Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konec nebo začátek? 18

Breaking Dawn


Konec nebo začátek? 18Další díl je tady a 19. díl na mých stránkách:-)

BELLA
“Tobě ne, ale někomu jinému, nedá se tomu už zabránit. Je příliš pozdě. Zase jsem nic neviděla, až teď.” Položila si obličej do dlaní a jejím tělem otřásaly tiché vzlyky.

“Alice, prober se a řekni mi co se děje!” Byla jsem z ní dost nervózní, protože takhle se normálně nechovala. Vlastně se takhle nikdy nechovala. Se zmučeným výrazem se na mě podívala.
“Carlisle…” vydechla pouze a zase si složila obličej do dlaní. Zděsila jsem se, snad se mu nic nestane, to by Esme zabilo a nejen jí.
“CO je s ním?!” Snažila jsem se to z ní dostat. Lezlo to z ní jak z chlupaté deky, což je dost zvláštní, tím špatným způsobem, protože jindy ji pusu nemůžeme zavřít a teď, teď nevím jak ji přimět, aby mi to řekla. Pořádně jsem s ní zatřásla, zmateně se na mě podívala.
“Ódry…ona…zase…udělala to znovu, když se dozvěděla, že jsme Jazze poslali pryč, tak chytla vztek a šla se mstít. Na naší rodině. Použila na něj zase svou schopnost, takže neměl šanci. Esme se to nesmí nikdy dozvědět. NIKDY!!”
“Počkej, počkej. Pomalu, co udělala? Ona dostala Carlisla? Myslíš tak jako Edwarda? A kde? Vždyť je v práci ne?!”
“Ano je v práci. Nevím jak se jí to povedlo, ale prostě ho dostane, nebo dostala, nevím přesně, ale vím, že už je pozdě. Bello nesmíš to nikomu říct, nikomu!”
“To je přece samozřejmost, ale co Edward?” Při vyslovení jeho jména mě bodlo u srdce.
“S ním si nedělej starosti, vyřeším to s ním.” Už vstávala a připravovala se k odchodu.
“Alice, počkej. Kde je teď.”
“Na mýtině.” Odpověděla a odešla. Sama jsem si nebyla jistá jestli jsem myslela Carlisla nebo Edwarda, ale ona věděla asi líp koho myslím.

Seděla jsem tam na posteli, opět sama. Přemýšlela jsem, jestli mám jít za ním, nebo jestli zůstat. Hádala jsem se sama se sebou. Jedna moje půlka chtěla zůstat a trucovat, ale ta druhá a zvědavější chtěla být s ním, aspoň na chvíli. Ta druhá strana osobnosti vyhrála, oblékla jsem se a pomalu se vydala po schodech dolů. Musela jsem se sem tam zastavovat, protože se mi chvilkami zamotala hlava. Přece jenom tolik pohybu najednou asi není moc dobrý nápad, ale chtěla jsem tam jít, byla jsem rozhodnutá.

U dveří stála Alice s káravým pohledem, ale když jsem procházela, tak nic nenamítala, asi věděla, že by bylo marné se teď dohadovat. Občas se ta její schopnost hodí, jiní by se teď pokoušeli se mnou dohadovat a takhle jsme si aspoň ušetřily čas.

Ani jsem moc nevnímala cestu, ale došla jsem přesně na místo, kam jsem chtěla. Nikde jsem ho neviděla ale věděla jsem, že tam někde je a že mě už viděl. Pokračovala jsem dál doprostřed louky a tam si sedla na trávu. Zavřela jsem oči a vdechovala vůni lesa, ale poznala jsem v tom ještě jednu jinou vůni. Vůni, která sem nepatřila, ale přesto se sem hodila a doplňovala to tu. Tuhle vůni bych poznala kdekoli na světě, patřila Edwardovi a každou vteřinou se její intenzita zesilovala, ale oči jsem neotvírala. Nechávala jsem prostoupit své smysly tou omamnou vůní, až se mi z toho motala hlava.

Věděla jsem, že je jen kousek ode mě, ale neodvažovala jsem se na něj podívat. Slyšela jsem, jak se posadil do trávy vedle mě, ale nic neříkal. Byla jsem za to jenom ráda. Nechtěla jsem se s ním bavit. Nechtěla jsem se bavit s nikým.
“Bello, já… prosím, mohl bych?” Proč musel kazit tu chvilku?



EDWARD
“Pořád tě miluji.” A s těmito slovy jsem vyskočil balkónem. Chvíli jsem tam zůstal stát a přemýšlel co mám dělat.
“Taky tě miluji.” Slyšel jsem slabé zašeptání z mého pokoje. Opravdu mě to potěšilo. Byl jsem rád, že její city ke mně se nezměnily, ale bohužel to samé jsem nemohl říct o jejím chování. Jak ji to jen mám vysvětlit? A dá mi vůbec ještě příležitost, abych ji něco vysvětloval? A co jí vůbec mám říct? Že jsem se vyspal s upírkou a ani jsem o tom dá se říct nevěděl? To nezní jako dobrá omluva, ale je to pravda. Nevím jak bych reagoval na jejím místě. Nejspíš bych toho dotyčného zabil v záchvatu zuřivosti, nebo bych ho přinejmenším zavlekl někam hodně daleko do hor, kde by byl odkázaný jen sám na sebe.

Musel jsem se uvolnit, odreagovat, tak jsem se šel proběhnout do lesa a při té příležitosti jsem skolil pár srnek, nic lepšího jsem nenašel a neměl jsem náladu ani hledat. 

Párkrát jsem si proběhl les a nakonec jsem zabloudil na louku, dřív to byla naše louka. Má a Belly, doufám, že pořád bude. Tak moc bych si přál, aby mi odpustila, aby mě vzala na milost.

Seděl jsem na úplném kraji louky, kochal se přírodou a tím tichem a byl ve svém světě svých vlastních myšlenek. Ucítil jsem silný závan nádherné, omamné vůně. Její koncentrace byla tak silná, že se mi v ústech začal hromadit jed. Musel jsem párkrát polknout, abych zahnal tu hořkou pachuť. Uviděl jsem ji, jak pomalu vychází zpoza stromů. Vypadala kouzelně. Měl jsem chuť běžet za ní a obejmout ji, ale zůstal jsem sedět ukrytý ve stínů. Rozhlížela se kolem, ale po chvíli to vzdala a šla si sednout do středu. Seděla tam uvolněná. Viděl jsem to na ni. 

Došel jsem k ní a zůstal stát. Věděl jsem, že vycítila mou přítomnost, protože její srdce se rozbušilo rychleji než před chvílí, ale ani se nepohnula. Zůstala nehybně sedět a krom bušícího srdce a dýchání nejevila žádné známky života. Sedl jsem si těšně vedle ní. Cítil jsem to teplo, které vyzařovalo z jejího těla. Možná je právě teď ta vhodná chvíle si s ní promluvit.

“Bello, já… prosím, mohl bych?” Nevěděl jsem jak mám začít, chtěl jsem ji toho tolik říct a nevěděl jsem čím začít. Na jejím čele se objevily vrásky, jak se mračila. Musel jsem ale využít této chvíle, abych jí řekl pravdu o tom jak to bylo. Ať to všechno slyší a pak s tím naloží podle toho jak uzná za vhodné, ale musí to slyšet. Teď nebo nikdy.


« SHRNUTÍ »


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Konec nebo začátek? 18:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!