Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 7 - Jany pohled

27.07.2010 (12:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1230×

7. KAPITOLA

JANY POHLED

Když jsme dojeli domů, Emmettův Jeep ještě v garáži nebyl. Spadl mi ze srdce kámen. Edward si potřeboval zajít na lov a ostatní by mě neochránili. Obzvlášť, když se k Emmettovi přidal Jasper a Rose. Šla jsem tedy klidně domů, ale jakmile jsem otevřela dveře, někdo mi zacpal pusu kapesníkem, který divně páchnul. Okamžitě mě pohltila tma.

Hodnou chvíli jsem o sobě nevěděla. Probudila jsem se na sedačce u Cullenů. Automaticky jsem vystřelila do sedu a začala se rozhlížet. Alice seděla v křesle a prohlížela si nějaký módní časopis. Pak ho odložila a dlouze se na mě zadívala.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Jen přemýšlím, jestli ti ty šaty na ples budou sedět,“ odpověděla mi.

„Jaký ples?“ O ničem nevím.

„No, brzy tu bude ples a tak jsem pro tebe a Katku vybírala oblečení,“ usmívala se Alice. No uvidíme, jestli použiji ten zapalovač, co jsem našla ve škole. Alice se zamračila, asi už viděla budoucnost ala její šatník v plamenech, a pak vzala telefon a někomu volala. Chvíli spolu mluvili, tak jsem si došla do kuchyně pro nějaké jídlo. Když jsem se vrátila, Alice už zase listovala časopisem.

„Emmett a Katka se za chvíli vrátí.“

„Díky za info,“ odpověděla jsem a šla do Carlisleovy pracovny. Prý tam má hodně knih a já miluji četbu. Už na základce se češtinářka bála mého čtenářského deníku (pozn. autorky: za rok jsem schopná přečíst 30 knížek). Prohlížela jsem si názvy a do očí mě udeřila knížka od Jane Austenové - Pýchat a zasouvat. To je nějaký divný název. To jsem od ní ještě nečetla. Co to asi je?

„Jani, už jsou tu,“ zvolala na mě Alice z obýváku. Pak se pro tebe vrátím, pomyslela jsem si a šla jsem.

„Ahoj Jani? Tak co, jak jsi se vyspinkala?“ Nebuď zvědavá, budeš brzo stará.

„Já skvěle a ty, jaká byla projížďka městem?“ Taky brzy zestárnu.

„Hezká, hezká.“

„Večeře,“ zvolala na nás Esme.

„Už? Tak brzo? Já vůbec nemám hlad.“ To už je tolik hodin? Vždyť já měla před chvílí smažené vajíčka. No co, půjdu si udělat úkoly a cestou si vyzvednu tu knížku. Jakmile jsem je dodělala, šla jsem do koupelny a pak spát. Nemohla jsem spát, celou noc jsem se převalovala. Nakonec jsem rezignovala a šla si číst tu knížku. Jakmile jsem si přečetla první kapitolu, moje čelist se válela někde pod postelí.

Pane bože. Vidíš to? Že mě to nenapadlo hned. To bych do Carlislea vůbec, ale vůbec neřekla.

Už bylo kolem sedmé, a tak jsem si řekla, že bych mohla jít vzbudit Katku.

„Katko, vstávej, mám pro tebe novinu,“ zatřásla jsem s Katkou. Ta s kletbou otevřela konečně oči.

„Co se děje?“ zeptala se ospale a natáhla se pro budík.

„Nebudeš věřit, jakou knížku jsem u Carlislea v pracovně našla,“ pověděla jsem a usmála se.

„Tak mě už nenapínej a mluv.“

„Pýchat a zasouvat. To bych do Carlislea nikdy neřekla.“ Katka vyvalila oči a mě až teď došlo, že jsem mluvila pěkně nahlas a že dům je plný upírů. Kruci. Na to se rozrazili dveře a v nich stál Edward.

„Jdu tě zachránit.“ Hned mi došlo, od čeho.

„Jasan,“ odpověděla jsem a skočila mu na záda. Ten otevřel okno a v tu chvíli už jsme běželi lesem. Po chvíli jsme se zastavili.

„Jak jsi našla tu knížku?“ zeptal se Edward a v očích měl jiskřičky pobavení.

„Náhodou. Myslím, že předevčírem mi říkal, že jestli si budu chtít číst, můžu si něco půjčit z jeho pracovny. Nedodržuje slib.“

„Tu knížku hledá Emmett už dva roky.“

„Asi je slepej,“ konstatovala jsem a Edward se začal smát.

„Dneska nejdete do školy?“ Chtěla jsem změnit téma.

„Ne. Má být slunečno. Ale ty asi taky nepůjdeš, viď?“

„Jestli mě nechá Carlisle dojít si pro věci, tak jo,“ odpověděla jsem.

„To nenechá. Chtěl to s tebou totiž probrat.“

„Bože, je mi 17. Vím vše o sexu. A ani nejsem jeho dcera. Vždyť je to trapné,“ začala jsem se rozčilovat. Ten Carlisle se nám začíná vybarvovat. Asi se stane zapalovač mým módním doplňkem.

„Možná by bylo lepší někam zajít, nemyslíš?“ zeptala jsem se.

„Podle toho, kam.“

„Napadlo mě, že bychom mohli navštívit Bellu. Tam nás Carlisle nebude hledat. A navíc bys jí měl říct pravdu dřív, než na to přijde sama. A neboj, rozhodně jí nevyděsíš.“ Edward se zamračil. Začala jsem se bát, že to neprojde, ale když nakonec souhlasil, mohli jsme vyrazit.

Když jsme přijížděli k jejímu domu, policejní auto tam nestálo.

„Charlie není doma, ale slyším z domu tlukot srdce, takže Bella tam bude,“ oznámil mi Edward. Páni, jak já byla nervózní. Zaparkovali jsme a šli ke dveřím. Edward se ale k ničemu moc neměl, tak jsem zazvonila já. Chvíli bylo ticho, pak se ale ozval dusot, rána a následně nějaké kletby. Nato otevřela.

„Ahoj, Edwarde, co tady děláš?“ pozdravila Edwarda a pak se podívala na mě. „Ahoj.“

„Ahoj, mi se asi ještě neznáme. Jsem Jane Cullenová, sestřenice Edwarda. Ty jsi Bella, viď? Edward mi o tobě hodně vyprávěl. Moc ráda tě poznávám.“ Podaly jsme si ruce. Asi jí překvapilo, že jí nemám tak studenou, jako ostatní z rodiny. Ale to je jedno.

„Můžeme na chvíli dovnitř? Potřebujeme si s tebou o něčem promluvit,“ začal Edward a hodil ten jeho nádherný úsměv.

„Jo, pojďte dál.“ Její dům byl pěkný, takový... americký. Přesně jako ve všech filmech. Sedli jsme si do obýváku a Edward po chvíli spustil.

„Bello, asi sis všimla, že já a moje rodina nejsme normální... Je to z toho důvodu,  že... Nevím, jak to říct... No prostě... Já a moje rodina jsme upíři.“