Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když kočka není pes - 20. kapitola

08.10.2010 (12:15) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3105×

Tom a Jerry

„Omlouvám se, ale nedalo mi to,“ začal mluvit Bimbas.

„V pohodě, nechceš se posadit?“ trylkovala Cloe a já s Pearl jsme protočily panenky.

„Dík,“ špitl a uvelebil se mezi mnou a Pearl. Vyměnily jsme si vytřeštěné pohledy, načež jsme se rozesmály.

„Nevšímej si jich,“ mávla nad námi rukou Cloe. A tohle je moje kamarádka?

„To nejde. Jedna hezčí než druhá.“

„Z toho se vyspíš,“ sykla Pearl a podepřela si hlavu o dlaň. Málem jsem se utopila v pivu, když to řekla.

„Jsem Thomas,“ podal mi ruku. Nejspíš si myslel, že budu přístupnější než Pearl.

„Cloe,“ natáhla se a přijala jeho paži. Chvíli bylo ticho, než mi došlo, že se čeká na mé jméno.

„Pat,“ sykla jsem první jméno, které mě napadlo. Přijal ho a Pearl se zakuckala oříškem.

„Mat,“ dávila se Pearl a Thomas ztuhl. Přikrčila jsem se a čekala bouřlivý projev o krávách a slepicích, ale on ne. Začal se smát.

„Tak Pat a Mat, jo? Co jste rodičům provedly za ta jména?“ vyzvídal.

„Umístily jsme je do domova důchodců,“ pronesla už vážně Pearl.

„Tak to jo. Hele, sleduju vás a fakt se omlouvám za ten vpád, ale odněkud vás znám.“

„Z večerníčka?“ nadhodila jsem.

„To je možný, Pate,“ mrkl na mě. Byl možná i sympatický?

„Jsem Hannah,“ podala jsem mu ruku. Pomalu kývl. Nejspíš to pochopil jako smířlivé gesto. Měl horkou ruku a dlouho se mi díval do očí. To noční jezero…

„Chceš ještě?“ vytrhla mě z myšlenek Pearl a já si uvědomila, že pořád svírám jeho ruku ve své. Vymanila jsem se ze sevření a podala jí sklenici.

„Jo, dík.“

„Co děláš, Tome,“ ujala se slova Cloe.

„Studuju vysokou, jsem tu s klukama z volejbalu. Nedávno jsem se přidal, vystřídat nějakýho, co odjel pryč.“

Ha! Sladidlo! Já věděla, že je falešný jak pětník! Náhražka za pravý cukr – Chrise!

„Odjeli dva, ne?“ rýpla si Pearl. Nejspíš ji napadlo to samé.

„Jo, ale za toho druhého tu je Jared,“ vysvětlil a otočil se, aby ukázal na vysokého blondýna.

„Aha,“ vydechly jsme všechny tři.

„Chcete představit?“

„Jo!“ vyhrkla Cloe. Pearl ji chtěla kopnout pod stolem, ale trefila se do mých natažených nohou.

„Auvajs!“ pištěla jsem, zatím co Tom mával na Jareda.

„Jare, tohle je Hannah, Cloe a ehm… Mat,“ zasmál se.

„Pearl,“ ušklíbla se a podala mu ruku.

„No vida, takže televize vypadla ze seznamu míst,“ rýpl si Tom.

„Nevypadla,“ začala jsem se chechtat jako blázen. Řehtala  jsem se, škytala a z očí mi tekly slzy. Marně jsem se snažila popadnout dech a jen jsem němě mlátila dlaní do stolu.

„Co se ti stalo?“ zajímala se živě Pearl, když viděla můj záchvat.

„O… oni… jsou, hihihííííííííííííííííí, Tom a Jerry, hehehééé…“ svíjela jsem se dál a nemohla přestat.

To už se smála i Pearl a když jim to došlo, přidali se i kluci. Jen Cloe se mračila a nasadila výraz k - těm – bláznům – vůbec – nepatřím.

„Hannah… Hannah… to mi je povědomé. Už jsem o tobě slyšel…“ spekuloval Jared, když jsem se dosyta vysmáli a trochu uklidnili, a měřil si mě pohledem. Možná, že mu nesedělo oblečení. Od odjezdu Dannyho jsem se vrátila k dívčím šatům a konečně vypadala jako holka. Vlasy mi trochu povyrostly, takže jsem byla celá Alice. Jen jsem teď byla trochu zrudlá a utírala si uslzené oči.

„Možná od bráchy,“ nadhodila Pearl a na můj vyvalený kukuč hodila pohled klid-nech-to-na-mně!

„Kdo je tvůj brácha?“

„Daniel Black. Střídáš ho v týmu,“ odpověděla Pearl a kluci si vyměnili pohledy.

„Ty jsi holka Chrise?“ vyhrkl Tom a posunul si židli dál.

***

„Hele, co jsem našel,“ áchal Chris u krajnice a tahal z postranní kapsy batohu dlouhou šňůru.

„Co to je?“ nechápal jsem.

„Walkman!“ jásal. Začal jsem se smát.

„To ještě existuje?“

„No jistěže! Sleduj!“ smál se a strčil mi jedno sluchátko. Lekl jsem se, když se z něj začal šířit podivný zvuk.

„To je…“ začal jsem a nedokončil, protože mě zarazil Chris.

„Lou Bega,“ dořekl za mě a začal vlnit boky.

„Hele, nedělej to!“ prosil jsem, ale Chris ještě přidal. Vrtěl se, jak kdyby měl průjem.

„Trsej!“ křikl a začal vykopávat nohy.

„Ty vole! Nezastaví nám ani prasečák! Přestaň!“ řehtal jsem se.

„A little bit of Monica in my life. A little bit of Erica by my side. A little bit of Rita's all I need. A little bit of Tina's what I see…“ pěl a přidával na hlasitosti. Auta nás objížděla obloukem.

„Zmlkni, pako!“ prosil jsem.

„A little bit of Sandra in the sun. A little bit of Mary all night long. A little bit of Jessica here I am. A little bit of you makes me your man…“ řval na celou silnici. To už mě dožralo. Bolelo mě břicho a pískalo v uších z jeho hlasu. Chris si tu házel boky a já se vážně začínal bát o jeho zdraví.

„A co třeba takhle: A little bit of Hannah?“ sykl jsem a v Chrisovi jako když utne. Prudce složil nohy k sobě a stál v pozoru.

„Suchare,“ odfrkl si a zamžoural do dálky na blížící se auto. Začal jsem se zase smát, ale naštěstí už nezazpíval ani notu.

„Chceš audi, nebo náklaďák?“ ptal se po půl hodině nudy.

„Klidně kolo, ale něco stopni,“ vrčel jsem.

„Fajn,“ ušklíbl se a já nastavil obličej poslednímu sluníčku.

„Prosím vás, mohl byste…“ Chrisova prosba mě vytrhla ze snění. Neslyšel jsem motor. Zamžoural jsem na kamaráda.

„Ty vole!“ sykl jsem a málem spadl z krosny, jak jsem se řehtal. Chris zastavil postaršího dědečka na kole a mluvil k němu. Děda koukal vyjeveně a po chvíli to vzdal a začal se s Chrisem přetahovat o řidítka, která Chris svíral v ruce.

„No počkejte, nám stačí rám!“ přemlouval ho Chris.

„Je ne comprends pas, laissez-moi!“ vřeštěl děda.

„Co?“ nechápal Chris. Já se málem počůral.

„Nech ho!“ hýkal jsem, ale Chris se s dědou stále přetahoval o kolo.

„Leze lef do tramvajéé,“ zkusil na něj Chris.

„Mlč, ty vole!“

„Jen legrace, tak hyjé!“ pohodil hlavou Chris a pustil dědu. Ten sedl na kolo a svižným krokem šlápl do pedálů.

„Je suis désolé, il est retarde!“ křikl jsem za ním a děda jen mávl prudce rukou, až málem spadl.

„Jaký retardér?“

„Ty! Tohle nemůžeš. Děsíš je!“ smál jsem se mu. Chris se jen podrbal na temeni.

„To ten Lou Bega, člověče,“ vymlouval se.

„Kam si myslíš, že bychom na tom kostitřasovi dojeli?“

„No na něm nevím kam, ale to kolo…“ Neudržel jsem se a praštil jsem ho do břicha. Chris se rozkašlal.

„Jdeme,“ sykl jsem a cukaly mi koutky.

První hodinu jsme šli svižně, byla legrace, i když se Chris stále pokoušel zpívat Lou Begu. Poté jsme zvolnili a šli sotva co noha nohu mine.

„Tady chcípl pes,“ vydechl jsem. Čekal jsem zamručení, ale bylo ticho. Otočil jsem se po svém spolutrpiteli. Ležel dobrých dvacet metrů za mnou, nohy i ruce rozhozené do všech stran.

„Chrisi! Ty vole!“ zařval jsem a vrhl se k němu. Mělo mi dojít, že jsem poloupír a vydržím dýl než normální člověk!

***

I když to byla neuvěřitelná lichotka a jen ta představa mě povznášela do nebe, musela jsem to vyvrátit.

„Ne, je to kamarád,“ kuňkla jsem.

„Taky dobře,“ culil se Jared a vmáčkl se vedle mě a Cloe. Super. Obalená Tomem a Jerrym. Ta vzpomínka a představa kresleného modrého kocoura a hnědé myši to zabila. Zakuckala jsem se. Oba „gentlemani“ mi začali bušit do zad.

„No super, ď… dí… dík,“ vykuckala jsem a gestikulovala, že stačí. Pivo bylo všude, já měla plné oči slz z přidušení a vyražený dech od těch dvou.

„Donesu ti nové,“ nabídl se Tom a Jerry ho probodl pohledem.

„Poperte se kohouti,“ sykla Pearl se smíchem a vstala.

„Už jdeme?“ chytila jsem se příležitosti.

„Ehm… co? Heh.. no, jo! Jdeme! Musíme už jít!“ Oddechla jsem si, že to pochopila. Jen Cloe se netvářila moc nadšeně.

„Zvedej šunky,“ zavrčela jsem na ni.

„Hemghr…“ vrčela.

„Fakt jdete?“ zesmutněl Jared.

„Jo, musíme. Večerka a tak,“ blekotala Pearl a toužebně se zahleděla k pípě.

„Hannah trénuje za Dannyho fotbal, přijďte tam zítra,“ vyjekla Cloe nadšeně. S Pearl jsme si vyměnily zoufalé pohledy. Já tu holku přerazím!

„Pokud to nevadí,“ nadhodil Tom a zadíval se mi do očí. Trans!

„Nevadí,“ vydechla jsem. Pearl mě praštila do ramene.

„Jauvajs!“ vyjekla jsem.

„Měla jsi tam mouchu,“ štěkla.

Před hospodou jsme šly každá jinam, ale Pearl si neodpustila jedovatou poznámku.

„Nevydržíš nez chlapa? Sotva kluci odjeli, chceš je nahradit?“

„Co já? Cloe je pozvala!“

„A tys to odsouhlasila.“

„A co jsem měla říct?“

„To je fakt.“

„No tak!“ zakončila jsem to a hned mi bylo líp.

„Aspoň bude legrace,“ ušklíbla se Pearl. „Tom a Jerry, to byla moje smrt,“ zašeptala a opět jsme se rozesmály.

Zjistila jsem, že moje břicho pláče.

„Mějte se, lednička volá,“ houkla jsem a vydala se domů.

Bylo něco kolem desáté. Možná, že chytím Chrise, ale Dan psal, že se dnes přemisťují… Hm, zkusím mobil. Vytočila jsem jeho číslo. Jeho hlasu předcházely divné zvuky.

„Jsi tam?“ ptala jsem se.

„Hjo,“ hýkl.

„Co děláš?“

„Hse neptej…“ skučel.

„Co se děje?“ panikařila jsem.

„Vydrž, Hanny, jo?“ podle zvuku zřejmě položil mobil někam vedle sebe a dál jsem slyšela jen: „Tak vstávej, Chrisi, nemůžeš tu ležet do rána!“

„A proč ne?“

„Pane na nebi! No proč asi? Protože ležíš na dálnici, kámo!“

„Dál nejdu. Stejně mě už ani neunesou nohy. Jste dobrá dvojka, ty a tvoje ségra. Ona ze mně udělá duševní trosku a ty mě dorazíš i fyzicky. Vážně mě chcete oba zabít?“

Ve sluchátku zachrastilo, jak ho Dan popadl znovu do ruky.

„No slyšíš ho? Svalil se tu na silnici a nechce se hnout!“

„Dane,“ hrozila jsem se, „cos mu provedl? Proč se svalil? Co mu je?“
„Ale nic, blbne, Hanny. Je možná trochu utahaný…“

„Hanny? Hanny?“ slyšela jsem v pozadí Chrisův hlas. „To je ta tvoje praštěná ségra? Tak jí řekni… řekni jí… nebo ne, dej sem ten mobil, řeknu jí to sám!“

„Nedám,“ hádal se Danny. „Nejsi ve stavu si něco vysvětlovat. Nech to na jindy.“

„Dej to sem!“ trval na svém.

„Danny, dej mu to,“ špitla jsem, ale byla ve mně malá dušička.

„Vážně to chceš? Ale ber na vědomí, že jsem tě varoval. Je mimo,“ váhal Dan.

„Nevadí, přežiju to. Dej mu ten mobil.“
A pak bylo ticho. Dlouho. Trnula jsem a čekala, kdy spustí proud výčitek, ale ani nedutal. Nakonec jsem to nevydržela já.

„Chrisi? Já tě vážně nechtěla zabít,“ navázala jsem na jeho výkřik před chvílí.

„Vážně? A proč si tak teda připadám? Jako by mě vytáhli ze ždímačky.“

„Trochu si za to můžeš sám,“ naštvala jsem se. Už jsem se mu přece omluvila, tak proč to nemůže hodit za hlavu?

„Přestaň tam hrát divadýlko a koukej se hnout. Něco tě přejede.“

„A komu na tom záleží?“

„Mně, Santo.“ Kruci! Skousla jsem si ret. Takhle se podřeknout! Doufala jsem, že si toho nevšimne.

„Dej mi ještě bráchu, jo?“

Ale ve sluchátku se už ozývalo jen pípání. On mi to típl!

***

Koukal jsem na Chrise, která byl náhle bledý jako stěna a v ruce svíral mobil tak pevně, až mu zbělely klouby na ruce.

„Co se ti děje? Co ti řekla?“
„Nevím, jestli jsem dobře slyšel,“ šeptal a vytřeštěně na mě zíral.

„Co jestli jsi dobře slyšel?“ Co mu jen ta moje bláznivá ségra mohla říct?

„Nic. Asi nic,“ probral se najednou z transu a sbíral se ze země. „Tak zkusíme konečně chytit nějakého stopa?“ zeptal se netrpělivě a zdálo se, že nás pro tenhle den smůla opustila. Za chvíli jsme už nastupovali do luxusního BMW, jehož řidič tvrdil, že jede až do Paříže. Sláva!

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když kočka není pes - 20. kapitola: