Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když kočka není pes - 6. kapitola

17.09.2010 (16:15) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2968×

Chris, Santa a gay

Po škole jsme s Chrisem vyrazili do místní internetové kavárny. Dělávali jsme to každý čtvrtek stejně, jako jsme ve středu chodili hrát volejbal. Úterky jsme měli své programy. Věděl jsem, že Chris chodí vařit do jedné kuchyně ve městě a já si taky našel zábavu. Stal se ze mě trenér malých fotbalistů. Inkognito. Ani Hannah o tom nevěděla. Přišel bych o svou image drsného kluka. Pondělky a pátky zůstávaly  ve hvězdách, o víkendech nemluvě. O mých tajných „záležitostech“ věděl jen Edward, a ten taktně mlčel. Naopak mi pomáhal vymýšlet výmluvy, nebo mé malé družstvo mlčky sponzoroval. Trénoval jsem zadarmo. Ti kluci neměli peníze, aby platili nějaké horentní částky a tak jsem se rozhodl – opět za podpory Edwarda – že to platit nebudou. Vždyť co je lepšího než sport? Drogy? Alkohol? Snažili jsme se jim dát lepší budoucnost, než by měli, kdyby zůstali na ulicích. Chris jediný o tom věděl, kromě Edwarda.

Jenže dnes byl čtvrtek a ten patřil počítačovým maniakům.

„Měl bych tě vzít a rozbít s tebou výlohu,“ vrčel Chris.

„Proč?“ nechápal jsem.

„Známe se tři roky, chodíme spolu do školy a ven a ty mi ani neřekneš, že máš dvojče!“

„Uvědomuješ si, že teď vypadáš jak žárlivá přítelkyně?“ smál jsem se.

„Žárlivá přítelkyně by ti asi nedala pěstí,“ sykl a vrazil mi ji do ramene. Chudák, málem si zlomil ruku.

„Hele, nejsi poslední dobou nějak podrážděný? Co je?“ vyzvídal jsem. Chris po mně střelil pohledem, ale nic neřekl, dokud jsme se neusadili u stolku. Sandra, která v kavárně roznášela pití, se na nás mile zakřenila a automaticky otevřela neperlivou vodu a ledový čaj.

„Dík,“ zamumlali jsme a Sandra zčervenala.

„Je naučená, co?“ zasmál jsem se, ale Chris jen mručel.

„Co ti je?“ sykl jsem už naštvaně.

„Nic, nech mě!“

„Jak chceš,“ štěkl jsem, ale nedalo mi to. „Hele, vážně to je, jako když spolu chodíme, nemohl bys mi to vysvětlit?“ naléhal jsem. Chris se na mě podíval a vypadal, že se probírá možnostmi. Nakonec položil svůj čaj a opřel hlavu do dlaní.

„Zdál se mi v noci sen. Zdá se mi už pár dní. Je děsivý!“ dodal.

„Ty takhle vyvádíš kvůli snu?“ nechápal jsem. „Co se ti zdá?“

„Vodím se za ruku s…“ odmlčel se. Povytáhl jsem jedno obočí a zavrtěl hlavou.

„Tak ale mluv! Nejsem vědma, abych ti to vyčetl z ksichtu!“

„To je jedno, nech to být,“ odsekl a zapnul jeden z počítačů.

„Proč mi to nechceš říct?“ vztekal jsem se.

„Nezáleží na tom, je to jen sen.“

„Do prdele, ty se vodíš za ruku s Pearl, že jo? Hele, jestli jo, tak v klidu. To, že se mi líbí, neznamená, že se líbím já jí. Jede po tobě, tak s ní klidně choď,“ předstíral jsem  nezájem, ale moje podvědomí řvalo bolestí a vzteky.

„Hm,“ zamručel a předstíral, že se soustředí na monitor.

„Jak dopadlo zaučování ségry?“ změnil téma.

„Katastrofálně,“ odsekl jsem tentokrát já. Tohle a nejlepší kámoš? Chce „moji“ Pearl! Nastartoval jsem ICQ a čekal.

„Jak moc katastrofálně?“ nenechal se odbýt.

„Asi třikrát ho smazala z počítače, dvakrát zadala špatné heslo a nakonec si přidala nějakého Číňana místo své nejlepší kamarádky. Pak si přehodila písma a psala v azbuce. Lítal jsem k ní každých pět minut a na slova: Dádo, spíš? Mám averzi.“

„Jak si mohla přidat Číňana?“ nechápal.

„To se mě moc ptáš. Hele, je online. Čekám, kdy zase začne ječet,“ vzdychl jsem a nakonec se zarazil.

„Tak jí to nevezmeš a bude. Kočička?“ culil se.

„No a?“ sykl jsem.

„Jen tak, v pohodě,“ mumlal a odvrátil se. Podezíravě jsem si ho změřil. Co to s ním je? Kdyby pokukoval po Pearl, přece by se neptal na ségru. Chris byl v tomhle vážně celý Edward. Jedna holka a ostatní v tu chvíli bere čert. Tak ale pokud se v tom snu nevodil s Pearl, tak s kým?

***

„Jo!“ zařvala jsem po třetím pokusu přes celý pokoj. V přízemí na to už přestali reagovat, pokud jsem zrovna nenadávala nebo nevyhrožovala počítači, že mu překoušu kabely, jestli nenaskočí. Konečně jsem zapnula to prokleté ICQ. Včerejší večer byl náročný. Doteď jsem netušila, proč jsem si přidala toho sladkého Číňánka. Dan si jen klepal na čelo. Vymazal mi ho, potvora! Když jsem se chystala víc pošťourat v těch okýnkách a zjistit, co je k čemu dobré, naskočilo mi okno.

-          Ahoj, kočičko.

Vytřeštila jsem oči. Pitbul! Moje srdeční frekvence byla jak šicí stroj a chystala jsem se sesunout z židle. Přemýšlela jsem, jestli bude méně bolestivé zapadnout mezi knihovnu a skříň nebo se složit pod počítačový stůl.

-          Jsi tu?

-          Ne!

Reagovala jsem ukvapeně a Pitbul mi poslal kolečko se smutným úsměvem. Jak tomu říkal brácha? Šklebík? Nedokázala jsem najít dostatečně dobrý důvod, proč mi psal.

-          To mě mrzí. Chtěl jsem jen poznat ségru svého nejlepšího přítele.

-          Proč?

Praštila jsem se rukou do čela. Tak inteligentní mohu být jen já. Miliony odpovědí a já se zeptám -  proč?

-          Proč ne?

Ha! Očividně je stejně inteligentní, jako já!

Danieli? Zkusila jsem navázat kontakt.

Já to tušil! Co ti zase nejde? Tak se do toho nemotej a nech ten počítač být! Vrčel na mě.

Co tě posedlo? Všechno mi funguje! Bránila jsem se a v tu chvíli se mi opět zhroutilo ICQ. Do prčic!

Vidím, smál se mi.

Proč mi píše Chris? Ptala jsem se.

On ti píše?

Jo. Prý chce poznat ségru přítele. Hele, ty jsi mu dal moje heslo?

Proč?

Jak jinak mě …. Ahá! Pochopila jsem a Daniel mi poslal obrázek odrazu sebe v monitoru, jak si klepe na čelo a rve si vlasy.

Už se nepřihlašuj. Drž se od Chrise dál! Je poslední dobou divný. Nehodlám vás dva od sebe trhat, až se poperete.

Já se neperu! Bránila jsem se.

Kdo mluvil o tobě? Odsekl a přerušil spojení.

Místo podivného ICQ jsem otevřela internet a pokusila se najít věci pro domácí úkol.

„Jé! Milujeme zvířátka!“ rozplývala jsem se a klikla na adresu. Alespoň k něčemu to ponocování bylo. Vyskočila mi registrace a já se pokřižovala. Jméno? Hm… Není tu brácha, tak si vyberu sama… Sweet vampire! Což samozřejmě jsem! Z přízemí jsem slyšela Edwardův smích.

„Klid, staříku, rupne ti cévka,“ klidnila jsem ho a tentokrát se ozvalo víc hlasů. I máma, která mě okřikla. Pardon!

Prohlížela jsem si jména a zkusila napsat úvodní větu: Miluju zvířátka!

Odpověď netrvala dlouho. Psal mi jakýsi Santa. Musela jsem se zasmát, ale moje jméno nebylo o nic lepší.

-          Je to vidět na tvé přezdívce.

Odfrkla jsem si. Nelíbil se mi. Byl moc sarkastický. Pche!

-          Jméno člověka nedělá.

Jak já na sebe byla hrdá! Malé modré písmo se opět rozzářilo na monitoru.

-          Až činy poví, kdo jsi, že?

Chvilku jsem si říkala, jestli jsem se náhodou neukvapila v úsudku. Tohle by přece hlupák neřekl, nebo ano?

-          Co jsi zač, Santo? Myslím, odkud jsi?

-          Jižní pól.

-          Snad severní, ne?

-          Ne, nemám rád zimu.

Začala jsem se smát a nepřestala do chvíle, než mi oznámil, že už musí jít. Když odešel, zjistila jsem, že je něco kolem osmé hodiny a já zase neudělala jedinou čárku. To nebyl dobrý nápad, lézt na internet, ale Santa byl sympatický. Alespoň podle vyjadřování. Pustila jsem si písničky a začala se věnovat tomu, čemu jsem měla. Ani jsem pořádně nezaregistrovala Daniela, který se vřítil do domu s velkou pompou.

***

„Proč mi jedeš po ségře?“ vyštěkl jsem na něj, když jsme odcházeli z kavárny.

„Cože dělám?“

„Psal jsi jí na ICQ.“

„Nevěděl jsem, že nesmím, promiň.“

„Hele, o co jde? Vždycky jsme si všechno říkali, tak kde je problém?“ nevydržel jsem.

„Víš, že teď vypadáš jako žárlivej teplouš ty?“ odsekl.

„Tak o tohle jde? Že jsem tě znemožnil?“ pochopil jsem.

„Ne! Jde o to, že nevím, jestli to náhodou není pravda,“ kuňkl. Zamrzl jsem na místě.

„Co?“

„Kašli na to.“

„No počkej! Vážně si myslíš, že jsi gay?“ schválně jsem zvolil jemnější výraz. Co když to tak bylo?

„Já nevím.“

„O kom se ti zdálo?“ vzpomněl jsem si na jeho sen.

„O jednom klukovi,“ sykl.

„Znám ho?“

„Jo.“ Neubránil jsem se vzdychnutí.

„Tak ale mluv, Chrisi.“ Pozoroval jsem jeho tvář a došlo mi, že to z něj asi jen tak nedostanu. „Dean?“ Chris zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Sebastian?“ Tentokrát na mě vytřeštil oči. „Jo, to je fakt. On se nelíbí ani vlastní matce,“ spekuloval jsem a Chris se konečně zasmál. „Chase?“ pokračoval jsem, ale Chris jen vrtěl hlavou. Ztuhl jsem. Ale to byla blbost. Změřil jsem si Chrise pohledem.

„Chrisi, jsem to já?“ špitl jsem a začal odříkávat modlitbu.

„Nefandi si, modelko,“ odpálkoval mě. Uf! Vyjmenoval jsem snad celou školu, než mě napadlo zeptat se, jestli je vůbec od nás.

„Není,“ odpověděl mi a probodl mě očima. Není?

„Je od tebe z práce?“

„Ne.“

„Z volejbalu?“

„Částečně.“

„Christmasi, začni mluvit jako člověk a ne debil! Nejsem na to momentálně nervově vyrovnaný, tak mluv, jestli nechceš chytit mezi oči,“ zavrčel jsem. Chris si vrazil ruce hluboko do kapes a svěsil hlavu.

„Hej!“ křikl jsem.

„Zdálo se mi o Hannym!“ vyhrkl Chris, když nadskočil leknutím. Tentokrát jsem ztuhl já.

Neříkal náhodou, že je asi gay?

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když kočka není pes - 6. kapitola: