Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 4 - Katky pohled

10.06.2010 (16:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1490×

4. KAPITOLA

POHLED KATKY

Po několika obchodech nám Alice šla pro jídlo. Konečně mám možnost se Janči zeptat. Tak jsem spustila.

„Ty máš něco s Edwardem?“ zeptala jsem se jí.

„Ne, jak jsi na to přišla?“ zeptala se mě Janča. Chvíli jsme si ještě povídaly. Janča mi řekla, co provedla Jasperovi. Hrozně jsem se tomu smála. Pak nám Alice přinesla jídlo. Zbývalo nám už jen pár obchodů.

Doma, tedy u Cullenů, si Janča neodpustila další hlášku z jednoho seriálu. Jenže z nevinné legrace to přerostlo do velké výměny názorů. Raději jsme se s Janou vypařily. Když jsme byly v pokoji, uslyšely jsme hroznou ránu.

„Už je to tady,“ oznámila mi Janča.

„Co je tady?“ byla jsem trošku víc vytočená.

„Už se to pere,“ odpověděla mi Janča. Jen jsem si představila, jak se Carlisle pere s Edwardem a Emmettem, a trošku jsem se cítila ohrožena. Jsem přece v baráku, kde se to hemží jenom upírama. Navíc, pokud vím, tak Carlisle měl být podle Stephenie mírumilovný. V sekundě jsem měla vymyšlený plán, jak s Jančou utečeme, ale měl malou chybičku. Jsme o hodně pomalejší než upíři, a než by jsme vyšly ze dveří, tak už by to věděli, ale kdyby nás chtěli zabít, tak už by to dávno udělali, říkala jsem si pro sebe.

Udělala jsem gesto na Janu, jestli se nechce dolů kouknout. Jana přikývla, hodily jsme nákup na zem a šly dolů. Když jsme přišly, bylo už po všem. Rozmlátily stůl a knihovnu. Esme nařídila, ať to kluci uklidí.

Po chvilce, když se to všechno uklidnilo, jsem spustila na Rose.

„Rose, nechtěla bys mi prosím ukázat celý váš dům?“ Chtěla jsem se s Rose víc poznat a dům mi připadal jako dobrá záminka. Udělala naštvaný výraz, jakože se jí vůbec nechce, ale zvedla se a šla. Po pár minutách, když bylo hromový ticho, tak mě nic nenapadlo než se jí zeptat: „Rose, jak už dlouho vlastně žiješ jako upír?“ To jsem neměla dělat, otočila se na mě a chtěla mě seřvat, ale něž to udělala, přiběhla Alice s jejím úsměvem a řekla: „Nemáš hlad? Zrovna Esme udělala večeři.“ To mě zachránilo. Kývla jsem na Alici. Alice mě vzala za rameno a šly jsme. Než jsem si sedla, už přede mnou stál talíř s hamburgem.

„Janča nebude?“ ptala jsem se Esme.

„Někde je s Edwardem venku,“ odpověděla.

„A co, jak se ti tady líbí?“ začala Alice, asi chtěla změnit téma, ale nějak se jí to nepovedlo.

„Je to tu hezký,“ odpověděla jsem rychle.

„Nemůžu si to sebou vzít do pokoje?“ Už jsem nějaká unavená.

„Klidně, ale kdybys ještě něco chtěla, tak řekni, přece víš, že se tu můžeš chovat jako doma.“ Jo, domov, tak na ten jsem si vážně teď nechtěla vzpomenout.

Šla jsem do pokoje a procházela jsem si hlavou, co se tu všechno stalo. Rozbrečela jsem se trošku víc. Kámoška mě vyměnila za kluka, který se mi líbil, a nikdo kromě Jany mi nebyl tak blízký. Cítila jsem se sama.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Utřela jsem si slzy. „Můžu dál?“ ozvalo se za dveřmi.

„Jo, pojď,“ odpověděla jsem. Za dvěma se objevil Emmett. Jeho a Alici jsem měla nejraději.

„Ahoj, co pak ti je?“ zeptal se mě.

„Nic, nic, všechno je v pořádku,“ zkoušela jsem ho oblbnout.

„No, vůbec to tak nevypadá.“

Zvedl mě a objal. Ale ne tak, že je do mě zamilovaný, ale tak jako by to udělal bratr.

„Nechtěl bys mě zítra provést po městě?“ Strašně jsem chtěla vidět město, jediný, co jsem pořádně viděla, byly obchody. Měly hezký oblečený, ale jestli se odsaď nějak dostanu, tak nechci mít vzpomínky jenom na obchody.

„Jo, klidně,“ odpověděl a začal mi zpívat nějakou písničku.

Byla hezká, ale nějak ani nevím, jak skončila.

Ráno jsem se vzbudila. Zase bylo oblečení na židli pěkně srovnaný, rifle, tričko a krásná černá mikina. Tu mi koupila včera v obchoďáku, no jo Alice. Říkala jsem si pro sebe. Šla jsem dolů, nikdo nikde. Jediná Esme byla doma.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se.

„Rose, Edward, Emmett, Alice a Jasper jsou ve škole. Mají tam velkou akci, tak tam musí být. Carlisle je v nemocnici a Jana spí,“ odpověděla a přitom mi dala na stůl talíř s pečivem, máslem a mlékem.

„Nevadilo by ti, kdybych si dala něco jiného než mléko? Já ho nepiji,“ udělala jsem prosiví výraz.

„Ale klidně, zlatíčko,“ odpověděla s úsměvem. Po chvilce ticha, které se mi vůbec nelíbilo, jsem se zeptala Esme: „Nevíš, co je mezi Janou a Edwardem?“ Trošku jsem ji zaskočila a asi si vymýšlela odpověď.

„Nic, nic,“ vypadlo z ní po chvilce.

„No tak, Esme, tohle ti nějak nevěřím. Řekni mi pravdu,“ naléhala jsem.

„Něco mezi nimi je, ale co, to nevím.“ Konečně jsem dostala pravdu. Vzala jsem si jídlo a šla do obýváku.

To myslí Jana vážně? Vždyť za chvíli jsem přijde Bella a Edward na Janu úplně zapomene. To nemůže ale myslet vážně. Tak teď mně naštvala. Najím se a pak za ní půjdu a pěkně si popovídáme. A nebo ne. Já tam půjdu hned, říkala jsem si pro sebe. Ani jsem to nedojedla a šla ji probudit. Když jsem vycházela schody, tak jsem byla ráda, že tu Alice není, aby mě zastavila.

Rozrazila jsem dveře a vešla jsem do pokoje. Vzbudila jsem ji, ale nějak mi to nevadilo.

„Co to vyvádíš?“ zakřičela jsem na ni.

„Co, co bych já vyváděla?“ Koukala na mně vykulenýma očima.

„No, já jenom, že se zamiluješ do Edwarda a potom přijde Bella a Edward na tebe úplně zapomene a pak budeš nešťastná. Vždyť víš, že mě se Edward taky líbil, ale když jsem si to pořádně promyslela, tak jsem zjistila, že Edward není pro mně, ale je pro Bellu a takový je osud a ten nějak nezměníš, tak nad tím uvažuj!“ vychrlila jsem na ni všechno, co jsem měla na srdci. Janča se rozbrečela, asi si furt nezvykla, že jsem velice upřímný člověk.

Po hodině se uklidnila a šla se nasnídat. Zrovna jsme se spolu dívaly na televizi, když přišel Edward, Emmett a Rose. Edward byl celý v šoku.

„Edwarde, co se stalo?“ vypustila jsem na něj, ale nějak neodpovídal.

„Emmette, co se stalo?“ zkusila jsem to na Emmetta.

„Edward potkal někoho jako vy a nemůže mu vůbec přečíst myšlenky.“ Koukla jsem se na Janu a pak jí pošeptala do ucha. „Trable začínají!“ Janča přikývla. 

„To ale ještě není všechno,“ oznámila nám Alice.