Mladá dívka se probudí v nemocnici a nic si nepamatuje. Dají ji jméno Isabella Marie Swan. Tahle povídka je o tom, jak je trnitá cesta do nejisté budoucnosti a ještě trnitější do minulosti. Budeme svědky nejistot, osudových pádů i setkání a jako zlatá nit se příběhem protne láska. Ale i ta nit má spoustu uzlíků. Najde Isabella svůj šťastný konec a odhalí minulost či nikoliv? Příjemnou zábavu přeje Ali.
08.07.2012 (16:15) • alanisealicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1267×
Prolog
„Jsi přece chytrá holka, proto tě asi nepřekvapí, co bude následovat, že?“ pravil znuděně.
„Nepřekvapí, ale je to absurdní,“ řekla jsem odvážně. Poprvé ve svém životě jsem byla odvážná. Chci žít, i když můj život je osamělý. Prázdný.
„No, tak sbohem.“ V hlase měl úlevu.
Namířil mi na srdce. Já se neloučím, byla moje poslední myšlenka, než mě pohltila tma.
1. kapitola
Otevřít oči byl nadlidský úkol, ale to ohavné pípání se nedalo snést. A jen co jsem to provedla, sluneční svit se proměnil v tisíc dýk, které se mi vpalovaly do mozku. Na chodbě se ozvaly kroky a vzápětí se otevřely dveře.
„Stáhněte ty rolety,“ rozkázal mužský hlas. Bolest hlavy se stala snesitelná, a tak jsem opět otevřela oči. Chvíli jsem je musela mhouřit, ale nakonec jsem rozeznala doktora ve středních letech a mladou sestru.
„Dobrý den, slečno. Jak se cítíte?“ zeptal se mě zdvořile doktor.
„Až na tu bolest hlavy to ujde. Kde to vůbec jsem?“ Zoufale jsem si v tom snažila udělat pořádek, ale nešlo to.
„Jste v nemocnici. Přivezli vás sem po tom, co vás někdo postřelil,“ objasnil mi, ale já z toho chytřejší nebyla. Ke stolku přistoupila sestra a nalila mi vodu do sklenice na stolku.
„Podle vašeho výrazu soudím, že si nic nepamatujete? V takovýchto případech je to naprosto běžné. Dovolte mi, abych vám objasnil, co už víme. Byla jste postřelena. Kulka byla mířena na srdce, ale střelec nepočítal se zpětným odporem a tak minul. Bylo to o pět centimetrů a je to zázrak, že žijete. Policejní hlídka vás našla u opuštěného skladiště, kde údajně mělo být drogové centrum jednoho gangu. Neměla jste u sebe žádné doklady ani peněženku, prostě nic. Policie prohledala databázi hledaných zločinců a osob, ale nic. Vzhledem k tomu, že máte amnésii, musela jste se někde praštit do hlavy. Snad je to jen krátkodobé a vy si vzpomenete. Teď vás necháme odpočívat,“ dořekl a oba dva vyšli z pokoje. Musím přiznat, že jejich návštěva ve mně nechala víc zmatku než před tím.
Kdo jsem? Odkud jsem přišla? Kdo mě chtěl zabít? Kde mám rodinu a přátele? Postrádají mě? Co mám proboha společného s drogami? Nebo jsem se tam ocitla náhodou?
Tyhle otázky a spoustu dalších se mi rojily v hlavě celý pobyt v nemocnici a nikdo, kdo znal odpověď, nebyl na blízku. Moje paměť si se mnou hrála jak kočka s myší. Ve dne otázky a v noci zmatené noční můry. Cítila jsem se jako jediný voják postavený proti šikům nepřátelského vojska. Vlastně nevím, proč jsem si tak připadala, ale neměla jsem k tomu důvod. Týden potom, co jsem se probudila, mě navštívila sociální pracovnice a vysvětlila mi moji budoucnost. Půjdu do dětského domova a tam zůstanu do té doby, než zjistí, kdo vlastně jsem (v tom lepším případě), anebo tam zůstanu do osmnácti. Taky jsem se tady seznámila s Nicole. Má bohatý rodiče a byla tu, protože to přehnala s pitím na jedné party. Je to milá holka a teď už je doma.
Nad tím jsem přemýšlela, když jsem seděla na posteli a čekala na pracovnici, která mě odveze do domova. Sestry mi vydaly moje věci, co jsem měla na sobě, když mě našli, ale už nebyly na nošení, tak jsem je vyhodila. Proto tu byla včera pracovnice, která mi přivezla oblečení z charity. Překvapením bylo, když jsem našla mezi věcmi řetízek s notičkou. Bylo to jediné mé pouto s minulostí, které jsem měla na krku schované pod tričkem. Oblečení nebylo stylové, vlastně bylo příšerné, ale poslední měsíc mě naučil, že cokoliv, co dostanu, je ten největší dar. Já vím, že to zní divně, ale strašnější je každé ráno se probudit a vědět, že nemáte nic.
Sociální pracovnice konečně zařídila všechny formality a my mohly odejít. Venku na nás čekalo staré, oprýskané auto. V autě panovala tichá atmosféra, a tak jsem se dívala z okna na život v New Yorku. S pracovnicí Ellen jsem si sice utvořila nějaký ten bližší vztah, ale ne natolik, abych teď vedla s ní rozhovor jako s kamarádkou. Ellen měla něco kolem padesáti a v černém kostýmku budila respekt. Když jsem viděla shon na ulicích, cítila jsem se ještě víc jako voják před nepřátelskou linií a rázem na mě dopadla krutá realita. Jsem sama. Musím spoléhat jen sama na sebe, a pokud upadnu, zvednout se musím taky sama. Z téhle skutečnosti se mi chtělo brečet.
Ellen zastavila před pochmurnou budovou, která nevěstila nic dobrého.
Musím být silná.
Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta.
Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kráska z neznáma - Prolog + 1. kapitola:
vypadá to moc hezky a zajímavě...už se moc těšímna další dílek :-)
Ahoj, článek vracím, tentokrát kvůli perex obrázku. Je příliš velký a nahrálas ho do špatné složky. Konkrétně do souborů. Nahraj ho prosím správně podle pravidel pro perex obrázky do obrázků.
Až si to opravíš, zaškrtni článek je hotov.
Děkuji
Článek ti vracím kvůli chybám:
+ 1. Kapitola -> 1. kapitola,
+ čárky,
+ mezery (vždy jen jedna, nikoliv více),
+ překlepy,
+ potom/po tom.
Až si to vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!