Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Knihovnice - 4. kapitola

08.01.2012 (08:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2158×

Cupitala jsem za malou, nakrátko ostříhanou blondýnkou. Musím přiznat, že knihovnice, když se naštvou, tak jsou opravdu rychlé.

„Proč?!“ křičela jsem a snažila se udržet tempo.

„Protože!“ odsekla a pokračovala ve své chůzi.

„Ale bylo by to fajn,“ obhajovala jsem svůj nápad.

„Fajn?!“ vyštěkla a zastavila se na místě. Jelikož to bylo nečekané, musela jsem cupitat pár kroků zpátky. „Ty si neuvědomuješ, co říkáš! Obsah… To je něco příšerného!“

Upřímně nechápu, co na tom mají. Bylo by fajn, kdybychom aspoň trošku věděly, do čeho jdeme. Aspoň bychom nebyly překvapené, kdyby vám někdo dal knihu s upírem vegetariánem – a hups! On se dal na éru zabíjení. Sice zabíjí jen zločince, ale i tak – kdo to má číst? To je za týden několik chlapíků. Dokonce jsem i uvažovala, že knihu změním, jenže když jsem svou úvahu vyslovila nahlas, bylo mi vynadáno, že to je nemyslitelné. Bylo mi to odůvodněno slovy: „Jak by to vypadalo, kdyby si každý měnil knihu v polovině, kdyby se mu nelíbila? Zvykej si, že nic nejde podle plánu.“

„Opovaž se ještě něco podobného vyslovit!“ Poté se otočila a odcházela pryč. Takže obsah nevyšel.

Zklamaně jsem se vydala do knihovny. Vůbec se mi nechtělo číst o tom, jak Edward opět někoho vraždí. Bylo to pořád dokola – vražda, obhajování svých činů, vražda… Kdo to má číst? Přes noc se z něj stala krvelačná zrůda toužící pouze po jednom. Každá myšlenka patřila jeho další oběti a tomu, co měl v sobě.

Zasedla jsem za stůl a neochotně listovala. Možná to zní zvláštně, ale bála jsem se toho, na co narazím teď. Co když se neudrží a zabije nějaké malé dítě? Co když se i on dá na dráhu násilníka? Když byl ještě s Carlislem a Esmé, toužil po lásce a aspoň po malé ochutnávce tělesného vztahu. Za svého lidského života nic podobného nepoznal. Chtěl aspoň poznat chuť rtů cizí ženy, ale to bylo nemyslitelné – vždyť je z jiné doby.

Jenže teď, kdy má neuvěřitelnou sílu a neodolatelnou krásu, by mohl mít kohokoli. Mohl by si vzít nějako dívku a při svém… činu by ji mohl zabít. Obávala jsem se toho.

Kniha – Edward Anthony Masen Cullen

Lov! Jeho nejoblíbenější a nejčastěji používané slovo za posledních pár let. Opět si vybral svou oběť – asi čtyřicetiletého chlápka s velkou dávkou alkoholu v krvi.

Edward se nenápadně vydal za ním. Byl tichý jako myš a neviditelný jako duch. Z jeho myšlenek se mu snažil vyčíst jeho hřích, za který zaplatí svou krví.

Rozevřel obrovské dveře červeného domu a vešel. S obdivem se rozhlížel na všechny ty nádherné dívky a rozmýšlel, kterou si vybrat. Na které se dnešní noc vyřádí a která mu splní i ta nejtajnější přání. Popadl jednu blondýnku za ruku a pošeptal jí tiché za kolik do ucha. Po dohodnuté ceně se vydali nahoru.

„Jak to chceš, zlato?“ oslovila ho dívka.

„Budu ti říkat Mary – jako mé ženě,“ zasmál se.

Z Edwardovy hrudi se dostalo hlasité zavrčení. Muž se vyděšeně otočil, rozhlížel se, ale nic ani nikoho neviděl. Avšak nevěděl, co ho ještě čeká, protože Edward se rozhodl – nezaslouží si žít.

Edward vyskočil na střechu domu a z výše ho pozoroval. Čekal, kdy zajde do tmavé uličky, kde ho dostihne jeho osud, a nakonec se dočkal. Jakmile zašel do odlehlé části města, kam nikdo nechodil, šel se nasytit. Seskočil ze střechy a těžce dopadl na nohy přímo před opilce.

„Baf!“ vyhrkl Edward.

„Co to ke všem čertům…!“ hulákal vyděšeně ze země, kam po nezdařeném úskoku dopadl.

„Čertům? Neřekl bych,“ zasmál se Edward a rozešel se k Harrymu, jak vyčetl z jeho myšlenek. Užíval si jeho strach. Líbil se mu respekt, který k němu každý oběť chovala, ale přesto byl každý odhodlaný k boji o svůj život.

Harry vytasil dýku, kterou měl schovanou za kalhoty, a šermoval s ní proti Edwardovi.

„U-už ani krok!“ vzlykl.

„Nebo co? Zabodneš mě? Asi bych se měl bát,“ utahoval si z něj. Už si nechtěl hrát, chtěl krev. Proto se svou upíří rychlostí přesunul k oběti, vytrhl mu dýku a zabodl si ji do místa, kde leží jeho mrtvé srdce.

„Hups? Já nechtěl,“ omlouval se Edward, když se dýka zlomila při stykem s jeho hrudí.

„Co-“

„To jsou pořád ty samé otázky, ale ty se odpověď nedozvíš,“ zašeptal mu do ucha. Jeho ruka mu vystřelila ke krku a silně ho zmáčkla. Sledoval vyděšený výraz v Harryho obličeji. Poslouchal, jak jeho srdce bije jako o závod. Pomalu začal měnit barvu – červená, fialová… Jeho oči byly vytřeštěné a vypadalo to, že se neudrží na svém místě.

Edwardova ruka zmizela z jeho krku a Harryho tělo se svezlo na zem. Hrudník kmital sem a tam a jeho ústa lapala po dechu. Edward uchopil jeho ruku, kterou měl přiloženou ke krku, a přiložil si ji k ústům. Jazykem přejel po jeho kůži – od dlaně až k zápěstí. Zuby lehce natrhl slabou kůžičku na onom místě a sledoval, jak krev stéká po jeho ruce. Tu vyzdvihl do výše a nechával si ji skapávat do úst. Byl zklamaný. Lahodná chuť krve byla zničena opravdu silnou dávkou alkoholu. Chtěl mít tu nechutnost z krku, tak zkrátil čas jídla a pořádně se zakousl.

Jako vždy, když dopil, prohrabal mu jeho věci. Už dávno věděl, komu budou patřit jeho peníze – jeho podvedené ženě. Z dokladů si vyčetl adresu a vydal se na místo.

Avšak nejde vše podle plánu a i Edward po dlouhé době pocítil výčitky svědomí… Před domem, ve kterém bydlel násilník, stála neustále se rozhlížející žena. Hledala svého muže, který byl se svými kolegy z práce oslavovat své povýšení. Myslela na to, jak jí slíbil nové šaty a nádobí. Myslela na to, jak moc jí chybí a jaký má o něj strach. Milovala ho tělem i duší, protože se k ní choval jako k princezně a každou volnou vteřinu byl s ní, aby jí dokázal svou lásku.

„To je idiot!“ vykřikla jsem nahlas a hned se mi jako odpověď dostalo zasyčení.

„Pardon!“ odsekla jsem naštvaně.

On zabil nevinného muže! Upírem je tak dlouho – jak mohl nepoznat realitu od snění? Přiznávám, že to od Harryho bylo divné, když přemýšlel, jak si to rozdává s nějakou lacinou dívkou, ale i tak. Zklamal mě.

Aspoň se stalo to, na co jsem čekala jako na smilování – návrat k původní stravě. Bylo mi líto, když se s prosíkem vydal domů. Bylo to ponížení i na dnešní dobu, natož v polovině dvacátého století. Měl opravdu štěstí. Esmé, jakmile ho uviděla mezi dveřmi, mu skočila kolem krku. Byla opravdu šťastná, že ho viděla, brala ho jako syna. Pro Carlislea to byl syn, odpustil by mu cokoli, aby byl opět s nimi.

„Spokojená?“ uslyšela jsem hlas za svými zády. Prudce jsem se otočila a spatřila Nancy. S radostí jsem ji objala. Nahrazovala mi mamku a nejlepší kamarádku v jednom. Mohla jsem jí cokoli říct… Vlastně ani nemusela, protože měla na starost mou knihu, takže by si to stejně přečetla, ale i tak.

„Už ano.“

„Skončilo jeho temné období?“ zeptala se se smíchem a přisedla si ke mně.

„Co? To jsi mi to nemohla říct? A jak o tom vlastně víš?“ ptala jsem se.

„Carlisle byl z toho špatný, víš? Já mám jeho knihu.“

„Aha…“

„A taky jsem to vyčetla z tvé knihy,“ přerušila mě.

„Mé knihy? Říkala jsi, že kniha nesmí opustit místnost.“ Tak teď opravdu nevím, co si mám myslet. Něco mi řeknou a poté řeknou pravý opak.

„Existuje něco jako zaříkání, které umožní odnos. Jelikož jsem musela odejít, tak jsem ho pronesla – nemůžu nechat své svěřence jen tak napospas osudu. Jak by to dopadlo?“ vysvětlovala mi.

„Už to chápu,“ zaradovala jsem se. „A co ta vyvolená? Kde ji máš?“

„Nemám. Byl to planý poplach. Sledovala jsem tu dívku a musím přiznat, že ta by knihovnicí nemohla být. Neudrží ani jedno tajemství – vše hned pošle dál. Je to něco jako královna školy a baví se tím, když může někoho přede všemi zesměšnit. Jak by to dopadlo, kdyby dostala knihu? Ten člověk by byl chudák.“ Chtěla jsem po ní veškeré detaily, protože mi okolní svět chyběl. Doufám, že mi všechny začnou natolik věřit, aby mi dovolily vyjít ven.

„Mimochodem… Až to budeš mít, tak si hned zkusíme něco připsat, abys zjistila, jaké to je.“

„Opravdu?“ To by bylo skvělé! To abych se dala ihned do čtení.

„Ano, ale ještě tě čeká nějakých sedmdesát let,“ prohlásila a odešla.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Knihovnice - 4. kapitola: