Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když vás drží při životě stěstí, co se stane když vás opustí? 2. kapitola

honeymoon


Když vás drží při životě stěstí, co se stane když vás opustí? 2. kapitolaDalší dílek, doufám že nevsdí, že jsem pozměnila počet novorozených. Jinak, příjemné počtení...xD btw. jeden commentík vás nezabije, né? :D

Šla jsem za ním poslušně jako pejsek, nějak jsem cítila, že říká pravdu. Nemohl to ani být nikdo jiný, Victoria o něm přece mluvila. Těšila jsem se, až jí pomůžu. Byla pro mě jediná možnost, a tudíž nejlepší, a já to také tak brala. Jako tu nejlepší možnost. Cestou jsem si s Rileym povídala. Šla jsem jen pár metrů za ním, ale najednou se začal zmateně otáčet, a když mě uviděl, zatvářil se ještě zmateněji.

„Co se děje?“

„Necítím tě.“

Tohle mě zaskočilo. Upíři přeci mají bez výjimky vynikající čich, a dosud mě cítil, ne? Napadlo mě něco, co jsem si myslela, že u mě není možné. Victoria mi tehdy vyprávěla, o schopnostech, které mají někteří upíři. Pokusila jsem se ze sebe stáhnout tu neviditelnou plachtu, pod kterou mě nikdo necítil. Jen tak, abych zjistila, jestli to vážně není moje schopnost. Soustředila jsem se jen na to…

„To je zvláštní“ řekl Riley. „Už tě cítím“

Takže to bylo jasné. Moje schopnost je zakrýt svůj pach. Byla to výjimečná, a užitečná schopnost která bude v boji určitě k užitku. Hned jsem o ní pověděla Rileymu a tan byl nadšen. Když už jsme, podle pachu, byli skoro tam, přivedl Riley ještě jednu upírku, která se údajně jmenovala Ednna.

„Monico, půjdeš s Ednou za mnou a za Victorií a budete nám krýt záda. Pokus se svou schopností zaštítit i Ednnu, bylo by to pak mnohem snažší. Na nic jsem nečekala, a okamžitě jsem se začala soustředit. Riley se usmál.

„Výborně, necítím vás ani jednu. Pokus se vydržet co nejdéle aby si vás nepřátelé nevšimli. Zatím jděte do lesa, půjdeme tamtudy, Victoria ví, kde se ta holka nachází.“

Poslušně jsme s Ednnou naklusali do lesa a čekali, až tam Riley s Victorií dorazí. Ednna mi vyprávěla o svojím dosavadním upířím životě. Byla přibližně stejně stará jako já, a svojí schopnost už také objevila. Umí poznat, kdo je přítel, a kdo nepřítel. Připadala jsem si tak… významná. Jako důležitý článek boje. Měla jsem důležitější schopnost, než ona.  To já jsem musela Ednnu krýt, aby jí soupeř neucítil. Připadala jsem si, jakoby se mi splnil sen, konečně jsem byla důležitá, nebyla jsem jen postraní osoba, jako v mém lidském životě. Z mého samolibého rozjímání mě vyrušili dva rozdílné pachy. Byla to Victoria a Riley. Přicházeli. Hned jak proběhli kolem nás, roztáhla jsem svoji schopnost na sebe i Ednnu a běželi jsme za nimi. Hned jak jsme dorazili na místo a Victoria s Rileym vystoupili z lesa, začala jsem pozorovat všechno kolem.

Stál tam stan, a vedle něj skála, u které stála nějaká holka. Zřejmě bych se na ní byla vrhla, kdyby její vůni nezakrýval nějaký velký, smradlavý čokl, který tam také ležel. Fuj. Victoria se začala prát s tím žlutookým, který chránil tu dívku, a Riley bojoval s tím smradlavým čoklem. Bylo to zvláštní, jaktože ho ještě nepřemohl, vždyť je to upír nebo snad ne? Po chvilce docela vyrovnaného boje začal Riley prohrávat, nakonec ho ten čokl úplně rozsápal, roztrhal… Chtěla jsem ho zabít, Riley byl velice sympatický, za těch několik hodin jsem si ho oblíbila. Mým úkolem ale teď bylo krýt mě a Ednnu abychom mohli krýt Victorii záda. Zabít toho čokla můžeme potom. Tak jsem dál pozorovala boj mezi tím vegetariánem a Victorií, vypadalo to zvláštně. Vegetarián pořád útočil a Victoria uskakovala. Nešlo jí o to ho zabít, šlo jí o to, dostat se k té holce. Už u ní skoro byla, když se boj změnil. Vegeterián začínal mít převahu a Victoria vycítila, že je čas na útěk. Neměla ale dost času. Ozvalo se jen jedno srdceryvné křup, a Victoriina hlava odletěla daleko od jejího těla.

Zbytek těla začal ten žlutooký trhat na kousky. Bylo mi jedno, jestli mě uslyší, nebo ne. Zabil ji!! Začala jsem hlasitě vrčet a i s Ednnou vystoupila z lesa. Naráz jsme se na toho vegetariána vrhli, měli jsme dost slušnou šanci vyhrát, kdyby se tam nepřipletlo to pitomé psisko. Skočilo po nás, a tak mi zabránilo rozdrásat toho, kdo ji zabil. Myslela jsem, že budou útočit naráz, ale vegetarián dál pokračoval v zabíjení Victorie, zatímco ten čokl na nás skočil. Utekli jsme kousek do lesa, a on běžel za námi. Pak jsme se na něj vrhli a zvítězili jsme. Nezabili jsme ho, na to jsme se moc soustředili na Victoriinu pomstu, jen jsme ho tam nechali zraněného ležet a běželi na hlavní bitevní pole.

 

Nevnímala jsem, jestli vyhráváme my, nebo ti žlutoocí blázni, jen jsem běžela dál. Ednna uviděla, jak nějaký hubený, mrštný žlutooký blonďák zabíjí jejího přítele, o kterém mi také vyprávěla, který byl přeměněn spolu s ní. Nestačila jsem jí v tom zabránit, ale vtrhla rovnou na bitevní pole, s nerozvážným přáním ho zachránit. Skončila stejně, jako její přítel. V plamenech. Byli moc silní, a já měla dost rozumu na to, abych na sobě stále držela svůj štít a bitvu sledovala jen z povzdálí. Někdo si mě ale všiml. Bylo to psisko, stejně smradlavé jako to, co zabilo Rileyho a šlo po mně. Chtěla jsem ho pořádně sevřít, věděla jsem, jakou mám sílu, a také, jaké by mu to způsobilo zranění. Na poslední chvíli mi ale do cesty skočil jiný čokl, rudohnědé barvy, takže jsem sevřela jeho. Fungovalo to tak, jak jsem chtěla, tak jsem se vydala lesem pryč.

Jak jsem sledovala bitvu, prohráli jsme, a z našich řad zbyla jediná. Ale byla jsem tu ještě já, ale o mně nikdo nevěděl. Ani ten nejlepší stopař by mě s mojí schopností neodhalil.  Pozorovala jsem tedy z povzdálí. Po chvíli tam dorazili další, ale ti měli rudé oči, nepatřili k nim. Podle odposlechu přišli zjednat pořádek. Zničili i tu poslední, Bree, která zůstala. Byla to prohra na celé čáře, ale já se pomstím. Pomstím se za Victorii, kterou tak chladnokrevně zavraždili. Pomstím se za všechny. Jejich diskuzi jsem moc neposlouchala, poté co zavraždili Bree. Byla tady ale jedna věta, která mě zaujala. Jedna věta, která mi pěkně zkomplikovala plány do budoucna, vlastně celý život. Pronesla ji ta nejmenší, s roztřepenými černými vlasy, a elfími rysy.

„Nechci nic říkat, ale v mojí vizi jich bylo 26. Zabili jsme jich jen 25. Jeden utekl.“

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když vás drží při životě stěstí, co se stane když vás opustí? 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!