Ahoj, dáváme sem 1. kapitolu naší nové, spoluautorské povídky. Jedna holka mi na shrnutí napsala, že je to podobné jedné povídce, která je už tady zveřejněná. Proto ji sem dáváme předběžně, abyste to mohli posoudit. Pokud se shodnete na tom, že je to hodně podobné, smažeme ji. Pokud ale budete souhlasit s tím, abychom pokračovaly, začneme vydávat povídku dříve, než jsme měly v plánu. Tak prosím, napište do komentářů, co si myslíte. Je to velmi důležité a nechtěly bychom kopírovat něco, co už je dávno napsané. Děkujeme. Vaše NatashaBedlife a edemsova
12.05.2010 (20:45) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2574×
Kouzelné Stmívání
1. KAPITOLA
POHLED JANY
„Katko, chvátej. Za chvíli zavřou!“ křičela jsem na kamarádku, která si zavazovala tkaničku u boty. Dneska jsme si šly koupit první díl úspěšné ságy od Stephenie Meyerové – Stmívání. Jenže v knihkupectví za 15 minut zavírali a nám zbýval ještě pěkný kus cesty. Katka si rychle zavázala tkaničku a doběhla mě.
„No jo, pořád. Já za to nemůžu,“ odvětila mi a zase jsme běžely.
V Praze na Václavském náměstí bylo narváno a to celé jsme musely proběhnout. Pak nám ještě zbývala jedna ulička a byly bychom na místě. Jenže Katky boty si dneska usmyslely, že budou stávkovat a tak si Katka svoje boty zavazovala téměř pořád. Byl začátek září, ale počasí bylo vyloženě letní. Když už jsme zastavovaly po 14té, Katka to vzdala, zula si boty a ponožky a rozhodla se běžet bosá.
„Zbláznila ses? Co když si něco do té nohy vrazíš. Já ti to pak budu muset vytahovat a ty dobře víš, že nesnáším krev, takže u toho možná omdlím,“ zvýšila jsem na Katku hlas.
,,Máš snad lepší nápad?“ zeptala se mě podrážděně Katka a já už nic nenamítala. Je pravda, že jiný nápad jsem měla, ale vím, jak moc chtěla Katka být u toho, až si tu knížku budeme kupovat a tak ji tady přece nemůžu nechat čekat.
Zhluboka jsem se nadechla a tím spolkla svůj nápad. Katka se na mě zářivě usmála a už utíkala. Rozeběhla jsem se tedy za ní a ještě ji informovala o tom, aby si dávala pozor, kam šlape. Jako na potvoru šlápla Katka hned na kamínek. Nic si ale neudělala. Jen trochu kuňkla, ale běžela dál. Záviděla jsem jí její odvahu. To já jsem vždy byla ta slabá. Katka zase měla touhu všechny ochraňovat. Běžely jsme už téměř 10 minut a až teprve teď jsme zabočily do té správné uličky. Už jen 100 metrů.
Když jsme doběhly ke dveřím, prodavačka stála ještě za pultem. Vpluly jsme dovnitř jako velká voda a slušně pozdravily. Já šla najít knížku a Katka si mezitím obula boty. Nevím, co si o nás ta prodavačka myslela, ale když jsem jí nesla knížku k zaplacení, dívala se na nás chápavým pohledem. Ignorovala jsem to a knížku jí podala. Její pohled se za na chvíli zastavil na knížce, ale potom pokračoval ke kase. Zaplatily jsme a odešly.
„Ta ženská si o nás musela myslet, že jsme blázni,“ konstatovala Katka, když jsme se vracely na intr.
„Jo. Podle toho, jak se na nás dívala,“ přikývla jsem a pevně držela knihu v ruce.
***
Já nás zapomněla představit! Jmenuji se Jana Jindrová. Je mi 17 let a od září studuji na Obchodní akademii, obor Cestovní ruch, třetí ročník. Jsem velký blázen do Twilight ságy. Moje nejlepší kamarádka a holka, která se mnou byla v knihkupectví, se jmenuje Katka Krásná. Je stejně stará jako já a studuje stejnou školu i obor. Taky je jako já blázen to Twilight ságy. Naše škola se nachází v Praze 8, Hovorčovická 1281. S Katkou se znám už od základky. Chodily jsme spolu na hodiny aerobiku. Tam se z nás staly kamarádky na život a smrt. Když jsme se rozhodovaly o střední škole, náhodou jsme se shodly na stejném výběru. Nejvíce nás dostalo, že jsme byly obě přijaty na stejnou školu. Když jsme končily druhák, přinesla jedna spolužačka do školy knížku Stmívání. Měla ji ale v angličtině, protože v té době vycházela zatím jen v Americe a ona si ji objednala přes internet. Samozřejmě nám ji půjčila a od té doby se z nás staly blázni do Twilight. O to byla větší radost, když jsme se dozvěděly nejenom, že má Stmívání pokračování, ale i to, že v září vyjde i u nás v Česku. Celé letní prázdniny jsme trávily na brigádách, abychom si na všechny díly Twilight ságy vydělaly peníze. Samozřejmě i na oblečení, kosmetiku a další věci, ale v tu chvíli bylo středem našeho Vesmíru Stmívání. Vrátím se ale k příběhu.
***
Na intru jsme hned skočily na postel a otevřely knížku. Jelikož jsem musela uklízet, rozhodla se Katka, že bude předčítat.
„Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, jak umřu – ačkoliv během posledních pár měsíců bych k tomu měla dostatek důvodů – ale i kdybych o tom přemýšlela, takhle bych si to nikdy nepředstavovala...“ Vykašlala jsem se na úklid a sedla si ke Katce. Ta stále pokračovala v předčítání. „Lovec se přátelsky usmál a pomalým krokem se přiblížil, aby mě zabil.“ Katka dočetla předmluvu. Vzala jsem jí knihu z ruky a vrhla se na předčítání první kapitoly.
„Matka mě vezla na letiště. Všechna okýnka v autě byla stažená. Ve Phoenixu bylo čtyřiadvacet stupňů, nebe dokonale modré, bez mráčku. Měla jsem na sobě...“ Jak jsem předčítala, všimla jsem si, že někdo klepe na dveře. Byly to holky z vyššího ročníku. Tohle dělaly pořád. Chtěly si dokázat, že můžou všechny otravovat a že kdykoliv si řeknou, všichni všeho nechají a půjdou jim na pomoc. Katka zabručela něco ve smyslu, táhněte a došla zamknout dveře. To kdyby sem náhodou chtěly vtrhnout.
„Pokračuj,“ pobídla mě Katka a tak jsem pokračovala.
„A právě do Forks jsem teď dobrovolně odcházela do exilu – byl to čin, který jsem podstupovala s velkou hrůzou. Forks jsem nesnášela. Milovala jsem Phoenix. Milovala jsem slunce...“ Když jsem dočetla první kapitolu, vzala si knížku zase Katka. Četla, četla a četla, když se dostala k prvnímu seznámení Belly s Cullenovými.
„Seděly jsme na konci plného stolu s několika jejími kamarádkami, které mi představila. Zapomněla jsem jejich jména, jakmile je vyslovila. Zdálo se, že na ně udělala dojem svou odvahou mluvit se mnou. Ten kluk z angličtiny, Erik, na mě přes místnost zamával.
A právě tehdy, když jsem seděla v jídelně a snažila se bavit se sedmi zvědavými cizími lidmi, tehdy jsem je uviděla poprvé...“ Nahnula jsem se Katce přes rameno a četla nahlas spolu s ní.
„Seděli v nejvzdálenějším koutě jídelny, daleko ode mne. Bylo jich pět. Nemluvili a nejedli, ačkoliv každý z nich měl před sebou podnos s nedotčeným jídlem. Na rozdíl od většiny ostatních studentů na mě necivěli, takže jsem si je bezpečně mohla prohlédnout bez obav, že se střetnu s mimořádně zaujatým pohledem. Ale to nebyl důvod, proč upoutali moji pozornost.“ Jen, co jsme dočetly větu, se mi zatočila hlava.
Někam jsem padala. Snažila jsem se zavolat na Katku, ale z úst nic nevyšlo. Všude kolem mě blikala světýlka jako na kolotoči. Tak jsem si připadala. Chvíli byla tma, pak zase moc světla. Chvíli mi byla zima, potom zase velké horko. Takhle se to pořád střídalo. Nevím, jak dlouho to trvalo. Možná sekundy, možná hodiny, ale když jsem se zase vzpamatovala, rozhodně se toho hodně změnilo.
Tak co? Je to podobné? Máme ji smazat? Prosím, napište do komentářů svoje názory. Ještě jednou děkujeme, ať jsou komentáře jakékoliv.
Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kouzelné Stmívání 1 - Jany pohled:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!