Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 6 - Katky pohled

10.07.2010 (18:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1125×

6. KAPITOLA

KATKY POHLED

„A kde je ta Isabella?“ zeptala se Emmetta, když jsme přisedly ke stolu.

„Támhle,“ a ukazoval na stěnu s plakátem.

„No ták, ukaž mi ji,“ naléhala Jana.

„Támhle ta holka, hnědé vlasy, zelené tričko, rifle.“ Jé ta vypadá skoro přesně, jak jsem si myslela. Edward vstal a šel pryč.

„Kam jde?“ byla jsem zvědavá.

„Asi za Bellou,“ odhadoval Emmett.

„A to by mě zajímalo, co se bude dít teď.“

„Tak to mě taky,“ odpověděla Janča.

Edward šel ke stolu co nejdál od nás, kde čekal na Bellu. Co tam budou dělat? A jo, biologie, zkoumání krve, omdlení. Už jsem v obraze. Emmett se ptal, co řeší.

„Probírají dnešní biologii. Budou se zjišťovat krevní skupiny a jelikož se Belle dělá mdlo z krve, tak se ji snaží Edward přemluvit, aby tam nechodila. Ale bohužel se mu to nepovede,“ odpovím. Pak houknu na Janču, jelikož nám za pár minut začíná hodina. Máme dvě hodiny tělocviku. Jestli budeme hrát florball, bude Janča kosit ostatní levou zadní. To, v co jsem doufala, se vyplnilo. Jenže jsme hrály proti klukům. Tedy proti Jasperovi a Emmettovi. To bude těžké.

Kluci padali na zem jako domeček z karet. Dokonce Janča sejmula i Emmetta. Jasper si dával větší pozor, a tak jsem ho viděla válet se po zemi jen jednou. Holky vyhrály proti klukům 8:1.

„Ty jsi teda dneska hrála docela dost krutě, Jani,“ chválila jsem potom Janču v šatně.

„No, jak jinak,“ odpověděla mi s pousmáním.

Šla jsem po parkovišti a uviděla reklamu se sloganem: “Zveme vás na“ A na co jsem neviděla, protože tam stála černá dodávka, ale chtěla jsem jít blíž.

„Nasedáme!“ zvolal najednou Emmett.

„Kam jde Jana?“ byla jsem zvědavá, když jsem ji nikde neviděla, a na reklamu jsem zapomněla.

„Ale bojí se mě, za ten florball, co mi provedla, i když jsem se nechal, aby to nevypadalo blbě, ale slíbil jsem jí, že jí něco udělám a už vím jak,“ pousmál se.

„A jak Emmette?“ Já to musím vědět.

„No to ti neřeknu, ale musíme chvátnout, ještě musíme jet do nemocnice.“ Rose se tvářila naštvaně a dávala to pěkně najevo.

„Proč musíme jet do nemocnice? Ono se někomu něco stalo?“

„Nebuď zvědavá nebo budeš brzo stará, a nikomu se nic nestalo,“ odpověděl mi Emmett. Oni taky znají tohle přísloví? Tak to jsem byla v šoku, ale štvalo mě, že nevím co se bude dít.

„Alice, nechceš mi to říct?“ Než mi stihla odpovědět, tak mi odpověděl Emmett.

„Až pojedeme domů, tak zaparkujeme tak 2km od domu a pak poběžím domů.“ A vystoupil z auta a šel do nemocnice. „Ali, řekni mi to, prosím.“ Já to prostě musela vědět.

„Ali mi nemusíš říkat, je to divný, a nic ti k tomu neřeknu.“ Vypadala naštvaně asi kvůli „Ali“ a asi je na jeho straně a Rose se ptát nebudu. Ani ne do minutky tu byl Emmett.

„Jsem zde,“ vykřikl vítězně a v ruce držel nějakou lahvičku. Chvilinku jsme jeli a pak zastavili u lesa. Já běžím, tak za chvilku přijeďte. Řekl Alici a hned byl pryč.

Přijely jsme domů a Jana ležela na zemi. „Co, co, co, se jí stalo?“ Nějak jsem se zakoktala „Není jí nic?“

„Ale nic, jen si Emmett dětinsky hrál,“ odpověděla mi naštvaně Rose.

„Takže se nedozvím co se tu stalo? Tak teda moc díky!“ Chtěla jsem to vědět.

„Emmett jí přiložil k nosu kapesník a měl ho tam moc dlouho a omdlela.“

„Já myslel, že ví, že má zadržet dech,“ omlouval se Emmett.

„Emmette, to jsi nevymyslel dobře, dyť znáš Janču už nějakou dobu.“

„Já vím, ale stejně by měla být za nějakou dobu vzhůru.“

„Alice, co se bude dít? Viděla jsem nějakou pozvánku, ale nevím na co.“

„Bude ples a neboj se, už pro tebe a Janu mám šaty.“

„Aha.“ A šla jsem za Jančou, která začala pořádně chrápat. Než jsem usedla k Janče, Edward odcházel.

„Edwarde, kam jdeš?“

„Jedu se kouknout na Bellu, co dělá.“ Ani jsem ho neviděla, jak jde k autu, najednou auto nastartovalo a odjelo.

Po hodince, když jsem stále seděla vedle chrápající Janči, která dokázala vyhnat Jaspera a Esme, jsem měla Janči plný zuby. Po chvilce šel okolo Emmett.

„Katko, nechceš ukázat Forks, jak jsem ti slíbil?“

„Jo a hned teď?“ Na to se těším nejvíce.

„Jo, jen pojď. Tebe nebolí z toho chrápaní hlava?“

„Ne, nebolí, si člověk zvykne na intru, ale co Janča? To ji tu necháme samotnou? Až se vzbudí tak bude pěkně v šoku.“

„Neboj, ona tu bude Alice,“ odpověděl mi Emmett.

„Jo, budu. Jen jděte, aspoň budu mít barák celý pro sebe. A až se vzbudí tak zavolám Emmettovi. Jen se neboj,“ zvolala Alice z patra.

„Díky, Alice,“ poděkovala jsem jí.

„Není zač.“

Nasedli jsem do auta a já se ho hned zeptala.

„Emmete, jak ty to máš s tou Rose? Že vypadá pořád nějaká naštvaná.“ Už my to moc dlouho vrtalo v hlavě.

„No, ona takováhle dřív nebyla, nevím co jí je, a když se jí zeptám, tak se na mě ještě víc naštve."

„Aha, dík za odpověď.“ Jeli jsme autem a jediný, co mě tu docela dost vytáčí, je ten déšť. Já jsem snad ještě nezažila den, aby nepršelo. Míjeli jsme všechny možné památky. Ale moc jich tu nemají.

„Hele, Emmette, nemáte doma náhodou nějaký starý telefon? Abych taky mohla být s vámi v kontaktu“.

„Jo, máme,“ odpověděl až moc rychle. Najednou Emmettovi zazvonil telefon.

„My o telefonu a telefon zvoní.“

„Půjčovna vzducholodí,“ říkal Emmett Alici. Něco si povídali a já mu moc nerozuměla, ale nechala jsem to být.

„Janča je vzhůru a říká, že takhle dobře už dlouho nespala.“ Zachechtala jsem se potichu.

„Jen skočím támhle do krámu a jedem, jo?“ Už jsem toho dneska měla plný brýle.

„Jo,“odpověděla jsem a čekala.

Přišel s nějakou větší krabičkou a odjeli jsme. Už se docela stmívalo.

„Ahoj Jani? Tak co, jak jsi se vyspinkala?“ Byla jsem zvědavá..

„Já skvěle a ty, jaká byla projížďka městem?“

„Hezká, hezká.“

„Večeře,“ zvolala na nás Esme.

„Už?“ byla Janča v šoku. „Tak brzo? Já vůbec nemám hlad,“ omluvila se Janča a šla si dělat úkoly. Já se najedla a šla taky nahoru, všem popřála dobrou noc, i když jsem věděla, že půjdu spát až nejdřív za hodinu, ale už jsem byla nějak znavená, ale ty blbý úkoly jsem musela udělat. Jenom divný bylo, že Edward ještě nebyl doma. Ale já věděla, co dělá. Tuhle část jsem si pamatovala z té anglické knížky, kterou jsem četla. Ani nevím, jak jsem to dokázala, ale usnula jsem rychle, když ráno mě pak probudila Janča. Jsem zvědavá co chce, nebo co se stalo.

Moc děkujeme na komentáře. Velmi nás potěšily.

Shrnutí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 6 - Katky pohled: