lehce vykolejená.

„No, zatím nebylo kdy… abych vám Edwarda představila,“ obhajovala jsem se váhavě. „Takže oficiálně. Tati, tohle je Edward Cullen, můj…“ zarazila jsem se a podívala se na Edwarda, „přítel,“ dodala jsem, jakmile jsem si všimla, že na mě mrknul a ještě mi stisknul ruku. „Edwarde, tohle je můj táta, Charlie Swan,“ dokončila jsem představování.

„Těší mě, Edwarde,“ pronesl táta a natáhl k Edwardovi ruku.

„Dobrý den. I mě, pane,“ odpověděl mu Edward a potřásl si s ním pravicí. Na tátovi nebylo vůbec znát, zda se podivil nad chladností Edwardovy pokožky.

„Ještě to máte na dlouho?“ zeptal se nás táta a já okamžitě zrudla jako rajče.

„Ježiš, tati,“ zašeptala jsem a nejraději bych se stala neviditelnou.

„Co je? Vypadali jste docela zabraní, než jsem vás překvapil,“ vysvětloval trochu dotčeně, ale bylo na něm vidět, že potlačuje smích. Už to snad nemohlo být horší. Otočila jsem hlavu k Edwardovi a ten se k mému údivu usmíval od ucha k uchu. Copak jsem si tu připadala divně jen já?

„Bello, mám pro tebe návrh. Půjdu se teď podívat do výlohy knihkupectví, jestli tam nemají nějakou zajímavou knihu, a až se vrátím, hodíš mě domů. Co ty na to?“ Zírala jsem na tátu nevěřícně a samovolně jsem kývala hlavou jako oslík.

„Dobře. Za pár minut budu zpátky,“ oznámil nám táta a přejel očima ze mě na Edwarda. „Jsem rád, že jsem tě poznal, Edwarde,“ řekl a vydal se ke knihkupectví, které bylo jen pár metrů za námi.

„Tvůj táta je bezva,“ zašeptal mi Edward do ucha. Otočila jsem se na tátu. Stál před výlohou, ruce spojené za zády a s hraným zaujetím studoval obal jakési knihy.

„Docela mě překvapil. Čekala jsem kázání,“ šeptala jsem. „I když… asi se mu po cestě domů nevyhnu,“ dodala jsem po krátkém zamyšlení.

„Neboj se, určitě to nebude tak strašné. On je vážně v pohodě. A dokonce bych řekl, že je rád, že se netrápíš kvůli Lucasovi. Díky mně,“ řekl šeptem Edward. Vykulila jsem na něj oči. Tohle přece nemohl poznat z dvouminutového setkání s mým otcem. Kdoví, co se tátovi honilo hlavou.

„Měli bychom se rozloučit. Myslím, že se tvůj táta co nevidět vrátí k nám.“

Povzdechla jsem si. „Za hodinu, teď už teda necelou, mě přijeď vyzvednout, jo? Asi se nevyhneš setkání s mojí mámou. Jak ji znám, bude tě chtít poznat,“ informovala jsem ho o očekávaném počínání mé matky. „No, možná přijeď raději o něco dříve. Asi budu potřebovat vysvobodit z jejích spárů.“ Při představě toho, co mě čekalo doma, se mi zdál nadcházející rozhovor s mým otcem jako nic.

„Stejně bych ji jednou poznal, tak ať to máme za sebou,“ řekl se smíchem a pak se zarazil. „Teda doufám, že jsi mě chtěla představit svým rodičům.“ Tohle mě trošku zamrzelo. Myslel si snad, že ho beru jen jako zpestření, o kterém naši nemusí vědět?

Přimhouřila jsem oči. „To jsi nemohl myslet vážně,“ řekla jsem mu uraženě.

Chvíli si mě měřil pohledem a pak zašeptal: „Pojď sem.“ Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na ústa. V tu chvíli jsem zapomněla na okolní svět, zavřela jsem oči a poddala se Edwardovým rtům.

Otevřela jsem je až v momentě, kdy se ode mě Edward odtáhl, věnoval mi jeden ze svých okouzlujících úsměvů, ještě mě políbil na čelo a pronesl: „Ani ty se nevyhneš setkání s mými rodiči.“ Pak už jsem jen sledovala, jak odchází ke svému autu.

„Bello, můžeme jet?“ zaslechla jsem tátu vedle sebe. Zatřepala jsem trochu hlavou, abych se probrala. Odemknula jsem auto a pro něj to byl povel k tomu, aby si nastoupil.

Když jsem projížděla kolem květinářství, viděla jsem za dveřmi Alice, která mi mávala a Edwarda v autě, který právě startoval. Mávl na nás, tak jsem zamávala Alice i Edwardovi současně. Táta se vedle mě uchechtl. Přišlo mu to snad k smíchu?

„Tak spusť,“ pobídla jsem ho. Odkašlal si a otočil ke mně hlavu. Chtěla jsem šlápnout na plyn, abychom byli co nejdřív doma a já se tak vyhnula rozhovoru s ním. Ale protože byl policejní velitel, musela jsem dodržovat předpisy.

„Nikdy jsem tě takhle neviděl,“ začal. O čem to mluvil? „Ani když jsi začala randit s Lucasem,“ pokračoval pomalu. „Edward se mi líbí. Vypadá jako rozumný kluk. Jen doufám,“ nadechl se, „že budete opatrní,“ vydechl. No jasně. A je to tady. Jako bych to nečekala. Táta nikdy nezklamal.

„Tati, jsme ve Forks něco přes týden. Jak si myslíš, že jsem s Edwardem dlouho? Vždyť Lucas odjel v sobotu a to jsem s Edwardem ještě… neto… nic neměla. Víš, jak to myslím,“ koktala jsem. „A co si myslíš, že jsme asi za tu chvíli všechno stihli?“ Mluvila jsem lehce zvýšeným hlasem, protože jsem chtěla, aby pochopil, že s ním tenhle rozhovor o mně a Edwardovi vedu poprvé a naposledy. A to mě téměř to samé čekalo ještě doma s mamkou. Mysleli si, že když si se mnou promluví každý zvlášť a já tak jejich kázání uslyším dvakrát, bude to mít větší váhu?

„No dobře, dobře. Já jen… že se chystáš na vysokou, tak aby se třeba nepřihodilo něco nečekaného,“ hájil se. To se mi snad jen zdá. Můj táta mi v mých osmnácti letech dává kázání o tom, jak nepřijít do jiného stavu, když na to není příhodná chvíle? Přemýšlela jsem, zda jsem si od něj takovouhle přednášku vyslechla i v době, kdy jsem začala chodit s Lucasem. Ale ať jsem vzpomínala, jak jsem chtěla, byla jsem si téměř jistá, že tenkrát mi žádné takovéhle kázání nedával. A to mi bylo šestnáct!

Jen jsem si povzdechla. Táta zřejmě pokládal náš rozhovor za uzavřený a já jsem raději mlčela, aby ho náhodou ještě něco nenapadlo. Skoro jsem ani nedýchala.

Vjela jsem na příjezdovou cestu u našeho domu. Jen jsem zastavila, táta vystoupil, počkal, až zamknu auto a oba jsme vešli do domu.

„Drahá, už bude večeře?“ zavolal na mámu, jen co si svlékl policejní bundu a odložil opasek se zbraní.

„Charlie, ty už jsi doma?“ ptala se mamka udiveně z kuchyně.

„Jel jsem s Bellou,“ oznámil jí, a když došel až k ní, políbil ji na tvář a posadil se ke stolu.

„Bella je tu s tebou?“

„Jsem tady, mami,“ řekla jsem, než jí stihl odpovědět táta. Otočila se na mě. Viděla jsem v jejích očích a tváři snad milion otázek.

„Já si jdu hodit sprchu, jo? Pak přijdu na večeři,“ řekla jsem rychle, než stihla spustit.

Spěchala jsem ke schodům a zaslechla tátu, jak šeptá mámě: „Dnes jsem poznal toho jejího Edwarda.“ Nečekala jsem na reakci mámy a zapadla co nejrychleji do svého pokoje. Moji rodiče byli jak drbny. Teď bude táta vyprávět mámě, jak mě nachytal s Edwardem v objetí, máma se bude vyptávat, jaký je, jak vypadá, jak působí na tátu… A toho jsem opravdu nechtěla být svědkem. Svlékla jsem se, potichu jsem vyšla z pokoje a vklouzla do koupelny.

Stála jsem pod proudem teplé vody a rozhodně jsem nemínila spěchat za našima. Bylo mi jasné, že v tuto chvíli už toho ví mamka od táty víc, než by snad měla. A po rozhovoru s tátou jsem neměla náladu na absolvování další palby otázek od mámy.

Užívala jsem si zvuk padající vody na mé tělo a můj mozek, aniž bych mu k tomu dala svolení, začal fantazírovat a představovat si, jaké by to bylo, kdyby na mé tělo nedopadal proud vody, ale dotýkaly se ho Edwardovy ruce. Tak ne, že by mi ty představy vadily, spíš mě ale mrzelo, že tu teď se mnou Edward skutečně není. A proč bych vlastně nemohla chvíli snít? Poddala jsem svým představám a nechala se jimi naprosto pohltit. Zdály se být tak skutečné, že jsem na svém těle opravdu cítila doteky jeho rukou. Hladily mě po ramenou, sjížděly po mých pažích… Na svých ústech jsem cítila jeho rty, které drtily ty moje… Tělem mi projela vlna vzrušení.

Bylo to už nějakou chvíli, co jsem se naposledy milovala. S Lucasem jsme se oddávali milostným hrám poměrně často. I když, co je často? Oba jsme bydleli u rodičů, takže jsme využili každé volné chvilky, kdy nebyli buď moji, nebo jeho rodiče doma. V pár případech jsme si našli jiné útočiště. Bylo to krásné, ale s tím, co jsem cítila v přítomnosti Edwarda, se to nedalo srovnat. On ve mně probouzel daleko větší touhu a vášeň. Milovala jsem ho a moje city k němu šly ruku v ruce s touhou po něm.

Jakoby se všechna ta touha a vášeň, která se ve mně nahromadila za těch pár dní, co jsem ho znala, potřebovala dostat ven z mého těla, aby došlo uspokojení. Zapřela jsem se rukama o zeď ve sprchovém koutě a nechala se znovu ovládnout svou fantazií. V místě, kam dopadl proud vody, jako bych cítila chladný dotek jeho rukou. Zaklonila jsem hlavu a nechala padat kapky na moje prsa. Neubránila jsem se blaženému povzdechu, který se vydral z mých úst. Bylo to neskutečné. Celé moje tělo se zmítalo v návalech touhy a vzrušení a já to nedokázala zastavit. Proud vody mi stékal po břichu, přes klín, nohy, až se roztříštil o podlahu. V podbřišku jsem cítila chvění, které mi dávalo jasně najevo, že tohle není jen sen, ale skutečnost. Aniž bych se svého těla dotýkala rukama, blížilo se k vrcholu. Bylo to tak nečekané a krásné. Trošku jsem se rozkročila a dech se mi zrychlil. I kdybych sebevíc chtěla, nešlo to zastavit. A po pravdě, já to zastavit nechtě-

„Bello? Neutopila ses?“ vyrušil mě tátův hlas. Zalapala jsem po dechu.

„Ne,“ podařilo se mi po chvíli odpovědět tlumeným hlasem.

„Je tu Edward. Sedí s mamkou v obýváku,“ oznámil mi a já skoro upadla. Cože? Byla jsem ve sprše tak dlouho nebo přišel dřív, jak jsem ho žádala?

„Díky,“ řekla jsem tátovi a vypnula vodu. Vlastně jsem se ani pořádně neumyla. Uvědomila jsem si, že jsem si představovala, jak je se mnou ve sprše a on byl zatím jen o poschodí níž. Polilo mě horko. Snažila jsem se zklidnit, aby na mě nic nepoznal. Vzala jsem si na sebe župan a přesunula se do pokoje.

Oblékla jsem si jedny z mých oblíbených riflí, to nové triko se slunečnicí a pak jsem si rozčesala vlasy. Neměla bych Edwarda vysvobodit ze spárů mých rodičů? Šla jsem ke dveřím a potichoučku je otevřela. Zaposlouchala jsem se a překvapilo mě, když jsem zaslechla mamku s Edwardem v živém rozhovoru. Dokonce se i smáli. Muselo to být mým andělem. Dokázal si získat lidi, aniž by cokoliv udělal. Jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. Jen jsem doufala, že ho mamka neukecávala, aby mohla jeho andělskou tvář zvěčnit na plátně. Nevadilo by mi mít v pokoji jeho obraz, ale co kdyby ho mamka chtěla dát někam do galerie? V žádném případě.

Vyšla jsem z pokoje, a když jsem scházela schody, slyšela jsem mamku, jak se rozplývala nad krásnou Edwardovou tváří. Co nevidět přijde s návrhem, že ho chce namalovat.

„Ahoj,“ řekla jsem, jakmile jsem vstoupila do obýváku. Edward se postavil a šel ke mně.

„Ahoj, přijel jsem o něco dřív,“ zašeptal mi do ucha a vtiskl mi polibek na tvář. Před našima. Podívala jsem se na mamku a její obličej a oči zářily, jako už dlouho ne. Super, tak mamku už si Edward získal na celé čáře. Mrkla jsem ještě na tátu, který si četl noviny. Vypadal, že je duchem nepřítomen, jen na tváři měl drobný úsměv. Hmm, tak to šlo lépe, než jsem si myslela.

„Půjdeš se mnou nahoru? Ještě si musím vyfénovat vlasy,“ zeptala jsem se Edwarda. Usmál se na mě a otočil se na mou matku.

„Paní Swanová, bylo mi potěšením si s vámi povídat. Jestli mě teď omluvíte,“ řekl a vzal mě za ruku.

„Ale jistě, Edwarde. I já jsem ráda, že jsem tě mohla poznat. A říkej mi, prosím, Renée, alespoň si nebudu připadat tak staře,“ promluvila na něj laskavým hlasem. Zdálo se mi to nebo byla z Edwarda opravdu úplně vedle? Stiskla jsem Edwardovi ruku na znamení, že je nejvyšší čas zmizet, on se ještě usmál na mamku a pak se vydal za mnou po schodech do mého pokoje.

„Co to jako mělo být? Viděl jsi moji mámu? Ty jsi ji snad očaroval nebo co. Ještě pár dny mě skoro ukecávala, abych si rozmyslela svůj rozchod s Lucasem a teď si na něj ani nevzpomněla a normálně tě hltala očima,“ pronesla jsem, jen co se za námi zavřely dveře. „A táta? Ten to v klidu sledoval z křesla a předstíral, že si čte noviny. Nechápu.“ Pustila jsem Edwarda a sedla si na postel.

„Kouzlo osobnosti?“ pronesl Edward a posadil se vedle mě. Otočila jsem se na něj a on se pobaveně usmíval. Zakroutila jsem hlavou.

„Ale no tak, Bello. Vaši jsou v pohodě. Nevěděl jsem, že budeš ve sprše, když jsem přijel,“ vysvětloval mi a já cítila, jak rudnu, když zmínil slovo sprcha. Přimhouřil oči a přejel mi zlehka prsty po tváři.

„Červenáš se. Má to nějaký důvod?“ ptal se se zaujetím. Srdce mi bušilo, jako kdybych právě doběhla sto jarních kilometrů. Vstala jsem a šla k oknu. Otevřela jsem ho a nechala lehký větřík, aby mi trochu rozfoukal vlasy. Ale hlavně jsem chtěla, aby mi chladnější vzduch zchladil moje tělo. Měla jsem pocit, že hořím.

Slyšela jsem, jak se Edward také postavil a pomaličku se blížil ke mně. Odhrnul mi vlasy na krku a přiložil na něj svoje rty. No tak tady mi byl chladný vzduch a větřík na nic. Zavřela jsem oči a nechala se laskat. Až když se mi z úst samovolně vydral vzdech, ucítila jsem, jak se jeho rty přesouvají na mou tvář a putují dále k mým ústům, kde jejich cesta skončila. Zvedla jsem ruce a objala ho kolem krku. Zapletla jsem je do jeho věčně rozcuchaných vlasů a líbala ho, jakoby to mělo být to poslední, co udělám před smrtí. Najednou jsem začala ztrácet pevnou půdu pod nohama a došlo mi, že mě vzal do náruče a nesl k posteli. Opatrně mě na ni položil, aniž by přerušil náš polibek a lehl si vedle mě. Začala jsem pociťovat nedostatek kyslíku. Udusím se v objetí úžasného kluka, který tak krásně líbá. Jo, chci se udusit, teď hned. Jenže Edward se najednou maličko odtáhl a mně nezbylo nic jiného, než najít ztracený dech.

„Měla by sis usušit vlasy, jestli máme jít ven,“ zašeptal. Skláněl se nade mnou, hlavu měl podepřenou jednou rukou a prsty druhé mi jemně přejížděl po rtech. Ven? My půjdeme ven? Zamrkala jsem. Nechtěla jsem jít ven. Chtěla jsem zůstat v jeho těsné blízkosti. Tady a teď.

„Musíme jít ven?“ zkusila jsem.

Usmál se. „Nemusíme, ale asi to tak bude lepší,“ řekl šeptem. Lepší? Lepší než co?

Bože, Bello, vzpamatuj se. Znáte se chvíli a ty už bys chtěla dělat kdoví co. Netvrdila jsi tátovi v autě, že… Ten hlas v mé hlavě si dovolil na mě křičet.

Skousla jsem si ret a posadila se.

„Bello, stalo se něco?“ zeptal se Edward starostlivě a posadil se vedle mě. Rukou mě hladil po zádech.

„Já… nevím, jak to říct,“ mumlala jsem. Co jsem mu vlastně chtěla říct? Že mě jeho blízkost naprosto dostává? Že pod jeho doteky a polibky ztrácím hlavu?

„Miláčku, jestli tě něco trápí…“ šeptal smutným hlasem. Nechtěla jsem, aby byl smutný. Otočila jsem se na něj, ale pohledem jsem hypnotizovala svoji ruku.

„Já… když jsem s tebou… jako bych to ani nebyla já. Jakoby mě pohltilo tvoje kouzlo a já byla ztracená. Tvoje blízkost, doteky, polibky…“ Znovu jsem si skousla ret. Řekla jsem toho víc, než jsem původně chtěla. Edward mi položil ruku pod bradu a já se podívala do jeho očí. Byly černé jako uhel. Byly ještě tmavší, než když jsem se s ním setkala poprvé v květinářství. A nejpodivnější na tom bylo to, že jsem měla pocit, že když jsem se s ním loučila u auta, měly medově zlatou barvu.

„Bello, ani já jsem nikdy k nikomu necítil to, co cítím k tobě. Nikdy jsem po nikom netoužil tak, jako po tobě. Ale…“ zarazil se a zavřel oči. „Mám strach, že bych ti mohl ublížit,“ pokračoval velice tiše, že jsem měla co dělat, abych mu vůbec rozuměla. A potom, co to dořekl, jsem si nebyla úplně jistá, že jsem mu skutečně rozuměla dobře. Ublížit mi? Jak by mi mohl ublížit? Vůbec jsem jeho slova nechápala. Otevřel oči a podíval se na mě.

„Ještě je brzo. Prvně bychom se měli víc poznat, než… přistoupíme k dalšímu kroku,“ řekl po chvíli. Věděla jsem, že má pravdu, ale vědělo to i moje tělo, které reagovalo na každý jeho dotek po svém?

„Já vím a omlouvám se,“ zašeptala jsem stydlivě a vstala z postele. Připadala jsem si hloupě. Jeho ruce mě v mžiku objaly kolem pasu.

„Blázínku, za co se omlouváš? Jsem na tom stejně jako ty, jen… Prostě nemůžu. Ještě ne,“ šeptal mi zezadu do ucha. Opřela jsem se o jeho hruď. Na okamžik jsem zavřela oči a užívala si jeho přítomnosti.

„Jééé, budeš mít mokrou košili, promiň,“ vyjekla jsem najednou, když mi došlo, že ještě nemám suché vlasy. Chtěla jsem se od něho odtáhnout, ale on se jen smál a jeho ruce mě stále pevně držely.

„A kvůli tomu tě mám jako pustit?“ ptal se se smíchem. Trošku jsem zavrčela a jeho to rozesmálo ještě víc.

„Tak jak chceš, ale pak si nestěžuj,“ zasyčela jsem a zase se o něj opřela. Najednou jsem stála otočená tváří k němu a jeho rty se přisály na moje. Nepostřehla jsem vůbec žádný pohyb a ani jsem netušila, jestli jsem se otočila já nebo se objevil on přede mnou. A vlastně to bylo jedno. Vmáčkla jsem svoje ruce pod jeho, které mě k sobě tiskly, objala jsem ho kolem pasu a ponořila se do polibku. Snažila jsem se nad svým tělem neztrácet kontrolu a dalo mi to hodně práce, takže jsem si ten polibek nedokázala vychutnat tak, jak bych chtěla. Takhle to asi nepůjde. Kašlu na sebeovládání. Raději budu ztracená a vychutnám si chvíle s ním pořádně, než abych z toho nic neměla.

Ozvalo se opatrné zaklepání na dveře. Tentokrát jsem ale od Edwarda neodskočila. Líbala jsem ho dál, dokud jsem neuslyšela otevírání dveří a následné odkašlání si. Edward se usmál do polibku, dal mi pusu na nos a já jsem neochotně otočila hlavu k mamce. Pořád jsme ale stáli v objetí.

„Já myslela, že si sušíš vlasy,“ řekla trochu překvapeně a přejela očima celý pokoj.

„No, však jdu na to. Potřebovala jsi něco?“ zeptala jsem se jí trošku udýchaně.

„Jen jsem vám přišla říct, že je hotová večeře, tak jestli máte hlad, přijďte dolů,“ pronesla trochu uraženě.

„Děkujeme, Renée, za chvilku přijdeme. Já jsem jedl doma, ale Bella si určitě dá,“ oznámil jí za nás oba Edward. Fakt jsem měla trochu hlad. No, trochu víc.

„Tak za chvíli,“ řekla mamka s důrazem na za chvíli, usmála se na Edwarda a zavřela dveře.

„Ona to myslí dobře,“ poznamenal Edward, když jsem kroutila hlavou.

„Já vím, ale chová se ke mně, jako bych byla dítě. Jenže to už dávno nejsem. A po pravdě, nikdy se takhle nechovala. Ani když jsem byla s Lucasem,“ vysvětlovala jsem mu lehce nasupeným hlasem.

„Pořád budeš jejich dítě a pořád o tebe budou mít starost.“

„Hmm, super,“ zamumlala jsem a pustila ho. „Hned budu zpátky.“ Vyšla jsem z pokoje a zamířila do koupelny.

Zkoušela jsem si vytvořit na hlavě nějaký účes, ale vlasy mě jako obvykle neposlouchaly, tak jsem je stáhla do gumičky. Prohlédla jsem si v zrcadle obličej a naznala jsem, že se můžu na malování vykašlat.

„Jdeme?“ vyzvala jsem Edwarda, jakmile jsem se vrátila do pokoje. Stál u okna a něco sledoval.

„Edwarde?“ Nic. Šla jsem za ním a vykoukla z okna. Co ho tak zaujalo? Kromě stáda srnek, které se páslo na louce poměrně blízko našemu domu, jsem venku nic neobvyklého neviděla.

„Edwarde?“ zkusila jsem to znovu a chytila ho přitom za ruku. Střelil po mně pohledem a… zavrčel? Pustila jsem ho a o krok ustoupila. Zírala jsem na něj s vykulenýma očima a cítila jsem, jak se mi zpotily dlaně strachem. Nikdy bych si nemyslela, že bych se ho mohla bát…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co říkáte na konec? Podaří se Edwardovi vysvětlit Belle jeho chování? Nečekejte odhalení jeho největšího tajemství. Na to je ještě čas.

A doufám, že jsem to nepřepískla s tou sprchou (a vůbec s tou Bellinou touhou po Edwardovi). Jestli to jako není moc. Dlouho jsem se rozhodovala, zda mám tu část ve sprše v kapitolce nechat. No, snad to vezmete v pohodě a nepokazí vám to dojem z mé jinak romantické Belly. :-D Je to prostě normální holka, která miluje a zároveň touží milovat se. :-)

Malé info o další kapitolce: zítra (v pátek) odjíždím k rodičům, protože se mi v sobotu žení bratr. Uvidím, zda se mi podaří něco napsat. S největší pravděpodobností ale přibude další kapitolka až někdy v týdnu.

Pro dnešek se loučím, protože koukám, že už jsem toho nakecala dost.

Vaše EdBeJa

11. kapitola • 13. kapitola

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Květiny pro Bellu - 12. kapitola: