Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kurtizána - Prolog + 1. kapitola

09.03.2011 (18:00) • MrsCullenova • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3364×

Prolog

Nesnášela jsem svou práci. Každý den postávat na silnici a čekat, jestli se na mě usměje štěstí. Teda, jestli se tomu dá tak říkat. Jediné, proč to dělám, je, abych alespoň trochu pomohla své matce. Úplně živě si pamatuju, když mi oznámila, že má rakovinu. Ze začátku se to nijak neprojevovalo, ale dnes už jí zbývá jen pár měsíců. Bolí mě u srdce, když na to myslím. Jediné, proč dělám svou práci, je, abych mohla mamince koupit prášky, které alespoň o trochu prodlouží její život a které pojišťovna neplatí. I kdyby to mělo být jen pár dnů. Za tohle to prostě stojí. Pro ni bych udělala cokoliv.

Avšak i přesto lituju toho dne, kdy jsem se otočila na mého dávného přítele, aby mě zaměstnal. Tahle práce mě ubíjela. Gustav Rishko patřil k cizincům, kteří do Ohia přijeli na dovolenou. Poznali jsme se v baru, kde jsem dříve pracovala jako servírka. To ovšem na zaplacení léků nestačilo. Tahle práce byla sice strašná, šílená a hnusná, ale vydělávala jsem peníze, o jakých se mi nesnilo. Samozřejmě bych je radši neměla, ale jak už jsem řekla, pro maminku bych udělala cokoliv.

Gustav mě zaměstnal bez problémů a ihned. Měl takových dívek, jako jsem já, všude po světě několik, proto neustále cestoval mezi státy, aby je hlídal a vybíral od nich peníze. Věděl, že bych si tohle zaměstnání sama nevybrala, že jinak nemůžu, proto na mě bral ohledy a občas mi nechával dýška. Přece jen jsme byli kamarádi, myslím, že mě má docela rád.

1. kapitola

Byla sobota večer. Naposledy jsem pohlédla do zrcadla a zkontrolovala svůj make-up. Trochu jsem si přetřela pusu rudou rtěnkou a do uší si nandala dlouhé lesklé náušnice.

Krátká mini sukně a děrované punčochy si vysloužily obdiv, jen co jsem vyšla na ulici. Pískání a pokřikování už jsem ani nevnímala. Kráčela jsem dál tmavou ulicí a snažila se vyčistit si hlavu. Na konci té ponuré temné cesty svítilo plno neonových nápisů upozorňujících na noční klub. Přesně tam jsem měla namířeno.

Když jsem otevřela dveře, vyvalil se dým. Opět tu bylo zahuleno. Nejen hosti, ale i dívky, které tu pracovaly, kouřily. Cigareta jako by byla součástí jejich práce. Sedla jsem si na jedinou volnou barovou židli a společně s Kim a Christin čekala, až se objeví Billy, muž, který nás rozveze na naše místa.

Chvíli trvalo, než přišel, a tak jsem zatím vypila sklenku Ginu, abych měla kuráž, aby ze mě trochu opadla stydlivost.

Cesta autem netrvala ani deset minut a byla jsem na místě. Jen já, Kim a Christin jely dál. Vystoupila jsem z auta, rozloučila se a přes ramena si přehodila kožešinovou bundičku. Mráz mě štípal do špatně oděných nohou a po celém těle mi rázem naskočila husí kůže. Byla zima. Modlila jsem se, aby někdo zastavil, a to nejen abych vydělala peníze, ale také abych se ohřála. Někteří klienti byli přívětiví a dokonce si mě brali na hotel. Některým to stačilo v autě, ale ať už to dnes mělo být kdekoliv, hlavně že mi bude teplo.

Na kopci se objevila první světla. Blížila se opravdu pomalu. Buď se mi to zdálo, protože jsem byla promrzlá na kost a nemohla se dočkat tepla, anebo to byl nějaký starý páprda, co i po dálnici jezdí padesátkou. Auto jen projelo, myslím, že si mě řidič ani nevšiml. Nejspíše nějaký ten páprda.

Po chvilce se objevilo další auto. Bylo rychlejší a hlavně zastavilo.

Chlápek s tmavými kudrnatými vlasy stáhl okénko. Lépe jsem si ho prohlédla. Na malém bambulovitém nose mu seděly brýle a těsně pod ním se mu čepýřil hustý knírek. Přesně typ muže, kterého bych si nevybrala. Bohužel tohle bylo riziko povolání.

„Za kolik,“ houkl na mě.

„Podle toho, co chceš.“

„Zašukat si.“

„200 dolarů.“

„Beru, tak nastup.“

Otevřela jsem dveře nablýskaného Opelu Astra a nasedla na místo spolujezdce.

„Nedaleko je malý zapadlý parkoviště. Tam zastavím.“

„Dobře,“ odpověděla jsem a více se neozývala. Nerada jsem se svými klienty hovořila, víc než bylo nutné.

Parkoviště opravdu nebylo daleko, ale i za tu malou chvilku jsem se stihla zahřát.

„Chceš to s předehrou?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Stačí jen rychlovka, celkem spěchám.“

Začala jsem si stahovat krátké černé tílko s velkým výstřihem. Hned, jak jsem ho sundala, už mi rozepínal podprsenku. Pokračovala jsem stejně i se sukní a punčocháči. Pozorovala jsem, jak se mému zákazníkovi začala pod obepnutými kalhotami dělat boule. Náruživě si rozepnul pásek a kalhoty svlékl. Celkem násilně ze mě strhl kalhotky, ze kterých zbyl jen cár hadru a surově do mě vnikl. Tohle jsem doopravdy nesnášela.

Ne že bych byla nějak vzrušená, ale začala jsem vzdychat, spíše ze zvyku a pro jeho uspokojení. Evidentně se mu to líbilo, jelikož s každým přírazem byl blíž svému vrcholu. Naštěstí moc dlouho nevydržel a udělal se. Zasténala jsem v předstíraném orgasmu a byla ráda, že je po všem.

Nechutně se usmál, vnutil mi opravdu slizkou pusu, do které nezapomněl zapojit jazyk a spokojeně se odtáhl. Začal se oblékat, tak jsem začala také. Roztrhané kalhotky jsem kopla pod sedadlo, aby měl na mě alespoň malou památku a musela jsem zůstat naostro. Nebylo mi to dvakrát příjemné, ale nedalo se nic dělat.

Motor se zavrčel, když auto nastartoval a chystal se mě odvést na místo, kde mě nabral. Než jsem vystoupila, zastrčil mi dvoustovku do výstřihu.

„Parádní jízda, kotě. Býváš tu často?“ ptal se.

„Každý den, kromě neděle,“ odvětila jsem suše a dala mu tak najevo svůj nezájem.

„Zase se stavím, až budu mít cestu kolem.“ Asi mě nepochopil.

Hlasitě jsem zabouchla dveře auta a pro dnešek se rozhodla skončit. Žádná z Gustavových dívek, až na mě, si sama nemohla zvolit pracovní dobu. Já byla výjimkou. Do práce jsem, kromě neděle, musela každý den, ale jen na mně bylo, kolik zákazníků budu ochotna přijmout a do kolika budu ochotná pracovat. Opravdu si mě vydržoval. Nechtěl mi ubližovat. Měl mě rád a bylo mezi námi přátelské pouto. Tu práci jsem nesnášela, ale na jednu stranu jsem mu byla vděčná za tuhle příležitost. Nikdo by mi nedal tolik, kolik mi mohl dát on.

Po příchodu domů jsem okamžitě zamířila do koupelny. Nechala jsem se uklidnit silným proudem vody sršící ze sprchy. Někdy mi přišlo, jako bych snad ze sebe tu špínu a ten hnus mohla smýt. Bohužel se to se mnou potáhne už celý život.

Než jsem usnula, vypila jsem velký hrnek černé kávy a snědla pár kukuřičných lupínků, které jsem našla ve skříni. Strašně dlouho už jsem nebyla nakupovat. Celé dny jsem trávila s maminkou v nemocnici, a když padla tma, pracovala jsem. Neděle jsem měla volné, abych si odpočinula. Tuhle neděli, zítra, jsem plánovala uklízet, tak společně s tím sjedu na velký nákup.

Jakmile jsem otevřela oči, začalo se mi honit hlavou, kolik toho musím dneska stihnout.

Hrozně moc - to byl konečný verdikt. Prvně uklidím, abych ten plánovaný velký nákup měla kam dát.

Ze skříňky pod umyvadlem jsem vytáhla žluté gumové rukavice a tekutý čistící prášek. Prvně jsem umyla vanu, umyvadlo a záchod. Poté jsem utřela prach a vytřela podlahu. Nakonec jsem ještě vyleštilo zrcadlo. Přesunula jsem se do kuchyně, kde jsem jen vytřela. Nic jsem v ní neměla, takže nebylo co uklízet. Z lednice jsem vyndala okoralý salám a hodila ho do koše. Příště nebudu líná a zabalím ho do celofánu, nejen že ušetřím, ale budu mít co jíst.

Utřela jsem prach i v kuchyni a odešla do ložnice. Svlékla jsem povlečení, ve kterém jsem se válela už nějakou tu dobu a povlíkla polštář i deku do nového. Vzorně jsem postel ustlala a ze skříně vytáhla vysavač. V chlupatém zeleném koberci se držel prach. Koberec byl nepraktický, ale měla jsem ho moc ráda na to, abych ho vyhodila. Sundala jsem záclony a pracně je nacpala do malé pračky, kterou jsem naplnila aviváží a zapnula. Za dvě hodiny bude vypráno, takže mám dost času nakoupit.

Do malé skromné kabelky jsem si hodila peněženku, mobil a klíče jak od bytu, tak od auta. Zabouchla jsem dveře a zbytečně nečekala na výtah. Seběhla jsem schody a namířila si to k mé malé Toyotě. Byla malá, ale mně stačila. Navíc jsem většinu svých peněz posílala na mámin účet, kde jí automaticky odcházely platby na léky, takže jsem na žádné velké luxusní auto neměla.

Obchodní dům byl pět minut cesty na východ po Scoutage Avenue. Dnes byl plný návštěvníků, jelikož byla neděle a já nebyla jediná, kdo měl volno. Letmo jsem prohlédla výlohy obchodů s oblečením a posmutněla si. Už by to chtělo nějaké nové oblečení. Tedy pracovního oblečení jsem měla dost, to mi obstarával Gustav. Teď jsem myslela spíš nějaké oblečení, co by se mi líbilo. Rozhodně bych potřebovala nové tenisky. Ty, ve kterých jsem teď cupitala k potravinám, byly polorozpadlé.

Podle seznamu jsem měla v košíku všechno až na majolku. Tu neměli. U kasy jsem nákup zaplatila a namířila si to zpět domů.

Když jsem vytahovala záclony z pračky, už byly skoro suché. Pověsila jsem je zpět na okno a doufala, že ve slunečním svitu uschnou úplně. Udělala jsem si zeleninový sendvič a společně s ním jsem si dala plechovku coly. Rozhodla jsem se pro malý odpočinek. Zula jsem si tenisky a natáhla se na postel. Ovladačem jsem spustila televizi a ztlumila zvuk na minimum, abych mohla podřimovat.

Probudil mě klakson auta, který vycházel odněkud z ulice. Měla jsem otevřené okno, proto mi přišel tak hlasitý. Byly tři hodiny odpoledne, nejvyšší čas vyjet za maminkou. Naházela jsem do igelitové tašky nějaké ovoce a znovu si to namířila do mého autíčka.

„Kde je paní Swanová?“ zeptala jsem se sestřičky na chodbě, když jsem svou matku v pokoji č. 7 neobjevila.
„No, slečno,“ řekla s dlouhým odmlčením. Začínala jsem mít strach...

… pokračování příště…

->2.kapitola<-

Autor: MrsCullenova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kurtizána - Prolog + 1. kapitola: