Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královna temnoty - 4. kapitola

Další je zde! Crystal
Tentokrát zůstáváme v Rumunských lesích. Co se píše v několik tisíc let starém proroctví?

„Jak to tedy dokážeme, když podle toho, co jsi teď řekl, na to, abychom je svrhli, nemáme dostatek síly? Nechceš nám doufám tvrdit, že to vzdáváme?“ otázala se do ticha, snad ještě chladnějším hlasem, upírka, které, díky polodlouhým vlnitým vlasům, které ji v hustých, uhlově černých pramenech spadaly přes obličej k ramenům, nebylo vidět do očí. Ona mu nevěřila, stejně jako nikomu z ostatních upírů.

Celou tuto organizaci velice zpochybňovala a pohrdala jí, navenek však nedávala mnoho znát. Bylo zde příliš mnoho upírů, kteří by byli ochotni zabit někoho, kdo je nepodpoří a mohl by plán, o kterém doufala, že se brzy dozví, vyzradit Itálii. Ona o existenci přijít nechtěla… bála se smrti celý její lidský život, stát se upírem… být nesmrtelná pro ni znamenalo vše.

„Mirano, jako bys mě neznala dost dlouho na to, abys nevěděla, že kdybys mě nechala domluvit, vše bych vysvětlil. Nebo snad chceš zpochybňovat mou osobu?“ opáčil k ní a tázavě se jí zahleděl do očí. Sledoval každý pohyb v jejím obličeji čekajíc na odpověď jeho otázky, dokonce i pozornost ostatních se obrátila k ní. Věděla, že pokud odpoví jakkoli, on pozná, jestli jde o pravdu či lež. Ovšem také věděla, jaká odpověď se od ní očekává. Upír, který stál vedle ní, ji uchopil za ruku, aby jí a všem okolo dal najevo, že ji podporuje a stojí za ní.

„Ne,“ sykla a lehce sklopila svůj pronikavý pohled. Lhala a on to poznal, jen protočil oči a hodlal pokračovat, aby i zbytek byl zasvěcen stejně dobře, jako on a ještě další čtyři.

„Existuje proroctví staré mnoho tisíc let, proroctví staré, jako vládnoucí rodina. Prý ho sepsal jeden upír, který v té době žil. On a několik dalších se Italy pokusilo svrhnout, ale marně. Onen upír před posledním útokem na jejich sídlo tušil, že tím jeho existence skončí, proto sepsal jedno z jeho posledních… vidění, jako odkaz pro někoho, kdo půjde v jeho stopách,“ na chvilku se odmlčel a vytáhl stočený kus svitku, na kterém byla na první pohled jasné, že už toho hodně zažil.

„V proroctví se píše… Za mnoho let se druhý svět, ve kterém lidé  slouží, jako pouhá potrava vyšších bytostí, které vládnou sílou a rychlostí, jakou si žádná lidská nedokáže ani představit, změní. Rod, který jim vládl a určoval pravidla, padne rukou mocnějších, které povede bytost bez minulosti tak mocná, že ani bohové by se jí nedokázali postavit.

Jedině ona může pouhým slovem přesvědčit ostatní, aby se jí podřídili a vykonali přesně to, co si přeje. Ona dokáže pouhou myšlenkou připravit i toho nejsilnějšího tvora o jeho život, protože dokáže přikázat duchovi, který obývá tělo, aby ho opustil.

S jejím příchodem se změní svět, ve kterém žijeme,“ četl ze svitku změť nepřehledných znaků starého jazyka. Všichni okolo tím byli nesmírně zaujati. Jakmile skončil, svitek si opět pečlivě uschoval.

„Všem je známo, že Raisa má dar – vize budoucnosti. Když jsem ji před mnoha lety přeměnil, měla jednu, ve které byla hlavním aktérem bytost, o které se mluví v tomto proroctví. Jedná se o mladou hnědovlasou dívku, která si nepamatuje svůj život před přeměnou. Je velice zmatená, zatím ani netuší, že je tak mocná.

Podle Lily před sotva hodinou překročila hranice Rumunska a míří k nám,“ chtěl ve svém proslovu pokračovat, ale byl přerušen vysokou upírkou se špinavým blond mikádem, v obličeji vypadala jako porcelánová panenka, ale její jasně karmínové oči říkaly pravý opak… Netvářila se zrovna moc nadšeně.

„Lila říkala… bla, bla, bla. Jak můžeš věřit, tomu, co ona říkala. Copak si neslyšel ty ostatní věci, co pořád dokola mele? Ona je šílená, všichni to o ní ví,“ syčela ke Kornelovi a moc dobře si uvědomovala výhružné vrčení Godrika, který právě objímal do dálky zahleděnou Lilu, která se tvářila, jako by se jí nic z toho, co se tady řeší, netýkalo. Godrikovo vrčení stále neustávalo, on nesnášel, když o jeho milované družce někdo mluvil takto, jako o šílenci.

„A i kdyby to, co říkala, byla pravda, nemyslím si, že je zrovna bezpečné nechat někoho, tak nebezpečného a mocného, jak tvrdíš, že ona je, aby přišel mezi nás. Ona své schopnosti nedokáže ovládat, kdy jen jedinou myšlenkou chtěla smrt někoho z nás… to nedopadne dobře,“ řekla upírka.

„Byl bych rád, kdybys přestala zpochybňovat schopnosti, Lily, zatím nám byla se svým darem mnohem prospěšnější než ty a tvá schopnost. Díky… Přijmout tu dívku mezi nás je to nejlepší a nejbezpečnější, co můžeme udělat, a jedno ti mohu slíbit - nikdo z nás nezemře, Raisa vidí nezvratnou budoucnost, ve které není smrt nikoho z naší skupiny.
Pokud máš s něčím problém, Anio, nikdo tě nenutí být součástí něčeho, co má změnit svět upírů, ale o jedno tě poprosím, pokud chceš odejít, udělej to ihned,“ odpověděl jí naprosto klidně stále s chladnou maskou na tváři.

Ania uhnula pohledem, ale zůstala stát na místě.

„Nakonec bych chtěl ještě říci, že já i ostatní z vůdců, děkujeme za váš čas, který jste si udělali, a dostavili se na tuto schůzi. V brzkých hodinách je již obrovská šance, že někdo z nás dotyčnou potká. Až se to stane, dáme všem vědět a sejdeme se na mém a Eržebetině sídle. Můžete jít,“ dořekl poslední slova a rozeznělo se tiché šeptání… upíří se začali pomalu vytrácet, někteří sami, ale většina v párech…

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královna temnoty - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: