Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krvavá slza - Prolog

22.02.2011 (17:00) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1953×

Před 12 lety

Malá holčička, kolem šesti let, právě přišla domů ze zahrady. Její kolena se skvěla samou modřinou od věčného padání. Když vešla do malé kuchyně, uviděla sedět za stolem svoji babičku, jejíž tvář byla stažená do vážného a ustaraného výrazu. Děvčátko k ní radostně přiběhlo a objalo ji láskyplně kolem pasu. Babička dívenku posadila vedle sebe na židli. Promluvila k ní vážným hlasem.

„Zlatíčko, teď mě dobře poslouchej. Nejspíš budu muset na dlouhou dobu odjet. Chci ti předtím předat jednu moc důležitou věc,“ řekla, a holčička, jako by vycítila naléhavost situace, opravdu pozorně poslouchala. Babička sáhla do kapsy modrého svetru a vyndala podlouhlou krabičku. Položila ji na stůl.

„Tohle je ohromně vzácná věc. Slib mi, že ji budeš opatrovat, i za cenu vlastního života.“ Jedním pohybem otevřela krabičku a vytáhla z ní překrásně zdobený, stříbrný řetízek. Na jeho konci se pohupoval přívěsek zvláštního tvaru. Vypadal jako kapka, jejíž střed byl volný, a z něj zářilo malé srdce z rudého granátu. Krvavě rudého.

„Co je to, babi?“ zeptalo se děvčátko.

„Právě se díváš na symbol odvahy a cti. Bylo za něj zaplaceno krví. Několik statečných se už totiž nedokázalo dál dívat na bezpráví a nespravedlnost, jež sužovala náš svět. Dali všanc vlastní život, aby pomohli osvobodit ostatní od nelítostného impéria. Ukradli tedy tenhle vzácný a hlavně mocný medailonek. Jak vidíš, povedlo se jim to, ale vládci byli rozzuření a ty, které nezabili při krádeži, našli a chladnokrevně je zavraždili. Tenhle přívěsek se v naší rodině předával z babičky na vnučku po celá staletí. Nyní jsi na řadě ty, zlato.“ Vzala přívěsek a uložila ho opatrně zase do krabičky, kterou podala dívence.

Najednou žena vypadala, jako by ji něco vyděsilo, mluvila rychleji.

„Je to nejdůležitější věc, kterou musíš ochránit, V krabičce je ještě dopis, otevři ho přesně za dvanáct let. Už musím jít, nezapomeň na to, co jsem ti řekla. A opatruj se,“ kladla své vnučce na srdce a políbila ji na čelo. Holčička se naposledy podívala do babiččiných zlatavě jantarových očí. Babička chvatně odešla. Když se děvčátko podívalo z okna, nikdo už tam nebyl.

Současnost

Probudila jsem se s trhnutím. Notnou chvíli jsem se dívala neurčitým směrem do ztemnělého pokoje, přemýšlejíc o svém velmi živém snu. Tohle ovšem byla skutečnost, tohle se opravdu před dvanácti lety stalo.

Po chvilce pracného přemýšlení jsem vstala a šla k šatní skříni a na jejím dně, pod hromadou starého oblečení, našla podlouhlou krabičku. Rozvážně jsem došla k rozházené posteli a sedla si na její kraj. Pohladila jsem zašlé víčko té krabičky a pak jsem ho odklopila.

I v té černočerné tmě se lehce zatřpytil rudý granát uprostřed stříbrného přívěsku. Přeběhl mi mráz po zádech. Hlavou mi totiž proběhla myšlenka na to, že teď to je přesně dvanáct let od doby, kdy mi babička předala tenhle amulet.

To taky znamenalo, že nastal čas otevřít dopis. Tu tajemnou obálku jsem převracela v rukou už mnohokrát, vždy jsem však respektovala přání babičky. A to otevřít ji až za dlouhých dvanáct let.

Přejela jsem ukazováčkem po hladkém papíru obálky. Něco mi říkalo, že až ten dopis otevřu, nastane změna. Netušila jsem jaká, pouze mě svíral neodbytný pocit, že něco bude jinak. Opatrně jsem natrhla obálku z boku a pak ji roztrhla úplně. Povedlo se mi bez újmy vyndat lehce zažloutlý list papíru. Sedla jsem si blíž k lampičce, abych mohla lépe přečíst drobné a úhledné písmo.

Nejdražší Bello,

V tuhle dobu, kdy čteš můj dopis, je ti právě osmnáct let. Já už nejspíš nejsem na tomto světě. Nicméně, potřebuji ti ještě vysvětlit pár drobností ve spojitosti s řetízkem, jež jsem ti dala, když jsi byla ještě malá. Je to velice vzácná věc s neskutečnou silou a mocí. Je třeba ten přívěsek udržet z dosahu upírů. Touhle dobou už bys o jejich existenci měla vědět. Dozajista tě napadá otázka, jak to vím. Ale musím tě zklamat odpovědí. Prostě to vím. Zatím nepotřebuješ znát další podrobnosti. V pravý čas se vše dozvíš. Pro tebe je důležité znát jediné – ten řetízek nesmí za žádnou cenu padnout do rukou královské rodině! To je tvým úkolem, tvým posláním. Za každou cenu musíš uchránit Krvavou slzu – tak se ten přívěsek jmenuje – před královskými upíry. Není bezpečné ho vystavovat na odiv ani jiným mocichtivým upírům, ovšem kdyby se k němu dostali Volturiovi… dopadlo by to katastrofálně. Další potřebné informace se k tobě dostanou ve správnou chvíli, věř mi. Opatruj sebe i Krvavou slzu. S veškerou láskou a důvěrou, Tvoje babička Rhonda.

Po přečtení babiččina dopisu mi nepřišlo, že bych něco pochopila líp, než před dvanácti lety. V podstatě se jednalo o to, udržet tu Krvavou slzu z dosahu zlých upírů. Přišlo mi to až směšně jednoduché.

Brnkačka, pomyslela jsem si a začala se oblékat. Z otevřené skříně jsem vytáhla džíny a šedivé tričko s krátkým rukávem a vydala se do kuchyně. I když jsem neměla na jídlo ani pomyšlení, automaticky jsem si nasypala do misky trochu cornflakes a zalila je mlékem. S přemáhanou nechutí se mi podařilo sníst obsah misky, zamyšleně jsem ji potom položila do dřezu a vyšla ze dveří.

Dneska mě totiž čekal nenáviděný týdenní nákup potravin. Jak já nesnášela obchody, fronty a těžkopádné nákupní vozíky. Ale nic jiného mi nezbývalo, Charlie by nakoupit jen těžko došel. Takže jsem se rozhodla to zbytečně neprotahovat a kráčela zamračeným sobotním ránem k náklaďáčku. Doufala jsem, že to budu mít co nejdřív z krku.

Cesta na hlavní silnici byla dost mokrá, v noci totiž pršelo. Díky otravnému dešti se mi nedařilo pořádně usnout. Zapnula jsem si rádio, aby mi ta cesta utíkala rychleji.

Z mého soustředění na to, abych udržela auto na silnici, mě vyrušil mimořádně zvláštní stín, který se mi mihl v periferním vidění. Trochu jsem zpomalila a podívala se tím směrem. U krajnice stála osoba zahalená v tmavě hnědém dlouhém kabátě.

Tušila jsem, že toho člověka odněkud znám, ale ani za zlaté prase jsem si nedokázala vzpomenout odkud. Nevěděla jsem, co bych přesně měla dělat, takže moje noha instinktivně sešlápla plyn a uháněla jsem jako o život do obchodu. Tam se mi podařilo nakoupit v rekordním čase, i když myšlenkami jsem byla stále u dnešní podivné příhody.

Co nejrychleji jsem naházela věci do náklaďáčku a vydala jsem se na zpáteční cestu. Vynechala jsem i obvyklou zajížďku na benzínku pro moji oblíbenou čokoládovou tyčinku, ihned jsem uháněla domů.

Podivné tušení doráželo na mou mysl, ten zvláštní pocit se mi usadil v hlavě a neustále se snažil mě znejistit a já musela uznat, že se to docela dařilo.

Když jsem po deseti minutách nervování se dorazila domů, ani mě nenapadlo vyndat nákup z auta. Prostě jsem vyběhla z náklaďáčku a svojí nejvyšší možnou rychlostí (zakopla jsem jenom jednou na schodech), běžela do svého pokoje.

Vrhla jsem se v očekávání nejhoršího ke skříni a otevřela ji příliš prudce. Skoro se tím trhnutím vylomily dveře. To ovšem v danou chvíli nebyla moje největší starost. Prohrabávala jsem se skrz změť staršího oblečení, když vtom moje prsty nahmataly tu hledanou krabičku. Spěšně se mi podařilo odklopit víčko.

Byla tam. Spadl mi obrovský kus skály ze srdce. Ležela na kousku vaty, Krvavá slza. Přívěsek, který jsem měla ochránit, i přesto, že jsem netušila proč. Ale jedno bylo naprosto jisté - babička by mě nežádala o něco takového, kdyby to nebylo nutné.

Jenom jsem se stále nemohla zbavit zrádného pocitu, že to není úkol vhodný pro mě. Že to moc dlouho nedokážu a zklamu všechno, v co babička věřila. To pomyšlení mě děsilo. Co když selžu?

V tom se rozlétly dveře do mého pokoje a já úlekem nadskočila.

Moc bych Vás chtěla poprosit o přidání komentáře, abych věděla, zda má cenu přidávat další kapitolky a odhalovat tajemství, jež je opředeno kolem celého příběhu. A děkuju mockrát všem, kteří mě tak úžasně podporují a pomáhají mi. Taky děkuju za všechny komentáře, kterými vyjádříte svůj názor. Díky, Vaše Zoey.

Další díl >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá slza - Prolog: