Ilie si vzpomene, ale bohužel ne na vše. Ale co je s Lilou?
06.12.2010 (17:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2050×
Těsně po překročení hranic jsme se rozdělili do menších skupin, aby naše cesta do Itálie nebyla příliš nápadná, protože, když se v jedné vesnici začne krmit takové množství upírů jako bylo nás, zemře mnoho lidí... Málokdo by si toho nevšimnul.
Každý vůdce, mezi které již počítali i mne, vedl jednu z nich a právě tu mou tvořilo, včetně mě, pět upírů. Ileana, Aurel, Godrik a Lila. Byla jsem za to docela ráda, protože Aurel a Ileana byli mými oblíbenci. Přeci jen to byli právě oni, kteří mě dovedli sem – za to jsem jim byla vděčná a vždy budu.
V nepříliš velkém rozestupu jsme běželi hustým lesem kolem hranic Srbska a Chorvatska. Nebyla jsem si přesně jistá, jestli jsme již překročily hranice státu. Hranice státu... to nebyla zrovna věc, která by mě zajímala. Náš úkol byl jiný a to v co nejkratším čase dorazit do Itálie. Nyní jsme na cestě byli kolem čtyř hodin, což byla jen pouhá čtvrtina z toho, co nás ještě čeká.
Byla noc, hluboká a temná. Jediné, co nám nyní svítilo na cestu byl měsíc, ne, že bychom to potřebovali... Ale přeci jen, trocha světla se občas hodí.
Běžela jsem, s ostatními následujíc mou pachovou stopu, dál. Ovšem, neznala jsem přesnou cestu do Itálie, ale já přesto věděla, kudy běžet. Cítila jsem tu ohromnou energii mnoha upírů, mnoha mocných darů. Ještě byli příliš daleko, ale já je již mohla cítit. Mohla jsem vše...
A cítila jsem se volná – po dlouhé době. A pak, aniž bych si to přála, se má mysl začala zaobírat tou nevyřčenou větou.
Volná po dlouhé době. Nebyla jsem volná, já už nikdy nebudu volná. Nemůžu být... Tím, že jsem se stala součástí toho, jsem se té možnosti nevědomky vzdala. Nemůžu být volná, protože na mě bude stát upíří svět, já budu ta, která určí nová pravidla... Ta, která si nebude moct dovolit žít plně dle svého rozhodnutí.
Budu moci získat vše, ale ne volnost. Ta zoufalá prázdnota uvnitř mě...
„Přestaň s tím!“ okřikla jsem se. Nemůžu si dovolit dát najevo jakoukoli slabinu. Nesmím mít zranitelná místa. Musím splnit svůj cíl, až pak bude čas na přemýšlení.
Snažila jsem se plně koncentrovat, ale přeci jen jsem to nedokázala. Někdo, tedy spíše něco mi to překazilo. Musela jsem se zastavit.
Tak podivné a nezvyklé... Vlastně jsem ani nemohla věřit tomu, co jsem viděla. To bylo proti přírodě.
Medvědovi přede mnou se jen lehce rozšířily zorničky, ale více na mě nereagoval. Jen tam pár centimetrů ode mne apaticky stál s nezájmem o další svět. Nebál se, vůbec se nebál. To na tom bylo to divné, protože všechna zvířata, která jsem kdy potkala, utíkala, jak nejdále mohla, ale tenhle... byl jiný a něco nebo někoho mi připomínal. V uších mi na okamžik zazněl veselý smích. Netušila jsem, čí byl.
A tak jsem tam několik dlouhých vteřin stála a nehnutě zírala na medvěda.
„Běžte napřed,“ špitla jsem jen tiše, když jsem za sebou uslyšela tiché kroky upírů. V jejich myšlenkách jsem zaslechla letmý souhlas, ale jeden z upírů přeci jen zůstal. Ileana.
„Snad se nechceš dát na vegetariánství? Stejně by ti nechutnal, cítíš ten odporně nahořklý zápach. Je nemocný, má vzteklinu, chudáček,“ uslyšela jsem její hlas. V dalším okamžiku stále vedle mne. Uviděla jsem její posmutnělý úsměv a pak lehce ho pohladila po čumáku. Vypadal tak bezbranně.
Dát na vegetariánství... Co tím myslela.
„Vegetariánství?“ obrátila jsem se na ni po dlouhé vteřině s otázkou.
„Nikdo ti to neřekl...“ promluvila tichým hlasem jakoby pro sebe, ale pak pokračovala plným hlasem.
„Jako vegetariáni jsou označováni ti z nás, kteří se rozhodli být... až příliš lidští. Proto se rozhodli pro jiný způsob života a stravování. Naučili se žít z krve zvířat, díky které se jejich oči zbarví do karamelova až zlata. Veřejně jsou známé dva západní klany, které žijí vegetariánským způsobem.“
„Vaše rodina by neměla být nebezpečná, protože lovíte jenom zvířata,“ zaslechla jsem v mysli svůj vlastní hlas. Byla to velmi vzdálená vzpomínka, ale nepodařilo se mi vybavit nic dalšího. Bohužel.
„Můj stvořitel jím byl...“ špitla jsem nepřestávajíc pozorovat oči medvěda.
„To je... zajímavé, ale pokud ho nechceš následovat jeho stravovacích návycích, měli bychom jít. Lilina aura se poměrně rychle mění na temně rudou což, v jejím případě, rozhodně není dobré. Začíná na tom být hodně špatně...“
„Je smrtelně vyděšená,“ řekla jsem zmateně, když jsem se v rychlosti podívala do její hlavy. Na okamžik se můj pohled střetl s Ileaniným a hned na to jsme se rozběhly za ostatními.
V půlce cesty jsem postřehla myšlenky třech upírek a křik...
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Královna temnoty - 12. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!