Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královna noci 2. kapitola

1.LoveShy-Stmívání

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Královna noci 2. kapitolaIsabella se stěhuje i s rodiči do nového domova, kde se bude odehrávát i náš příběh. Dozvíte se, jak je tahle zvláštní rodina pospojovaná a jaké jsou v ní vztahy. Bude tu i o Edwardovi a jeho rodině.

29.09.2010 (17:45) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1555×

Konečně stojíme před naším novým domem v Anchorage na Aljašce. Táta tu koupil podkrovní byt. Je to hlavně kvůli tomu, že přes den se nemůžeme chránit. Nesnáším to, když ztratím vládu nad svým tělem. To je asi nejhorší na upírství.

„Bello, vem tašky z auta!“ zavolal na mě táta a já radši poslechla. Mám ho moc ráda a vím, že se o nás akorát bojí. Máme totiž necelou hodinu do svítání. No jo, cesta byla dlouhá a zabrala nám skoro celou noc. Naštěstí před námi jel Celluni a upravil naše pokoje, tak se nemusíme bát, že nás slunce zastihne nepřipravené. Hlavní teď je, dostat se do bytu.

Jo a asi bych vám měla říct, proč před námi byl v bytě Celluni. Miluje mamku a nemíní ji tátovi přenechat, proto jezdí s námi. Já ho beru jako strejdu. Je super a ráda pozoruju, jak s tátou soupeří o mamku. Taky je tu Tony, který je jako můj starší brácha. Ten s námi jezdí, protože nemá jinou rodinu než nás.

„Dělej, Bells, i já jsem rychlejší než ty.“ No jo, Tony si musí dělat srandičky.

„Dej mi pohov, Tony. Radši mi pomoz s těmi taškami.“ Hodila jsem po něm tři z pěti tašek. Zbytek přivezou ráno stěhováci, o které se postará Celluni. Škoda, že nejezdí i v noci. Kvůli tomu musím spát na zemi.

„Tati, kde mám svoji krabici s malováním?“ zavolala jsem na tátu, který kráčel k výtahu. Malování je totiž můj koníček, ale zároveň tím i přispívám do rodinné kasičky. Docela ironie, protože táta píše knížky. To víte, normální práce pro nás není.

„Už v pokoji, zlato. Vezl ji Celluni.“

„Díky.“ Nic víc jsem nechtěla vědět a radši jsem čekala s ostatními na výtah.

Můj pokoj byl nádherný. Byl sladěn do růžové, černé a bílé. Měla jsem tam balkón, na kterém budu v noci malovat, ale přes den bude zastíněný neprůsvitnou roletou a závěsem. Závěsy máme spíš pro svoje potěšení a zpestření než pro užitek

Rodiče měli pokoj do zlaté, hnědé a bílé barvy. Měli tam taky balkón se stejným zabezpečením jako já. Jejich ložnice byla na opačné straně než ta moje, protože nechtěli slyšet případné zvuky z krmení.

Já se totiž občas krmím z Tonyho, o kterého se dělím s tátou. Celluni je jen mamky, protože s tátou nechce mít nic společného a já se z něj nesmím krmit, kvůli tomu, že mi to rodiče zatrhli. Mně to moc nevadí, protože stejně radši lovím venku.

Když o tom tak přemýšlím, dlouho jsem se nekrmila, naposledy před dvěma dny. Jako na povel se ozval můj hlad, ale já ho utnula. Mám už málo času na to, abych šla lovit a z Tonyho se krmil táta dnes před odjezdem. Musím hned po západu slunce někam vyrazit.

Už jsem cítila úsvit a radši zatáhla roletu i se závěsem.

„Zlato, blíží se úsvit,“ vpadla mamka do pokoje. Ví, že cítím úsvit stejně jako oni, ale stále se o mě bojí. Podle Celluniho je úplně jiná než dřív. Prý si neuměla představit sebe jako matku, přitom je suprová.

„Děkuju, mami. Dobrou noc.“ Dala jsem jí pusu a pak i tátovi, který mě přišel uložit.

Když jsem dolehla na zem, ucítila jsem slunce a jeho moc, která se zmocňovala mého těla. Další spánek beze snů. Nikdy jsem žádný neměla, stejně jako jsem neviděla slunce, ale ani o jedno jsem nestála.

Edward:

V Anchorage žijeme už rok a půl. Je to hezká změna po dvaceti letech v malých městečkách. Žijeme v jednom paneláku pro bohatší. Každý má svůj byt, ale hlásíme se k sobě jako rodina. Já jsem sice chtěl rodinný domek, ale co nadělám. Ostatní mají svoje spřízněné duše, a tak jim nevadí mít byt, ale co já. Já nikoho nemám, ale nechci omezovat svoji rodinu.

Dneska se do našeho domu stěhuje nová rodina, ale zatím jsem potkal jen jednoho muže s klukem, kterému může být něco málo přes dvacet. Bylo mi divné, že by ti dva zabrali celé podkroví, kde se nacházel největší byt v domě. Zabíral totiž půlku patra. Tu druhou půlku zabírá o něco menší byt, který je zatím prázdný. To víte, chtějí za něj dost peněz.

K ránu, asi hodinu před svítáním, jsem zaslechl, jak někdo chodí nade mnou a jelikož to byl onen podkrovní byt, tak to budou noví sousedé. Slyšel jsem pět srdcí, ale jen dvě mysli. Divné a ke všemu tři srdce bila o něco pomaleji. Nechápal jsem to a byl rozhodnutý si o tom promluvit s Carlislem.

Slyšel jsem i hlasy. Podle všeho dvě ženy a tři muži. Jeden z ženských hlasů byl tak nádherný a podle oslovení to byla dcera. Doufám, že bude chodit k nám na školu, ale zatím se ve škole o ní nevědělo. Musí jí být asi okolo šestnácti, protože bydlela stále s rodiči.

Chtěl jsem o té nové rodině něco zjistit, a tak jsem si sednul k počítači a začal hledat. Příjmení jsem už znal, protože majitel domu již dal štítky na schránku a zvonek. Pod jménem Fitzroy mi vyjela jedna autorka romantické literatury a jedna malířka.

„Alžběta Fitzroyová a Isabella Fitzroyová.“ Jako první jsem najel na Isabellu, protože byla mladší.

Isabella Fitzroyová

Narozena: 10. 5. 1993

Místo narození: Toronto, Kanada

Matka: Viktorie Nelsová/Fitzroyová

Otec: Henry Fitzroy

Bylo tam ještě pár drobností, ale ty jsem jen přelétnul pohledem. Nade mnou se ozval hlas, který byl dost naštvaný.

„Henry, ty zatracený pravíte!“ zařval mužský hlas, ale nikdo mu neodpověděl. Tak a vím, že tam nahoře jsou i Isabella, Henry a Viktorie. Kdo však byl ten kluk? Že by Bella měla kluka, který s nimi žije? Proč si s tím vůbec lámu hlavu?!

„Miku? Kde je kafe?“ zeptal se klučičí hlas a já se stále divil. Tak, a je tu další člověk.

„Nevím, Tony. Nejsem vědma! Mě spíš sere Fitzroy!“ Tahle rodinka má asi veselo. No uvidíme.

„Edwarde?“ ozvala se moje sestřička za mnou, až jsem se lekl. Byl jsem trochu duchem mimo.

„Alice, tohle mi nedělej!“ zavrčel jsem na ni.

„Promiň. Já jen, že musíme do školy.“ S tím se otočila na patě a odběhla do svého bytu za Jazzem. Popadl jsem tedy tašku do školy a přestal přemýšlet nad tou divnou rodinou nade mnou.

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Královna noci 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře