Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když vás drží při životě stěstí, co se stane když vás opustí? 3. kapitola

08.12.2009 (15:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 859×

Stála jsem tam jako přikovaná. Takže o mě ví, a podle toho, co říkali dál, po mě budou i pátrat. Neměla jsem šanci na vítězství. Původně nás bylo 26 a porazili nás. Teď jsem jedna. Co se asi stane, když vás drží při životě jen štěstí? A co se stane, když vás opustí? Nechtěla jsem si tu odpověď ani myslet, ale znala jsem ji. Pokud něco neudělám, tak jsem do týdne mrtvá. Ale já měla svou schopnost. Schopnost, které jsem vděčila, že jsem tuhle bitvu přežila, jako jediná. Tak se nebudu vzdávat. Rychle jsem odtamtud běžela, a zastavila se až v Seattlu, což mi připomnělo, co jsem tady spáchala. Musím se naučit odolávat lidskému pachu, abych nezabíjela na potkání. Určitě by se podle toho dozvěděli, kde se nacházím. Rozhodla jsem se podniknout první krok. Musela jsem to zvládnout hned, a rychle. Každá minuta znamená minuta navíc pro ně. Opatrně jsem kráčela Seattlem, dech jsem měla zadržený. Vtom jsem uviděla člověka.

Byl ode mě asi 200 metrů, byl to muž ve středním věku. To zvládneš, řekla jsem si. Opatrně jsem se nadechla a ucítila tu vůni. Nemohla jsem jinak, rychle jsem k němu doběhla, a zakousla se mu do krku. Když jsem skončila, měla jsem ty největší výčitky, které jsem kdy zažila. Ano, rozhodně budu muset omezit svoji spotřebu. Už jen tím,  že jsem zabíjela, jsem si podepisovala ortel smrti. Leda že bych nezabíjela. Vůbec.  Ale to bych… nevěděla jsem, co by se se mnou stalo, a rozhodně jsem to nehodlala zkoušet. Stejně bych to nedokázala. Uklidila jsem mrtvolu, a utekla do lesa. Tam už snad nikoho nezabiju. Uvědomila jsem si, jak hrozné je zabíjet, až když chtěl někdo zabít mě. A jak to vlastně dělali ti… nechtěla jsem na ně myslet. Zabili ji, jen aby ochránili nějakého člověka. Každopádně lidskou krev nepili. Victoria říkala, že se živí krví zvířecí. Fuj. Tohle rozhodně nehodlám podstoupit. Tohle bylo jako poslední možnost, a doufala jsem, že to nikdy nenadejde.

V lese jsem vydržela až do rána, a osnovala jsem dvou pomstu. Měsíc jsem se jen tak potulovala po lesích, a naučila jsem se- ač s obtížemi, nevrhnout se na každého člověka kterého potkám. A pak konečně nadešel můj den. Měla jsem v úmyslu zabít pouze toho vegetariána, co zabil Victorii a pak utéct. Sama jsem věděla, že mě zabijí, ale nechtěla jsem si to přiznat. Chtěla jsem jenom pomstít toho, kdo mi nabídl pomocnou ruku, toho, kdo mi dal nový život. A to bylo normální. Po cestě k nim, jsem začala konečně trochu rozumně uvažovat a uvědomila jsem si, že mám nulovou šanci na přežití. Ale pořád jsem měla větší sílu než on, protože jsem byla ještě pořád ještě novorozená. Na to jsem se spoléhala.

Když jsem přišla k jejich domu, který jsem podle pachu poznala snadno, nikoho jsem tam neviděla, ale cítila. Byli vevnitř. Chtěla jsem tam nenápadně skočit oknem, do pokoje, odkud byl ten vegetarián cítit nejvíc, tak jsem vylezla na strom, a skočila. On ale v tu stejnou chvíli skočil taky, takže jsme se srazili, a dopadli na zem. Chvilku byl souboj docela vyrovnaný, ale jen chvilku. Pak tam přiběhli další dva, byl to ten blonďák, co zabil Ednnu a jejího přítele, a další, nějaký svalnatý. Myslím, že bych už byla po smrti, kdyby ten vegetarián nezasáhnul.

„Neměli bychom jí nejdřív vysvětlit, jak to všechno bylo?“

Ti dva souhlasili, a tak mě odvedli k nim do domu, kde byli všichni, kdo bojovali. Pořád jsem je chtěla zabít, ale kdybych podnikla jen sebemenší krok, byla bych mrtvá. Tak jsem se tam s nimi v klidu posadila na pohovku, a chtěla slyšet, jak chtějí to, co udělali obhájit. První začal mluvit ten, co byl úplně nejblíže, a seděl s nějakou upírkou s karamelovými vlasy a srdcovitým obličejem. Představil se jako Carlisle a ostatní členy rodiny jako Esme, Rosalie, Emmetta, Jaspera, Alice a Edwarda.

Začal mi vyprávět něco, o čem jsem vůbec neměla tušení. O tom, jak se Victoria mstila za Jamese, jak se pokoušela dostat se k nim sama, ale také to, jak nás všechny stvořila jen aby se dostala k té holce, a bylo jí jasné, že všichni zemřeme. Jak nás všechny stvořila proto, abychom za ní zemřeli, a ona zabila jednu lidskou holku. V tu chvíli jsem už neměla chuť zabít nikoho v téhle místnosti, maximálně sebe, za to, že jsem byla tak hloupá, a skočila jí na to. Všichni netrpělivě očekávali, co na to řeknu, jen Edward a Alice se tvářili klidně. Když viděli, že už nechci útočit, zase promluvil Carlisle.

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když vás drží při životě stěstí, co se stane když vás opustí? 3. kapitola: