Tak a je tu Katky pohled. Doufám, že se vám bude líbit. Vaše edemsova :-)
30.05.2010 (11:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1442×
3.KAPITOLA
POHLED KATKY
„Určitě jste vyhladovělý, tady máte něco k snědku,“ povídala Esme a podala nám na talíři volská oka. Jídlo jsme si odnesly ke stolu, kde už všichni seděli. Carlisle se zhluboka nadechl, ačkoliv to nepotřeboval, a spustil.
„Jak jste se sem dostaly?“ Nevěděla jsem co říct, ale naštěstí začala Janča.
„No, je to dost složité. Samy to nechápeme. No, rozhodně víme to, že jsme uvězněny v knížce,“ odpověděla. Pak se koukala nějak divně na Edwarda, asi mu něco říkala. Najednou Edward přikývnul.
„Carlisle, ony si nevymýšlí. Jana o mě ví všechno. O přeměně, kolik mi bylo let, že jsi to byl ty, že jsem chtěl do armády a že miluji Debussyho,“ oznámil Edward Carlisleovi, ale poslouchala ho celá rodina. Pak jim Janča pověděla celý příběh. Byla jsem tak unavená, že jsem nechtěně usnula.
Probudila jsem se v Alicině pokoji. Nevím jak jsem se tam dostala, ale vyspala jsem se dobře, o hodně lépe než na posteli na intru. Na židli bylo nějaké oblečení a na něm papírek s nápisem “pro tebe“. Tak jsem se převlékla a vyšla z pokoje a šla do jídelny. Měla jsem totiž pěkně velký hlad. Dole jsem viděla Alici, Jaspera, Emmetta a Esme, kteří seděli na pohovce, ale svoji kamarádku jsem neviděla. Najednou mi trošku víc zakručelo v břiše, tak se Esme zvedla a šla do jídelny. Všechny jsem pozdravila a spustila na Alici.
„Kde je Janča? Nespí ještě?“
„Jo ještě spí. Zatím se tu posaď než ti Esme něco přichystá,“ odpověděla Alice. Už jsem se nebála jako včera.
„A kde jsou vlastně ostatní?“ zeptala jsem se Emmetta.
„Carlisle je v nemocnici a Edward s Rose jsou na lovu,“ odpověděl Emmett. Dneska se mi zdál úplně jiný než včera.
Esme mi přinesla špagety a popřála dobrou chuť . Začala jsem papkat. Když jsem to snědla, přisedl si ke mně Emmett a ukazoval mi nějakou karetní hru. Během hraní jsem zjistila, že je to dost podobné Unu (pozn. autorky - Uno je karetní hra). Emmett se snažil podvádět, ale nešlo mu to. Po chvíli se k nám přidali všichni a vypadalo to, že mě berou jako člena rodiny. Trošku jsem byla v šoku, ale líbilo se mi to. Alici ta hra přestala bavit, a tak mi pomáhala. To naštvalo Jaspera a pomáhal tedy Emmettovi. Já měla ale výhodu, protože Alice viděla do budoucnosti. Nakonec to Jasper i Alice vzdali. Zvedla se a šla mi pro čaj. Když se vracela, vypadl jí z ruky hrneček a její pohled se ocitl v jiném čase. Asi něco viděla v budoucnosti. Všichni najednou vstali a asi byli v šoku, ale kdo by to na jejich kamenných tváří poznal. Neuběhlo ani pár vteřin a už zase byla Alice zpátky. A pak najednou začala povídat.
„Viděla jsem vraždu tady ve Forks. Ten člověk byl zavražděn upírem, ale bude to za 2 měsíce. Viděla jsem to v měsíčníku Life.“ Když to dořekla objevila se Janča na schodech. Než sešla schody, objevil se tu i Edward s Rose. Alice to zopakovala ještě jednou a pak si najedou začali povídat tak potichu, že jsem nic neslyšela, asi nic ani Janča.
Najednou se začali chovat jako by se nic nestalo. Alice sklízela střepy. Esme šla do jídelny, asi pro špagety, aby je dala Janče. A Emmett, Jasper a Rose šly hrát tu hru, kterou už jsem chápala. Pak si přisedla Alice s Esme. Ukazovala jsem na Janču ať si přisedne, ale ta se koukala na Edwarda, a pak spolu někam odešli. Chtěla jsem se jít za nimi kouknout, ale Esme se mě začala vyptávat na dětství a mou rodinu, tak jsem za nimi nešla. Strašně rychle jsem se s Culleny skamarádila a už jsem je nebrala jako upíry, ale jako skvělé kamarády. Asi po 30ti minutách, když se mi chtělo na WC, se vrátila Janča s Edwardem. Janča celá zářila, asi se do něj zabouchla, ale doufám, že to neudělala, protože mě se taky Edward líbí. Došla jsem si tedy na to WC.
Potom jsem vzala Janču z pohovky a šly jsme do jídelny, protože jsme si s ní chtěla promluvit o všem možném. Ještě jsme vůbec neměly chvilku si popovídat o samotě od té doby, co jsme spadly do knížky. Sedly jsme si do jídelny a spustila jsem na Janču.
„Tak co, jak se ti tu líbí?“ Janča byla stále zasněná, a tak jsem do ní strčila.
„Co blbneš?“ zeptala se mě podrážděně.
„Ty mě vůbec nevnímáš,“ oznámila jsem jí ještě klidným hlasem.
„Ty jsi něco říkala?“ To už jsem se naštvala.
„Ptala jsem se, jak se ti tu líbí!“ Zvýšila jsem hlas, ale nekřičela jsem. Chápala jsem ji.
„Je to tu skvělé. Moc se mi tu líbí. A tobě?“ odpověděla pohotově a... zrudla?
„Emmett je suprovej. Je s ním zábava. Pak Alice je bombová... myslíš, že v našem světě uběhl nějaký čas?“ Na Edwarda jsem úplně zapomněla.
„To nevím, ale jestli jo, tak už po nás vyhlásili pátrání.“ Janča se u té představy dost bavila. No a kdo by se necítil skvěle, kdyby ho hledala policie? Náš rozhovor přerušila Alice.
„Nechcete se odreagovat nakupováním?“ Ta věta se mi líbila.
„No jasně. Jani?“ koukla jsem na Janču. Asi měla v plánu něco jiného, ale kupodivu souhlasila. Kruci, vždyť já se chtěla zeptat na ni a Edwarda. Snad ho nedostala. Sakra, vždyť on čte myšlenky.
Alice vzala její Porsche a vyrazily jsme. Jela jak blázen. Celou dobu jsme byly s Janou nalepené na dveřích. Tak moc ty zatáčky řezala. Ani pásy nám nepomohly. Když jsme konečně byly u nákupního centra, doslova jsme z auta vypadly.
„Příště jedu autobusem!“ procedila jsem skrz zuby a zvedla se ze země. Alice se trochu naštvala, ale jakmile jsme byly vevnitř, její chmurná nálada byla ta tam. Poprvé jsem na tváři z kamene viděla rozzářený úsměv. Čapla nás za ruce a táhla do prvního obchodu.
„Spodní prádlo?“ zeptala se nevěřícně Janča.
„No co. Musím vás přece obléct,“ hájila se Alice.
„Ach jo,“ povzdechla si Janča, ale šla dovnitř.
Po několika obchodech nám Alice šla pro jídlo. Konečně mám možnost se Janči zeptat. Tak jsem spustila.
Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 3 - Katky pohled:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!