A je tady absolutní konec. Jen taková malá tečka za celým příběhem.
S ♥ Jeanine!
23.01.2011 (07:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3338×
Epilog
Nikdy jsem nebyla tolik plná odhodlání, jako když jsem vysvětlovala Arovi, jak moc pro mě rodina znamená. Vypadal, že mě opravdu poslouchá. Snad pochopil, že bych mu své dítě nedala ani za nesmrtelnost. Nabídla jsem mu přátelství a on jej přijal, jakoby nás předtím nechtěl zabít.
Přistoupil dokonce i na to, že nás nechá na pokoji s tím, že až naše dítě povyroste, musíme ho přijet navštívit. To by bylo to nejmenší, ale je otázkou, jestli by nás nechal klidně odejít.
Nakonec jsme se tedy rozešli v dobrém a s Edwardem jsme si mohli užít zbytek našeho svatebního dne a noci.
O 2 roky později…
„Maminko, tatínek čeká v obýváku,“ volala na mě Renesmee.
„Řekni tatínkovi, že hned přijdu,“ opláchla jsem si obličej a ještě jednou jsem se pro jistotu podívala na těhotenský test. Vážně pozitivní. Po tom, jak těžký byl porod Renesmee, by mě ani nenapadlo, že otěhotním znova. Moje tělo se regenerovalo asi víc než dobře.
Aro Volturi a ani nikdo z jeho gardy nás nekontaktoval. Jen přišel dárek k narození dítěte. Byl od nich klid a já doufala, že svůj slib, který mi dal v náš svatební den, hodlá splnit.
Dnes jsme měli výročí dva roky. Od té doby se náš život změnil od základů. Přestěhovali jsme se do Forks, nechtěli jsme být u Cullenových a ani v La Push, tak jsme zvolili tuhle střední cestu. Já jsem sekla s novinařinou a začala jsem psát knížky pro děti a Edward už hrál na klavír jen doma. Už nemusel poutat mou pozornost kouzelnými skladbami, které kopírovali náši lásku i když je skládal neustále. Leah s Jimmym se vrátili do Seattlu, dala jsem jí volnost a ona se přestala proměňovat. Renesmee nám rostla jako z vody, nebyly jí ani dva roky a vypadala už přinejmenším na šest let.
Jacob se otiskl. Samovi a Emily se před dvěma měsíci narodila dcera Claire. Jen si na ni musí několik let počkat.
„Všechno v pořádku? Myslel jsem, že se něco stalo, když jsi tak dlouho nešla,“ objal mě Edward.
„Jsem těhotná, Edwarde!“ řekla jsem mu to narovinu.
„To teď budu mít bratříčka?“ usmívala se na nás Renesmee a tahala mě za sukni.
„Nebo sestřičku,“ dodal Edward a políbil mě. Pro mě to znamenalo jediné, zase budu hýčkána a rozmazlována. Ke konci prvního těhotenství mě Edward nechtěl pouštět ani na záchod. A hlavně se nebudu smět zase proměňovat.
„To bude pěkná oslava!“ Živě jsem si představila nadšení všech našich přátel a členů rodiny.
„Budu tě od všech držet dál!“ slíbil mi oporu Edward.
Když jsme přijeli ke Cullenovým, všichni už o mém těhotenství věděli.
„Vidím tvou budoucnost, Bello!“ objala mě nadšeně Alice.
„Tohle dnes přišlo,“ podal nám obálku Carlisle.
Stálo na ní: Bella Cullenová a adresováno to bylo do vily Cullenových. Přišlo to z Itálie, takže si na nás Volturiovi přece jen vzpomněli.
Trochu nervózně jsem obálku rozlepila.
Drahá paní Cullenová,
Nejprve bych Vám a Edwardovi chtěl pogratulovat k druhému výročí svatby. Nemusíte mít strach, že bych porušil slib, který jsem Vám dal, ale říkal jsem si, že je vhodná doba splnit ten Váš. V zájmu dobrých vztahů Vám zasílám i tři letenky, abyste tak mohla učinit.
Jsem na Vaši dcerku nesmírně zvědavý a těším se až Vás zde - ve Volteře - přivítám.
S uctivým pozdravem Aro Volturi.
Dočetla jsem stručný dopis a podívala se na datum na letenkách. Ode dneška za týden.
„Je jen na tobě, jestli tam chceš letět,“ objal mě kolem ramen Edward.
„Slíbila jsem mu to, nechci, aby pak přijel a srovnal naší rodinu se zemí,“ uvědomovala jsem si, že Aro neprosí nikoho dvakrát.
„Sleduji jeho rozhodnutí, každopádně poletíme s vámi,“ ujišťovala mě Alice.
„Může to být past,“ napadlo mě.
„Ale odmítnout ho nesmíme,“ vzal do náruče Renesmee Edward a obě nás objal.
„Až zjistí, že jsem zase těhotná, neublíží nám, roste jeho potenciální armáda. Získáme zase trochu času,“ chtěl mé děti a chtěl i Edwarda a mě a dokonce chtěl i Alice, ale nepochopil, co slovo rodina znamená, jinak by se nás nepokoušel rozdělit.
Volterro, těš se na nás!!! Řekla jsem si v duchu, nikdo mi nemohl sebrat moje štěstí.
< 16. kapitola ♥♥♥ Další povídky >
Tahle povídka měla být původně jednorázová, ale už na začátku jsem se rozepsala tolik, že mi bylo jasné, že to bude mít kapitol několik. Teď jsem na konci. Doufám, že se Vám celý příběh líbil a že zachováte přízeň mým povídkám.
Díky za Váš čas, strávený nad touhle povídkou a za Vaše komentáře.
Vaše Jeanine. ♥
Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Klavírista Epilog:
AfroditaAliceCullen: Děkuji moc za tvé komentáře, co jsi zanechala u mých povídek.
Byla to úžasná povídka a strašně mě bavilo se k ní pořád vracet, i když odtrhnout se od ní bylo skutečně velice těžké, proto mi je teď velice líto, že se ona odtrhla ode mně. Všechny písničky od Yirumy, byly úžasné, i když je znám, ale nechápu, jak ses mohla tak dokonale trefit do mého hudebního obrození. Tak abych to zkrátila hraní na klavír je můj život, a možná i proto mi povídka Klavírista život pěkně přikrášlila, alespoň ne dalších pár dnů. Díky.
Děkuju moc za podporu v podobě komentářů, vážně potěší a dodají sílu psát dál.
úžasná poviedka naozaj nádhera...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!