Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelné Stmívání 3 - Jany pohled

27.05.2010 (10:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1497×

3. KAPITOLA

POHLED JANY

„OK. Jmenuji se Jana Jindrová a tohle je Katka Krásná. Jsme z České republiky, a pokud se chcete zeptat, kde jsme se tu vzaly, tak vám neodpovíme, protože to samy,“ odpověděla jsem. Tahle odpověď už byla lepší.

„Na co myslíte?“ zeptal se nás znova podrážděně Edward.

Na co myslíte? Nemá náhodou číst myšlenky? Nebo máme stejně porouchanou hlavu jako Bella? Bella, tu jsem tu ještě neviděla. Třeba teprve přijede. Nebo má hodiny v jiné budově. To teď nebudu řešit. Ale když jsem ho v myšlenkách kontaktovala, tak mě slyšel. Co když máme štít, který naši mysl chrání, ale když chceme, tak mu své myšlenky můžeme ukázat? Páni. Takže obě máme talent. Super! To je skvělé!

Během mého duševního rozhovoru Alice Edwarda okřikla. Proboha za co? Jenom to nechápe. Kdybych byla na jeho místě, tak reaguji stejně. Potom se k nám Alice otočila a chovala se velice přátelsky. Ptala se nás, kde Česká republika leží. Přesně jak jsem si myslela. Měla bych být uražená, ale nejsem. No, kdo by se chlubil občanstvím v republice plné korupce, vypočítavých politiků a zlodějů? Katka jí odpověděla, že až bude mít u sebe atlas, tak ji jí ukáže. To už jsme měly Alici kolem krku. Její chladivý dotyk vykouzlil na mé nahé pokožce husí kůži. Alice se potichu zasmála a navrhla nám, abychom jeli k nim domu, kde se vše pořádně probere a dostaneme nějaké oblečení a jídlo.

Byla jsem velmi vděčná, jelikož kuchyně na intru nebyla zrovna skvělá a já měla tedy hlad. Co se týká oblečení, bylo mi jedno, co mi Alice vybere, protože jsem se chtěla zbavit těch pohledů. Emmett toho po chvíli nechal, protože mu Rose dala pohlavek a vyhrožovala, že ho vyhodí z ložnice. Edward je nezadaný, takže ten si to může dovolit. O to, to bylo horší. A ještě se mi až přehnaně líbil. Jasper se snažil držet, ale Edwardovo pocity ho úplně pohltily. Chudák. Je mi ho líto. Určitě se, jakmile bude mít možnost, vrhne na Alici.

Venku pršelo, ale to mě ani Katce nevadilo. Naopak. Obě jsme dešti nastavily tváře. Všichni se zastavili a sledovali nás. Asi na to nebyli zvyklí. Místní holky určitě nosí na obličeji tuny make-upu. Po chvíli jsme pokračovali v cestě. Na parkovišti se nám naskytl pohled na dvě nádherná auta. Stříbrné Volvo a červené BMW. Pousmála jsem se a nastoupila do Volva. Katka se ještě chvíli rozhodovala, ale nakonec také zvolila Volvo. Asi se jí nechtělo sedat někam, kde bude sama. Přece jen, jsou to upíři. Kdo ví, co všechno nám mohou udělat.

Edward pustil rádio a vycouval z parkoviště. Hned za námi jela Rose s Alicí a Emmetem ve svém BMW. Ta skladba byla nádherná. Hned jsem si vzpomněla, že Edward miluje Debussyho. Od té doby, kdy jsem si to přečetla, také poslouchám vážnou hudbu. Tohle byla jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od něj. Zavřela jsem oči a slastně vzdychla. Pak je zase otevřela. Katka to sice neslyšela, ale Edward se hned podíval do zpětného zrcátka. Jeho oči byly jako tekuté zlato. Jenže zase začaly nebezpečně rychle tmavnout. Jasper se ošil a zřejmě Edwarda napomenul v myšlenkách, jelikož ten mu odpověděl „promiň.“

Katka se dívala z okna. Jejich tichého rozhovoru si nevšímala. Byla unesená krajinou. Když jsme se dostali k odbočce, vedoucí k nim, chytla mě Katka za ruku. Asi se bála. No, ten les byl dost děsivý. Sama bych v něm být nechtěla. Katka se trochu uklidnila.

Zastavili jsme u nádherného domu. Ne, to nebyl dům, to byl skleněný palác. Hned, jakmile jsem se vzpamatovala, jsem táhla Katku za sebou dovnitř. Nepočítala jsem s tím, že budou topit, ale ani jsem nepočítala s takovou zimou. Alice se nás hned ujala a vedla do nějakého pokoje.

Pravděpodobně byl její. U schodiště jsem zahlédla Carlislea. Musím říct, že Stephenie měla slabou fantazii. Nebo za to spíš může Angličtina, pro nedostatek slov. No, stejně na tom budou všechny jazyky. Ta krása se ani nedala popsat. Když jsme vstoupily do pokoje, kam nás táhla Alice, spadla mi brada. Tolik oblečení. To snad ani není možné. Ta snad vykoupila celou Ameriku. Někam se na sekundu ztratila, a když se vrátila, měla v rukách šaty. Ty podala Katce. Ta si je prohlédla a na tváři se jí vykouzlil úsměv. Tyhle šaty má nejraději. To už mi ale Alice podávala rudý top s riflemi. Zkusila ještě jeany, ale ty jsem hned zavrhla. Hned, jak jsme si to oblékly nás, Alice nasměrovala do jídelny.

Katka hned vyrazila, ale já si počkala, jestli se na ní opravdu Jasper na Alici vrhne. Tak se i stalo. To už jsem jim nechala soukromí. Doběhla jsem Katku a spolu sešly schody. Emmett zavrčel, a tak ho Carlisle okřikl. Neřešila jsem to a pokračovala v cestě. V jídelně byla Esme i Edward a něco vařili. Podle vůně to byla volská oka. Dost se tam motali. Esme byla popsaná v knížce skvěle. Když se na nás otočila s tím láskyplným pohledem, musela jsem se na ni usmát. To ji ještě více pobídlo. Asi se bála, aby něco nepokazila, a tak se držela v pozadí, ale tohle gesto ji popohnalo.

„Určitě jste vyhladovělý, tady máte něco k snědku,“ oznámila nám Esme a podala talíře s jídlem. „Vezměte si to ke stolu, ostatní tam už na vás čekají.“

„Děkujeme,“ odpověděli jsme s Katkou na stejně a vydaly se ke stolu, kde opravdu už všichni seděli a čekali jen a jen na nás. Jen co jsme dosedly, se Carlisle zhluboka nadechl a začal s kladením otázek.

„Jak jste se sem dostaly?“ Tuhle otázku jsem neuměla zodpovědět.

„No, je to dost složité. Samy to nechápeme. No, rozhodně víme to, že jsme uvězněny v knížce,“ odpověděla jsem nakonec. Všichni na mě koukali jak na blázna. Edwarde, věř nám aspoň ty. My si nevymýšlíme. Jak jinak bych věděla, že miluješ Debussyho, jsi sám a ještě k tomu panic. Byl jsi přeměněn, když jsi umíral na španělskou chřipku. Přeměnil tě Carlisle. Hrozně moc jsi chtěl do armády, a když jsi byl přeměněn, bylo ti necelých 18. Zadívala jsem se na Edwarda a ten jen kývnul.

„Carlisle, ony si nevymýšlí. Jana o mně ví všechno. O přeměně, kolik mi bylo let, že jsi to byl ty, že jsem chtěl do armády a že miluji Debussyho,“ oznámil Edward Carlisleovi, ale poslouchala ho celá rodina. Zase ty vyvalené oči. Jak komické.

„To je zajímavé. Řekněte nám, co se stalo, než jste se k nám dostaly,“ zajímal se zase Carlisle. No jo. Tomu aby něco neuniklo. Edward se uchechtl. Povzdechla jsem si a začala vypravovat.

Když jsem skončila, myslela jsem si, že jsem v domě voskových figurín. Vůbec nikdo se nehýbal. Katka se vedle mě ošila a já si až teď všimla, že spí. Hlavu měla položenou na mém klíně a spokojeně oddechovala. Ještě že nechrápe. To by všichni medvědi hned emigrovali. Edward se zase usmál. Kruci, já si na ty myšlenky musím dávat pozor. Konečně roztáli i ostatní.

„Takže jste si četly knížku, která vás do sebe vcucla. A ta knížka jsme vlastně mi,“ snažil se Carlisle dopátrat výsledku. Jen jsem kývla.

„Zajímavé,“ podotkl pro sebe a zahloubal se do myšlenek.

„Měli byste si jít lehnout. U vás je teď noc a určitě jste unavené. Ustelu vám u nás v ložnici,“ prolomila ticho Esme a hned se vypařila.

„Nemohla bych spát někde jinde? Katka totiž v noci ze spaní škrábe, kope a mluví. S ní na pokoji se člověk špatně vyspí,“ zeptala jsem se Alice a ta se hned rozzářila.

„Neboj, vůbec to nevadí. Ustelu ti u Edwarda. Ten pokoj vůbec nepotřebuje a stejně jde dneska na lov, takže až se vzbudíte, bude Edward ještě na lovu,“ odpověděla mi Alice, popadla Katku a utíkala nahoru.

„Dobrou noc,“ popřála jsem ostatním a odcházela.

„Víš, kde mám pokoj?“ zeptal se Edward. Jo, vím.

„Vlastně ne. Viděla jsem jenom Alicin,“ zalhala jsem. Edward vstal a vedl mě po schodech do druhého patra. Jeho pokoj byl nádherný. Přesně tak ho popsala Stephenie. Úplně jsem zapomněla dýchat, a kdyby mi to Edward nepřipomněl, asi bych se udusila. Ustlal mi na sedačce, ale já jsi to položila na zem.

„Promiň, ale na tvé sedačce bych se nevyspala,“ uvedla jsem věc na pravou míru.

„Dobrou noc,“ popřál mi Edward a dal mi pusu na čelo. Ovanula mě jeho vůně a já byla jako v tranzu.

„Dobrou,“ dostala jsem nakonec ze sebe. Slyšela jsem, jak se zavřely dveře a já zůstala sama v jeho pokoji. Všude byla cítit jeho nádherná vůně. No, jestli usnu, tak jsem dobrá. Tomu jsem se usmála a pak, ani nevím jak, ale usnula jsem. Ráno, tedy spíš pozdě odpoledne, mě probudila hrozná rána.

Shrnutí

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 3 - Jany pohled: