Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krvavá slza - 2. kapitola

04.03.2011 (09:30) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1233×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Konečně jsem rozložila dopis, který mi prostřednictvím Kennetha poslala babička Rhonda. Uvědomovala jsem si, že i kdyby na tom kusu papíru stálo, ať za žádnou cenu nikam nejezdím s chlápkem v kabátu, co se jmenuje Kenneth, mohla bych s tím udělat kulový.

Už proto, že jsem s ním seděla v teréňáku a uháněli jsme po neznačených cestách na jakousi základnu Strážců. Avšak podle dopisu se naštěstí zdálo, že babička Kennethovi věřila.

Moje holčičko,

Jestliže si čteš tyto řádky, nejspíš znáš i Kennetha, který ti asi řekl něco o celé téhle záležitosti kolem Krvavé slzy. Všechno, co budeš dál potřebovat, se dozvíš, až tě doveze na základnu Strážců. A až nastane správná doba, opět se k tobě dostanou důležité informace prostřednictvím dopisu. Neboj, zlatíčko, všechno by mělo jít alespoň zpočátku dobře. Ale teď k tomu hlavnímu, k tomu, proč je tenhle dopis tak důležitý.

Měla bys znát pravdu o mém životě. Krvavou slzu mi svěřila moje babička, když mi bylo jenom o rok víc, než je nyní tobě. Krátce poté zemřela. Střežila jsem přívěsek po několik desetiletí, až do toho večera. Přišli si pro něj sami královští s gardou a moc po něm toužili. Chtěli získat moc, kterou jim mohla Krvavá slza poskytnout. Strážci mi sice pomohli utéct od dějiště bitvy, ale mnoho jich padlo pro záchranu lidského pokolení a svobody na planetě. Položili život pro lepší zítřky. Jejich oběti poskytli mně a ještě hrstce dalších šanci na útěk, ale bohužel jsme nebyli dost rychlí.

Ta malá blonďatá upírka na mě upřela pohled a já v bolestné agónii přepadla přes zábradlí mostu, na němž jsme bojovali. Zoufale moc jsem potřebovala žít, čekala mě totiž nejdůležitější povinnost v životě. A proto mě Kenneth v poslední chvíli vytáhl z ledové vody a dovezl mě do centra Strážců. V našich řadách máme i několik upírů, a jeden z nich, Wayne, mě přeměnil, abych mohla napsat tyhle dopisy a předat ti to nejdůležitější – Krvavou slzu.

Nemysli si o mně nic špatného, prostě jsem neměla jinou možnost. Bez přeměny by nemohla být zachována tradice předání a vzhledem k tomu, jak jsi v té době byla malá, nebylo možné zasvětit tě do tajemství. Proto pokaždé, až nastane čas, dostane se ti do rukou další dopis s další částí pravdy. Opatruj sebe i Krvavou slzu. Nezapomeň, že jsi byla osudem předurčená k jejímu ochraňování, jedině ty jsi v tuto chvíli správná osoba. Mám tě ráda, babička Rhonda.

S nevěřícným pocitem jsem dopis znovu složila do původního stavu a vrátila ho do obálky. Začala jsem si nové skutečnosti rovnat v hlavě.

Babička byla upírka. Překvapilo mě to, i když jsem něco takového v hloubi duše nejspíš tušila, protože se nedalo zapomenout na ty zlatavé oči ve vzpomínce z dětství.

Skutečnost číslo dvě: Dělalo mi problém to nějak pochopit. Nedokázala jsem si poskládat nové skutečnosti dohromady, neboť mi chyběly některé části. A nejpodivnější na tom byl fakt, že jsem nedokázala najít správné otázky, abych se konečně dopátrala nějakého závěru.

Chtěla jsem pochopit. Doufala jsem, že až dorazíme k té jejich základně, podaří se mi dobrat se nějakého závěru. Také jsem si připadala strašně unavená, takže jsem zavřela oči a nechala se ukolébat zvukem motoru ke spánku. Celou dobu jsem spala jen tak napůl, tudíž když auto přibrzdilo, byla jsem okamžitě vzhůru docela.

Zamžourala jsem bočním okénkem ven. Kolem auta bujely pokroucené křoviny a zelenaly se stromy. Skrze čelní sklo byla vidět závora, jež předělovala lesní cestu. Z nedaleko stojící budky vylezl statný muž v tmavé uniformě, který vypadal, že je neustále ve střehu a připravený bojovat s každým narušitelem. Došel rázným krokem k našemu autu a sehnul se k okýnku na straně řidiče, které mezitím Kenneth stáhl do poloviny.

„Průkaz, povolení, heslo,“ vypočítával strážník nekompromisně. Kenneth sáhl automaticky do kapsy kabátu a vytáhl několik průkazek a papírů. Podal je strážnému, který si je důkladně prohlížel.

„A heslo pro tuhle hodinu je 9254,“ oznámil Kenneth.

„V pohodě, Kennethe, můžete jet,“ řekl přátelštějším tónem strážný a odešel do své budky. Po chvilce se závora ztěžka zvedla nahoru a umožnila nám pokračovat v cestě.

„Jak dlouho ještě pojedeme?“ zeptala jsem se Kennetha, který si broukal s rádiem nějakou starou písničku.

„Asi čtvrt hodiny, už jsme celkem blízko.“

„To máte hlídky takhle daleko od základny? Jak velké území vám vlastně patří?“ Nestačila jsem se divit. Nevěděla jsem tolik věcí a stále jsem se dozvídala o dalších skutečnostech, které mě udivovaly.

Vždyť ještě před pár hodinami jsem si žila v domnění, že nic překvapivějšího, než existence upírů už být nemůže. Před pár hodinami bych se vysmála každému, kdo by na mě přišel s nějakými Strážci. Všechno, co jsem nyní prožívala, hraničilo se šílenstvím, připadalo mi to tak iracionální.

„Strážcům patří území počínající první kontrolou, přes základnu a končí pár desítek kilometrů dál, kde se nachází další kontroly,“ odpověděl Kenneth na mou předešlou otázku.

„Páni, to je tedy něco,“ vydechla jsem a zároveň spatřila další závoru se stejnou strážní budkou jako před chvílí. Kontrola proběhla vesměs stejně, až na to, že na mě strážný zíral jako na nějaké božské zjevení.

Radši jsem se o to víc nestarala, nechtěla jsem si přidat další položku na seznam nevědomosti. Avšak to, co jsem skrze stromy zahlédla o pár minut později, mi doslova vyrazilo dech. Čekala jsem cokoliv, ale i tohle mi připadalo trochu přehnané.

„To je ta slavná základna?"

Tak doufám, že se kapitola líbila a chtěla bych poděkovat za komentáře k minulému dílu, kterými jste mě ohromně potěšili. Pevně doufám, že povídka bude mít stále takový úspěch, jako první díly. Budu ráda za jakýkoliv komentář. Prosím, zanechte alespoň smajlíka, abych věděla, že si někdo povídku dočetl až do konce. Vaše Zoey ♥

< Předchozí díl - Další díl >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá slza - 2. kapitola: